RAGE - Afterlifelines
kdysi dávno viděl naživo s Viktorem a Mikem a...

RAGE - Afterlifelines
Nikde není psáno, že se to musí poslouchat...

MONTROSE - Montrose
z dílny hard rocku. Debutní fošna je skvělá,...

RAGE - Afterlifelines
6/10. Tak dlhý album NIKOMU netreba!

MOTÖRHEAD - We Are Motörhead
Jasne, ale to by sa dalo povedať aj o iných...

MOTÖRHEAD - We Are Motörhead
Možná proto, že skladby podobného ražení měli...

MOTÖRHEAD - We Are Motörhead
Za mňa veľká spokojnosť 8/10.Len neviem prečo sa...

RAGE - Afterlifelines
9/10

MONTROSE - Montrose
Montrose je fenomenální kytarista, jeho kytara...

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond
Oproti předešlému zápisu "Talviö" jde samozřejmě...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

LAKE OF TEARS – Illwill


Lake of Tears jsou pro širokou veřejnost prakticky kapela jedné desky. Když v roce 1999 vydali „Forever Autumn“, zařídili si tím nesmrtelnost. A nutno podotknout, že oprávněně. Dodnes tuhle desku řadím mezi největší díla historie metalu. Ale i když se jejich další tvorbě zdaleka nedostává tolik pozornosti, tihle Švédové mají ve své diskografii víc povedených dílek, která stojí za poslech. Napjatě jsem tedy čekala, co přinese novinka, protože tahle kapela se jen nerada drží škatulek ..více

[recenze]

[05.10.2011]

[Ray]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]


SWEDISH HITZ GOES METAL (metalové cover verze popových hitů)


Tommy Johansson zřejmě vlastní přístroj na klonování sebe sama. Jedině tak by bylo možné pochopit, kde bere čas na skládání několika desítek skladeb ročně a působení ve všech svých akvizicích. Jeho domovská smečka ReinXeed vydává desku každý rok, Tommy se rovněž angažuje v projektu GOLDEN RESURRECTION, který rozjel loni se svým „bratrem v Kristu“ Christianem Liljegrenem (druhé album vyjde už za měsíc) a v neposlední řadě (téměř) pravidelně přidává na YouTube metalové verze známých popových hitů. ..více

[recenze]

[04.10.2011]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]


OUT OF THE DARK FESTIVAL TOUR 2011 (AMBERIAN DAWN, XANDRIA, SERENITY, VAN CANTO, TRISTANIA)


První zprávy o festivalu Out Of The Dark 2011 hovořily o tom, že má jít o setkání kapel, v jejichž čele stojí půvabná dáma. To by se jako lákadlo mohlo jevit samo o sobě, nicméně v letošní osobně poněkud odpočinkové koncertní sezóně tím jediným skutečně zásadním důvodem k návštěvě festu se jevili hlasoví kouzelníci Van Canto. Paradoxní je, že nakonec tím, co převážilo v mém rozhodování o účasti na tomhle podniku byli dodatečně nasazení rakouští melodici Serenity, v jejichž řadách se něžnější ..více

[reporty]

[03.10.2011]

[Savapip]

[4 komentáře ]


NIGHT RANGER - Somewhere In California


Se svou „Sister Christian“ nebo „Rock In America“ patřili v osmdesátých letech Night Ranger mezi hlavní představitele amerického pomp rocku, říznutého AOR a s trochou hardrockové kytary. Dá se říct, že se jednalo o následovníky kapel jako Journey nebo Survivor. V roce 2011 jsou tady Night Ranger znovu s novým albem a můžeme jasně říct, že u téhle kapely se zastavil čas. Když posloucháte „Somewhere In California“, je to jako kdybyste poslouchali jejich debut „Dawn Patrol“. Samozřejmě ale se soudobým zvukem...více

[recenze]

[03.10.2011]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 5,5/10]


