Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
Rozhodl jsem se udělat z recenzí na zcela nebo téměř neznámé kapely, které si podle mě zaslouží širší pozornost než se jim dostává, a jakých jsem tu už pár prezentoval, takový malý seriál. Někomu to možná nepříjde příliš zajímavé, ale to je jeho mínus, poněvadž neví o co příchází. Další v pořadí je tedy kapela, nebo přesněji projekt muzikantů z o něco známějšího, temně folkového tělesa Stille Volk, pocházející z francouzské Akvitánie, Hantaoma. Ten v roce 2005 vyprodukoval své první a zatím jediné..
Tak jako se letní MoR stal vyhlášenou akcí, na kterou se každoročně sjíždějí metaloví fanoušci z celé republiky i ze zahraničí, tak také zimní obdoba festivalu si našla své příznivce. Letošní ročník se nesl převážně v černobílé barvě - stačilo se podívat na tváře návštěvníků haly Novesta, jejichž společným znakem byly černobíle pomalované tváře, stahováky, u dívčin krásné gotické šaty a trika zdobená motivy vztahující se k hlavní hvězdě večera, kterou byli CRADLE OF FILTH. Ti však přišli na řadu až jako poslední..
První rozhovor, který se na stránkách Metal Manu v letošním roce objevil, bylo povídání s Vaškem Mrzenou, hlavním mozkem a tahounem poděbradských Rimortis. Na sklonku roku se mi podařilo – tentokrát už naživo – s Vaškem zasednout u stolu v královehradeckém klubu El Diablo, kam Rimortis přijeli představit své novinkové album „Vesmírem plout“ a navázat tam, kde jsme na začátku roku skončili...
Kdo by neznal výstředního ďábla s kytarou z neméně výstřední kapely Marilyn Manson v současné době působícího v doprovodném bandu Roba Zombieho. John 5 působil díky Marilynu Masonovi v jeho formaci spíše nenápadně, což je pochopitelné, svoje kytarové party precizně zvládal koncert co koncert, i když ho Manson během show zrovna mlátil něčím po hlavě. Nicméně se rozhodl spolupráci s tímto kontroverzním umělcem ukončit a přidal se k dobře známému fanatickému vyznavači..
Oficiálně teprve po páté se nám o slovo přihlásili šílenci EDITOR ze Slovenska. Dnes již takřka legendární kapela, která do lidí hrne svůj veselý HC stříknutý punkem či jednoduše melodickým metalem. Po předchozí měkotě „Realita?“ se šláplo na plyn o něco více a to je jedině dobře. Nářez z dob „Shut Up“ nebo „Zero Option“ se sice nekoná, ale myslím, že momentálně se pětice cítí nejlíp. Zmiňovat, že hlavním mozkem kapely je Hirax z výborných LUNATIC GODS, je dnes již to pomyslné nošení dříví..
Vážně v tom bylo něco víc, než jen má přirozená lenost a nechuť k přesunům v prostoru, že jsem se nevypravil na zimní Masters Of Rock. Ve stejném termínu se totiž v královehradeckém klubu El Diablo odehrála událost, srovnatelná s přeletem Haleyovy komety kolem naší koule. Metal – ještě snad. Speed metal – no, možná. Kvalitní speed metal – věc v Hradci nevídaná. Takže vyskytla-li se mi pár metrů od chaloupky příležitost vychutnat si řádění poděbradských Rimortis, nebylo nad čím váhat...
Slyšíte tu komerci? Já rozhodně ano! O čem mluvím? Dostal se mi do ruky nový dlouho očekávaný počin Kabátů nesoucí honosný název CORRIDA. Fakt, že Kabát je v současnosti jen továrnou na peníze, je myslím každému dobře znám, nemá tedy smysl to tu opět rozebírat. Desku zahajuje nesmyslné intro a jakési rify úvodní skladby, nyní již poměrně známé, mající za úkol navodit atmosféru pravé španělské koridy. Písně s v celku kvalitními texty a zajímavou linkou doslova ničí úsměvná sóla, jak tomu je například..
Předem této recenze se omlouvám všem příznivcům anglické legendy, že museli na další část našeho seriálu čekat tak dlouho, ale jiné povinnosti vítězily. Samozřejmě jsem na QUEEN nezapomněl a nyní to zase můžeme rozjet trošku svižněji...
Těžko, přetěžko se píše o albu unikátní kapely Equirhodont, v jejímž čele stojí legenda českého metalu Jiří Valter, známější spíše pod svým pseudonymem Big Boss, který vypráví předlouhý mystický příběh o velkém mágovi, po němž je kapela pojmenována a s nímž jsme se mohli setkat již na albu Kärgeräs Big Bossovy domovské bandy Root. Vypráví jej strhujícím způsobem, jehož hranice jsou určeny světem progrese, respektive avantgardy, kterou si Equirhodont vybral za hudební domov..
Je to asi jak v debatě dvojice, která spekuluje nad tím, kam se vlastně vydá. První chce jít na fotbal, druhý na hokej. A tak se jdou podívat na basket. Taky je to sport. Takhle nějak to zřejmě vypadalo v Dark Moor. Po rozpadu kapely si totiž můžeme směle položit otázku, kdo vlastně byl takovým milovníkem Rhapsody. Z prvotin porozpadových spolků se to tak snadno nepozná. Osobně bych vsadil na Erika Garcíu, ale i tomu se zjevně tahle láska už přejedla...
