TESTAMENT - Brotherhood Of The Snake
Škoda toho Sneapa všude. Všem dělá naprosto...

EDGUY - Kingdom Of Madness
Souhlasím, že melodicky a zvukově je to...

PSYCHONAUT - World Maker
Dá sa len súhlasiť. Toto je album, aký vyjde raz...

BIG BOSS - Než zemřu
Album, které mě fascinuje a roste s každým...

TIAMAT - A Deeper Kind Of Slumber
Devadesátková Klasika a jedna z nejlepších desek...

Ozzy: No Escape From Now
Dokument, z ktoreho boli srdce a vy nestihate...

SOULFLY - Chama
Absolutně nechápu jak může tohle MC vydat,...

TIME REQUIEM - Time Requiem
jsem narazil při poslechu debutu We Sell The Dead...

Tommy BOLIN - Teaser
famózní album, sehnal jsem ho po poslechu kdysi...

SOULFLY - Chama
Neuveriteľna, az amaterska sračka bez 1...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Bílý had se svlékl z kůže a Coverdale si přiťukl na rozloučenou

Věnovat se padesát roků jedné činnosti je na jednoho člověka až až. Navíc, kdy během těch padesáti let je členem dvou kapel, které patří mezi absolutní špičku ve světě rockové hudby. Vyčítat Davidu Coverdaleovi, že ve čtyřiasedmdesáti letech chce mít od všeho pokoj a jít do zaslouženého důchodu, nelze ani v nejmenším. Dokázal toho tolik, na co by jiný potřeboval aspoň dva životy a jeho jméno bude navždy spojované s prototypem rockového frontmana, jakkoliv mohl na někoho působit jako pohlavní loudil, ale to k věci neodmyslitelně patří. Ostatně hádejte, podle čeho vybíral název pro svou nejslavnější kapelu…

Coverdale měl božský hlas. Jeho sytá barva dala kdysi Deep Purple bluesovější zabarvení a všechna tři alba, která s kapelou natočil, patří do ranku největších klasik, a je jedno, že dvě z nich fanoušci ve své době nepřijali. Svým hlasem také táhl kupředu Whitesnake, ať šlo o bluesrockovou éru, jejíž krásu je třeba stále doceňovat, nebo o americké pop metalové období, kdy se změnil v sexyidola, ačkoliv mu táhlo na čtyřicet. O hlas sice dávno přišel a jak ukázaly koncerty i alba z nového milénia, zmizela s ním i jeho síla, ale přesto aura, která kolem něho je dodnes, je nesmrtelná. Tak tedy… Long Live Mr. Coverdale, ač už jen u Lake Tahoe.

Jan Skala, 17. 11. 2025

GYPSY PISTOLEROS - Church Of The Pistoleros


Nejlepší léta kariéry (tedy dobu, kdy byli mladí) Gypsy Pistoleros prochlastali a profetovali, a když je Gypsymu Lee přes šedesát, může se v aktivitě přetrhnout. Asi je to v pořádku, protože má zkušenost, nadhled, snad i trochu rozum, takže se vylomeninám z minulosti už dokáže vyhnout. Soustředí se jen na hudbu, o čemž svědčí skutečnost, že od roku 2020 vydává s kapelou čtvrté album. To je činnost dosud nevídaná a když si vzpomeneme na to, jak skvělá byla deska „The Mescalito Vampires“ z roku 2021, jde mluvit o tom, ..více

[recenze]

[13.05.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


FOREAEON - Pillars for the Dying


Nemusí pršet, jen když kape. Tímto ošuntělým lidovým příslovím můžeme klidně začít recenzi na druhou řadovku litevské metalové eskadry Foreaeon. Až na to, že ony pomyslné kapky nemají romantický ráz, ale padají z černého nebe, jimž občas problikne světelná žíla, po které následuje ohlušující rána. I tak by se dal popsat efekt poslechu desky "Pillars for the Dying", jež na žánrovou - konkrétně thrash / deathovou scénu - vnáší osvěžující, jakoby pobouřkově čerstvý kyslík...více

[recenze]

[12.05.2025]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


Alice COOPER - Hey Stoopid


I když se bývalá firma MCA snažila vytěžit z úspěchu „Trash“ maximum a vydala podivnou kompilace „Prince Of Darkness“, větší pozornost se na desky „Constrictor“ a „Raise Your Fist And Yell“ upoutat nepodařilo. I při koncertech se Alice tvářil, že nic od „Alice Cooper Goes To Hell“ do „Trash“ neexistovalo a v rozhovorech tvrdil, že se bude soustředit hlavně na novou hudbu. Byl na vrcholu kariéry, svět mu dopřával sluchu a stal se nejen legendou, ale i celebritou, na kterou pořádali hon bulvární papparazzi. S programem k albu „Trash“ objížděl takřka celý svět,..více

