RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...

RAGE - Afterlifelines
kdysi dávno viděl naživo s Viktorem a Mikem a...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

MYRATH – Tales of the Sand


Myrath jsou čerstvým větrem progressivu minimálně od své druhé desky „Desert Call“ z minulého roku. A to primárně díky tomu, že kapela pochází z Tunisu a ždímá z toho, co se dá. Protože v době, kdy se originalita vyvažuje zlatem, je právě držení se kulturních tradic vlastní země jednou z dobrých cest. Obzvlášť, pokud je to země pro metal natolik neobvyklá. A Myrath se toho navíc vůbec nebojí – výrazné využití orientálních prvků, mistrovských kompozic, chytlavých melodií a výborné produkce je téměř jasným klíčem k úspěchu..více

[recenze]

[14.11.2011]

[Ray]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]


EDEN - Caminante Del Tiempo


Španělské kapely je příjemné hodnotit, neboť většinou oplývají puncem jižanské osobitosti, jež znamená příjemnou alternativu ke standardnímu power metalu evropského typu. Navíc často zůstávají věrni mateřskému jazyku, což samo o sobě k zážitkové diferenci bohatě stačí. Vzpomeňme bandy jako je TIERRA SANTA, SARATOGA nebo AVALANCH a řada z vás bude hned doma. Jak si v této konkurenci stojí dnes hodnocení EDEN?..více

[recenze]

[11.11.2011]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]


MORIFADE - Empire Of Souls


Zatím poslední díl procházky po historii kapely Morifade si dovolím začít šalamounskou odpovědí na otázku, položenou v minulém díle tohoto seriálu. V první řadě doufám, že se v případě této švédské kapely nejedná o konec. Na otázku šťastnosti lze pohlížet z různých úhlů, ze kterých vykrystalizuje tento rezultát. Je dobře, že Morifade našli sílu a chuť pokračovat. Byť „nový“ pěvec Kristian Wallin (nový jen z hlediska vydání nosičů, jinak se s kapelou bratří už šestým rokem) svůj..více

[recenze]

[10.11.2011]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


POSITIVE MIND – Silence Gives Consent


Mám vždycky radost, když tuzemská ug parta vydá svůj počin v nějakém nadstandardním vydání, jako je tomu v případě plzeňských POSITIVE MIND. Jejich novinka, která je vlastně vůbec první dlouhohrající deskou souboru, se nachází v klasickém digipacku, který je ale doplněný o druhý kotouček, a tím je DVD ze tři roky starého koncertu v klubu Buena Vista v Plzni. Nečekejte však žádnou amatérštinu, kluci neponechali nic náhodě a všechno pojali na velmi příjemné úrovni...více

[recenze]

[09.11.2011]

[Venca Votruba]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


VAN CANTO - Break The Silence


Van Canto jsou pojem. Kdo by se unavoval užívat stylovou škatulku „power a capella“, když název kapely je dnes snad pro všechny příznivce melodického metalu synonymem pro uvedený styl. Sami si ho vymysleli, sami si stanovili jeho hranice, sami si je posunují a na svém hřišti jsou sami sobě jediným soupeřem. Ideální podmínky pro stagnaci, co říkáte? Jenže na tu zjevně šestice z Porýní-Falcka nemá čas ani náladu. Důkazem budiž jejich čtvrté album „Break the Silence“, které sice na první poslech kvalit explozivního „Hera“ ..více

[recenze]

[08.11.2011]

[Savapip]

[9 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]


ECHOTERRA - Land Of The Midnight Sun


Je to zvláštní, ale v krátké době za sebou se nám zde seřadila dvě alba, jež trpí (slovy kolegy Savapipa) podivnou anomálností, když jejich hudební obsah vykazuje absenci významnějšího emotivního vzruchu, a přesto se o nich nedá s klidným svědomím napsat, že by byla nudná. V prvním případě se jednalo o Italy HYPERSONIC, v tom druhém jde o Američany ECHOTERRA a jejich novinku s poetickým názvem „Land Of The Midnight Sun“.

..více

[recenze]

[07.11.2011]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]


RIOT - Immortal Soul


Američané RIOT jsou obecně považováni za hodně nedoceněnou bandu, jenže časy se mění a kvalita aktuální desky „Immortal Soul" musí naťuknout i ty největší zabedněnce. Snad je to tím, že se znovu sešla legendární sestava, mající na svědomí např. nejoceňovanější dílo „Thundersteel“ z roku 1988. Máme tedy zpět parádního zpěváka Tonyho Moora, basáka Dona Van Staverna nebo bicmena Bobbyho Jarzombeka. Původní kouzlo se evidentntě povedlo hustě rozfajrovat..více

[recenze]

[04.11.2011]

[Petr Štěpnička]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


MORIFADE - Domination


Za příčinu toho, že v roce 2004 vyšlo dosud nejlepší album Morifade považuji především dva momenty. V první řadě fakt, že poprvé (a zatím také naposledy) se kapela sešla ve stejné sestavě – tedy včetně Andyho LaRocquea na velitelském můstku. V druhé řadě pak skutečnost, že Morifade dokázali téměř stoprocentně vycucnout to nejpřitažlivější z dosud vydaných alb a navíc, že to beze zbytku dokázali na sebe vzájemně naroubovat do velice soudržného celku. ..více

[recenze]

[03.11.2011]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]


