SAINT - Immortalizer
Že ste tu páni na nich natrafili...pritom táto...

XIII. STOLETÍ - Noc vlků
Osm let čekání na novou desku mé nejoblíbenější...

KOMUNÁL - Nedáme se zlomit
Na koncertech to klukům pořád jde, ale poslední...

KOMUNÁL - Nedáme se zlomit
Skoro bych i souhlasil ale Kolář vážně v kondici...

DREAMTALE - Seventhian...Memories of Time
A mně zase nesedí nepříjemný nemelodický hard...

DREAMTALE - Everlasting Flame
Výměna skvělého Erkkiho Seppänena byl krok...

DIAMOND ALICE - Diamond Alice
Ty jo, kde jso to vyštrachal? Evidentně nějaký...

GREAT WHITE - Back To The Rhythm
Jedna z mála těch novějších desek, která mě...

DIAMOND ALICE - Diamond Alice
Za mě překvapení jak prase. Konečně výborný...

FATE - Reconnect n` Ignite
V pohode:) Dík za reakciu.












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Negativní recenze jako forma psychického násilí?

Často přemýšlím, jaký dopad mohou mít recenze na konkrétní autory. Ať už jde o filmy, knihy nebo muziku, většina umělců se shoduje, že je reakce na jejich dílo zajímá, a "ten, kdo říká opak, nemluví pravdu". Věřím tomu, když totiž - zcela nevhodně - vztáhnu dané tvrzení na sebe, pak i mě zajímají reakce na mé články, přičemž pozitivní ohlas zahřeje na duši, a negativní komentář rozladí, třebaže se člověk během let přece jenom trochu otrkal. V tomto ohledu mě zaujal výrok režiséra a herce Ondřeje Sokola, jenž v jednom nedávném rozhovoru tvrdí, že čistě negativní recenze je vlastně způsob psychického násilí. Tento na první pohled nepřiměřený výrok má své hluboké opodstatnění. Nikdo není vůči názorům okolí imunní a každý rýpanec vleze kousek pod kůži, zanechá nepatrný, ale citelný otisk. Možná by na to měl brát kritik při psaní recenze ohled, samozřejmě v souvislosti s tím, kdo jeho slova může reálně číst. V našem případě se asi nemusíme ohlížet na recenze zahraničních alb. Jejich autoři o naše slova zavadí velmi sporadicky, a pokud ano, pak půjde spíše o pozitivní hodnocení, jenž jim sami nabídneme k přečtení. Při recenzování domácích alb je ale jistá míra ohleduplnosti na místě. Za každou deskou, za každou skladbou a za každým tónem se ukrývá obrovské množství práce a prostředků. Nikdo přitom nenahrává své dílo se záměrem stvořit odpad nebo terč posměchu. Sám za sebe přiznávám (aniž bych přeceňoval dosah mých recenzí!), že mně podobný odstup sem tam chybí. Tento úvodník budiž závazkem, že se na tom pokusím trochu zamakat.

Petr Štěpnička, 15.11. 2024

MR. BIG, Praha, Roxy - 7. 8. 2024


I když služebně mnohem starší kapely jako The Rolling Stones nebo Deep Purple stále neúnavně koncertují a vydávají další alba, američtí Mr. Big, působící třicet pět let, se rozhodli pro ukončení kariéry. Nakolik to myslí vážně není jisté, protože nedávno vydali novou desku „Ten“ a závěrečné zvolání basisty Billyho Sheehana z pražského koncertu „see you again“ může mluvit o opaku. Oficiální stanovisko je zatím takové, že turné „The Big Finish“, které se ve středu 7. srpna zastavilo i v Praze, je poslední. ..více

[reporty]

[09.08.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]


DREAM EVIL - Metal Gods


Název, který pro své sedmé album zvolili lenoši Dream Evil, možná zní trochu nabubřele a v kontextu předchozího alba „Six“, na němž švédská družina poprvé ve své historii ztratila jiskru, i poměrně drze. Jenže vzpomeňte si na rok 2004, kdy se Dream Evil vytasili se stejně sebevědomým názvem („The Book Of Heavy Metal“) jako nyní a jaká z toho byla paráda! Podruhé v historii göteborgská parta natáhla pauzu mezi alby na sedm let („nezmizeli jsme, prostě jsme lenošili…“). ..více

[recenze]

[09.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


GALNERYUS - One for All - All for One


Přestože ve druhé polovině nultých let dokázali Japonci Galneryus sázet alba v ročních intervalech, o nějaké jistotě uvnitř kapely to zrovna nevypovídalo. Když v roce 2006 odešel ze sestavy basista Tsui, zanechalo to ve zbývajících členech hlubší otisk, než by se dalo předpokládat. Pomalu se začaly projevovat vnitřní rozbroje a rozpory ohledně budoucího směřování kapely. V tomto ohledu vyznívá titul čtvrté studiovky „One for All – All for One“ bezmála ironicky. ..více

