Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
Jedna věc je něco bezostyšně opsat. Kdo z nás to někdy v životě neudělal, že? Spousta lidí (potažmo kapel) to dělá dodnes. A já se už mnohokrát přiznal, že mi to zas tak moc nevadí. Alespoň je na co vzpomínat. A přitom je tak snadné opisovače pranýřovat a pak jim (po rozkošnickém tetelení se u stokrát slyšeného) blahosklonně odpouštět. Najít tenkou hranici mezi výraznou inspirací a naprostým vylámáním trezoru je čistě hraním si se slovy. Navíc, pokud se kapela oficiálně přiznává k tomu, z jakých zdrojů..
Těžko se mi hodnotí album „Slave To The Grind“. Není to ani otročina, ani dřina, jak by snad název mohl naznačovat, ale přece jen je problém poskládat slova tak, abych se vyhnul neustálému opakování pojmů dokonalost, excelentní, nedostižné, atd., atd. ,… . Tak jak mě tohle album uchvátilo před šestnácti lety, tak jsem při jeho poslechu unešený ještě dnes a považuji jej za jeden z nejvýznamnějších počinů roku 1991 (a nebýt procházky po jistých newyorských ulicích s jistou floridskou bandou..
Jméno Prosektura mi ještě donedávna neříkalo nic. Zapátral jsem tedy informačními kanály po historii kapely, a ejhle, oni to nejsou žádní mladí maníci, ale metalisti ze starší gardy, kteří pamatují Kabáty z doby, kdy mě samotnému se o nějakém metalu ani nesnilo, natož pak přímo o Kabátu. Chtěl jsem tedy mít jasno – proč nevidím tedy nikde plný seznam diskografie kapely, když zrození kapely datuje se rokem 1990? Táborská Prosektura, zdá se, patří k takovým, řekněme „domácím“ projektům, jehož ..
GREEDY INVALID si pamatuji hlavně z letních festíků. Vždycky se mi líbilo, že bicí a basu drtily ženy, což se hned tak nevidí. Nějaké ty dva roky jsem ale o nich vůbec neslyšel. Podle sestavy se však nic nového neudálo. Pouze Katku vystřídal Kurt, takže oko se tentokrát bude soustředit spíše na klávesy, kde postává nová missis Catherine. Hudebně se žádné změny také nestaly, avšak kapela se nám neuvěřitelně vyhrála. Někde doma mám pouze debut „Lost Letter“ a je to takřka mílový skok!..
Už v hodnocení alba „Liberty Or Death“ bývalých soukmenovců Grave Digger jsem se pozastavoval nad tím, že Uwe Lulis a Tomi Göttlich nějak nemůžou odříznout pupeční šňůru, která je pojí s hrobníky. Jinak si nedokážu vysvětlit, že vydání svých alb plánují do velmi blízkých časů jako boltendahlovci (nebo že by to bylo naopak a Grave Digger si tímto způsobem zajišťovali body…?). V těhle pomyslných závodech pouze jednou vyšlo album Rebellion dřív. A kupodivu, právě v roce 2003..
Tak KRLEŠ nám slaví první desetiletku. Někteří mazáci se možná pousmějí, co těch deset let vůbec znamená, ale troufám si říci, že pro KRLEŠ opravdu hodně. Ať si každý myslí, co chce, ale z kapely nám vyrostl pěkný kult a nebál bych se je pasovat na dnešní krále tuzemského heavy metalu. A o tom mě přesvědčilo i novinkové best of „Time To Rise“, ke kterému jsem sice přistupoval spíše skepticky, ale nakonec jsem slintal, jak Průša někde v křoví.....
