- DIURD

Ty impulsy můžou bejt různý. Např. poslouchám desku svých oblíbenců, u kterých vím ze zkušenosti z minula, že tomu musím dát víc poslechů. Nebo to může být reference o té desce. Po pár posleších tam dejme tomu začínám objevovat konečně pár zajímavých momentů, většina alba je ale zatím "nepřístupná". V tenhle moment pořád ale samožřejmě nemůžu říct, že se mi ta deska líbí, zároveň ale nemůžu říct, že se mi nelíbí, protože jí prostě nemám naposlouchanou, ale něco mě tam zaujalo a pozoruju, že s každým poslechem mě ta deska zaujme trošku víc. A proto jí poslouchám znovu a znovu. Je to postupný proces a u náročnější hudby to může někdy trvat opravdu hodně poslechů. V každém případě to není tak, že si desku pustím dvacetkrát, celou dobu se mi vůbec nelíbí, a při dvacátýmprvním poslechu se mi ta deska zničehonic začne líbit.

14. 03. 2018 13:52

- htaedas

Ano, jsem typ posluchače, který si chce u hudby odpočinout, zrelaxovat a ne nad ní nekonečně hloubat. Ale desítky poslechů?! Chtěl bych pochopit ten impuls, co by mě nutil dobrovolně poslouchat dokola něco, co se mi nelíbí? I když je to třeba od mých oblíbenců a nechtěl bych se smířit s tím, že prostě vydali něco, co jde mimo mě?

14. 03. 2018 12:43

- DIURD

Kdybych dával albům max 5 poslechů, abych se rozhodl, jestli je to dobrý a budu dál poslouchat nebo ne, tak mi uniknou ty nejnadčasovější díla, který chtějí poslechů mnohem víc - a právě proto ale vydrží mnohem dýl. Alba, kterým stačí 2 poslechy a už si je notuju, se taky většinou mnohem dřív oposlouchají. A abych uvedl příklad takové desky, kterou jsem si musel poslechnout rozhodně víckrát než 5x, než jsem tam vůbec něco našel a nyní, po mnoha letech, jí pořád můžu poslouchat a považuju za výbornou, je např. Strapping Young Lad - City. U některých kapel ze zkušenosti dopředu vím, že jejich novým deskám musím dát víc poslechů. Např. Enslaved, někdy Megadeth, Metallica, Paradise Lost... A abych zůstal u tématu, u Judas Priest to bylo album Jugulator, kterému jsem věnoval snad desítky poslechů, než se mi zalíbilo a dneska to mám tak, že je to mé nejoblíbenější album Judas Priest vůbec. Kdyby se mě někdo ptal na nejlepší album JP, odpověděl bych bez váhání Painkiller, přesto Jugulator je deska, kterou si od nich pouštím nejčastěji.

14. 03. 2018 11:40

- Pepsi Stone

Každá deska (samozřejmě z těch, co mě zajímají) si zaslouží několikerý poslech. Ale při takovém pátém je už jasno, jak to s ní bude. Buď mě baví nebo ne. U Firepower nastal ten první případ. První poslech byl asi takový, že mě hned zaujaly první čtyři věci a přesně jsem říkal kolegovi v práci, který se ptal, jaké to je: "První čtyři věci výborný a pak je to takový, že ještě nevim. Zatím mě tam víc nezaujalo." Postupně se ale vynořovaly skvělé momenty. Rising From Ruins, Traitors Gate, No Surrender... Nejvíce problémů jsem měl s Necromancer, Children Of The Sun a se Spectre, která mě jako jediná nechytla dodnes.

14. 03. 2018 10:29

- orre

Tak to bych bral safra!:-) Já slyšel Scenes From A Memory od DT nesčetněkrát a pořád se mi nelíbí!:-)

14. 03. 2018 8:57

Je potřeba to více naposloucha - htaedas

Můj názor k tomu, že abych náležitě ocenil to které album, tak ho musím pořádně naposlouchat. Samozřejmě nelze definitivně hodnotit po jednom dvou posleších, ale dávat tomu třeba deset ne-li víc poslechů? Po tolika posleších se mi začíná líbit i ta nejotravnější dětská písnička nebo znělka, kterou doma neplánovaně slyším (Svět Elmo! :-)). Takže např. za mě tak max. pět poslechů a pokud tam nic pro mě zajímavého nenajdu, tak už nemám chuť to tam dál hledat. Samozřejmě mám na mysli hudbu a styl, který mě zajímá.

14. 03. 2018 8:34

- Martin

tvl flame JP vs IM... evergreen... :-)

13. 03. 2018 23:21

- Pepsi Stone

Srovnávat Iron Maiden a Judas Priest už lze jen z historického hlediska. Maideni dneska hudebně patří ke kapelám jao Deep Purple, Uriah Heep nebo Marillion, kdežto Judas Priest prostě JSOU heavy metal. Ta rivalita tady mohla být v 80. letech, kdy po vyrovnané první polovině položili Maideni se Seventh Son judasovskou Ram It Down na lopatky, aby následně bylo jejich No Prayer For The Dying rozstříleno Painkillerem. Ale dneska už to tak není. K Firepower... Ta deska chce dost poslechů. Od počáteční 7,5 u mě dorostla až k maximu. Věnoval jsem jí intenzivní čas, který se zúročil.

13. 03. 2018 22:47

- orre

Tak nový živák neděl, možná bude změna.

13. 03. 2018 21:37

- V.

