Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
Doba je těžká a časy jsou zlé, řekl by klasik. Co dříve platilo, to neplatí (z dávných závějí sněhu neuvidíte v únoru ani vločku), co dříve bylo tvrdé, dnes podezřele měkne (jen si vemte, co páchá dolar), co dříve bylo nemožné se děje (na prezidenta za mořem důstojně kandiduje černoch, nejrychlejší auto na světě staví nezodpovědní Italové a nejlepší baskeťák světa je Číňan) co dříve bylo nepředstavitelné, je realitou (jako třeba trapný tyjátr při volbě tuzemské hlavy státu). Ať chceme nebo ne, pár těch základních jistot, ..
Havířovské metalové seskupení Euthanasia vydalo počátkem roku vlastním nákladem promo cd, které je ochutnávkou z jejich budoucího počinu Trilogy. Euthanasia je melancholický melodický metal, který na hudebním poli působí již od roku 1994. Na svém kontě mají dvě dema a tři oficiální alba, v současné době intenzivně pracují na výše uvedeném kotoučku Trilogy, ze kterého se zatím mohou pochlubit třemi promo skladbami...
Žár pohanských ohňů začíná spalovat naší domovinu. Jak jinak nazvat večer (s vyhlídkou na pokračování pohanských svátků ve Zlíně), kdy se v Praze představili bojovně naladění Turisas v doprovodu svých krajanů Norther a naší Panychidy, než zažehnutím oslavné hranice na počest vítězné válečné výpravy zdivočelých vikingů? Jako předzvěst blížícího se Pagan Festu šlo o velice sytý předkrm (jistě není náhodou, že Turisas se na zaoceánské verzi pohanského festu připojí k vystupujícím, respektive nahradí některého z evropských účastníků)..
Doba vydání alba „The Wake Of Magellan“ by se dala nazvat nejharmoničtějším obdobím Savatage za posledních deset let. Poprvé od alba „Hall Of The Mountain King“ se nahrávalo v úplně stejné sestavě jako album předcházející. Jedinou změnou byla skutečnost, že Jon Oliva se konečně veřejně přihlásil ke svému členství v kapele. Při tvorbě skladeb tentokrát přiložili ruku k dílu i strunoví specialisté a výsledkem je patrně nejreprezentativnější album Savatage, které by mohlo fungovat prakticky jako bestofka. Natolik dokázalo ..
S.K.: „Nesmíš zapomenout, že ty neovládáš čas, ale čas ovládá tebe. Když je člověk ještě malý štěně, ubíhá čas pomalu. To se změní. Až dorosteš do určitýho věku, tak kolem čtrnácti let, řekl bych, prostě do věku, kdy obě polovičky lidstva udělaj tu chybu, že objevěj jedna druhou, pak začne bejt čas skutečnej. Nebude tak dlouhej, jak bejval, ani tak krátkej, jakým se ještě stane. Ale hlavní je, že jak stárneš, obyčejnej čas se mění na krátkej čas… Jenže on kolem tebe stále běží stejnou rychlostí každou vteřinu každýho dne. A jsi mu ukradenej..
Nová nahrávka black metalových výtržníků DANTALION jasně potvrzuje moje slova, že obal desky je pro výsledný dojem také velice důležitý. Nádherný cover mě uchvátil hned na první pohled a znáte to, láska na první pohled je osudová. DANTALION však neponechali nic náhodě a připravili verze dvě, tudíž, kdo má rád klasičtější black metalovou práci, může jenom otočit obal. U mě ale vítězí podoba oficiální.
Kvalita v případě DANTALION naštěstí..
FATALITY jsem vždycky obdivoval hlavně kvůli tomu, že i přes všechny nepříjemné personální rošády dokázali jít směle dál. Ač bylo možná občas víc zamračeno, nevzdali svůj boj a nyní jim to přináší první plody ovoce. Z předcházející placky „Lost In Suffering“ byly ještě cítit dozvuky personálních kolotočů, byla celkem dost rozháraná. Novinka „Closer To Hell“ zní daleko kompaktněji, FATALITY šlapou jako dobře namazaný stroj. Na druhou stranu, stylově poměrně rozmanitá „Lost In Suffering“ nedokázala nudit, „Closer To Hell“ zní v daném stylu trošku tuctově.
..
Album „Dead Winter Dead“ lze označit za nejpřekvapivější počin v dějinách kapely. Společně s „Fight For The Rock“ nezapadá až tak dobře do očekávaných vzorců Savatage, ale na rozdíl od nepovedených bojůvek z osmdesátých let to tentokrát kluci vzali za podstatně lepší konec. A největší pochvalu si zaslouží za odvahu, s jakou neváhali v poměrně složitém období sáhnout k tak náročnému projektu a za vytrvalost, s jakou se navzdory nepřízni osudu stále rvali zuby, nehty a ještě ze sebe dokázali sypat tak kvalitní nápady...
V době, jako je ta dnešní, se black metalovým smečkám, holdujících používání symfonických prvků a orchestrálních pasáží příliš nedaří. Orchestrální pohanská múza L.O.N. a jeho domovský, číslo jedna projekt HELLVETO, nebo vikingové GRAVELAND, tito všichni již svojí tvorbu nijak neobohacují nějakou tu dobu, ale stále se vracejí s totožnými nahrávkami pouze s odlišnou stopáží a názvem. Dnes vám opráším desku „He Has Come…“z roku 2004, polské, symfonicky, sympaticky..
