TANK - Breath Of The Pit

Zjevně to začíná být nějaký nový trend, který má za úkol dělat z fanoušků blbce. Nevím přesně, kdo to odstartoval, ale je to deset let zpátky, co po amerických klubech hrála kapela Ratt. Na tom by nebylo nic neobvyklého, doba rockové hudbě moc nepřála, tak proč by Ratt nemohli hrát v klubech. Jenže z původních Ratt tam byl jen kytarista Warren DeMartini a bubeník Bobby Blotzer. Pak se jméno Ratt objevilo na plakátech znovu...více

[recenze]

[27.12.2013]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 4/10]

SCORPIONS - Sting In The Tail

„Nevidíme důvod pro pokračování, už by to bylo jen ze setrvačnosti…“

Na konci první dekády tohoto tisíciletí se Scorpions rozhodli ukončit svojí kariéru. Na jednu stranu nelze jinak, než smeknout (tedy za předpokladu, že si kluci tak nějak nevzpomenou, že šlo o unáhlenost ;-) ) před takovým racionálním rozhodnutím, na straně druhé věřím tomu, že by – byť ta nejtučnější léta by se asi už nikdy..více

[recenze]

[26.12.2013]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

L.A. GUNS - L.A. Guns

Psát historii L. A. Guns je v podstatě to samé, jako popisovat dějiny Sunset Stripu osmdesátých let. L.A. Guns byla spolu s London právě z těch kapel, jež v sobě sdružovala muzikanty, kteří se posléze stali katalyzátorem scény a dosáhli mamutích úspěchů. Byť v porovnání se zmíněnými London měli velký úspěch i L. A. Guns, jejich sláva bledne vedle toho, čeho dosáhli v roce 1987 Guns n´Roses se svým debutem „Appetite For Destruction“. Právě s Guns n´Roses jsou L.A. Guns propojeni pupeční šňůrou...více

[recenze]

[26.12.2013]

[Jan Skala]

[11 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]

KLAMYDIA - XXV

Každou kapelu je třeba posuzovat jiným měřítkem. Ne, že bych nějak zastával dvojí metr, který se tak „nádherně“ uplatňuje v naší bordeliózní pseudo-anarchodemokracii (všichni jsem si rovni, jen někteří z nás rovnější, že jo…), ale tady ten úhel pohledu stojí trochu jinak. Judas Priest budete třeba posuzovat podle množství železa na kožené uniformě Roba Halforda, Poison podle spotřebovaného laku na vlasy..více

[recenze]

[25.12.2013]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

THE DAVE RUDE BAND - The Key

Už je to více než pět let, co se na světě objevila poslední deska kapely Tesla „Forever More“. Pokud nepočítáme dvojalbum coverů „Real To Reel“, jednalo se o debutový zářez mladého kytaristy Davea Rudea u této americké legendy. O generaci mladší mladík nahradil u těchto ostřílených borců kokainového krále Tommyho Skeocha, který to přes prvotní ujišťování v období kolem comebackového alba „Into The Now“ s drogami znovu neukočíroval a musel se znovu poroučet...více

[recenze]

[24.12.2013]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

LAZY BONEZ - Vol. 1

Finská kapela Lazy Bonez by mi asi byla sympatická už jen díky svému poetickému názvu, tak dokonale vystihujícím podstatu mého vlastního bytí. Dalším (mnohem podstatnějším) lákadlem může být fakt, že polovina kapely dělá společnost bráchům Hietalům v domovských Tarot. Pro znalce finské scény přidám ještě nezbytnou informaci, že zbývající členové Líných kostí (a na dvou z nich ležela tvůrčí odpovědnost za album „Vol. 1“) působí v kapelách D-Cayed a Exception To The Rule. Ale tím nejpřitažlivějším momentem ..více

[recenze]

[24.12.2013]

[Savapip]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

THE POODLES - Tour De Force

Pojďme si to trochu zrekapitulovat. Příští rok tomu bude deset let, co se tahle kapela dala dohromady, a navíc se přijede představit domácímu publiku na spálenopoříčský Basinfirefest. Deset let v životě hair metalové kapely, to už může být slušný počinek. Mötley Crüe po té době skončili několikrát v kriminálech, s předávkováním v nemocnicích, v odmašťovnách, před soudem… Což u The Poodles asi nehrozí, protože to jsou spíš ti hodní kluci, kteří se před každým koncertem jdou vysprchovat..více

[recenze]

[23.12.2013]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]

MICHAEL SCHENKER´S TEMPLE OF ROCK - Bridge Of Gap

Snad jen bratrská dvojice Youngových znamená v hudebním světě více než bří Schenkerové. Přestože tihle dva spolu nikdy moc nespolupracovali, každý z nich vtiskl do rockových dějin nesmazatelnou stopu. Oba spojují společné začátky na prvních dvou deskách Scorpions, ovšem Michael pak začal pošilhávat po větším světě, když svůj osud spojil s ostrovní legendou U.F.O.. S ní natočil její nejzásadnější desky jako „Phenomenom“ (kde se zpěvákem Philem Moggem složil největší hit „Doctor Doctor“), „Lights Out“, nebo „No Heavy Petting“, ..více

[recenze]

[22.12.2013]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

MONO INC. - Nimmermehr

Když vám přijde nahrávka od vydavatelství, které si pojem „metal“ vetklo přímo do svého názvu, může působit poněkud nečekaně, když vás jejím prostřednictvím pozvou na diskošku. Ale ono to s gotiko-elektroniky Mono Inc. není tak jednoznačné. Budeme-li ortodoxně trvat na příslušnosti k tvrdším žánrům, díky pochodově rytmickému tempu (a hrdelní němčině) vás možná napadnou (jen okrajově a navíc hodně umírnění) Rammstein, díky potemněle dramaticky dráždivému oparu ..více

