RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...

RAGE - Afterlifelines
kdysi dávno viděl naživo s Viktorem a Mikem a...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

BLACK COUNTRY COMMUNION - Black Country


Když se bavíme se o Black Country Communion, není možné nezmínit v poslední době tolik provařený termín superskupina. Jen při pouhém pohledu na čtveřici zúčastněných jmen se musí zákonitě každému milovníkovi starého poctivého hard rocku zvýšit tep. Co jméno, to pojem. Glenn Hughes si v sedmdesátých letech udělal obrovské renomé v řadách Deep Purple, bubeník Jason Bonham je nejen synem slavného opilce z Led Zeppelin, ale i velice respektovaným hráčem..více

[recenze]

[05.10.2010]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


KISKE/SOMERVILLE - Kiske/Somerville


Prezident labelu Frontiers, Ital Serafino Perugino, používá na Michaela Kiskeho snad nějaká kouzla a čáry, protože se mu ho opakovaně daří přemlouvat k učinkování v rock/metalových projektech, a to nikoli jenom v pozici hosta, ale plnohodnotného člena, na kterém je celá záležitost postavena. Po PLACE VENDOME tedy přichází další Peruginova akvizice, kde nás bude vedle Michiho hrdla oblažovat i gotický vokál Amandy Somerville. Oba jmenovaní pozvánku k přípravě tohoto díla prý okamžitě přijali ..více

[recenze]

[04.10.2010]

[Petr Štěpnička]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


DRAGON GUARDIAN - Shinjitsu No Sekihi


Této kapele jsme se už na našich stránkách věnovali. Jednalo se o album „Dragonvarius“, na jehož adresu jsem pěl jenom slova chvály. Přesto je na místě zopakovat, že se ani zdaleka nejedná o typickou speed metalovou sebranku. Pochází totiž z Japonska a do své tvorby pašuje řadu ujetostí typických pro tuto zemi, které budou pro běžného evropského posluchače těžko stravitelné. Navíc se jedná o „one man project“ a kromě ženského zpěvu tak naprostá většina materiálu vzniká na PC mašinkách...více

[recenze]

[03.10.2010]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


IZZY STRADLIN - Wave Of Heat


Když tak poslouchám už jedenácté sólové album bývalého kytaristy Guns n´Roses Izzyho Stradlina, je mi jasné, proč tento letos osmačtyřicetiletý umělec nemohl vydržet po boku svého dávného kamaráda z Indiany Axla Rose. Zatímco Axl za devatenáct let od rozchodu se svým někdejším skladatelským dvojčetem Stradlinem stihl vydat jen bombastickou „Chinese Democracy“, Izzy každý rok své příznivce oblažuje novinkovou deskou. Ale pozor, v tomhle případě neplatí, že by kvantita šla na úkor kvality...více

[recenze]

[03.10.2010]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


GUNS N´ROSES, DANKO JONES, 27. září 2010, Praha - 02 Aréna


Vždycky když přijedou Guns n´Roses, je to pořád ještě událost. Jejich jméno sice nesvítí už tak jasně, jako když se v roce 1992 objevili na Strahově poprvé, nemají Slashe, Izzyho Stradlina ani Duffa McKagana, ale pořád ještě tenhle fenomén táhne. Ten fakt se potvrdil i v pondělí 27. září, kdy Axl a jeho sedm nohsledů dorazili do O2 Aréna. Ta je čekala plná (ano, slovo "čekala" se v téhle reportáži bude skloňovat mnohem častěji, než je zdrávo)...více

[reporty]

[02.10.2010]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]


SUNRISE - Trust Your Soul


Opravdu příjemná hudební uskupení vznikají v jinak nepříliš pohostinné Ukrajině. Po CONQUEST se na scéně objevilo další želízko v metalovém ohni, které jej rozdmýchává kovářsky mohutným způsobem. U jeho žáru se celkem spolehlivě ohřejí srdce všech metláků, kteří se stále nechávají hýčkat okázalými melodiemi servírovanými na power/spídovém podnose. SUNRISE (jak příznačný název pro kapelu takového ražení!) jsou v současné době považováni za vlajkovou loď ukrajinských melodických vod..více