Slovenští Grimoire Production opět vydali (i když je to už nějaký pátek) jednu ze svých kompilací, tentokráte pod názvem Grim Compilation vol. 10.
Je to už dávno. Tenkrát jsem, hrdý na své šachistické schopnosti, vyzval „profesionálního“ šachistu na souboj. Prohrál jsem. Na tom by nebylo nic divného. Horší bylo, že ten netvor za celou dobu nekouknul na šachovnici, královsky se bavil sledováním televize, lámáním jednoho lahváče za druhým a polykáním upečeného prasátka. A to mě ještě jen tak mimochodem, totálně zblblého průběhem hry, musel upozorňovat na to, že se dobrovolně cpu do šachu… Tenkrát jsem (po smíření se se svou nedokonalostí) předpokládal,..
Aspoň jednou do roka. Nebojte se, nejde o preventivní prohlídku u zubaře, ale o něco mnohem, mnohem příjemnějšího. V Praze se opět (téměř po roce) objevili bratislavští Castaway a to (alespoň jednou do roka…) přece nejde nevyužít. Trosečníci přijeli dělat společnost tuzemákům Votchi a celé tohle setkání se odehrávalo v klubu Vagón. A přineslo hned několik drobných námětů k zamyšlení. Tak třeba, kam až jednou dospějí technologické možnosti…, či třeba, jak ty nesmyslné hudební škatulky jsou vlastně ..
K nové desce RAGE pro mě vedla cesta poměrně dlouhá a trnitá. Po prvním poslechu jsem ji málem zatratil do míst, kde dodnes pod nánosy prachu leží její předchůdkyně „Speak Of Dead“. Tohle že má být předem oznámený návrat k hudebním nádherám „Unity“ a „Soundchaser“?! Sice zmizeli orchestrální pasáže a Victorova kytara tu opět hraje prim, avšak nějak to prostě nebylo ono. Na jednu stranu jsem byl rád, že Peavey a spol. pochopili, že doba Linga Mortis se již vrátit nedá, ale zároveň jsem nemohl ..
Uváží-li člověk okolnosti, za jakých vzniklo album „Handful Of Rain“, nezbývá jinak, než před těmi (schválně se vyhýbám užití pojmu „členy skupiny“), kteří ho dali dohromady, hluboce smeknout. A ač s Crissovou smrtí a odchodem Jona během velice krátkého období Savatage přišli o dva základní pilíře, bez kterých byla činnost Savatage dosud nepředstavitelná, lze konstatovat, že na novince by jeden, nemaje ponětí o událostech uvnitř kapely, nějakou zásadní změnu snad ani nezaznamenal. Ta nejlepší náhrada ..
Po složité historii (která sahá až do roku 1993) a několika neshodách a výměnách se kapela Temple of Sorrow z Ostravy dopracovala k nahrání své čtvrté desky. Styl této nahrávky by se dal charakterizovat jako brutal-death smíchaný s grindem a pokořeněný elektronikou, a celá tato masa ještě vhozena do jaderného reaktoru. Výsledek je tedy hodně tvrdý, ostrý a vysokoenergický...
O tom, jak rozmanitá a překvapivě spletitá může být muzikantská duše, skvěle vypráví album „Prvoprameň“ slovenského uskupení Nothing. Při vyslovení jména (nejen) hlavní postavy této příležitostné skupiny by spoustě z vás mohlo být naprosto jasné, co že se na desce bude dít. Řekne-li se Hirax, může se vám vybavit jeho působení v deathových Lunatic Gods, či punkovo hácéčkových Editor. Právě tenhle človíček je autorem většiny muziky a textů na „Prvoprameni“. Sestavu doplňte o zpěváka Roča (ex-Metalinda, Rebro), ..
Při poslechu novinky „Redesekration“ bezcitných vrahů, polské smrtky INFERNAL WAR si připadám jako v nějakých polorozpadlých, starých jatkách, která jsou už roky zavřená, ale kde se vraždí stále i dnes! Do roku 2002 si říkali INFERNAL SS, vše se změnilo až vydáním split kompilace „Hrdi a Silni / Satanic Martial Terror“ s českou black metalovou kapelou INFERNO, která na scéně působí již dvanáctým rokem. Kapela INFERNAL WAR samotná je sestavena z toho nejbrutálnějšího, co polská scéna nabízí. Najdeme ..|
Dnes je 25.7.2025, svátek má Jakub
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
|
[03.04.2008] [hodnocení: 9/10] |
EUTHANASIA - Trilogy (promo 2008)
|
[02.04.2008] [hodnocení: 9/10] |
TURISAS, NORTHER, PANYCHIDA - 27.3.2008, Praha, Rock Café
|
[01.04.2008] |
SAVATAGE - The Wake Of Magellan
|
[31.03.2008] [hodnocení: 10/10] |
|
[28.03.2008] [hodnocení: 8/10] |
DANTALION – Call Of The Broken Souls
|
[27.03.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[26.03.2008] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[24.03.2008] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[22.03.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.03.2008] [hodnocení: /10] |
|
[20.03.2008] [hodnocení: 9,5/10] |
CASTAWAY, VOTCHI - 15.3.2008, Praha, Vagón
|
[19.03.2008] |
|
[18.03.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.03.2008] [hodnocení: 9/10] |
TEMPLE OF SORROW – Intergalaxial Brutes
|
[15.03.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.03.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.03.2008] [hodnocení: 8/10] |