1.12.2020
MEGADETH
Fanoušci thrashmetalové legendy mohou začít slavit, ..více

1.12.2020
GREEN DAY
Zpěvák Billie Joe Armstrong předkládá na trh sólové ..více

1.12.2020
PSYCHOSEXUAL
Kytarista James Hook, který před nedávnem opustil Five ..více

1.12.2020
BODOM AFTER MIDNIGHT
Bedlivě sledovaný projekt na scéně melodického death ..více

1.12.2020
CARACH ANGREN
Symfonický black metal hrající dvojice z nizozemského ..více

1.12.2020
URFAUST
Dvojčlenný holandský projekt pohybující se na pomezí ..více






TURBO - Noční dravci
Většina z nás odrostla na nejrůznější ch Ara ..

Thrashmetalové novinky roku 2020 - část XII. - kapely ACCU§ER, VOMIT DIVISION a CHAINBREÄKER
Vomit Division - to je retro jako prase. Mě to p ..

TURBO - Noční dravci
Mac Beth zněli něco jako Bonfire se zpěvem Scor ..

TURBO - Noční dravci
MacBeth má rád Vašek Mrzena z Rimortis. Když s ..

TURBO - Noční dravci
Byl jsem čerstvý teenager, když v ČT měl prem ..

TURBO - Noční dravci
Zpěv v ukázce je místy až nepříjemný. Jinak ..

Cristiano Filippini´s FLAMES OF HEAVEN - The Force Within
Jinak děkuji za tyto pro mě neznámé tipy. Nem ..

Bruce SPRINGSTEEN - Letter To You
Pocuvatelne. Nie zle ale ani nicim vynimocne. Neza ..

TURBO - Noční dravci
klikl jsem 2x. Admine, prosím, jeden smaž .. ..

TURBO - Noční dravci
Kybic, odešlo Turbo .. další alba jsou zbytečn ..




Za poslední měsíc:
OLYMPIC - Kaťata
2428x

AC/DC - Power Up
1527x

PARADISE LOST - Draconian Times
1198x

Petr JANDA (OLYMPIC) - Co smrdělo popinou nebo bylo pomalý, muselo pryč
1166x

ARMORED SAINT - Punching The Sky
1089x

DARK TRANQUILLITY - Moment
948x





článků celkem: 8013
recenzí: 6595
reportů: 573
rozhovorů: 448













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


Úvodník:

Kdo nás křísí? Ejsí dýsí!!!

Řada kapel se postupem let stala nejen legendou, ale posléze i karikaturou sebe sama. Ovšem pak je tady hrstka vyvolených, o kterých si člověk ani nedovolí něco podobného pomyslet. Mezi ně patří i AC/DC. Když Angus Young někdy v osmdesátých letech řekl, že vydávají každý rok stejnou desku, jen s jiným obalem, byla v tom obrovská dávka nadhledu a ironie. Můžeme na AC/DC ukazovat jako na kapelu, která všechno, co měla říct, řekla do roku (dejme tomu) 1980, ale nikdy, skutečně NIKDY nikdo nemůže ignorovat fakt, že tahle parta dokázala spojit generace, vymyslet vlastní, v první vteřině rozpoznatelný styl a ještě s tím mít velký úspěch. Tak velký, že když se zeptáte na definici rockové kapely, většina lidí bude jmenovat právě tyto australské hegemony. A je jedno, jestli s nimi vyrůstali už v sedmdesátých letech nebo se k jejich tvorbě dostali mnohem později. V tom je nadčasovost téhlekapely.

Osobně jsem AC/DC poprvé zaregistroval na sklonku osmdesátých let, kdy Supraphon vydal jejich album „Blow Up Your Video“ a posléze, když v rádiu, ještě stále za komunistů, přehráli celou „Back In Black“. O životní lásce sice nebylo hned rozhodnuto, protože doba nabízela mnoho kvalitní hudby, ale AC/DC už tehdy v podstatě stáli nad vším. Nad všemi trendovými žánry a je jedno, jestli to tehdy byl thrash, hair metal, či později death metal nebo grunge. Tahle kapela všechno přežila, nikdy své jméno nedevalvovala ve zbytečných experimentech, které by jí příznivci rozhodně neopustili a ani na trh nevypustila šedou, průměrnou desku. Tu tahle parta vlastně ani natočit neumí. To dokazuje i teď, když vydává sedmnácté album „Power Up“. A zase ční nad vším a Angus Young je při svém prťavém vzrůstu ten největší kytarista na světě. Konkurence si zase hryže prsty, protože celá léta se může snažit skoro o nemožné a přijde tahle pětice chlápků v důchodovém věku, nahraje dvanáct a na jejich poměry v podstatě obyčejných skladeb a svět jim zase leží u nohou...