Ostřílená a světem protřelá rockerka Suzi Quatro se letos hlásí s novinkou Bact To The Drive. Nepatřím mezi žádné velké znalce její předchozí tvorby a tak se na místo srovnávání, co z její diskografie je, nebo není lepší zaměřím přímo na novinku. Překvapilo mě, jak je její muzika po třech desetiletích stále živá, při jejím poslechu sem měl neustále chuť vstát ze židle a pořádně to rozbalit. „I´m back“ ohlásila Suzi a rozjela titulní skladbu Back To The Drive. Příjemná pop-rocková vypalovačka s návykovým refrénem. ..
Předem upozorňuji že v death metalu nehledám extrémní brutalitu nebo kýbly střev (takže ode mě nečekejte recenze podobného střihu), ale fascinující, osobitou, nesmírně silnou hudbu, často s téměř virtuózní instrumentální složkou. A k tomu všemu ještě jako bobus pořádný nářez. Toho všeho se mi s posledním albem Britů Bolt Thrower bohatě dostává. Oni to také nejsou žádní nováčci a po takřka 20 letech fungování a 7 vydaných deskách rozhodně vědí jak udělat pořádnou death metalovou fošnu..
Temple of Shadows, vydané kapelou Angra v roce 2004 patří mezi mé nejoblíbenější power metalové desky. Proč? Protože více než hodina, kterou album trvá, ubíhá zatraceně rychle, příjemně a vůbec ne obyčejně. Album otevírá symfonické instrumentální intro, ale hned po něm začíná pořádná jízda - skok do speedově laděné ‚Spread your wings‘,velmi melodické a nápadité skladby, zahrané ve velmi vysokém tempu. Ve stejném stylu se (až na jednu výjimku) odehrává i dalších šest songů, ve kterých si..
„Jiný kraj, jiný mrav!“ ohodnotila by zřejmě nejnovější album folk-metalových Týr Saturninova teta Kateřina. Jen pro pořádek, znalcům evropské geografie připomínám, že se jedná o kraj ohraničený pomyslným trojúhelníkem Skotsko, Island, Norsko. Tam někde se nachází Faerské ostrovy, domovina uctívačů Thora a Odina, vyznavačů severské mytologie. „Stejný kraj, stejný styl, jiný výsledek…“, dodávám já. A ještě přidám, že už mám pro letošní ankety jasno v kolonce nejoblíbenějšího stylu. Folk-metal vládne! Ze všech..
Na reunionovou placku IN ARTICULO MORTIS jsem se vážně těšil. Jejich přímočarý death metal, který si nebere servítky, mám rád. Několikrát jsem je viděl za poslední dva roky řádit na podiu a přes určitou kontroverznost ze začátku jejich kvalita stále vstoupá. Deska „The Time Has Come“ je něco jako most mezi obdobím, kdy kapela hrála pouze ve dvou členech a dnešním obdobím, kdy se jedná o plnohodnotný band. Jsem rád, že Richard s Jardou zavítali do studia Hellsound a nechali si bicí namlátit ..
Katerina, kterou mnozí znají pod přezdívkou Cat, je momentálně jedna z nejlépe se vyvíjejících tuzemských metalových zpěvaček. Naše povídání se mělo nejprve týkat pouze kapely INNOCENS, ale jelikož je Katka velmi sympatická a upovídaná osůbka, tak jsem se rozhodl pořádně probrat její osobnost. Myslím, že z toho vznikl velmi příjemný a celkem rozsáhlý rozhovor. Tak s chutí do toho.....|
Dnes je 8.11.2025, svátek má Bohumír
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Reedice klasických alb Arakain pokračují a zatím jako poslední přišla na řadu třetí deska „Black Jack“.
Tři CD s tímto albem, které věnovala firma Supraphon, můžete získat i vy. K tomu, abyste byli zařazeni do slosování,
stačí správně zodpovědět otázku:
Kdo a proč natočil kytarové sólo do skladby „Ukolébavka“? Odpovědi zasílejte do pondělí 3. listopadu, do 12 hodin, na adresu jan.skala1979@gmail.com. |
|
[16.12.2006] [hodnocení: 8,5/10] |
WINTER MASTER OF ROCK 2006 (2.12.2006)
|
[15.12.2006] |
|
[14.12.2006] |
|
[13.12.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[11.12.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
RIMORTIS, TWILIGHT SYMPHONY, TŘEBA PŘÍŠTĚ, HANGOVER PAINTERS 2.12.2006 – Hradec Králové, El Diablo
|
[10.12.2006] |
|
[09.12.2006] [hodnocení: 6/10] |
|
[08.12.2006] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[07.12.2006] [hodnocení: 9/10] |
|
[06.12.2006] [hodnocení: 8/10] |
|
[05.12.2006] [hodnocení: 9/10] |
SUZI QUATRO - Back To The Drive
|
[05.12.2006] [hodnocení: 7/10] |
BOLT THROWER - Those Once Loyal
|
[04.12.2006] [hodnocení: 9/10] |
|
[03.12.2006] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[02.12.2006] [hodnocení: 8/10] |
IN ARTICULO MORTIS - The Time Has Come
|
[01.12.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
KATERINA (INNOCENS) – Tarja mezi mé oblíbenkyně nepatří...
|
[30.11.2006] |