Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
Setkáním s Chrisem Cafferym jsem si splnil jeden ze střípků svých velkých přání. Přece jen byl prvním z mých milovaných Savatage, se kterým jsem si mohl potřepat pravicí. Navíc se z něj vyklubal velice příjemný a „akční“ společník, který svoje vyprávění prokládal hereckými etudami. Chris potvrdil pověst chlapíka, kterého se silně dotýká stav současného světa a nejen z povídání, ale i z výrazu jeho gest a mimiky předpokládám, že ho silně trápí i stav kolem domovských Savatage. Samotné povídání ..
Při vstupu do pražského Rock Café jsem vážně začínal mít pocit, že se vracím do školních let, když jsem na gymplu systematicky uhýbal před výukou němčiny. Jediná věta, kterou jsem za téměř čtyři roky systematického vzdělávání dokonale vstřebal, bylo: „Omluvte mě, prosím, zapomněl jsem domácí úkol.“ Tradiční odpověď (kterou mi ovšem obvykle musel někdo přeložit) zněla: „Vy tu přípravu velmi zanedbáváte!“ A stejně tak jsem zřejmě zanedbal přípravu na vystoupení Tima Kotipelta a Chrise Cafferyho..
Další pro mě neznámá partička. Podle obalu bylo jasné, co to na mě při poslechu vybafne a nemýlil jsem se – totální black metalová nálož. Trošku jsem se bál, jestli obsah bude stát vůbec za to. Black metal mám sice rád, ale řekl bych, že je dnes trh přesycen hodně podprůměrnými kapelami. Občas mě zaráží, co to ty vydavatelské firmy vůbec vypustí mezi lidi. SEZARBIL naštěstí velice mile překvapil...
Na sklonku měsíce března vyšlo jubilejní dvacáté vydání rock-metalového čtvrtletníku Pařát. S ním přišla i kompilace Shadows From Underground vol. 1, která nabízí pestrý výběr třiadvaceti rock/metalových skladeb od rozličných interpretů české i slovenské scény.
Znamení zla. Působí na vás toto slovní spojení dostatečně depresivně? Tak to je přesně ta chvíle na zasunutí druhého (a nejpovedenějšího) alba SDI „Sign Of The Wicked“ do přehrávače. Věřím, že to je ten šálek kávy, který vám chmury z čela dokáže rozehnat.
Na chystaný mejdan v KD Vltava jsem se těšil už dlouho dopředu. Ačkoliv měla akce v podtitulu už číslo třináct, tak pro mě to byla premiéra. Plakáty slibovaly výbornou sestavu a až na jednu větší výjimku se vše podařilo podle plánu. Tou výjimkou byly AGONY, kteří nedorazili, což jsem patřičně obrečel, protože jsem tuhle partu ještě na koncertních prknech neviděl...
Pokud se v tomhle textu o demu skupiny Slax „Tak trochu hustý country“ objeví výraz „zklamání“, bude to z jednoho prostého důvodu. Holt jsem si o téhle kapele vytvořil zcestnou představu. Přitom to nezačalo špatně. Obráceně natištěný obal, geniální název alba a asi nejstřelenější představovačka, jakou jsem kdy zaslechl. Úvod jako hrom…, po kterém jsem Slaxu nasadil pomyslnou šaškovskou čepici a
..
Velice příjemně na mě zapůsobila tahle fošna. HEIDEN (pro mě doposud neznámý pojem) hrnou šlapavý a hodně melodický black metal, který je opatřen českými texty. Největší výhodou tohoto CD je, že se opravdu dobře poslouchá. Skladby dokáží udržet pozornost posluchače naprosto bezproblémově po celou hrací dobu. Osobně musím přiznat, že mě hned tak nějaké CD černého kovu nebaví. V té záplavě desek proto musím hledat ty, které se vymykají. „Era 2“ je jedna z nich…..
CIA, FBI, SDI, MAD, OSS, ABM, NMD…
Od vydání 2 CD „Divadlo Snů“ neuplynul vlastně ani rok a Aleš Brichta s AB Bandem přichází s dalším materiálem. Tentokrát se všech 12 věcí vešlo na jedinou placku, ale i tak je to úctyhodný výkon. Ještě před vydáním novinky „Nech si to projít hlavou“ však přišla jedna smutnější zpráva o tom, že kytarista Mirek Mach opouští řady AB Bandu kvůli vytížení u ARAKAIN. Což je v době, kdy ARAKAIN hudebně stojí na jednom místě a tvorba Aleše se navrací ke kořenům, docela škoda. Ale na ..