Pepsi Stone, 16. 11. 2020

GLORY FORCE - The Restoration Of Erathia


Je dobře, když mají hudebníci nadhled, je ale ještě lepší, když se pokus o vtip snoubí se skladatelským umem. Italská kapela Glory Force přichází na scénu, aby zvěstovala pravý metal, jenž znamená boj proti průměrnosti a konformismu. Čtveřice hudebníků údajně pochází ze sicilské vesnice Vansbrucci, která ovšem neexistuje a na debutu "The Restoration Of Erathia" se makalo víc než dvacet let, což ale zase neladí s věkem mladých Italů. Otázkou zůstává, jestli je tahle mystifikace do puntíku promyšlená ..více

[recenze]

[01.12.2020]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


DRACONIAN - Under A Godless Veil


Draconian mají neobyčejně vyrovnanou diskografii a všechny jejich nahrávky si drží vysoký standard a svůj gothic/doom metal dělají moc dobře. Na novinku si fanoušci museli počkat nezvykle dlouho. Pět let mezi alby je dosud nejdelší pauza, avšak ne vždy jde vše, jak člověk chce. Vloni v lednu jsme na koncertě mluvil s Andersem Jacobsenem, který říkal, že deska se rýsuje a rád by, aby vyšla do konce roku.....více

[recenze]

[01.12.2020]

[Supermartonátor]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


TURBO - Noční dravci


Co vždy odlišovalo plzeňské Turbo od zbytku české bigbítově-tancovačkové kultury? Bezesporu to byla hra a osobnost jejího někdejšího lídra Richarda Kybice, už kdysi dávno pasovaného na českého Ritchieho Blackmorea. Byl to právě Kybic, který (spolu s obratností textaře a manažera Ladislava Vostárka) udělal z Turba jednu z největších tuzemských rockových kapel osmdesátých let. Dokázal reagovat na vlivy ze zahraničí a k původnímu hard rocku, hranému po vzoru Deep Purple..více

[recenze]

[30.11.2020]

[Pepsi Stone]

[9 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


Thrashmetalové novinky roku 2020 - část XII. - kapely ACCU§ER, VOMIT DIVISION a CHAINBREÄKER


Němečtí dělníci zase po dvou letech nastoupili do thrashové kolbenky, odpíchli šichtu a vrhli se na směnu. Pěkně zostra a plni energie, tak jak je známe z minulých desek. Pracovní způsoby německého kvarteta - do kterého se vrátil kytarista René Schütz - jsou trochu neohrabané, jdoucí zásadně na sílu a efekt, žádné vědátorství a jemná progresivní práce se zde nekoná. Masakr střídá masakr, z linky vyskakuje jeden thrashový riff za druhým, občasná melodická vyhrávka poslouží k narovnání páteře..více

[recenze]

[30.11.2020]

[Pagan]

[1 komentář]

[hodnocení: /10]


Tyla CAMPBELL (PHIL CAMPBELL AND THE BASTARD SONS, THE PEOPLE THE POET) - S tátou jsem jako malý na turné nikdy nebyl


Kdyby se nenaplnil osud Motörhead, pravděpodobně by Phil Campbell And The Bastard Sons dosud neexistovali. Jenže skutečnost je taková, že se kytarista Phil Campbell po smrti Lemmyho Kilmistera spojil s trojicí svých synů (a zpěvákem Neilem Starrem) a spolu dali dohromady kapelu, která vydává aktuálně druhou plnohodnotnou desku „We`re The Bastards“. V době našeho rozhovoru byl principál Phil zaneprázdněný jinými aktivitami, a tak místo sebe poslal svého syna, basistu Tylu Campbella...více

[rozhovory]

[29.11.2020]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]