CRUACHAN - Blood On The Black Robe


A prý že nejde dvakrát hupsnout do jedné řeky... Keltové Cruachan se o to pokusili. Tedy alespoň trochu. Poté, co je před třemi lety opustila Karen Gilligan, s jejímž příchodem (ještě v minulém století) Cruachan stále víc projasňovali svojí hudbu, melodičtěli a folkovatěli (všeho s mírou) se zřejmě jevilo jako nejrozumnější navázat na počátky historie kapely a k hlavnímu mikrofonu opět pustit Keitha Faye. Šlo očekávat, že v současné sestavě Cruachan ztratí něco ze své lehkosti. Naplnil se i předpoklad, že to šplhání..více

[recenze]

[30.09.2011]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


CALES – Return From The Other Side


Nemůžu si pomoci, ale přijde mi, že se Blackosh na předešlé desce „KRF“ svého projektu CALES našel. Jestliže instrumentální fošna „Savage Blood“ z roku 2007 zaváněla nudou a šedí, o dva roky později bylo podstatně veseleji. Kytarista se ohlédl zpátky ke svým kořenům a složil velkolepou poctu kapelám, které ho kdysi formovaly. Tím mám namysli například BATHORY. K tomu si ale uchoval svoji osobitost, což je to nejpodstatnější. ..více

[recenze]

[29.09.2011]

[Venca Votruba]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


HOUSE OF LORDS - Big Money


House Of Lords byli vždy kapela, kde se nehrálo na průměrnost. Pompézní pasáže musely být skutečně pompézní, refrény více stadiónové, než měl kdokoliv jiný a muzikantské výkony dokonalé až k neuvěření. Tak to bylo v osmdesátých letech a tak je to i dnes. Ovšem jinak dnešní House Of Lords jsou trochu jinde než v osmdesátých a začátku devadesátých let. Změnila se sestava, ve které ze zlaté éry zůstal jen zpěvák James Christian a kde chybí zejména zakladatel, klávesista Gregg Giuffria. ..více

[recenze]

[28.09.2011]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


VISIONS OF ATLANTIS - Delta


Visions Of Atlantis jsou promiskuitní instituce. Na kontě mají čtyři děti (alba), na jejichž zplození se podílely celkem tři maminky (zpěvačky) a jedna dula, potenciálních fotříků se v řadách kapely prohnal už bezpočet a tohle všechno zastřešují dva praotcové kapely (tedy původní členové) bubeník Thomas Kaser a kytarista Werner Fiedler. A nejpozoruhodnější na tomhle průchoďáku je fakt, že ačkoliv v průběhu let došlo zcela k překopání autorského týmu, je jejich symfoniemi provoněný..více

[recenze]

[27.09.2011]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


Trio minirecenzí na téma thrash metalové lahůdky: kapely IN MALISE'S WAKE, EVILE a ACCU§ER


Málokdy v krátké době po sobě vyjde tolik povedených thrash metalových nahrávek, že člověk málem neví, kterou z nich poslouchat dřív. V letošní žánrově prachbídné sezóně je to pak událost charakteru přímo zázračného. V zájmu gradace pojedeme od nejméně povedené desky k té nejlepší, ovšem sousloví nejméně povedené v tomto případě znamená, že je daný kotouč pořád tisíckrát lepší, než většina alb, která letos v inkriminovaném stylu vyšla. ..více

[recenze]

[26.09.2011]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: /10]


RED HOT CHILI PEPPERS - I´m With You


Je zajímavé sledovat, jak se z Red Hot Chili Peppers, kteří v osmdesátých letech platili za funkrockové outsidery, stala jedna z největších rockových kapel planety. Dnes je můžeme směle řadit po bok velikánů typu Metallica, U2, Guns n´Roses nebo Bon Jovi. I když v současné době postrádají kytaristu Johna Fruscianta, který se velkou měrou podílel na obřím úspěchu alb „Californication“, „By The Way“ a „Stadium Arcadium“, nijak to kredit kapely nesnižuje. Našla se náhrada v podobě mladíka Joshe Klinghoffera. ..více

[recenze]

