MEAT LOAF - Hell In A Handbasket

To, že některé dobové recenze označili „Hang Cool Teddy Bear“ za nejlepší Meat Loafovu desku za posledních třicet let, tedy od prvního dílu „Bat Out Of Hell“, lze brát jako trochu úsměvnou záležitost. Jestli některá nahrávka ukázala, že zpěvákovi dochází dech, bylo to dílo z roku 2010. Bylo tvrdší, než se čekalo, což může být důvod jeho adorace, ale po stránce kompoziční na předchůdce ztrácelo a začínal strádat i Meat Loafův hlas. Byly to zatím jen drobné náznaky, že se projevují známky stárnutí (bylo mu přes šedesát), ale podceňovat je nebylo vhodné. „Hang Cool Teddy Bear“ mělo docela velký úspěch, a to byl pro zpěváka podnět, aby začal pracovat na novém materiálu. Zajímavostí je prohlášení Jima Steinmana, který uvedl, že pracuje na muzikálu „Bat Out Of Hell: The Climax Or The Final At Bat“, který sice spatřil světlo světa o několik let později, ale Meat Loaf se jej neúčastnil, ačkoliv Steinman kolem roku 2010 prohlašoval, že s ním počítá.

Možná z důvodu příprav tohoto díla se Steinman neúčastnil práce na další Meat Loafově desce, ačkoliv se o jeho angažmá uvažovalo. Pravou rukou při tvorbě desky byl pro zpěváka kytarista Paul Crook, někdejší člen Anthrax (v roce 2011 si předák kapely Scott Ian vzal Meat Loafovu vyženěnou dceru Perlu) a kapely Sebastiana Bacha, který se stal producentem alba. Společně s ním za producentský pultík zasedl rapper Lil Jon, což poznamenalo výslednou tvář desky. Původně se uvažovalo, že se využije i několik skladeb, které zbyly z natáčení předchůdce „Hang Cool Teddy Bear“, což však realizační tým zavrhl, protože „Hell In A Handbasket“ jde trochu jiným směrem. Ubrala se tvrdost, ubralo se kytar a i když zůstal všudypřítomný kabaretní prvek, jeho noblesa se vytrácí. Stejně tak jako silné nápady, kterých je jako šafránu.

Krizi, o níž je možné v případě „Hang Cool Teddy Bear“ mluvit jen v náznacích, se projevuje na plné čáře. Meat Loafův hlas stále ještě drží (alespoň částečně), ale zpěvák nemá k dispozici silné skladby, kterým by mohl dát křídla. Je zde armáda námezdních autorů, kterým se nepodařilo naladit na stejnou vlnu a proto deska působí nevyrovnaným dojmem, takže se neví, zda by se mělo zůstat u typické tváře Meat Loafa jako v úvodní „All Of Me“, energických „Party Of One“ a „Fall From Grace“, či výborné balady „Blue Sky“, nebo se dát jinou cestou jako v „The Giving Tree“ či „Another Day“, ve které jsou nepřeslechnutelné vlivy country. Když ve skladbách „Mad Mad World/The Good God Is A Woman And She Don't Like Ugly" a „Stand In The Storm“ začnou rapovat Chuck D z Public Enemy a Lil Jon, je znát že se začal vytrácet i zdravý úsudek. Vzpomínky na stará alba se stávají rázem mnohem mohutnější, ale také smutnější.