DESIRE FOR SORROW - Angels Of Revenge


V minulosti jsem již několikrát úmyslně bodově "nadhodnotil" debutový počin mladé kapely, která nápadově i provedením byla kdesi v hlubokém průměru, ale spontánností a nadšením mohla skály lámat (a pak jsem občas šílel, co udělat s nemastným neslaným následným předvedením toho, že to nadšení je jediné, z čeho se u daného spolku vaří...). Na výsledné hodnocení pětipísňového debutového díla kapely Desire For Sorrow tedy prosím nahlížejte debutovou optikou - pár věcí lze udělat lépe, ale živočišné nadšení..více

[recenze]

[02.11.2011]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


Recenze nových EP od VISIONS OF ATLANTIS a SUNRISE


Nebývá zdejším zvykem psát recenze na „épíčka“, nicméně v nedávné době se sešla dvě natolik zajímavá, že nezmínit se o nich by mohlo být považováno za regulérní publicistickou chybu. Nehodláme se jí dopustit, už proto, že první kapela je velmi oblíbená a druhá k této popularitě hodně rychle směřuje.

..více

[recenze]

[01.11.2011]

[Petr Štěpnička]

[16 komentářů ]

[hodnocení: /10]


Heidenfest 2011 (Krakow, Lipsko, Vídeň)


Můj koncertní říjen byl ve znamení odnože metalu, které vlastně vůbec neholduji. Heidenfesty a Paganfesty, které pořádá agentura Rock the Nation, už mají docela tradici a bývalo zvykem, že zastávka v České republice byla samozřejmostí. Letošní Heidenfest, který by měl jistě složením u nás velký úspěch, se však naší vlasti obloukem vyhnul. A tak (i přesto, že jsem vlastně chtěla vidět jenom jednu kapelu) jsme se vydaly s kolegyní Veronikou na cesty po třech sousedních zemích, abychom nasály trochu té pohanské atmosféry (a alkoholu od pirátů)...více

[reporty]

[31.10.2011]

[Ray]

[9 komentářů ]


L.A. GUNS - Acoustic Gypsy Live


Od svého prvního rozpadu v roce 1992 působí tahle kapela jako nějaká schizofrenní potvora. Comebackové album „Vicious Circle“ ze čtyřiadevadesátého se ještě neslo v intencích starých L.A. Guns, pak se začaly dít věci. Sestava se doslova přes noc změnila k nepoznání. Charismatického zpěváka Phila Lewise nahradil hardcorový řvoun Chris Van Dahl a jediný původní člen Tracii Guns pod jménem The L.A. Guns vydal netypickou nahrávku „American Hardcore“. Album propadlo a začala zase rošáda v sestavě,..více

[recenze]

[28.10.2011]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


MORIFADE - Imaginarium


Ještě dřív, než se Morifade vydali do studia točit svojí druhou velkou desku, událo se v jejich životě několik důležitých událostí. Tou první bylo rozšíření sestavy. Z příchozí dvojky je třeba zdůraznit přínos klávesáka Fredrika Erikssona (ex-Tad Morose), pod jehož rukama morifadí klapky – stejně jako hudba kapely – značně dospěly a ztratily i sebemenší nádech naivity. Spolu s Fredrikem se v kapele objevil i kytarista Adrian Kanebäck, ten se ale nestačil na albu „Imaginarium“ ani zvěčnit a Morifade opustil. ..více

[recenze]

[27.10.2011]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


DELTA FORCE II - Megamosh


Když někdo svoji kapelu pojmenuje po jednom (z mnoha) pitomoučkých filmů s Chuckem Norrisem v titulní roli, je zřejmé, že se asi moc vážně brát nebude. V případě těchto Finů je tomu přesně tak, přičemž není těžké uhádnout, jaký že metalový subžánr je pro parodickou nadsázku nejideálnější (pokud někomu ještě nesvítá, nechť se podívá na cover desky). Ano, crossover je správná odpověď, a v tomto případě by nebyla špatně ani varianta thrashcore. Pozornost nechť tedy zbystří všichni milovníci Billyho Milana..více

[recenze]

[26.10.2011]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


HYPERSONIC - Fallen Melodies


Je možné natočit album, které nemá výrazný hit, nijak přehnaně nevzrušuje, nemá prakticky nic zásadního, co by ho vytáhlo z (dobrého) průměru a přes to cítíte, že je škoda ho využít čistě jako hudební kulisu? Je to možné. Přesvědčit vás o tom můžou italští Hypersonic se svým debutovým albem „Fallen melodies“, plným melodických skladeb v duchu pozitivně přátelského rock- (power, symfo) metalu. Které trpí (nebo vládne, záleží na úhlu pohledu) podivnou anomálností – absencí vzruchu i nudy zároveň. ..více

[recenze]

[25.10.2011]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


PHIL RUDD - Head Job


Že členové slavných kapel točí sólovky, na tom není nic divného. To se prostě děje. Ale většinou se sólovým materiálem přijde buď zpěvák nebo kytarista. Ale aby první sólovku ze členů slavné kapely, nota bene po čtyřiceti letech fungování, natočil bubeník, to už je skoro unikát. A přece se tak stalo a jako první z členů legendárních AC/DC přichází s vlastní deskou bubeník Phil Rudd. Člověk, který celý život stál ve stínu slavnějších kolegů, ..více

[recenze]

[24.10.2011]

[Jan Skala]

[18 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Listování : << < 473 / 614 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.31097 sekund.