S Lzzy Hale a její hardrockovou bandou Halestorm jsem již měl tu čest před pár lety, když vydali jejich pátý studiový počin „Back from the Dead“. Tenkrát mě jejich hudba vcelku zaujala, deska nebyla vůbec špatná, mix řízného moderního hard rocku, energického vokálu charismatické principálky a chytlavého songwritingu působil jako takřka ideální kombinace, nicméně chybělo mi více hitovějších momentů. Přesto jsem měl takové tušení, že tato smečka nám v budoucnu ještě ukáže velké věci. S určitou dávkou očekávání jsem se tedy těšil na poslech letošní novinky „Everest“, na kterou jsem četl veskrze pozitivní odezvy, že tentokrát si prý vše sedlo, jak mělo a šestá studiovka je přímo napěchována samými skvělými peckami. Po poslechu mi nezbývá nic jiného než se s tímto odvážným tvrzením ztotožnit. Tento narativ totiž potvrzuje již otvírák alba, poměrně drsná šleha „Fallen Star“, která jasně dává najevo, že Halestorm nepolevili ani na tempu, ani na náladě či emotivnosti, ba naopak tyto aspekty jen vypilovali k dokonalosti. Nejedná se sice o nejpovedenější věc na albu, avšak jako dravý, vnadící otvírák funguje na jedničku. Titulní „Everest“ je podstatně dramatičtější, sází na pomalejší tempo a vážnější atmosféru, naléhavý zpěv Lzzy Hale skladbě přidává na epičnosti, pochvalu si zaslouží i její poněkud nezvyklé frázování. V melancholickém rozpoložení ještě chvíli zůstaneme, následuje totiž baladická, s popem koketující „Shiver“, která zaujme jak perfektně vygradovaným refrénem, tak především svým tesklivým textem. Jednoznačně jedna z nejsilnějších věcí desky. Emocemi posluchače nešetří ani singlová „Like a Woman Can“, opět s dojemným textem, výrazným zpěvem a až art rockovou melodií. Po počáteční extrémní emocionální náloži přichází menší oddech v podobě uvolněnější skladby „Rain Your Blood on Me“, kterou jsme mohli živě slyšet například na rozlučkové akci Ozzyho Osbourna v Birminghamu, kde Halestorm spolu s jinými interprety vystupovali. Nyní se ale dostáváme k momentu, který mě posadil na zadek hned při prvním poslechu. Doslova láska na první poslech. Při poslechu „Darkness Always Win“ mám vždy pocit, jako bych poslouchal pomalu až filmovou hudbu. Ta změna temp, střídání vokálního projevu, podmanivá atmosféra, melodičnost, zkrátka geniální, geniální kompozice. I kdyby Halestorm už nic jiného nevydali, tímto kouskem si zajistili nesmrtelnost. Druhá polovina alba mi subjektivně přijde malilinko slabší, respektive ne tak hitová, ačkoliv i zde najdeme solidní položky, jako například „Gather the Lambs“, „Broken Doll“ nebo závěrečnou tečku „How Will You Remember Me?“, která celou kolekci krásně uzavře. Metalovější zářezy „Watch Out!“ a „K-I-L-L-I-N-G“ beru jako zajímavé zpestření, své místo na desce si obě pecky s přehledem obhájí. No, přiznám se, že tak dospělou a vyzrálou nahrávku jsem opravdu nečekal. Dlouho se mi nestalo, že bych po poslechu měl tolik podnětů k zamyšlení a měl nutkání desku točit pořád a pořád dokola. „Everest“ je jasným tvůrčím vrcholem Halestorm, a to jak hudebně, tak i textově. A přestože jsou texty plné různých citlivých a osobních témat, poselství celé nahrávky je veskrze pozitivní, ale hlavně v nich nenajdete ani špetku nějakého zbytečného patosu či klišé, za což Lzzy, kapele a externím autorům patří obrovský palec nahoru. Maximální spokojenost. Totální nadšení.

Mne ten album absolútne nesadol. Nulová energia prvých sedem skladieb a následne až šialené pritvrdenie s nulovým nápadom, hlavne, že sa ide tvrdo. Nevadí mi pomalá muzika, ale musí mať atmosféru, gradáciu, emócie. Tu nie je vôbec, ale vôbec nič. Lzzy sa snaží, ale jej vokál túto prázdnotu nezachráni.