PHIL CAMPBELL AND THE BASTARDS SONS - We`re The Bastards


Bývalý dlouholetý kytarista Motörhead Phil Campbell se na scéně definitivně etabloval se svým rodinným projektem. Ten zprvu stavěl na tom, že jej vede právě věrný parťák Lemmyho Kilmistera Phil Campbell, tolik spjatý s ostrovní legendou. Při představování Campbellovy hudby se čekalo, že bude mocně navazovat na obří odkaz Motörhead. Zejména proto, že to byl právě Campbell, který byl největší skladatelským tahounem Lemmyho party poté, co už principála decimovaly zdravotní problémy...více

[recenze]

[29.11.2020]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


D.O.L. - Between Love And Death


Pokud jste někdy přišli na chuť severské melancholii (a jedno, jestli se za to zasloužili To/Die/For, The 69 Eyes, Sentenced, Sinamore, či HIM) mohla by vám zvěst o čerstvě vydaném EP s přitažlivým názvem „Between Love And Death“ helsinských D.O.L. lehce zvýšit tep. Tahle pětice, jejíž zakladatelé bubeník Catsy a zpěvák Eero „MC“ Veri po rozpuštění svého původního spolku Days Of Lost v roce 2017 zkrátili název a během následujících dvou let vybudovali novou sestavu, totiž právě z ingrediencí výše zmíněných spolků umíchala..více

[recenze]

[28.11.2020]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Rado PRIPUTEN (GLOOM) - Snáď bude rok 2021 lepší


Ukažte mi hudebníka, který si při hodnocení letošního roku bude mnout ruce spokojeností… Sabinovským Gloom se v celém tom marastu přece jen podařilo vykřesat optimistickou jiskřičku – na jaře vydali výborné album „Awaken“, a i když jeho křest na první pokus nevyšel, Gloom se ho přece jen (byť jen o fous) na podzim dočkali. A nakonec to byl jediný koncert, který kapela letos odehrála. S bubeníkem Gloom Rado Priputenem jsme probrali to, ..více

[rozhovory]

[28.11.2020]

[Savapip]

[0 komentářů ]


LORDS OF BLACK - Alchemy Of Souls, Part I


Zapomeňte na Lords Of Black jako na powermetalovou kapelu. Tento hřích mládí je už dávno pryč a španělská formace míří k novým výzvám. Přitom to s ní vypadalo ještě vloni docela bledě. Rozloučil se s ní totiž zpěvák Ronnie Romero, který podlehl lákavému volání rockové legendy. Kromě toho, že už několik let stojí v čele reaktivovaných Rainbow Ritchieho Blackmorea, spojil se i s někdejším kytaristou Whitesnake Adrianem Vandenbergem, aby mu pomohl obnovit jeho vlastní značku..více

[recenze]

[27.11.2020]

[Pepsi Stone]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]


THEM - Return To Hemmersmoor


A budeme se bát… znovu… a hodně…!

Svým způsobem se to nabízelo. Od chvíle, kdy mistr horroru King Diamond vydal svoji poslední řadovou desku, už uplynulo třináct let. Mezera, která na poměrně specifickém kousku metalového kolbiště vznikla, si přímo říkala o to, aby ji někdo s podobným charismatem a postupy dřív nebo později měl snahu zaplnit. Že to není záležitost jednoduchá, jasně vypovídá fakt, že těch, kteří by se mohli honosit ..více

[recenze]

[27.11.2020]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


PARADISE LOST - Believe In Nothing


Místo cesty na vrchol uvrhla deska “Host” Paradise Lost do propasti. Čekalo se, že se díky ní tito Angličané stanou globálními hvězdami, ale nastal efekt úplně opačný. Další fanoušky si díky “Host” kapela nenašla a ti staří, kteří neustále přísahali na přelomová alba “Gothic”, “Icon” a “Draconian Times”, se k ní otočili prudce zády. Houpala se i pozice u vydavatele EMI, Paradise Lost se rozhodně nepodařilo splnit očekávání, protože prodejnost “Host” byla v porovnání s minulými alb tristní. Kapela poprvé v životě zakusila nepřízeň osudu..více

[recenze]

[26.11.2020]

[Pepsi Stone]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]