[recenze]

[08.08.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


FIREHOUSE - Good Acoustics


Polovina devadesátých let přála akustickým kytarám a pořadům stanice MTV Unplugged. Ačkoliv byla tato móda vždy nejvíce spojena s hnutím grunge, protože akustická alba Nirvany či Alice In Chains jsou nejviditelnější produkty, které tento trend připomínají, nechaly se k ní strhnout i Kiss nebo Poison, kteří byli vždy spjati s divokými koncerty a hřmotnými kytarami. Neodolali ani Firehouse, kteří už na albu „3“ okusili zvýšené množství akustických kytar...více

[recenze]

[08.08.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


ORDEN OGAN - The Order of Fear


Když uslyšíte, jak se na vás z repráků valí pojem „strach“, bylo by záhodno, abyste jej cítili až v kostech. Pak se dá mluvit o tom, že deska zní přesvědčivě. A jelikož v titulce „The Order Of Fear“ se to podařilo německým Orden Ogan beze zbytku naplnit, dá se říct, že osmý zářez v diskografii německých melodiků má velmi dobrou startovní pozici. Seeb Leveerman v něm (za přispění jednoho z uruguayských fanoušků, který se zapojil do kreativního procesu) rozvíjí příběh hrdiny Valeho, jehož přivedl k životu už před šestnácti lety a je potěšením konstatovat, ..více

[recenze]

[07.08.2024]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


DEEP PURPLE - =1


Že Deep Purple vydají nové album je skoro takový zázrak, jako když s ním přijdou The Rolling Stones. Kapela se omladila o pětačtyřicetiletého kytaristu Simona McBridea, který nahradil Stevea Morseho a tím věkový průměr značně klesl, ale fakt, že Ianu Gillanovi a Rogeru Gloverovi bude příští rok osmdesát a Ian Paice s Donem Aireym jsou pouze o tři roky mladší, je znepokojující, stejně jako to, že od vydání debutu „Shades Of Deep Purple“ uplynulo loni pětapadesát let. Věk se zastavit nedá, ač se o to kapela snaží ..více

[recenze]

[06.08.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


JOURNEY - Raised On Radio


Média se předháněla ve skandálních odhaleních a neustále přicházela se zaručenými zprávami o rozpadu Journey, tak horké to ovšem nebylo. Prakticky celou druhou polovinu roku 1984 a celý letopočet následující spolu členové kapely nekomunikovali, ale telefonát Stevea Perryho s Jonathanem Cainem ticho ukončil a bylo jasné, že se Journey znovu začínají probouzet k životu. Napětí bylo hmatatelné, což přiživoval zejména manažer Herbie Herbert, který se rozhodl udělat ze Stevea Perryho ..více

[recenze]

[05.08.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 10/10]


IRON MAIDEN - Live After Death


Tradice úspěšnosti britských kapel v Americe je dlouhá. Všechno odstartovali The Beatles, kteří mohli už v polovině šedesátých let vytrubovat, že jsou slavnější než Ježíš Kristus, až z toho americkým puritánům vstávaly vlasy na hlavě. V jejich odkazu pokračovali The Rolling Stones, stejně jako zástupci hard rockové generace, z nichž největší kus slávy urvali Led Zeppelin, Queen a Pink Floyd, ačkoliv ani Black Sabbath a Deep Purple nechtěli příliš zůstat pozadu. Když přišla Nová vlna britského heavy metalu, ..více

[recenze]

[04.08.2024]

[Jan Skala]

[9 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]


SPEKTRA - Hypnotized


Muzikanti z brazilské kapely Spektra (za vydatné podpory vydavatelské firmy) na to šli od lesa. I když frontman BJ by měl na domácí scéně patřit k poměrně výrazným personám, propagace debutového alba „Overload“ se opírala především o jména Jeffa Scotta Sota a všudybyla Alessandra Del Vecchia. Přítomnost těchto dvou na debutu byla jasná – Alessandro nesměl chybět téměř u ničeho, v čem Frontiers cítili potenciál, Jeff Scott Soto kvality BJ zná z vlastních projektů,..více

[recenze]

[03.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


MOTÖRHEAD - No Sleep `til Hammersmith


Když na konci sedmdesátých let Velkou Británii decimovala punková horečka, byli Motörhead, jako v podstatě nezařaditelná kapela, hozeni do jednoho pytle se Sex Pistols, The Damned nebo The Clash. Čas ukázal, jak moc se hudební publicisté mýlili, když se o pár let později rozběhla Nová vlna britského heavy metalu, okamžitě podle tisku Motörhead patřili i k ní. Toto tvrzení bylo trochu blíž pravdě, ačkoliv i tak bylo značně nepřesné. Ale parta Lemmyho Kilmistera byla na vrcholu a k Judas Priest, ..více