Při prvním letmém pohledu by se mohlo zdát, že američtí Skid Row jsou jen partou větroplachů, kteří ani nemají jasno v tom, co vlastně chtějí hrát a tak se chytají každého vánku, který zrovna letí kolem. Nasvědčovala by tomu skutečnost, že za devatenáct let své existence zplodili pouhých pět řadových alb, na kterých charakteristické poznávací znaky zrovna netrpí silnou vzájemnou podobností. Ovšem to je pouze ten letmý pohled. Při podrobnějším zkoumání a zasazení jednotlivých ..
Tahle čtyřka jednoduše ví, jak na to. Už dlouho jsem neslyšel tak zábavnou grindovou fošnu. CRITICAL MADNESS jasně dokazují, že tahle hudba není jen pro pár otrlých jedinců. Kdo totiž nemá stylové zábrany, tak při některých peckách svojí nohou jistě zhurta poklepe. Nedá se to totiž nazvat jinak, než parádní jízdou...
Ten, který to takhle chytře načasoval, by zasloužil metál. Alespoň z pohledu Grave Digger. Stejně jako v roce 2003, kdy alba Grave Digger a Rebellion vyšla v rozpětí jednoho měsíce (ale i v ostatních případech si Rebellion obvykle nachystají vydání své desky chvilku po Grave), se znovu nabízí přímé srovnání kapel, které, nedbajíc zákazu klonování živých organismů, stvořili z původně jednoho pulzujícího organismu dvě samostatné jednotky. A teď se vzájemně na poli agresivního a přímočarého ..
Jak rychle a překvapivě příběh SDI začal, tak rychle taky dospěl do svého konce. Ruku na srdce, to podstatné satanovi deflorátoři řekli svým „Sign Of The Wicked“. A pokud jsem se zmiňoval v souvislosti s SDI o tom, že kapela se stala bezmála kultem, tak podstatným výrazem je právě slůvko „bezmála“. Hranici, kdy by mohli drhnout stále to svoje a být při tom na vrcholu, se SDI překročit nepodařilo. A na svém posledním oficiálním albu i šaškovský škleb poněkud zkřečovatěl. Rozhodně nechc..
Když se mne někdo zeptá: „Jaká je tvá nejoblíbenější zahraniční skupina?“ skoro pokaždé si nemohu nevzpomenout na pětici Finů propagující už přes deset let viking metal ozvláštněný tradičními finskými melodiemi, rytmy a také nástroji. Když jsem se tedy dověděla, že k nám MOONSORROW konečně zavítají v rámci svého turné „Ravaged“ podporujícího jejich pátou desku „Hävitetty“, okamžitě jsem se rozhodla, že tuhle příležitost si nesmím nechat ujít. A tak nastal onen den a my jsme nasedli..
Přiznám se, že o DYSMORPHII jsem se poprvé dozvěděl, až když mi Wayne oznámil, že jeho kapela MANTHAS nadobro končí a on s kytaristou Lukasem přechází k této smečce. Rozpad MANTHAS jsem náležitě obrečel, protože jsem vždycky byl jejich velkým fandou, ale život jde dál a nyní je tu DYSMORPHIA.
Vzpoura nenápadných? Posuďte sami. Kytarista Alex Beyrodt strávil drahnou dobu u Sinner ve stínu Toma Naumanna a že by si v téhle kapele vybudoval kdo ví jak pozlacenou jmenovku, se říct nedá. DC Cooper byl drahnou dobu pouze tím vynikajícím pěvcem, který byl trochu nečekaně odejit z Royal Hunt. Bubeník André Hilgers prošel řadou i relativně známých spolků (namátkou jmenujme alespoň Axxis a Vanize), přesto největší rozruch jeho jméno vyvolalo až v souvislosti s letošním nástupem ..
Tak na tenhle koncert jsem se těšil od chvíle, co se mi do rukou dostalo album RIMORTIS - „Stín Křídel“. Ale protože se koncerty poděbradských speed metalistů zatím západním Čechám vyhýbaly, první možnost živého setkání s kapelou se naskytla až 14. dubna v Plzni „Pod Kopcem“. Původně byly plánovány celkem 4 skupiny, ale nakonec se dostalo pouze na vystoupení RIMORTIS a místních HARLET. Po mírně komplikované cestě a troše bloudění jsme konečně dorazili na místo a byť nějaký ..