„Mám dotaz, nešla by udělat recenze na naši muziku? Předem říkám,že se nejedná o žádné běsnění. Jen mě zajímá,jestli máme šanci prosadit se.Je to všechno o známostech?“
Když mě můj dobrý kamarád a metalový guru to odpoledne, kdy jsme se pěšky vydali od stanice Palmovka ke klubu Abaton, ujišťoval, že budu překvapený, jak malé prostory v sobě tento podnik skýtá, netušil jsem, odchovanec open-air festivalů, jak doslova to myslí. Pro ty z vás, kteří ještě neměli štěstí se dostat na podobný koncert do podobného klubu (věřím, že takových lidí je víc než jen jeden venkovský balík – autor tohoto článku), tak i ten nejupozaděnější človíček stál jen pár metrů od pódia a veškeré..
Tak moc jsem se těšil na debut kapely MORIORR, až jsem myslel, že snad už ani nedočkám. MORIORR ale nejsou GUNS´N´ROSES, takže jsme se přece jenom dočkali a první dlouhohrající nahrávka kapely po takřka dvaceti letech existence je na světě. A já smutně konstatuji, že jsem zklamán. Ale pěkně od začátku...
Vždycky jsem choval v úctě (sice s nechápavým úsměvem, ale v úctě) poblouzněnce, kteří si nedají pokoj. Stokrát se jim něco nepovede, stejně se zvednou, oklepou a tradá zase dál. Jednou se jim něco povede, tak jdou a udělají to jinak. Ono se to kupodivu povede znovu a tak jdou a zkusí zase něco jiného. Skutečně, mluvím o Axxis. A souhlasím s těmi vnímavými čtenáři, kteří namítnou, že si vzhledem k minulým částem poněkud odporuju. Axxis jsou skutečně v podstatě stále stejní. A přiznávám, že
..
Přiznám se, že moc kapel z Kolumbie neznám. Není ale žádné tajemství, že Jihoameričane nářez můžou. Scéna jim tam evidentně kvete slušně, o čemž vypovídá tahle kompilačka.
|
Dnes je 27.10.2025, svátek má Šarlota, Zoe
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Soutěž o jednu ze zásadních desek tuzemského porevolučního hard rocku má vítěze.
Na otázku Po albu „…od narození“ se v kapele Kern udála důležitá změna na kytarovém postu. Kdo odešel
a kdo kapelu posílil? většina odpověděla, že sestavu opustili kytaristé Tony Vodička a Slávek Karásek
a na jejich místo přišel Miroslav Horňák, který natočil následující desku „Lovci žen“.
Z odpovědí jsme vylosovali tři výherce: Jiří Bauer (Karlovy Vary), Antonín Raulím (Lučany nad Nisou)
a Lukáš Hlaváček (Opava), kteří dostanou CD „…od narození“, jež věnovala společnost Supraphon. Gratulujeme!
|
Chris CAFFERY - Jsem vděčný za to, že mám šanci ukázat, co ve mně je
|
[23.04.2007] |
Timo KOTIPELTO, Chris CAFFERY, ELIS, TRIOSPHERE - 17.4.2007 Rock Café Praha
|
[22.04.2007] |
SEZARBIL – Bleed For The Devil
|
[21.04.2007] [hodnocení: 7/10] |
PAŘÁT - Shadows From Underground vol. 1
|
[20.04.2007] [hodnocení: 3,5/10] |
|
[18.04.2007] [hodnocení: 8/10] |
13. Budějcká Rockparty – 14.4.2007, České Budějovice, KD Vltava
|
[16.04.2007] |
SLAX - Tak trochu hustý country
|
[15.04.2007] [hodnocení: 6/10] |
DEKADENCE, ELYSEUM, SACRAMENTO (Plzeň, klub Parlament 7.4.2007)
|
[13.04.2007] |
|
[12.04.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
SDI - Satan´s Defloration Incorporated
|
[11.04.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
NINE INCH NAILS - Beside You In Time (DVD)
|
[10.04.2007] [hodnocení: 9/10] |
ALEŠ BRICHTA - Nech si to projít hlavou
|
[09.04.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[08.04.2007] [hodnocení: 3,5/10] |
NO MERCY FESTIVAL 2007 - 2. 4. 2007, Praha - klub Abaton
|
[06.04.2007] |
|
[06.04.2007] [hodnocení: 6/10] |
|
[05.04.2007] [hodnocení: 9,5/10] |
A BOMBARDMENT FROM THE SOUTHERN PARADISE
|
[04.04.2007] [hodnocení: -/10] |