[recenze]

[02.10.2010]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


KLAN – Bone By Bone, Soul By Soul


Pardubičtí KLAN na svém debutu „Bone By Bone, Soul By Soul“ celkem slušně klamou. Po prvním poslechu si totiž člověk říká „další obyčejná death metalová tuctovka“. Není to ale tak úplně pravda. V první řadě mate hodně hrdelní, až kanálový zpěv, který strhává pozornost. Může se zdát, že Asgar svým projevem tahá kapelu dolů, ale ve finále si tam neumím představit lepší zpěv. Prostě k muzice KLANu sedí. Matoucí je také zvuk, který zní hodně old schoolově. O to větší překvapení, že byl pořízený v Shaarku...více

[recenze]

[02.10.2010]

[Venca Votruba]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


NECROCOCK – Návrat Master´s Hammer na koncertní prkna není příliš reálný


Tento rozhovor vznikl původně pro magazín Hard Rocker. Plánované číslo se ale doposud nepodařilo zrealizovat, tudíž jsem se rozhodl rozhovor zveřejnit dříve, než bude pozdě. Kdo pozoruje Master´s Hammer, jistě ví, že už u nás byl rozhovor s Františkem Štormem. Některé informace v tomto povídání tedy nebudou pro někoho úplně nejnovější. Nechal jsem ho ale tak, jak byl napsán.....více

[rozhovory]

[01.10.2010]

[Venca Votruba]

[6 komentářů ]


BLACK LABEL SOCIETY - Order Of The Black


Když před jedenácti lety Zakk Wylde postavil kapelu Black Label Society a vydal desku „Sonic Brew“ bylo o senzaci postaráno. Nejenže navázal na odkaz Black Sabbath, smíchal ho se svými klasickými postupy, ale ještě všechno řádně zahustil moderním zvukem. Postupem času ale Black Label Society bledli. Čím více se dostávali k vrcholu oficiálního amerického žebříčku, tím více měkli a kvalita jejich desek šla pozvolnu dolů. Ovšem vždycky úroveň a vlastní tvář zůstala zachována...více

[recenze]

[01.10.2010]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


Pasi KOLARI (FOR SELENA AND SIN) - Ten pivo, please!!!


Finská gothic/pop/metalová parta For Selena And Sin se brzy už potřetí v historii ukáže u nás. Třetí turné během půldruhého roku, to už je rutina, že jo, o nic nejde. A nebo jde? A jak to vlastně všechno vypadá a bude vypadat? O tom a spoustě dalších věcí se opět rozpovídal nejukecanější člen kapely, kytarista Pasi...více

[rozhovory]

[30.09.2010]

[Karolína]

[0 komentářů ]


BLACKMORE´S NIGHT - Autumn Sky


Senilita není hezká věc. Obzvlášť když postihne rockového bouřliváka, který se ještě ke všemu zamiluje do, o generaci mladší, blondýny. A takové stařecké vrtochy máme možnost v případě Ritchieho Blackmorea pozorovat už třináct let. Právě tehdy opustil své legendární Rainbow a spolu se svou budoucí manželkou Candice Night začal budovat romanticko-středověký projekt Blackmore´s Night. S první deskou „Shadow Of The Moon“ sklidil úspěch, ovšem už s následující „Under The Violet Moon“..více

[recenze]

[30.09.2010]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 5/10]


SERJ TANKIAN – Imperfect Harmonies


Jestliže se podíváme do minulosti, Tankianova cesta vede zajímavým směrem. S tvrdými rock/metalovými System of A Down sklidil nevídané úspěchy. Po „rozpadu“ kapely vydal rockové album „Elect The Dead“, následně tuto nahrávku obléknul do orchestrálního kabátu a dal vzniknout kotouči „Elect The Dead Symphony“. A co přijde teď? Teď přicházejí „Imperfect Harmonies“.....více