Shirley je každopádně výborný producent, jen prostě ne vhodný pro IM. Co by s nimi asi udělal třeba takový Roy Z :-)

13. 03. 2018 20:27

- orre

Srovnávat novinku s Painkillerem je jako srovnávat Book Of Souls a Seventh Son! Žijme v realitě. Judas jsou heavymetalová kapela se všemi klišé a dělají to velmi dobře, inteligentně a řekl bych tak nějak neurputně. Právě ona urputnost to někdy zbytečně kazí viz Hammerfall, Sabaton, Primal Fear a více méně i Iced Earth. Judas jsou dneska opravdu Metal Gods a rok 2018 je bezpochyby rokem JP! Iron Maiden jsou už dneska ve fázi jakéhosi diktátu Harrisovského prog rocku 70let a klasický novovlňácký heavy aby člověk lupou hledal. Ale tady ten dojem opravdu hodně dělá nevýrazná produkce nejen Shirleye! Harris je geniální basák, dobrý skladatel, ale hodně mizerný producent s dlouholetým netalentem na zpěv! Viz British Lion. Takže Judas dělají to své dneska vlastně dokonale! V tom mají nad dnešními Maiden (Harrisem) hodně navrch!

13. 03. 2018 20:01

- orre

Jenže upadá Františku zbytečně vlastní vinou! Dává si linky jako před 30 lety, ale ten hlas už nemá tu sílu. Čest vyjímkám jako Hughes. Halford rezignoval na vysoké tóny a to v klidu pro všechny. Dokonce staré pecky přizpůsobil momentálním možnostem a funguje to přece náramně.

13. 03. 2018 19:27

- adrian

Tak poslechnuto. Hlavni recenzi jsem se jenom pousmal a v podstate do puntiku souhlasim s tou Paganovo s tim, ze bych pridal pul bodu z respektu. Zvuk maximalne paradni, kloboucek za takovou produkci! Dlouhodobe nejsem spokojenej s praci Shirleyho u Maidenu a tady musim uznat, ze jsou na tom v tomhle ohledu Judas mnohem lip. Ale to je tak vsechno. Prvni petice songu je nicmene paradni! Pak ovsem pocatecni nadseni pomerne rychle vyprcha a zbytek alba jsem doposlouchal vicemene setrvacnosti. Zejmena Spectre a Lone Wolf byly pak spis utrpenim. Halfordovi to ve studiu pochopitelne zpiva, ale nazivo bych ho uz snad ani videt nechtel. Takze suma sumarum, do kvalit Painkillera sice zbyva nekolik svetelnych let, ale jinak urcite nejlepsi deska od Halfordovo comebacku. Coz ale nemusi byt, vzhledem k mizerne kvalite predchozich placek, nutne znamka vysoke kvality.

13. 03. 2018 19:06

- V.

Ohledně Bruce a IM bohužel souhlas... Poslední dvě desky se mi nelíbí, špatná produkce a utrápený zpěv :-(

13. 03. 2018 18:11

- orre

Tak aby bylo jasno! Maiden je v mých Top 3 kapelách, ale nesežeru vše co mi naservírujou! Na to už hudbu poslouchám dost dlouho. Kde je psáno, že Bruce neumí zpívat? Jen podle mého tu poslední desku nenazpíval dobře. O Virtualu mě fakt poučovat nemusíte, ale falešně nazpívaná deska se ven nepouští i kdyby to nazpíval Pepek Vyskoč. Ale to je vlastně úplně jedno, tady má být debata o Firepower a Judas Priest! Takže se nekritickým Maidenistům omlouvám za vlastní názor a zabývejme se pouze a jen Judas priest.

13. 03. 2018 17:45

- František

Kde jsem napsal, že Bruce neumí zpívat? Jen jsem řekl, že nechápu, proč se považuje za modlu, protože existují mnohem lepší zpěváci. V posledních letech navíc jeho hlas silně upadá. Ale nikde jsem neřekl, že se mi jeho hlas nelíbí. A srovnání s Brichtou? Samozřejmě nemyslím kvalitativní srovnání, ale čistě z pohledu fanouška. Do Arakainu dorazil v roce 2003 Petr Kolář, ale mnoha fanoušky byl odsuzován, přestože zpívá mnohem lépe než Brichta. Jde o to, že Brichta byl poznávacím znamením Arakainu. A to samé je Bruce. Bez něho by Iron Maiden nepatřil na heavy metalový trůn. PS: Opravdu mi nevadí, že IM jsou dál než JP. Mám mnohem raději JP, ale beru, že IM jsou úspěšnější. Přeji jim to!

13. 03. 2018 17:26

- adrian

Nikdy me neprestane bavit, jak se vzdycky najde nejaky zaryty ultra - Judas fanda, ktery se ani po nekolika dekadach nedokazal smirit s tim, ze Judas budou vzdycky az ti druzi a ejakuloval by i kdyby vydali sbirku rakouskych slagru :-) A ve finale se dozvim, ze Bruce ja anglicky Brichta. Mimochodem Virtual XI nazpival Blaze.

13. 03. 2018 17:13

- Prowler80

Jo, a bez něj by IM modlou nikdy nebyl"i", v tomto punktu s tebou naprosto souhlasím.

13. 03. 2018 17:07

- Prowler80

I ty má dobroto! Františku, prosím, už nééé!!!

13. 03. 2018 17:02

- Karel Klafunda

jsem rád, že mi někdo konečně otevřel oči, resp. uši a na stará kolena jsem se dozvěděl, že Bruce, což je vlastně takový "britský Aleš Brichta" de facto neumí zpívat. Díky, Češi. Jinak nová deska Judas vynikající, za mě velké překvapení. Po těch blbostech, které vydávali od Painkillera, první pořádný a dobrý hevík. Srovnávání s Iron Maiden je nonsens, Steve a spol. dlouhá léta hrají jinou ligu, ale JP si za tohle album opravdu zaslouží potlesk.

13. 03. 2018 16:51