[recenze]

[12.05.2025]

[Jan Skala]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]


CANCER - Inverted World


Jedna ze záhad death metalu klade otázku, proč se britští Cancer nikdy nestali tak velkou kapelou jako Obituary, Dismember, Carcass nebo Morbid Angel, a odpověď na ni nenajdete ani na novince „Inverted World“, s níž se parta kolem frontmana Johna Walkera vrací ke studiové práci po sedmi letech. Nedozvíte se, proč kapela nikdy zcela neprorazila, přestože její death metal v určitých fázích kariéry vykazoval znaky nejvyšší kvality, a zda za to nemohl pouze hloupý název,..více

[recenze]

[11.05.2025]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


MAESTRICK - Espresso della vita: Lunare


„S novým albem „Espresso Della Vita: Lunare“ se Maestrick snaží nově definovat hranice progresivního metalu. Množství vysoce kvalitních aranžmá, hudebních schopností a vlivů, které kapela do nového alba vnesla, vytvořilo nejsvěžejší a nejnapínavější album žánru za poslední roky“.

Toto tvrzení není přesnou charakteristikou třetího řadového alba brazilských progresivců Maestrick, jako spíš vizitkou píáristy s bujnou fantazií. ..více

[recenze]

[10.05.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


AEON EMPIRE - Aeon Empire


Signum Regis – power metal. Vindex – heavy metal. Trigger – heavy metal. Dream Patrol – hard and heavy. Aeon Empire – AOR / hard rock. Hledat spojnici mezi těmito kapelami není složité. Ronnie König a Filip Koluš jsou (či byli) členem každé z nich, Jota Fortinho se rozloučil se Signum Regis v týdnu, kdy vyšel debut Aeon Empire (a pokud bych měl hledat nejpřekvapivější moment Aeon Empire, byl by to charakteru desky dokonale přizpůsobený Fortinhův hlas), Radim Večeřa je vedle prvotiny Aeon Empire podepsán na bubenických paličkách..více

[recenze]

[09.05.2025]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


Michal PROKOP & FRAMUS FIVE - Ostraka


Když pomineme rozporuplné politické angažmá, kdy podepsal Antichartu, Několik slov a zasedal v Poslanecké sněmovně za rozkradenou ODA, byl Michal Prokop vždycky záruka kvalitní hudby a stejně jako Vladimír Mišík je matadorem scény a připomínkou ryzí poctivosti v (blues)rockovém ranku. Dobře ví, že hraje zejména pro své vrstevníky, proto nemá potřebu honit módní trendy a desky píše podobně, jak to dělal v sedmdesátých a osmdesátých letech, ..více

[recenze]

[09.05.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


WITCHTRAP - Trap the Witch


S názvem čtvrté studiovky si kolumbijští borci z party Witchtrap hlavu nelámali. Anebo možná přemýšleli až moc, až někoho napadlo pohrát si s názvem kapely. Vznikl tak titul "Trap the Witch", což je podobné, jako kdyby Gamma Ray nahráli album "Ray of Gamma" nebo Nanowar of Steel vydali fošnu "Steel of Nanowar". S tvorbou obalu to bylo podobné - doslovnější zvýraznění "lapení čarodějnice" si lze těžko představit. Především ale z těchto indicií vyplývá nadhled, jenž hudebníkům z Kolumbie rozhodně nechybí ..více

[recenze]

[08.05.2025]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


HANOI ROCKS - Another Hostile Takeover


Ať už pro hlavní protagonisty byla příchuť reunionu Hanoi Rocks všelijaká, úspěch, jehož album „Twelve Shots On The Rocks“ dosáhlo (hlavně ve finských poměrech), se nedal přehlédnout, a jelikož jiskra mezi Michaelem Monroem a Andym McCoyem znovu přeskočila, bylo jasné, že dojde k pokračování comebacku. Zpět do Popedy odešel kytarista Costello Hautamäki, zmizel i basista Timpa Laine, ale za oba se podařilo managementu sehnat silné posily v podobě tvůrčího dua švédských Electric Boys, ..více

[recenze]

[08.05.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


ELUVEITIE - Ànv


Když před necelou dekádou došlo k asi nejzásadnější proměně sestavy švýcarských folkáčů Eluveitie (nejen odchod zpěvačky Anny Murphy a její nahrazení Enni Fabienne, spolu s Annou Eluveitie opustili další dva hudebníci, čímž se leader Chrigel Glanzmann stal v řadách kapely jediným, kdo pamatuje první krůčky tělesa) – reagovali Eluveitie návratem k akustickému (a tedy folkovějšímu) pojetí tehdy vydané nahrávky. O dva roky později se zase zapojili do elektriky, ale folková nálada hrála stále významnou roli. Během aktuální šestileté studiové pauzy..více

