RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...

RAGE - Afterlifelines
kdysi dávno viděl naživo s Viktorem a Mikem a...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

MINIRECENZE: Nahum, Minority Sound, X-Core, Somnus Aeternus


Ostravští NAHUM jedou! Ačkoliv o této ostravské partě nebylo ještě nedávno takřka vůbec slyšet, po vydání novinky „The Gates Are Open“ je všechno jinak. Dobré ohlasy na živé koncerty a neméně kladně přijatá nahrávka dává tušit, že se opět objevila parta, která mírně rozčeřila tuzemský death metalový rybníček. A skutečně - NAHUM na „The Gates Are Open“ předvádějí první ligu. Skvělé nápady, vynikající zvuk, perfektní skladby... ..více

[recenze]

[06.11.2012]

[Venca Votruba]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


DIE HAPPY, GATE CRASHER, NIL - 1.11.2012 - Plzeň, KD Šeříkovka


Myslím, že německo-českou kapelu Die Happy v čele se zpěvačkou Martou Jandovou nemusím nijak dlouho představovat. Ostatně metaloví fanoušci je mohli už několikrát slyšet na festivalu Masters of Rock, a tak si svůj názor jistě udělali. Já osobně jsem je viděl v rámci jejich turné po ČR minulý rok v Plzni, kde jsem se ocitl úplnou náhodou. Letos se celé turné opakuje (a zároveň rozšiřuje na devět koncertů), a to nejspíš díky kladnému ohlasu z minulého roku. Stejný zůstává i výběr předkapel,..více

[reporty]

[05.11.2012]

[Mikka]

[0 komentářů ]


AEROSMITH - Music From Another Dimension!


Uděláme si takový malý exkurz do historie, protože o Aerosmith se na těchto stránkách ještě nikdy nepsalo. Asi nikdo nepochybuje, že tihle Vzdušní kováři z Bostonu jsou jednou z největších amerických kapel všech dob. Možná dokonce tou úplně největší. Jsou na scéně přes čtyřicet let, po celém světě prodali víc než sto padesát milionů svých alb. S takovým portfóliem se nemůže chlubit jen tak někdo. Navíc nikdy zas těch čtyřicet let neuhnuli od svého stylu, který ač se někdo snažil nazývat heavy metalem, je klasickým rhythm n´bluesem pořádně střiženým hardrockem..více

[recenze]

[05.11.2012]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


DIABULUS IN MUSICA - The Wanderer


Před rokem a půl jsem v recenzi na debutové album Diabulus In Musica hlásal, že čtyři roky společného hraní, které předcházely vydání desky, i nasáté zkušenosti z kapely Dragon Lord jsou dostatečnou zárukou, že Diabulus In Musica nevypustí žádnou jalovinu. A je hrozně fajn, že tohle konstatování platí i po dvojnásobné změně letopočtu, která dělí debut a nedávno vydanou novinku „The Wanderer“. Hned na začátek prozradím, že Diabulus In Musica se se svým tulákem zatoulali o drobný krůček dopředu..více

[recenze]

[04.11.2012]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


AFTER FOREVER - Decipher


Nebudu popírat, že první album od této nizozemské kapely mě doslova dostalo. Očividně jsem ale nebyl jediný, kdo byl z tohoto debutu nadšený. Kapela si ihned získala mnoho fanoušků a dokonce i mnoho recenzí desku hodnotilo velmi kladně. Dokáže nástupce desky „Prison of Desire" kvalitativně obstát? Nejdřív než se dostanu k samotnému albu, nelze nezmínit obměnu sestavy, která kapelu zasáhla koncem roku 2000...více

[recenze]

[03.11.2012]

[Mikka]

[1 komentář]

[hodnocení: 10/10]


PAPA ROACH - The Connection


Krátce před vydáním „The Connection“ zdůrazňoval zpěvák Jakoby Shadix v řadě rozhovorů, že se bude v podstatě jednat o návrat k pravé podstatě Papa Roach. Každý si to vyložil po svém. Většina novinářů totiž tipovala, že se kapela chce vrátit ke svému nejúspěšnějšímu období okolo desky „Infest“, kdy se vezla na módní vlně nu-metalu a prodávala miliony alb. Jenže po poslechu „The Connection“ je jasné, že tohle asi nebyla pravá podstata Papa Roach. Když Shadix hovořil o tomto návratu,..více

