TESTAMENT - Para Bellum
Nejtěžší na psaní recenze novinky amerických matadorů Testament je najít vhodný úvod. Žádné slovo se nezdá dostatečně silné a úctyhodné v tom smyslu, aby vyjádřilo skutečnou podstatu dané události. Není samozřejmostí, že kapela, která na scéně válčí bezmála čtyřicet let, stále nahrává nová alba (stačí vzpomenout na rakovinu Chucka Billyho). Je to vzácné, je to obdivuhodné, a svým způsobem by to bylo pozitivní i v případě, že by se dílo "Para Bellum" třeba úplně nepovedlo. Na to ale můžeme rovnou zapomenout. V pořadí čtrnáctá řadovka Testament je totiž zase pořádná thrash metalová řacha!
Výhodou podobných uskupení je krom zavedeného jména vyšší suma peněz, jež je vydávající firma ochotna (alespoň doufejme) do kapely nalít. Potom není problém najmutí kvalitních zvukařů, kteří zajistí odpovídající sound. Jens Bogren s Tony Lindgrenem přesně tohle dokázali, zvuková produkce je neuvěřitelná, majestátní a pohlcující tím správným digitálním způsobem. Zpěv i každý nástroj má svůj oddělený prostor, ve kterém je jim umožněno naplnit potenciál až po strop. Při mixu Bogren pootvíral dveře tak, aby se všechny atributy propojily a komínem vyšlehly v ohňostrojově dokonalý akustický celek.
V souladu se zvukovým perfekcionismem kráčí i první skladby nové nahrávky. "For the Love of Pain" může někoho zaskočit nadžánrovým mícháním stylů, stačí si ale uvědomit, že Eric Petersson podobné choutky dlouhodobě ukájel ve vedlejšáku Dragonlord, a jsme doma. Tentokrát dochází k přímému střetu s melodeathovými plochami (a to nikoli pouze v rámci úvodní skladby), které s hlavním skákavým riffem propojují dunivé kontrastní breakdowny. Chuck Billy do toho hromuje svým typicky silovým projevem a dokazuje, že hlasivky jsou sval, který s narůstajícím věkem (na rozdíl od jiných částí těla) nijak neochabuje.
Pokud se melodeathových úseků týká, ještě výživněji dopadla navazující stopa "Infanticide A.I.", která žánrovou mozaiku doplní thrashovým řezivem a divokým speed metalovým sólem. Před poslechem rytmicky extrémně sugestivně šlapavého treku "Shadow People" je lepší důkladně potrénovat krční obratle, aby poté nemuselo dojít k návštěvě ortopedické ambulance (zvláštní zmínku - nejen v rámci dané skladby - zaslouží práce nového bicmena Chrise Dovase, jenž je jedním slovem excelentní). Strhující úvodní sekvence díla vrcholí kompozicí "Meant to Be", jež potvrzuje pověst Testament jako formace, která umí skládat (polo)baladické hity. Působivý akustický start doprovodí orchestrace, jež vynesou skladbu do sféry jemné epiky. Billyho klidný vokál sype do hry pořádnou porci emocí, které ještě umocňují krátké, ale bouřlivě mohutné metalové nástupy s dotykem Metalliky (což u Testament není nic neobvyklého). Obě polohy se spojí ve druhé polovině písně, aby v závěru sedmi a půlminutové stopáže nechaly posluchače s čelistí spadlou až na zem.
Ve zbývající části díla vystoupí na povrch konzervativní tvář Testament. Znamená to mj. vnesení jižanských groovy prvků, jejichž kompoziční základ lze po hudební ose vystopovat až někam k metalovým pionýrům Black Sabbath. Pro našince mohou působit úsměvně melodie stopy "Room 117", které evokují skladbu "Malá nočná búrka" od Team, ovšem z drtivě šlapavého riffu, jenž dané skladbě dominuje, by fanouškům Haberova spolku slezly vlasy hrůzou. "Havana Syndrome" vrátí na scénu stylový mix - nářezové pasáže střídají melodické zpěvy a maidenovské vyhrávky. Výborná závěrečná titulka pak přihodí téměř power metalovou pasáž, punkový předěl a klidný baladický dojezd.
Pokud někomu připadá uvedený žánrový výběr poněkud bláznivý, má vlastně pravdu. Album v tomto ohledu nepůsobí úplně konzistentně a skladby obstojí spíše v samostatné pozici. Mluvíme-li o výtkách, pak zmiňme i sóla, která jsou technicky brilantní, avšak já bych místo kytarové akademie uvítal větší podíl náladových barev. Samotnou kapitolou je obal, který působí jako malůvka z osmdesátých let, což je ale dle všeho záměr - v art motivu lze vidět návaznost na nejslavnější album "Practice What You Preach". Novinka Testament se dá považovat za průřez studiovou historií kapely, do kterého nicméně nestárnoucí sestava přisypala pořádnou dávku moderního koření. Americké legendy mají energie na rozdávání a jejich rozmanitý thrash musí fanoušky žánru a žánrů bavit.
★ 8/10
YouTube ukázka - Infanticide A.I.
