RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...

RAGE - Afterlifelines
kdysi dávno viděl naživo s Viktorem a Mikem a...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

Brian ROBERTSON - Diamonds And Dirt


Dlouho, dlouho nebylo slyšet o britském kytaristovi Brianu Robertsonovi. Takřka třicet let tento druhdy fenomenální kytarista byl mimo rockový svět, přestože v sedmdesátých a začátkem osmdesátých let znamenal mnoho. Ovlivnil svou hrou další následovníky a i když stál vždy v pozadí svých spoluhráčů, rozhodně nebyl žádné ořezávátko. Jeho jméno stojí na dvou deskách kapely Wild Horses z počátku sedmdesátých let, podepsal se také pod nejslavnější alba Thin Lizzy (jako „Night Life“ ..více

[recenze]

[01.06.2011]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


KATANA - Heads Will Roll


Členové švédské smečky KATANA si jsou evidentně dobře vědomi faktu, že prosadit se v dnešním světě je nadmíru složité a těžké. Nejenom že se nad ním stahují existenciálně temné mraky, ale rovněž se stahují mraky desek z internetu, díky čemuž je málokdo ochoten věnovat některému hudebnímu dílu nové kapely čas delší než je ten nejkratší možný. Chce-li pak to které uskupení oslovit alespoň NĚKOHO, musí mít přiravený bytelný, téměř až marketingový koncept. ..více

[recenze]

[31.05.2011]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


VAINS OF JENNA - Reverse Tripped


Když v roce 2006 vyšel debut této kapely „Lit Up/Let Down“ dohromady se nic nestalo. Nová vlna skandinávského glam metalu byla ještě v plenkách a její příznivci spíše obdivovali kolosální debut Crashdïet „Rest In Sleaze“. Vains Of Jenna byla v té době je jen jedna z mnoha kapel. Situace se změnila o tři roky později, když vyšla vynikající dvojka „The Art Of Telling Lies“. Ta kapelu dostala mezi žánrovou špičku. Ale pak se stalo něco nepochopitelného. Loni ostatním spoluhráčům ukázal záda charismatický zpěvák Lizzy DeVine...více

[recenze]

[29.05.2011]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


BLOODBOUND – Unholy Cross


Nahradit dokonale Urbana Breeda je snaha předem odsouzená k nezdaru. Vzhledem k tomu, že kapelu opustil už podruhé, mají ale kluci z Bloodbound v těchto věcech jakýsi nedobrovolný tréning a napodruhé se jim už pozici vokalisty podařilo obsadit o poznání šťastněji, než tomu bylo na desce „Book of the Dead“. Ale úkol to byl nesnadný. S Urbanem totiž odešel nejen originální vokál, ale také brilantní textař a vynikající frontman. Poslední deska „Tabula Rasa“ je pro mě navíc měřítkem hudební dokonalosti, takže tu najednou byla pořádná díra..více

[recenze]

[28.05.2011]

[Ray]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


TANGENT PLANE - Project Elimi


Jsou nahrávky, které bývají svými hodnotiteli cejchovány nálepkou "vhodné pro jízdu do auta". Pokud hledáte něco do pražského provozu na páteční odpoledne a nevadí vám špetka krkolomné progrese, mám pro vás tip. Germáni Tangent Plane právě vydali svoje druhé album, nazvané "Project Elimi". Statistická fakta leccos (tedy nejméně stylové zaměření) naznačují - osm skladeb, délka přes hodinu a čtvrt, koncepční příběh.....více

[recenze]

[27.05.2011]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]


WARRANT - Rockaholic


S Warrant to bylo vždycky těžké. Začali v roce 1984 jako klasická losangeleská kapela. Měli v sobě kus Kiss, Judas Priest nebo Cheap Trick, ale i dávku pořádné drzosti. Tato kombinace ke smlouvě s vydavatelskou firmou nevedla. Až když v roce 1987 původního zpěváka Adama Shorea vystřídal Jani Lane (tehdy drzejší a o fous ošklivější dvojče Breta Michaelse z Poison), začalo se blýskat na časy. Lane byl rozený showman a dokázal strhnout davy, takže kapela měla ve vyhlášených klubech Whiskey A-Go-Go..více

[recenze]

[27.05.2011]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


POISON - Flesh And Blood


Je tu začátek devadesátých let. Rocková scéna se pomalu připravuje na změnu. Hair metal se to té doby, kdy Poison vydali debut v roce 1986 změnil. Už postrádal tu prvotní rebelskou tvář a kvůli baladám jako byla právě „Every Rose Has Its Thorns“ se z něm stal jakýsi středněproudý styl pro holky. Vznikaly tísíce nových kapel. Některé (Firehouse, Slaughter, Warrant) žaly úspěchy, jiné (Vain, Pretty Boy Floyd, Faster Pussycat) i přes nespornou kvalitu zůstaly jen na okraji posluchačského zájm..více

[recenze]

[26.05.2011]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9,5/10]


DREAMTALE - Epsilon


Minimálně v jedné věci si můžeme být u této finské party jistí. Kompoziční kompromisy mají v jejich tvorbě asi tolik místa, jako důchodci ve svých igelitkách při supermarketových slevách. Kdepak progres nebo kýho čerta, jen a pouze striktní power metalové melodie, často podložené spídovým rytmem. Nejinak je tomu i v případě novinky, na níž je jediným překvapením, že se neměnil (jako v případě předešlých čtyř alb) vokalista, kterým i po desce „Phoenix“ zůstává Erkki Seppänen. Jeho projev sice ..více