[recenze]

[02.11.2012]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


KAMELOT – Eternity


Když se dnes řekne Kamelot, většina z nás si představí velkou kapelu v čele s fenomenálním pěvcem (ať už donedávna s Royem Khanem nebo teď s Tommym Karevikem). Vždycky tomu tak ale nebylo. Pojďme se společně podívat na kompletní historii téhle kapely, pojmenované po legendárním sídle krále Artuše, a jak už to tak podle konvencí bývá, začneme na začátku. První zmínka o kapele v sestavě, v jaké vydala debut, je už z roku 1988, kdy poskytli jednu skladbu „Breaking the Silence“ na výběrovou desku „Tampa Bay's Metal Mercenaries: The Invasion“..více

[recenze]

[01.11.2012]

[Ray]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]


ACCEPT - Objection Overruled


„Řekli jsme si, že když to lidé po nás chtějí, tak to zase zkusíme…“

Jak jednoduché. V roce 1990 vydali RCA živák „Staying A Life“, zachycující Accept v jejich životní formě a hlasy, dožadující se reinkarnace klasické sestavy, zněly stále hlasitěji. A tak se Accept (pouze ve čtveřici, Jörg Fischer už zůstal mimo hru), snad zase na základě iniciativy Gaby Hauke sešli a..více

[recenze]

[01.11.2012]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


DOKKEN - Broken Bones


Jak už to tak vypadá, „Broken Bones“ bude pravděpodobně poslední deska Dokken. Principál Don totiž prohlásil, že už jej hudba jeho mateřské kapely neuspokojuje a chce se věnovat jinému stylu, který reprezentují Machine Head, Tool nebo The Newlydeads. Robb Flynn se možná chytá už smíchy za břicho, ale budiž, když to Donovi bude vyhovovat... Dokken už ať tak nebo tak jsou za svým zenitem a už pětadvacet let nenatočili desku, která by měla mateirál stejně kvalitní a dosáhla..více

[recenze]

[31.10.2012]

[Jan Skala]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


ECLIPTICA - Journey Saturnine


Ecliptica. Klidně si vezměte k ruce atlas a tipněte si, jestli je řeč o té rakouské, švédské, belgické, bulharské, uruguayské či italské (a to čerpám jen z jedné netové databáze, kdo ví, kde ještě bychom na kapelu tohoto jména narazili…). A stejně originální, jako je název kapely, je i hudba této bandy, která před sedmi lety ve Vídni (á, tak už víme odkud) povstala z původně sólového projektu kytaristy Markuse Winklera, na jehož nápadech stojí i převážná většina diskografie kapely. Markusovi vzali roha..více

[recenze]

[30.10.2012]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


Sonata Arctica - 20.9.2012 - Lutakko, Jyväskylä, Finsko


Jsem ten typ fanouška, co zná od Sonaty “Fullmoon“ a “Tallulah“ a tím to hasne. Nicméně jakožto zaměstnanec klubu Lutakko bych ale bývala šla na koncert zadarmo, a to si zase jeden nechá libit. To jsem měla i v plánu, ale pak mi bylo řečeno, že na téměř vyprodanou Sonatu Arcticu není personálu dostatek, a tak jsem poslušně nastoupila do práce. Nakonec jsem ale měla štěstí a bylo mi přiděleno ještě s dalšími dvěma hlídat publikum. Což bylo velmi příjemné, protože publikum se chovalo slušně a já neměla na práci víc..více

[reporty]

[30.10.2012]

[Karolína]

[6 komentářů ]