Seznam skladeb:
1. For the Love of Pain
2. Infanticide A.I.
3. Shadow People
4. Meant to Be
5. High Noon
6. Witch Hunt
7. Nature of the Beast
8. Room 117
9. Havana Syndrome
10. Para Bellum
Sestava:
Chuck Billy - zpěv
Eric Peterson - kytara
Alex Skolnick - kytara
Steve DiGiorgio - baskytara
Chris Dovas - bicí
Rok vydání: 2025
Čas: 50:24
Zvuk: Jens Bogren, Tony Lindgren
Label: Nuclear Blast Records
Země: USA
Žánr: thrash metal / moderní thrash metal
Diskografie:
1987 - The Legacy
1988 - The New Order
1989 - Practice What You Preach
1990 - Souls Of Black
1992 - The Ritual
1994 - Low
1997 - Demonic
1999 - The Gathering
2001 - First Strike Still Deadly
2008 - The Formation of Damnation
2012 - Dark Roots of Earth
2016 - Brotherhood of the Snake
2020 - Titans Of Creation
2025 - Para Bellum
Foto: archiv kapely
Přečteno: 2817x
Komentáře
Dávam dávam 8 z 10. Dve tretiny su kvalitne, maličke zadrhele v jednej tretine ale to je vec vkusu.
Produkcia vďaka financiam od nuclear blastu je špičková.
Chuckov hlas je až neuveritelny, erickov to pekne okoreňuje. Novy bubenik chris je jak zabijacky stroj.
Len trošku citim zadrhel v par maličkostiach, neture of the beast je asi ojedinelo jedna z mala piesni ktoru mam chuť preskočiť, podobne ako pieseň dragon attack z albumu dark roots of the earth.
Room 117 , a zaverečna parrabellum mi niektorimi melodiami išli doslova proti srsti.
zaverečne parrabellum, vobec si neviem spomenuť na melodiu
Havana sindrome je dobrá, na začiatku chuck ide jak tornado čo vam ide utrhnuť barák.
.
Zaver, mam pocit že titans of creation mal trochu lepšie melodie, ale to len o pol boda max bod. Ale vobec som necitil zamrazenie z nejakej melodie čo mi trhala uši, ale tu na par miestach čo vytrhnu z počuvatelskeho tranzu, ale ako som spomenul, ide čisto o vkus.
Tych 8 bodov si to za mna určite zasluži.
Skoro bědkové zapomněli na věk. Ať žije THRASH.
Tuhle kapelu jsem měl dříve rád jen tak možná z jisté náklonosti k thrash metalu, nijak mi nepřišlo, že by to bylo něco extra vyjímečného. Až teprve album The Gathering mě tenkrát vážně dostalo, což mě popravdě přivedlo k Testament. A vlastně pak vycházelo jedno album za druhým... Některé povedenější jiné "pouze" vysoce standardní. Kolorátku toč se... Vždy pár hitů a pár klišé výplňovek..., zkrátka pořád do kolečka, však to jistě znáte. Až mě to začalo nudit a Testament jsem vnímal jako jednu z mnoha dobrých kapel (pár hitů, zbytek jsem přešel)... bez potřeby kupovat LP. A upřímně... letošní fošna opět nese obvyklá pozitiva i negativa Testament. Avšak kolosální rozdíl je v tom, že všechno je o level výš a skvěle to zní..., hlavně první polovina alba. Hudba je celkově tvrdší... se špetkou black metalu, což materiálu dodává skvělou šílenou a místy až zvrhlou atmosféru. Je tam jeden polužák, někde jsem četl, že je moc dlouhý a uslintaný. Možná, ale mě se moc líbí. Vše jevpodpořeno zabijáckým zvukem a excelentními výkony členů kapely. Naprosto souhlasím s nominací na album roku. Sečteno podtrženo: po 20 letech Testament konečně překročili vlastní stín a vytvořili výtečné album, na které se jen tak nezapomene. Vzhledem k nasazení a výkonu při komponování materiálu... odpuštím i těch několik "nehitovek". Každopádně klobouk dolů.
Nový album šlape, často ho poslouchám, otvírák je jeden z nejlepších za poslední roky a balada mě taky moc baví. Stále, ale i po několika posleších si nemůžu nic vybavit z čtyřlístku skladeb High noon, Witch, Nature a 117. Snad se kapela staví v rámci regulérního turné na podporu nového alba a ne jenom v rámci festivalu.
Testament mám hodně rád a dost jsem se na novou desku těšil. Zatím se do ní ale nemůžu dostat a celkem se s jejím obsahem míjím. Přijde mi na sílu přehnaně tvrdá, zato výrazně ubylo chytlavých melodií, které Testament vždy zdobily. Nejvíc mě po prvních cca pěti posleších zaujala balada a Room 117, tam ty staré melodické Testament cítím hodně. Ostatní skladby jsou “každy pes, jiná ves” a deska moc nedrží pohromadě. Co je ale excelentní, to je zvuk a nováčkovské bicí. Poslech nevzdávám, je to moje srdcová kapela, zatím ale převažuje mírné zklamání.
Jasný, díky! (hlavně, že jsem je taky recenzoval) :-)
Plný souhlas.... ovšem Dragonlord nikoli Dragonion
dost dobré album!
Trochu iné ale stale veľmi dobre,pomali to lezie pod kožu.Balada je výborná.
Mně také s tím mícháním nálad dosti zaskočili , ale naštěstí kvalita tu pořád je 8/10 .
Není o čem. Super kvalita, která začala deskou z roku 1987, zdárně pokračuje. Ono mít v kapele Erica Petersona, motor a hlavu kapely. Chucka Billyho, nejhromovější Thrashový vokál, který dokáže zazpívat cokoliv, Steva Digiorgia, nejlepšího Metalového basáka doplněného Skolnikem, který nikdy nebyl Thrasher a i díky němu jsou tak jedineční. Za mě jsou Testament nejzajímavější ,,stará´´ Thrash Legenda, která ať vydala cokoliv, vždy byla o třídu až dvě výš, než jejich ,,konkurence´´. Para Bellum je pro mě jednou z desek rocku. 10/10.