MOB RULES - Savage Land


Pojmenujete-li svou kapelu po albu jedné z nejvýznamnějších kapel metalové historie, koledujete si o pozornost kritiků, kteří mohou mít potřebu tuhle vaši troufalost řešit v optice této inspirace. Jenže němečtí Mob Rules jsou lišáci, což ostatně už léta dokazují i svým zajímavým hudebním vývojem. A tak za jejich názvem, pod kterým na metalovém kolbišti bojují už více než čtvrt století, nehledejte slovutné Black Sabbath (o tom, jak byla tato představa zažitá, vypovídá i dávné postěžování si jednoho z členů kapely..více

[recenze]

[26.11.2020]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


MARCHE FUNÉBRE - Einderlicht


Velice působivý cover alba „Einderlicht“ (konečné / poslední světlo) dává najevo, že o veselou muziku nepůjde. To ale ani název belgické party, která si říká Marche Funébre. „Einderlicht“ je čtvrtým zářezem této doomové skupiny, která si na scéně vybudovala slušné jméno a je příslibem kvality. Jak se na stylově odpovídající album sluší a patří, obsahuje málo, ale za to dlouhých skladeb. Šest písní se pohybuje od sedmi do jedenácti minut a celková hodinka hudby dá dostatek času ..více

[recenze]

[25.11.2020]

[Supermartonátor]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


Cristiano Filippini´s FLAMES OF HEAVEN - The Force Within


Asi těžko může existovat fanoušek epického power metalu, kterého by nenalákal název kapely Flames Of Heaven, potažmo obal jejího debutového alba "The Force Within". Když žánrový patos, tak otevřeně a bez servítek, žádné skrývání za rádoby hluboké významy. Malým otazníkem může být hudebník Cristiano Filippini. Umělec, kterého doposud nikdo neznal, si dovolil své jméno vetknout rovnou do samotného názvu kapely, jež je přitom složena z daleko věhlasnějších muzikantů. Sebevědomí,..více

[recenze]

[25.11.2020]

[Pagan]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


Bruce SPRINGSTEEN - Letter To You


Bruce Springsteen je už léta americký kulturní poklad. Je to on, kdo přesně naplňuje definici klasické rockové hudby zpoza oceánu a kdo nastavil mantinely pro to, jak má znít rockový písničkář. U něho nejde mluvit o štěstí, že kdysi v sedmdesátých letech udělal díru do světa, ale o tom, že skutečně umí. Bylo totiž jen hodně málo chvil, kdy zaváhal a přišel s alby, které by se nemohly poměřovat s jeho klasickými díly, ať už to jsou slavná alba „Born To Run“, „The River“ nebo „Born In The USA“. Je to možná až s podivem, ale i po padesáti letech na scéně ..více

[recenze]

[24.11.2020]

[Pepsi Stone]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


PYRAMAZE - Epitaph


U Pyramaze je od příchodu zpěváka Terjeho Harøye personální pohoda. Byť jeho předchůdci (Lance King, Matt Barlow, Urban Breed) papírově získali větší věhlas, Terje za nimi hlasově nijak nezaostává a s ohledem na to, že takhle dlouhou dobu bez personálních změn (pravda, za tu téměř dvacetiletou historii jich i tak nebylo mnoho) Pyramaze ještě nezažili, dá se říct, že tenhle klid se na novince „Epitaph“ odráží. Není se třeba obávat toho, že náladově je to poměrně klidná deska,..více

[recenze]

[24.11.2020]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]


Joe BONAMASSA - Royal Tea


Na scéně je několik výkonných umělců, kteří se účastní řady projektů, hostují na albech rozličných muzikantů a ještě stihnou téměř vzorně rozšiřovat vlastní diskografii. Jedním z nich je třiačtyřicetiletý americký kytarista Joe Bonamassa. Zázračné dítě staré bluesové školy, které už dávno dorostlo do velikosti svých vzorů. Ponechme stranou jeho boční aktivity, stejně tak jako hvězdný projekt Black Country Communion, před čtyřmi lety znovu probraný k životu, a soustřeďme se na jeho sólovou diskografii. ..více

[recenze]

[23.11.2020]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Listování : 1 / 468 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2020     RSS - články

stránka byla načtena za 0.67111 sekund.