DIABLO SWING ORCHESTRA - Pandora's Piñata


V širokej skupine metalových žánrov je niekedy ťažké sa orientovať. Väčšina z nás pozná tie najbežnejšie a najobľúbenejšie, a tak ostatným nevenuje veľkú pozornosť. Tieto subžánre však často ponúkajú niečo, s čím sa bežne nestretneme. Uvedomujúc si tento fakt padlo rozhodnutie vydať sa na dlhú púť s jasným cieľom. Nájsť niečo jedinečné! Neopakovateľné! Vyzbrojený kompasom trpezlivosti začal som prehľadávať jeden album za druhým, až som na niečo narazil. Čítajúc nápis na výstražnej tabuli..více

[recenze]

[29.10.2012]

[Rekshark]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]


RAMPART - War Behest


Maria Doychinova zjevně ráda zpívá. Proto jí asi stálo za to sehnat dohromady nové parťáky, když se po vydání debutového alba v roce 2009 její kapela Rampart rozpadla. Rampart se podařilo znovu rozhýbat, důkazem čehož budiž aktuálně vydané album „War Behest“. Nemám tušení, co Rampart předvedli na prvotině „Voice Of the Wilderness“. Vzhledem k tomu, že novinka sklízí podstatně zajímavější hodnocení než debut, tak se to asi ani nikdy nedozvím. Ono totiž „War Behest“ je záležitost pro celkem otrlé jedince...více

[recenze]

[27.10.2012]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


SERJ TANKIAN, Praha - Lucerna, 24. 10. 2012


Serj Tankian, frontman System Of A Down a momentálně sólový hráč, představil svou aktuální desku takřka vyprodané pražské Lucerně. Společně s kapelami The Hollywood Arson Project a Viza tak zajistili příjemně překvapivý večer.

Zatímco první kapela The Hollywood Arson Project, složená z větší části ze Serjových doprovodných hudebníků, celý sál svým extrémně nudným projevem..více

[reporty]

[26.10.2012]

[Milan Říský]

[0 komentářů ]


ACCEPT - Eat The Heat


Pokud bychom se chtěli držet stopy, kterou v hudebních dějinách zanechala hudba Accept, musel by osmý díl povídání nést název „Animal House“. Nezdolný Udo Dirkschneider dodržel frekvenci dosavadního albobraní a hned následující rok po vydání „Ruské rulety“ přišel s dalším albem, vycházejícím z těch nejlepších acceptovských tradic. Tohle album (i přes to, že k autorství se hlásí osvědčené spojení Accept + Deaffy) však představilo novou obchodní značku U.D.O. a tak je na čase se s mistrem Dirskchneiderem na chvíli rozloučit. Peter Baltes a Wolf Hoffmann si zatím snili o Americe…..více

[recenze]

[25.10.2012]

[Savapip]

[16 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


MALRUN - The Empty Frame


Malrun rozhodně nejsou kapelou na první poslech, navíc se těžko škatulkují, jelikož v jejich spletité hudbě nalézáme rozmanité množství kombinací a stylů, ačkoliv sami sebe řadí jednoduše mezi melodický hardrock. V zastoupení je zde například onen hardrock okořeněný progressivními prvky, či moderní až metalcorový sound s klasickými riffy a posluchač, jestli hledá nějaká připodobnění, může slyšet stopy kapel jako In Flames nebo Opeth. Některé skladby, či linky zase zavání inspirací přejatou zpoza oceánu, kdy je cítit onen typický americký nádech..více

[recenze]

[24.10.2012]

[Veronika]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


SECRET SPHERE – Portrait of a Dying Heart


Secret Sphere je kapela, kterou jsem sice objevila už v době, kdy jsem s metalem teprve začínala, ale vždycky jsem ji sledovala spíš povrchně. Nikdy mi totiž úplně neseděl vokál Roberta Messiny. Ten nedávno kapelu opustil, a když byla oznámena náhrada, můj zájem se prudce zvedl. Michela Luppiho považuji za jednoho z nejlepších metalových zpěváků současnosti (ne-li vůbec za toho nejlepšího) a zdá se mi, že moje posedlost jeho hlasem roste s každou další nahrávkou, na které se objeví. Na „Portrait of a Dying Heart“ jsem tedy čekala jak na smilování..více

[recenze]

[23.10.2012]

[Ray]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]


Listování : << < 450 / 614 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.21539 sekund.