[recenze]

[29.09.2010]

[Ascela]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


METHODS OF MAYHEM - A Public Disservice Announcement


„Když letěl metal, byl Tommy metalista, když punkrock, byl zase pankáč a kdyby byl v kurzu hip-hop, bude hip-hopper,“ řekl kdysi na adresu svého spoluhráče z Mötley Crüe zpěvák Vince Neil. Samozřejmě tato slova můžeme přičíst na vrub ne zrovna vřelému přátelství mezi Vincem a Tommym Lee, ovšem když se nad nimi zamyslíme, zajistíme, že na nich něco je. Byl to totiž Tommy Lee, kdo v devadesátých letech (zejména po Neilově dočasném odchodu) měl v Mötley Crüe stále větší slovo..více

[recenze]

[29.09.2010]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


HUNGRYHEART – One Ticket To Paradise


BON JOVI. To musí trknout i naprostého ignoranta, který od BON JOVI zná jeden jediný hit. Italští HUNGRYHEART mají vše, jen na vlastní ksicht. Od svých slavnějších kolegů si totiž půjčili, co mohli – od muziky, přes aranžmá, po zpěv. A právě ten zpěv je největší průser nahrávky „One Ticket To Paradise“. K čemu to, že Josh Zighetti zpívá dobře, když zní úplně jak přesná kopie Jona Bon Joviho? Nemůžu si pomoci, ale mě to prostě po celou hrací dobu rozptyluje. Já vím, že Jorn Lande je také David Coverdale, a já mu to s chutí baštím...více

[recenze]

[28.09.2010]

[Venca Votruba]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 4,5/10]


ROYAL JESTER - Night Is Young


Recenzent-amatér si předměty svých příspěvků z logiky věci vybírá, nemá cenu svůj drahocenný čas trávit nad něčím, co ho nebaví a nic dobrého se o tom napsat nedá. To je pravý důvod, proč jsou výsledná hodnocení většinou vysoká, nikoli tedy, jak by si mohl leckterý rozumbrada vydedukovat, že dotyčný autor vychválí úplně všechno, postrádajíc přitom přísný kritický metr. I přesto se ale vždy nepoštěstí, a přestože vybraná kapela podle jedné či dvou písní na YouTube vypadá docela slibně, dojem z poslechu celého alba zůstane hodně rozpolcený. ..více

[recenze]

[28.09.2010]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


ALTAR OF PLAGUES - White Tomb


Nadišiel čas prehrabať sa trošku minuloročným archívom a sfúknuť nemilosrdne sadajúci prach z novinky pochmúrnych ekológov ALTAR OF PLAGUES. Takéto návraty totiž občas stoja za to a toto je ten prípad. Textová zložka operuje s podobným materiálom, na aký minulý rok vsadili A STORM OF LIGHT, všímať si ju ale tentoraz nemusíte, hudba samotná vás bude opakovane zamestnávať po veľmi dlhú dobu...více

[recenze]

[27.09.2010]

[Martin]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


LORDI - Babez For Breakfest


Myslím, že je jen málo těch, kteří před čtyřmi lety unikli z doslechu hitu „Hard Rock Hallelujah“. Lordi tehdy prostě byli díky vítězství v Eurosongu v kurzu a zmíněná skladba je dostala tam, kam se ve svých začátcích nedovolili ani nahlédnout. Zástupy teenagerů po celé Evropě začaly tuto kapelu pěti finských příšer objevovat a zjistili, že „nějací“ Lordi existují už pěknou řádku let před albem „The Arocakalypse“ a že v podstatě tvoří podobnou hudbu, jaká je očarovala na singlu „Hard Rock Hallelujah“...více

[recenze]

[27.09.2010]

[Jan Skala]

[10 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


Listování : << < 502 / 614 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.20617 sekund.