Tak od Soufly uz nove veci sleduju jen letmo. A zatimco Totem byl az necekane dobrej, tak aktualni Chama je takovej prumer...

Mně se to album docela i líbí, ale působí na mě až moc nedodělaně. Písně jsou jak návratem, něco, co jsme už slyšeli, tak i zase posunuté někám dál. Za mě krátká stopáž písním vůbec neprospívá a když se najde zajímavá pasaž, která by se mohla opakovat, tak jen propluje a znovu se neopakuje. Což je škoda a celkově je album kvůli tomu dost krátké.

Jakákoliv nová muzika Maxe Cavalery je pro mě pokaždé velkou událostí, ať už se jedná o jeho momentálně hibernující rodinný podnik Cavalera Conspiracy, o různé superskupiny a projekty, či právě o jeho domovskou kapelu Soulfly. S tou letos na konci léta oznámil vydání nové, v pořadí již třinácté studiovky, jež dostala název „Chama“, tedy v portugalštině „Plamen“. Po různých poměrně ambiciózních mediálních proklamacích člověk nabyl dojmu, že si Cavalera a spol. tentokrát nachystali div ne „Roots Vol. 2“. Jak už to tak ale bývá, když se někdo hrozně moc bije v prsa a pronáší samé vzletné fráze a slova chvály, vždy to zavání průšvihem, což se na podzim i potvrdilo. Album otevírá „Indigenous Inquisition“, tedy obligátní intro, které nesmí chybět na žádné nahrávce Soufly. S peckou „Storm the Gates“ jsme se již měli tu čest seznámit, jedná se o první ze dvou singlů, které kapela vypustila do světa před oficiálním vydáním nahrávky. Skladba na mě nepůsobí nijak extra záživně, průměrnost z ní číší na sto honů, o něco povedenější mi přijde až druhý singl „Nihilist“. Následuje patrně nejvýraznější položka desky, drsná, energická, exotikou načichlá šleha „No Pain = No Power“, na které mě hrozně bavil její groove, drive a také kombinace řevu a čistého zpěvu. Ve své podstatě jediná věc, která nějakým způsobem vyniká. Krátká divočina „Ghenna“ proletí a nic nezanechá, nepříliš zajímavou „Black Hole Scum“ zachraňuje jen a pouze její atmosférický závěr. U „Favela / Dystopia“ dochází prakticky k téže situaci, opět je na ní nejzajímavější závěr, jinak těžce průměrná skladba, ničím výjimečná. Kdyby se písně „Black Hole Scum“, „Favela / Dystopia“ a „Always Was, Always Will Be...“ spojily dohromady, nikdo by to podle mě ani nezaregistroval. Jsou si podobné jak vejce vejci, strašně mi splývají v jeden dlouhý nekonečný monolit a ani po vícero posleších je od sebe absolutně nedokážu rozlišit. Žádná deska Soufly se neobejde bez povinné instrumentálky, „Soulfly XIII“ je tentokrát skoro až ambientního ražení, což by možná fungovalo u kratší kompozice, ale téměř čtyři (!) minuty jsou zkrátka až příliš, vzhledem k tomu, že zas až tak moc zajímavého se v písni neděje. Kolekci završuje titulní věc „Chama“, která už je jen takovou smutnou tečkou na závěr, opět zcela tuctová záležitost, která zanechá jen hořkou pachuť. Předchozí alba „Totem“ a „Ritual“ jsem si dokázal nesmírně užít, dokonce si dovolím tvrdit, že patří k tomu nejlepšímu, co kdy Max Cavalera se Soulfly vydal, minimálně tedy za posledních patnáct let. Novinku „Chama“ naopak řadím k tomu nejhoršímu od dob vzniku kapely. A to se údajně mělo jednat o určitý návrat ke kořenům... Marně si snažím vzpomenout, které album Soufly jsem tak prozíval. Velké zklamání.

Absolutně nechápu jak může tohle MC vydat, nicméně ten kdo občas zavadí o jeho reels, tak ví co je to chlapece. Nedávno jsem já zavadil o Troops of doom … a jsem daleko spokojenější

Neuveriteľna, az amaterska sračka bez 1 (jedneho!) chytľaveho napadu, 1 (jednej!) kvalitnej zapamätateľnej skladby a so zvukom, za ktory by sa hanbil i Kabat Revival z Kromněřiřa.
Max Cavalera prerazil dno...

8/10

8/10