[25.09.2011]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


PRODIGAL EARTH - Zenith II Zero


Na debut této kyperské bandy jsem narazil náhodou, když jsem si procházel všechny kapely, ve kterých působí nebo působil zpěvák jménem Nicholas Leptos. Ten disponuje velice charismatickým hlasovým zabarvením, jež mě dokonale sejmulo na albu "Terra Incognita" (ARRYAN PATH) , což je jeden z nejlepších počinů loňského roku. Dnes se budeme zabývat deskou ještě o rok starší, přesto by byl velký hřích se o ní alespoň slůvkem (a ještě lépe recenzí) nezmínit, neboť její obsahová náplň stojí opravdu za to. ..více

[recenze]

[24.09.2011]

[Petr Štěpnička]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


ANTHRAX - Worship Music


Anthrax jsou zpátky! Přesně tohle se člověku chce zvolat, když poslouchá novinku „Worship Music“. A Anthrax jsou zpátky z několika důvodů. Za prvé vydávají nové album po osmi letech od poslední řadovky „We´ve Came For You All“, za druhé ve svých řadách znovu přivítali ztraceného syna, zpěváka Joey Belladonnu, jehož hlas zněl naposledy na albu „Persistence Of Time“ (1990), a za třetí, a to je nejdůležitější, „Worship Music" je fakt dobrá deska...více

[recenze]

[23.09.2011]

[Jan Skala]

[10 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


GAMMA RAY – No World Order


Je velmi poetické, když svou část seriálu recenzí Gamma Ray uzavírám deskou, která zároveň znamenala konec „klasické“ éry kapely a s tím i éry nejúspěšnější. Alespoň tedy z mého pohledu. Existuje totiž hodně fanoušků, kteří se mnou budou nesouhlasit a budou trvat na tom, že konec téhle éry znamená už předchozí album „Powerplant“. Opravdu jen těžko říct, proč někomu tolik nesedí právě „No World Order“, protože dle mého je to jeden ze dvou absolutně nejlepších počinů kapely..více

[recenze]

[22.09.2011]

[Ray]

[12 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]


ARKONA - Slovo


Když medvědice Máša se svojí Arkonskou družinou vypustila začátkem prázdnin singl „Stenka na Stenku“, zběsile jsem si zakřepčil a jen jsem si zamnul ruce v nadšení, že bude-li celá full-deska takhle pohansky (až barbarsky) chytlavá (soudě podle titulního tracku) a svěží, zboří Arkona minimálně můj hodnotový žebřík, ne-li rovnou celý svět. Když se koncem prázdnin „Slovo“ objevilo, bez mučení přiznávám, že nejpozději u čtvrté v pořadí „Leshiy“ jsem se nešťastně držel za hlavu a nevěřícně zíral. ..více

[recenze]

[21.09.2011]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9,5/10]


SECRET ILLUSION - Illusion


Když si fanoušek speed metalového žánru přečte název této kapely, okamžitě se mu zalarmují bystřící smysly. Videoklip na YouTube doloží, že se tady odehrává opravdu něco neobvyklého. No a desetiminutový medley na MySpace všechno definitivně potvrdí. Příznivci jemné power metalové odnože, pro kterou se zabydluje čím dál používanější (a přesný) výraz FLOWER METAL, můžou po delší době jásat. Debut řecké kapely SECRET ILLUSION ve svých hudebních nuancích celkem ideálně naplňuje většinu předností, ..více

[recenze]

[20.09.2011]

[Petr Štěpnička]

[17 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


ALICE COOPER - Welcome 2 My Nightmare


Přiznám se rovnou, že tvorbu Alice Coopera ze sedmdesátých let jsem nikdy moc rád neměl. Půvab alb „Billion Dollar Babies“, „Welcome To My Nightmare“ nebo „Alice Cooper Goes To Hell“ mi vždycky unikal a do dnešních dnů se na tomto faktu nic nezměnilo. O to více jsem pak preferoval jeho hairmetalovou dráhu ohraničenou alby „Constrictor“ a „Hey Stoopid“. Pak se ale Alice do toho nějak zamotal. Přišel s deskou „The Last Temptation“, která odkazovala na sedmdesátá léta, ale s nádechem ..více

[recenze]

[19.09.2011]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]


Listování : << < 475 / 613 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.19179 sekund.