[recenze]

[25.05.2011]

[Petr Štěpnička]

[29 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


NEJLEPŠÍ ALBA DEVADESÁTÝCH LET PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Václav Votruba


Pagan mi dal... Chtít po mně deset nejlepších desek devadesátých let? Nemohl jsem z toho spát! Pořád jsem přemýšlel, komu dát zlato, stříbro, bronz. Jasno jsem měl vlastně jenom u toho nej. Ale pak? Stejně je mi jasné, že jsem na leccos zapomněl.....více

[ankety]

[24.05.2011]

[Venca Votruba]

[2 komentáře ]


THE MOON AND THE NIGHTSPIRIT - Mohalepte


Dvakrát sme v kolonke rok stačili prepísať letopočet, kým sa zjavil štvrtý album maďarského neofolkového projektu. Pre prípady nutkavej potreby siahnuť po niečom hodnotnom, čo by výnimočne neničilo naše ušné bubienky a zároveň by sa to sedemmíľovými krokmi vzdaľovalo od stredného prúdu, som už minule o nich písal ako o jednom z najvhodnejších kandidátov na holenie. S príchodom novinky síce tento postoj nie je potrebné prehodnocovať, je však možné, že južní susedia, ktor..více

[recenze]

[24.05.2011]

[Martin]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


NEJLEPŠÍ ALBA DEVADESÁTÝCH LET PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Savapip


To nejde. Prostě to nejde. Ať dělám co dělám, vybrat deset nejlepších desek poslední dekády minulého století prostě nedokážu. Důvod je prostý – byla to doba, kdy jsem podle psychologických standardů začal vycházet z puberty (hahaha…) a kdy jsem plnými doušky (tenkrát začaly fungovat první půjčovny CD a tím pádem se sem začaly ve velkém hrnout kousky, o kterých se do té doby jen tajně šeptalo v metalově-anarchistických spolcích ;-) začal absorbovat muziku. A ano, zcela po vzoru důchodců ..více

[ankety]

[23.05.2011]

[Savapip]

[2 komentáře ]


PUSHKING - The World As We Love It


Pushking je údajně nejlepší ruská rocková kapela současnosti. Abych se přiznal, tak tohle jméno jsem zaslechl poprvé v souvislosti s jejich novinkou „The World As We Love It“ a to ne proto, že by ji odborná veřejnost považovala za nějak revoluční, ale proto, že se na ní kapele podařilo dostat nebývalé množství zajímavých hostů, neřkuli světových hvězd první kategorie. Komu se tak povede, aby mu na desce zpíval třeba Alice Cooper, Paul Stanley (Kiss), Billy Gibbons (ZZ Top), Eric Martin ..více

[recenze]

[23.05.2011]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


EDEN´S CURSE - Trinity


Když už se jednou podepisujete Eden, tak by asi byl nesmysl zpívat primárně třeba o vědeckých pokusech na životním prostředí. Nene, takhle se to religiózní téma přímo nabízí. A tak světoběžníci (byť jako zemi svého původu udávají Spojené Království, členové kapely momentálně disponují pasy čtyř zemí) z Eden´s Curse v čele s Michaelem Edenem se na svém třetím albu věnují spiritualismu a náboženským motivům. Pokud by vás snad tahle látka mohla odradit, úprk na chvíli odložte a ochutnejte ..více

[recenze]

[22.05.2011]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


JOE BONAMASSA - Dust Bowl


Až do loňského roku byl Joe Bonamassa pojmem především na bluesové nebo bluesrockové scéně. Loni se ale všechno změnilo, když vstoupil do společnosti nejvybranější hardrockové smetánky – zpěváka a basisty Glenna Hughese, bubeníka Jasona Bonhama a klávesisty Dereka Sheriniana v superskupiny Black Country Communion. Na své kořeny, které mu zajistili světovou proslulost Bonamassa ale nezapomněl. A proto je tu také zpět s další sólovou deskou „Dust Bowl“. Albem, které se opět ..více

[recenze]

[21.05.2011]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


NEJLEPŠÍ ALBA DEVADESÁTÝCH LET PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Ray


Volit nejlepší alba z let devadesátých je nadmíru složitá záležitost. Předně kvůli tomu, že v době, kdy vyšla nejstarší z níže uvedených desek, mi byly dva roky. Když jsem procházela svou sbírku, až podezřele často jsem narážela na oblíbené kapely, které datují svůj vznik až po roce 2000. Ačkoli jsem žádné z uvedených alb neslyšela v roce, kdy vyšlo a ke všem jsem se dostala až zpětně, mnoho z nich se následně stalo velkou srdcovou záležitostí. Bez výjimky to jsou desky od kapel, od kterých poslouchám ..více

[ankety]

[20.05.2011]

[Ray]

[4 komentáře ]


FEN - Epoch


Objavovanie neznámych mien a zapĺňanie bielych miest na osobnej hudobnej mape je vždy vzrušujúca činnosť. Nedávno mi v tomto smere robila spoločnosť britská štvorica, počúvajúca na meno FEN, kombinujúca náladovosť šírych post-rockových plání so surovými výletmi do black metalových tôní. Snaha o menšiu operatívno – pátraciu činnosť bolo napokon korunovaná zistením, že v prípade zamyslených Britov je kolekcia ôsmich piesní iba druhým albumom, ktorého obsah ..více

[recenze]

[20.05.2011]

[Martin]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


Listování : << < 483 / 614 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.21082 sekund.