CORONER - Dissonance Theory

Návrat Coroner je jedna z nejzásadnějších událostí na evropské scéně extrémního metalu, a nejen kvůli tomu, že se k němu schylovalo patnáct let od chvíle, kdy základní dvojice Ron Broder a Tommy Vetterli oznámila návrat na scénu. Comeback byl netrpělivě očekávaný i kvůli tomu, co kapela na přelomu osmdesátých a devadesátých let znamenala pro fanoušky thrash metalu a jeho progresivní a technické odnože. Coroner ani na debutu „R.I.P.“ nehráli typickou slayerovskou rubanici, a i když vzhlíželi spíše k Metallice, vždy se dokázali oprostit od komerčního aspektu, který tvorbu sanfranciských titánů už prostupoval. Díky hudebnímu vizionářství se kapela stala vedle Celtic Frost a tatíků zakladatelů Hellhammer nejdůležitější partou ze země helvétského kříže, a její věhlas dosáhl i do České republiky, kde se k ní v časech „Schizofrenie“ vehementně hlásil Arakain.

Není třeba se přít o tom, že na evropské thrashové scéně začátku devadesátých let vyšlo více lepších alb než „Mental Vortex“, nahrávka v podstatě dokonalá, z ranku těch, které přežily věky a dodnes si uchovávají tehdejší svěžest a energii. I cover „I Want You (She's So Heavy)“ od The Beatles si udržuje kouzlo a poukazuje na výjimečnost, kterou trojice z Curychu oplývala. Ani „Mental Vortex“ nepřinesla kapele komerční úspěch, Coroner po deseti letech působení stále byli žhavým undergroundovým pojmem, ale ke vstupu mezi hvězdy jim pověstné štěstí chybělo. Vzhledem k měnícímu se vkusu masového publika nebylo divu, že se kapela po dalším albu „Grin“ rozešla. Počítalo se s tím, že to tak je navždy, protože metalová hudba se v dalších letech dostala na periferii zájmu a dlouhou dobu to nevypadalo, že by se situace měla otočit.

Když se Coroner vrátili v roce 2010, nepočítalo s ani s tím, že se na comebackovou desku bude čekat patnáct let. Vzhledem ke kompozičnímu talentu Brodera a Vetterliho se na uplynulé roky dá nahlížet jako na absolutní mrhání časem, během nějž se z Coroner stala nostalgická kapela, která přehrávala věci ze starých alb pro potěchu dávných fanoušků. Veškeré vyšší ambice žádné, vize do budoucna zamlžená. Nyní se Švýcaři vrací v plné síle. Dá se mluvit i o tom, že novinka „Dissonance Theory“ atakuje zdánlivě nedotknutelnou hvězdnou pozici „Mental Vortex“, protože na ni novinka navazuje pravděpodobně nejvíce. Bere si hodně i z následníka „Grin“, neboť nepopírá někdejší experimenty s industriálem, které ozdobily hlavní otvírák „Consequence“, ale progresivní duch a brilantní technika jsou všudypřítomné.

Dnešním Coroner není třeba thrashových temp, protože kapela hraje podle zcela jiných pravidel, než velí klasika stylu. V zásadě je možné mluvit o progresivním metalu, který si bere inspirace z extrémních odnoží tvrdé hudby, a proto lze zaslechnout nejen thrashové a heavymetalové vlivy, ale občas problesknou i úlitby death metalovým směrem, což desku pojí i s érou alba „Symbolic“ od nedostižných Death. Spojení štěkavého vokálu, chorobných riffů a melodických sól a vyhrávek, které nabízí „Sacrifacial Lamb“, „The Law“ nebo „Trinity“, jsou jasným důkazem. Typičtější thrashové polohy se posluchači dočkají v singlech „Renewal“ a „Symmetry“, ovšem i zde jsou divočejší místa provoněná touhou nahlédnout do jiných hudebních teritorií. Není to nic přelomového, ale Coroner s novým materiálem zachází velice obratně a lehce, což je jeho největší deviza.

Mluvit o nejlepším metalovém albu letošního roku je dva měsíce před jeho koncem, už nasnadě. Coroner se vrací v plné parádě a nadšení z jejich návratu dokáže převýšit uvědomění, že se jedná o smysluplný comeback kapely, která je stále plná síly, energie a dávného talentu. Jedinou věcí, která nadšení kalí, je vědomí, že žánrovou desku roku předkládá parta, která byla založena před dvaačtyřiceti lety…