DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...

RAGE - Afterlifelines
Takže bez orchestru: 1. Secrets, 2. Perfect Man,...

RAGE - Afterlifelines
Tak za mě je taky nejlepší Secrets in a Weird...

RAGE - Afterlifelines
...Rage bez orchestru: 1. Secrets in a Weird...

ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...

RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

GUARDIANS OF TIME - A Beautiful Atrocity


Paganovi věrní rychlíkovci mě za následující řádky asi budou mít chuť ukřižovat, ale já nemůžu jinak, než uznale poklepat norským Strážcům času po rameni za to, že se vykašlali na neomezené (melodické) šlapání na rychlostní pedál a po sedmiletém oddechu od posledního zařazení nejvyššího rychlostního stupně dali přednost výletu po křivolakých uličkách progresem (díky pohodovému muzikantství kapely v jeho přístupnější formě) říznutého power metalu. I když lze vystopovat zárodek toho, odkud Guardians Of Time..více

[recenze]

[26.08.2011]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]


GAMMA RAY – Land of the Free


Dva roky po předchozím albu, dva roky po odchodu Michaela Kiskeho z Helloween a ten samý rok, kdy umírá Ingo Schwichtenberg, vychází Hansenově partě už čtvrtá deska, což není zlé na kapelu, která měla být původně jednoalbový projekt. Probíhá také jedna podstatná změna. Ralf Scheepers v tichosti opouští místo zpěváka. Důvodů bylo hned několik, k těm hlavním patřilo, že bydlel daleko od ostatních a také měl v té době docela velké šance v konkurzu na nového zpěváka Judas Priest. ..více

[recenze]

[25.08.2011]

[Ray]

[15 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]


ARKTIDA - Сквозь Столетия (Through The Centuries)


Rusko rozhodně není baštou power metalového žánru. Z podobných destinací si vybavím pouze dvě výtečné kapely SUNRISE a CONQUEST, ovšem ty jsou až ze sousední Ukrajiny. A navíc zpívají v angličtině, neboť ruština, podobně jako náš jazyk, znamená celkem jistou červenou barvu na semaforu při snaze o vstup na světový trh. ARKTIDA tedy zřejmě nikdy nepronikne na pódia velkých světových festivalů, protože její zpěv probíhá v mateřském jazyce. Takže všichni z vás, komu tato řeč topoří automatické osypky, nečtěte dál...více

[recenze]

[24.08.2011]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


VETROL - 20th Century Rock


Nejde to jinak, než začít vzpomínkou na rok 2008, kdy jsem se s kapelou Vetrol setkal poprvé. Jejich prvotina ve mně tehdy nabudila stav duševní otravy. A proč to sem tahám? No protože závěrečný potlesk, který mám pro kluky připravený po poslechu jejich aktuálního ,,20th Century rock" by bez téhle doušky zněl poněkud falešně. Nejde totiž o to, že by Vetrol stvořili hudební bombu, že by se zbavili všech svých neduhů, že by snad naskočili na modernější vlnu, či snad že by měli zaděláno na nějakého masovéh..více

[recenze]

[23.08.2011]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]


NEJLEPŠÍ ALBA SEDMDESÁTÝCH LET PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Václav Votruba


Sedmdesátá léta považuji za vůbec největší rockovou baštu. Tehdy se dovedlo k dokonalosti to, co se začalo rodit v druhé polovině šedesátých let - hard rock. Mohutné klávesy (takzvané hammondky), ostré kytary, těžkopádné bicí a psychedelický opar. Miluji sedmdesátky!!!!

..více

[ankety]

[22.08.2011]

[Venca Votruba]

[0 komentářů ]


DÜNEDAIN - Buscando El Norte


Letní mizérie ve vydávání poslouchatelných melodických desek pokračuje, proto se opět ohlédneme po něčem ne zrovna akutálním, leč zaznamenání určitě hodným. Pocestujeme až do Španělska, za další z kapel, která se při výběru svého názvu nechala inspirovat fantastickou mytologií spisovatele J.R.R. Tolkiena. Toto tuctové uvažování se ale naštěstí nepřenáší na muziku samotnou, jež je důstojným zástupcem melodického power metalu, zde navíc s osvěžující jižanskou příchutí, neboť zpívaný projev probíhá v originálním znění...více

[recenze]

[19.08.2011]

[Petr Štěpnička]

[25 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


GAMMA RAY – Insanity & Genius


Labutí píseň Ralfa Scheeperse za mikrofonem u Gamma Ray a poslední opravdu experimentální album, které kapela natočila. V podstatě pokračuje v linii, kterou vytyčily předchozí desky „Heading for Tomorrow“ a „Sigh No More“. Jenže i sám Kai Hansen o téhle desce zpětně říká, že je zvláštní. A to je myslím slovo, které skutečně „Insanity & Genius vystihuje nejlíp. Psal se rok 1993 a Gamma Ray popustili uzdu skladatelské fantazii opravdu naplno...více

[recenze]

[18.08.2011]

[Ray]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


PAIN - You Only Live Twice


Přiznám se, že když jsem si album chtěla poprvé pustit, zvládla jsem jenom první dva songy a pak jsem ho musela na dlouhé týdny odložit, než jsem se odvážila ho opět rozběhnout. K poslechu mě nelákal ani laciný singl „Dirty Woman“, který mě naopak spíš odpuzoval. Kam dal Peter Tägtgren rozum a snahu o to dělat něco umělecky zajímavého? K novému pokusu o poslech „You Only Live Twice“ mě dost překvapivě přiměla Gojira..více