Jako vítr, prudká vichřice, která strhne člověka a coby hadrovou loutku jej vláčí tvrdou cestou. I když s ním mlátí o stovky nejrůznějších kamenů, drnů a výčnělků, je to pořád ta jedna samá síla. Síla vzduchu, který dokáže lapené tělo pořádně rozedrat o písčité struhadlo.
Setkáním s Chrisem Cafferym jsem si splnil jeden ze střípků svých velkých přání. Přece jen byl prvním z mých milovaných Savatage, se kterým jsem si mohl potřepat pravicí. Navíc se z něj vyklubal velice příjemný a „akční“ společník, který svoje vyprávění prokládal hereckými etudami. Chris potvrdil pověst chlapíka, kterého se silně dotýká stav současného světa a nejen z povídání, ale i z výrazu jeho gest a mimiky předpokládám, že ho silně trápí i stav kolem domovských Savatage. Samotné povídání ..
Při vstupu do pražského Rock Café jsem vážně začínal mít pocit, že se vracím do školních let, když jsem na gymplu systematicky uhýbal před výukou němčiny. Jediná věta, kterou jsem za téměř čtyři roky systematického vzdělávání dokonale vstřebal, bylo: „Omluvte mě, prosím, zapomněl jsem domácí úkol.“ Tradiční odpověď (kterou mi ovšem obvykle musel někdo přeložit) zněla: „Vy tu přípravu velmi zanedbáváte!“ A stejně tak jsem zřejmě zanedbal přípravu na vystoupení Tima Kotipelta a Chrise Cafferyho..|
Dnes je 7.11.2025, svátek má Saskie
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Reedice klasických alb Arakain pokračují a zatím jako poslední přišla na řadu třetí deska „Black Jack“.
Tři CD s tímto albem, které věnovala firma Supraphon, můžete získat i vy. K tomu, abyste byli zařazeni do slosování,
stačí správně zodpovědět otázku:
Kdo a proč natočil kytarové sólo do skladby „Ukolébavka“? Odpovědi zasílejte do pondělí 3. listopadu, do 12 hodin, na adresu jan.skala1979@gmail.com. |
EMERALD SUN - Escape From Twilight
|
[16.05.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[13.05.2007] [hodnocení: 10/10] |
|
[11.05.2007] [hodnocení: 5/10] |
GREEDY INVALID – Dancing Little Flames
|
[10.05.2007] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.05.2007] [hodnocení: 7/10] |
KRLEŠ – Time To Rise – Best Of
|
[08.05.2007] [hodnocení: 9/10] |
|
[06.05.2007] [hodnocení: 9/10] |
|
[03.05.2007] [hodnocení: 8/10] |
GRAVE DIGGER - Liberty Or Death
|
[02.05.2007] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.04.2007] [hodnocení: 6/10] |
RAVAGED HOPE: MOONSORROW, SWALLOW THE SUN, DEBAUCHERY, Praha, Klánovice - Black Pes, 19. 04. 2007
|
[28.04.2007] |
DYSMORPHIA – Scream In My Face
|
[27.04.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[26.04.2007] [hodnocení: 9/10] |
RIMORTIS, HARLET (14.4.2007 - Pod Kopcem)
|
[25.04.2007] |
EPHEL DUATH - Pain Necessary To Know
|
[24.04.2007] [hodnocení: 9/10] |
Chris CAFFERY - Jsem vděčný za to, že mám šanci ukázat, co ve mně je
|
[23.04.2007] |
Timo KOTIPELTO, Chris CAFFERY, ELIS, TRIOSPHERE - 17.4.2007 Rock Café Praha
|
[22.04.2007] |