[recenze]

[07.05.2025]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


MOONLIGHT HAZE - Beyond


Pokud se třeba týká spojení melodického metalu s ženským vokálem, zdá se mi, že vesmír tohoto subžánru v současnosti leží v Itálii. Můžeme vzpomenout spolky Frozen Crown, Elettra Storm, Ancient Bards nebo Temperance, ze kterých se před časem oddělila zpěvačka Chiara Tricarico a bicmen/klávesák Giulio Capone, aby dali vzniknout formaci Moonlight Haze. Přednostní všech jmenovaných těles je schopnost zkombinovat ženský zpěv s metalovými prvky tak, aby výsledná forma byla dostatečně chytlavá a zábavná. ..více

[recenze]

[07.05.2025]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


Jack STARR - Out Of The Darkness Part II


U zasloužilých muzikantů, kteří už dosáhli sedmdesátky a cítí, že se blíží konec letité kariéry, bývá zvykem, že buď bilancují nebo se obrací ke kořenům, k začátkům, kdy zpravidla točili nejsilnější alba. Nejinak je tomu i v případě amerického kytaristy Jacka Starra, který překročil sedmdesátý rok bytí a proto se vrací do první poloviny osmdesátých let, ke startu sólové kariéry. Vypustil zcela angažmá u kapely Virgin Steele, kterou v roce 1980 zakládal a s níž natočil první dvě alba. Ve Starrově životopise tahle položka nebyla nejdůležitější,..více

[recenze]

[06.05.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


Marián GREKSA - Pre priateľov


Marián Greksa založil už v roku 1981 s Andrejom Šebanom kapelu Demikát. Mnohí si s ním určite veľmi radi spievali veľký hit s refrénom „Ovce moje moje ovce...“ V roku 1989 Demikátu vyšiel druhý album „Amnestia v blázinci“, ktorý produkoval Henry Tóth. Greksa mal aj kapelu Grexabat, s ktorou vydal dva albumy. Málo kto vie, že Marián Greksa hrával v rokoch 1985 - 1987 v legendárnej kapele Modus s Jankom Lehotským, a že Greksa založil na podnet Modusu kapelu Modus Memory, ktorá vdýchla nový život najväčším hitom skupiny. ..více

[recenze]

[06.05.2025]

[Ján Marton]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


BLOOD INCANTATION, MINAMI DEUTSCH - 29.4.2025, Praha, Palác Akropolis


Vesmír je nekonečný (nejspíš) a plný nástrah. Zatím nevíme, zda jsme jedinou živou planetou a pokud jsou i další, pak netušíme, zda vědí o nás. Jestli existují vyspělé cizí civilizace, navštíví nás? Nebo to již dělají a jen se to tají? Tyto otázky zůstaly neobjasněny i po koncertě Blood Incantation v pražském Paláci Akropolis, ačkoliv bychom klidně mohli hovořit o blízkém setkání třetího druhu...více

[reporty]

[05.05.2025]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]


Alice COOPER - Trash


Osmdesátá léta se chýlila ke konci, rocková hudba byla na vrcholu a s diskem představovala určující světový trend. Kapely prodávaly desky v milionových nákladech, natáčely díla v přepychových drahých studiích s nejlepšími producenty světa, a skladatelé, kteří se primárně soustředili na popovou hudbu, nabízeli běžně služby interpretům, jimž vlály vlasy z hudební televize MTV, kde se to hemžilo kytarovými sóly a uječenými vokály. Cooperovi bylo čtyřicet a byl považován za přežitou veličinu,..více

[recenze]

[05.05.2025]

[Jan Skala]

[10 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]


MACHINE HEAD - Unatoned


S Machine Head to mají fanoušci těžké. Jakkoliv mohou uctívat první dvě alba „Burn My Eyes“ a „The More Things Change…“, díky kterým byla kapela považována za novou Metallicu a spasitele uvadajícího thrash metalu, nelze přehlédnout výkyvy, které Robba Flynna a jeho partu provázely v dalších letech. Nikdy nebyli zcela stoprocentní, protože prvním dvěma deskám se nevyrovnali, ačkoliv „The Blackening“ a „Unto The Locust“ mohou být považovány za novodobější klasiku, ale s „Bloodstone & Diamonds“ zajeli do slepé uličky,..více

[recenze]

[04.05.2025]

[Jan Skala]

[11 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


Listování : << < 18 / 671 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.04905 sekund.