[recenze]

[17.08.2011]

[Veronika]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


DARK ANGELS - Forever & Ever


Co měli společného Dark Angels, kteří vydali desku "Symphony of Bridal Veil" s těmi Dark Angels, kteří vydali "See You In Hell"? Vencu Votrubu, Lucku Avramovou, Michala Jelínka a nepatrný odér jednoduché melodičnosti. Co mají společného Dark Angels, kteří právě vydali EP "Forever & Ever" s těmi, jež vydali "Symphony Of Bridal Veil"? Vencu Votrubu. A silné sklony k atmosféričnosti. A co ti, kteří vydali aktuální EP s těmi, kteří vydali debut? Vencu Votrubu a „Time For Tears“. Jako avízo na skutečnost..více

[recenze]

[16.08.2011]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


NEJLEPŠÍ ALBA SEDMDESÁTÝCH LET PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Pepsi Stone


Vybírat alba sedmdesátých let taky není žádný med. Tu dobu jsem pochopitelně nezažil, takže vše jsem vnímal zpětně, jaksi reprodukovaně. Když se dnes za sedmdesátkami ohlížím, je jasné, že to byla neskutečně plodná doba, kdy se toho pro budoucnost rockové hudby odehrálo přehršle. Zrodil se hřmotný hard rock, z kanálu vylezl drzý punk, přeběhla móda glam/glitteru, své velké chvilky zažil i styl AOR. Alba jsem proto vybíral z dnešního pohledu a když se tak dívám na jedničku, tak si říkám, ..více

[ankety]

[16.08.2011]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]


Tomas OLSSON, Fredrik BERGH (BLOODBOUND): „Je to pro nás úplně nový začátek“


Švédskou kapelu Bloodbound provázely po celou jejich dosavadní kariéru personální bouře. Čtyři alba a tři různí zpěváci. Po „Tabula Rasa“ už podruhé kapelu opustil vokalista Urban Breed a na jeho místo přišel mladíček Patrik Johansson. Tohle všechno a samozřejmě také novinkové album „Unholy Cross“ bylo hlavním tématem rozhovoru, který nám kapela poskytla při příležitosti jejich vystoupení na Metalfestu v Plzni. Se dvěma zakládajícími členy, kytaristou Tomasem Olssonem a klávesákem Fredrikem Berghem..více

[rozhovory]

[15.08.2011]

[Ray]

[2 komentáře ]


NEJLEPŠÍ ALBA SEDMDESÁTÝCH LET PODLE ČTENÁŘŮ METAL FOREVER


Sedmdesátá léta přinesla přehršel geniálních desek. Myslím, že vybrat z nich pouhou desítku bylo pro mnohé z nás více než složité. Osobně mohu říct, že mě výsledek ankety potěšil. A všimli jste si? Tentokrát žádné Německo..... :-)..více

[ankety]

[15.08.2011]

[Venca Votruba]

[2 komentáře ]


SONS OF SEASONS – Magnisphyricon


Oliver Palotai je v melodickém metalu velké jméno a fanoušci Kamelot ho jistě budou znát v první řadě jako geniálního klávesáka. Oliver očividně cítí nějaký tvůrčí přetlak, který ho dovedl až k založení vedlejšího projektu s německými spoluhráči, který nazval Sons of Seasons. Předchozí deska „Gods of Vermin“, která vyšla v roce 2009, slibovala mnohé a přinesla několik skvělých skladeb a nádhernou atmosféru. Když měla vyjít novinka, rozhodně jsem nečekala, že prvotinu překoná. Chyba, přesně to se totiž stalo. ..více

[recenze]

[12.08.2011]

[Ray]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]


IN LEGEND - Ballads´n´Bullets


Hledáte něco nového, neotřelého, něco, co tu ještě nebylo? A slyšeli jste už o pianometalu? Pokud ne, zkuste si představit, že úplně vypustíte kytary a místo toho si pořádně vyhrajete s klavírem, basou a bubny. A tady to máme – pianometal, styl založený právě na piánu. Přijde vám metal bez kytar bizarní, či nemožný? Omyl, In Legend, o kterých budu mluvit níže, vyprodukovali desku, která nejen, že zní jako metal, je navíc velmi originálním a povedeným exemplářem. Představuji vám zde „Hand Hammered Piano Craft“:..více

[recenze]

[11.08.2011]

[Veronika]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]


ISACAARUM – Vaseline


To to ale trvalo... Jihočeští divočáci ISACAARUM mluvili o nové desce už hodně dlouho, její dokončení ale ne a ne přijít. Až nyní se fanoušci konečně dočkali. Pod netypicky strohým obalem, kterému dominuje bílá barva (vida, ISACAARUM si natočili své „white album“), se skrývají klasické vypalovačky, jež si v ničem nezadají s předchozí tvorbou. Jednoduše řečeno, ISACAARUM se pěvně drží svého stylu, který si za ty roky vypracovali k naprosté osobitosti. ..více

[recenze]

[10.08.2011]

[Venca Votruba]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


Listování : << < 478 / 614 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.30445 sekund.