[recenze]

[03.08.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]


POWERWOLF - Wake Up the Wicked


Při pohledu na diskografii německých vlkodlaků Powerwolf by se mohlo zdát, že parta kolem charismatického Atilly Dorna nabrala v závěru druhé dekády existence sakra divoké pracovní tempo. Jenže z předchozích čtyř alb se jednou jednalo o vypůjčené skladby, jednou o orchestrální verzi řadovky z minulé dekády a jednou o album, na němž skladby Powerwolf přezpívali jiní zpěváci. Jako by tím Powerwolf chtěli potvrdit řeči o tom, že ve vlastní tvorbě už je pro ně strašně těžké ..více

[recenze]

[02.08.2024]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


FIREHOUSE - 3


Přišla doba velkých paradoxů. Pro glam metalové kapely se jednalo o kruté vystřízlivění, neboť po hédonických osmdesátých letech přesouvaly program zpět do klubů, s tím, že komunita známá například z losangeleského Sunset Stripu v podstatě neexistovala. Zbyly jen nafrněné hvězdy, které žily v bludu, že jsou pupkem světa, jenže hudební tisk na ně plival jedovaté sliny a ony neměly sílu se bránit. Skutečností je, že kapely, které osud připravil o jejich teplé pelíšky, stihly ještě natočit svá nejlepší alba, ..více

[recenze]

[01.08.2024]

[Jan Skala]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]


GALNERYUS - Beyond the End of Despair...


Mluvíme-li dnes o japonských Galneryus jako o kapele zasluhující světovou pozornost, pak je nutné uvést, že zahraniční power metaloví fanoušci se o této partě dozvídali velmi pozvolna. Vydávající firma VAP nedokázala svoji jedinečnou hudební akvizici protlačit za domovské hranice a muziku si tak užívali hlavně japonští posluchači, kteří však daný styl milují jako málokdo jiný. Hudebníci z Galneryus proto příliš nestrádali, za optimální situace by ale byla situace ještě výrazně jiná a kapela by musela brázdit ..více

[recenze]

[01.08.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


IREFUL - Agents of Doom


Je velmi pravděpodobné, že kdyby debutové album "Agents of Doom" italské smečky Ireful vyšlo v osmdesátých letech, bude dnes užívat kultovního statusu. Kytarové riffy jako z thrashmetalové bible, atraktivně exponovaný zpěv, u kterého se musí Paul Baloff převalit v hrobě do spokojené polohy, a nakonec zvuk, jenž představuje ideální kompromis mezi moderní produkcí a old schoolovým analogem. Tohle prostě musí fungovat!..více

[recenze]

[31.07.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


MACOCHA - Macocha


Macocha ma v prvom rade šokovala absolútne svetovým zvukom, masaker. Na debut neskutočný sound, muzikanti v kapele asi nebudú začiatočníci, radosť počúvať. EP prináša sedem štichov najlepšie opísateľných ako zmeska hardcoru / metalu až deathcoru.

Nabustrovaná basa tlačí masívne a široké gitary ani bager horu skál, hliny a bahna, je to tlak rifrov, uškriekaného hardcorového vokálu..více

[recenze]

[30.07.2024]

[Hirax]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


MR. BIG - Ten


Tak do konce pomalu dojíždí i Mr. Big, kdysi slavná kapela jednoho obrovského hitu, který byl odlišný od jejich hřmotné hard rockové tvorby, jak to jen šlo. S koncem se počítalo už několik let, od doby, co zemřel původní bubeník Pat Torpey a různá prohlášení členů kapely tomu nahrávala. Na přelomu loňska a letošního roku kapela v tomto duchu ohlásila rozlučkové turné „The Big Finnish“, v rámci kterého přehrává prakticky celou nejslavnější desku „Lean Into It“. Proto ohlášení novinky „Ten“ byla zpráva jako z jiné planety...více

[recenze]

[30.07.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


SEVEN SPIRES - A Fortress Called Home


O tom, že svět Seven Spires hraje všemi barvami, americká trojice v čele s živelnou zpěvačkou Adrienne Cowen plně přesvědčila na svých předchozích počinech. Na novince „A Fortress Called Home“ tuhle charakteristickou vlastnost dotáhla do dokonalosti – je umění natočit desku, na které si téměř každý (a jedno, jaký hudební žánr preferuje) může najít pro sebe to pravé ořechové, a zároveň nabídnout kolekci, která ani na moment nezní podbízivě a na plné pecky voní i jako celek...více

[recenze]

[29.07.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


Listování : << < 11 / 636 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.59075 sekund.