[recenze]

[21.12.2013]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]

WHITE COAST REBELS - Hangin´ With The Wild Boys

Pamatujete na přelom osmdesátých a devadesátých let, kdy byl hair metal na absolutním vrcholu a vydavatelské firmy chrlily denně dvacet kopií Mötley Crüe, desatery Poison a patnáctery Guns n´Roses? Stačilo, aby kapela měla uječeného zpěváka, který měl pořádného kadeřníka, šikovného sólového kytaristu a o úspěch na MTV bylo postaráno. Těch jmen bylo: War Babies, Roxx Gang, Pretty Boy Floyd, 21 Guns, Bang Gang, Tangier, Big Bang Babies, Herricane Alice, Babylon A.D., Roxy Blue… ..více

[recenze]

[20.12.2013]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]

DEATH ANGEL - The Dream Calls For Blood

V jistých kruzích jsou Death Angel pojem. Jejich srovnávání s Velkou čtyřkou Metallica, Megadeth, Slayer a Anthrax je samozřejmě mimo mísu, protože takový dopad nikdy neměli a pochopitelně už nikdy mít nebudou. Vždycky významově tak trochu stáli i za tou druhou lajnou, kterou představují třeba Testament, Exodus, Overkill nebo německá špička Kreator a Destruction. Ale zase na druhou stranu se u nich jednalo o poctivé řemeslo. ..více

[recenze]

[20.12.2013]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

SCORPIONS - Humanity - Hour I

„Welcome To The Humanity – this is hour one…

Touhle hláškou nás Scorpions vítají na další studiové desce, jejíž hitový potenciál naznačuje fakt, že při její tvorbě kluci vyrazili za oceán, kde si dali rande s proslulým hitmakerem Desmondem Childem a společně ukuchtili menu zvané „Humanity Hour I“. Ale nenechte se mýlit. Pokud čekáte album plné od první noty chytlavě líbivých a lehkých melodií, ..více

[recenze]

[19.12.2013]

[Savapip]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

REINXEED - A New World

„The Fall Of Tommy Johansson“ bylo první, co mě po pár posleších napadlo. Primární nepříjemné pocity ve mně vzbudil avizovaný klip „Guitar Hero“ (kde jsem se v koutku své melodické duše již začal obávat, že by mohlo jít ve finále o průser!). Velkoryse teď pomiňme jeho dementní a těžce neoriginální název, i to, že opět vidíme pařící kapelu, za níž na plátně tentokrát neběží další žádná „filmová“ projekce, ale zkrátka jen název zmiňované skupiny. Je evidentní, že se zase, a zdaleka ne poprvé, ..více

[recenze]

[18.12.2013]

[Hermes]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 3/10]

ALTER BRIDGE - Fortress

Alter Bridge byli od svého počátku ostře sledovanou kapelou. Nejprve šlo o to, že ji na nohy postavili tři čtvrtiny koncem devadesátých let multiplatinově úspěšných postgrungeových pánbíčkářů Creed. K nim se připojil do té doby ne zrovna moc známý zpěvák a příležitostný herec (zahrál si epizodní roli Thora po boku Marka Wahlberga ve filmu Rock Star) Myles Kennedy. Ten se postupem času vypracoval na jednoho z nejlepších současných hardrockových vokalistů. ..více

[recenze]

[18.12.2013]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

DAVID REECE - Compromise

Je to na úhlu pohledu. Můžeme tvrdit, že kdyby David Reece nikdy nenahradil Uda Dirschneidera v Accept, neštěkl by po něm dnes ani pes. Ono je to totiž dvousečné. Skalní fanoušci jej tenkrát nepřijali a vytýkali mu, že německou ocelovou mašinu natlačil do amerického hardrocku. Reece tak musí po zbytek kariéry žít s vypáleným cejchem „voice from Accept“, což není jednoduché. Blaze Bailey, John Corabi nebo Ripper Owens by o tom dokázali mluvit celé dlouhé zimní večery. ..více

[recenze]

[17.12.2013]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 4,5/10]

Anneke van GIERSBERGEN - Drive

Jakže se tahle deska jmenuje? „Drive“? Jo, tenhle název se asi příliš dlouho vymýšlet nemusel, ten prostě vyplynul přirozeně ze samotné podstaty nahrávky. Myslím si, že Anekke van Giersbergen už dávno-dávno-dávno nemusí nikoho přesvědčovat o tom, že má v krku zlato. A přesto to prakticky na každé nahrávce (a přitom bez toho, abyste měli pocit, že jí to stojí byť jedinou kapičku potu a úsilí) dává najevo...více

[recenze]

[17.12.2013]

[Savapip]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

DEICIDE - In the Minds of Evil

Glen Benton si na hru s čísly vždycky potrpěl. Samozřejmě nejvíce s tím jedním a proto asi nebude náhoda, že si jako datum vydání pro jedenáctou desku své kapely vybral datum 22.listopadu 2013. Deicide jsou tedy po dvou letech zpět s novým flákem, zvaným „In The Minds Of Evil“. Deicide už od svého vzniku mají cejch hodně kontroverzní kapely a proto určitě nejeden fanoušek netrpělivě vyhlíží, co skupina pro svou posluchačskou obec po tak dlouhé době stvořila. Album zaujme už svým charismatickým přebalem. ..více

[recenze]

[16.12.2013]

[Jiří Kordovaník]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]