Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
Původně jsem měl v plánu zrecenzovat komplet hudební dráhu této německé divoženky, ale nakonec jsem se nemohl dočkat, až se s vámi podělím o názor na její druhou sólovou desku, která vyšla v roce 1990, protože jí považuji vůbec za to nejkvalitnější, co nám kdy Doro Pesch předhodila...
Když vyšla její první sólová placka „Force Majeure“, bylo to bolestivé období. WARLOCK se rozpadli na svém vrcholu. „Force Majeure“ sice ještě neslo nálepku DORO + WARLOCK, ale všem bylo jasné..
Máte rádi podzim? Donedávna to bylo mé nejneoblíbenější roční období. S přibývajícími šedinami a mohutnějícím stabilizátorem v oblasti pasu postupně přicházím na chuť ukryté kráse příjemně obyčejných, zasmušile uplakaných dnů s posmutnělou atmosférou, kdy s posledním zábleskem hřejivého slunce ještě pomrkává optimismus a naděje, než se pomalu, ale jistě uloží k zimnímu spánku. A přesně touhle atmosférou na mně dýchlo třetí album polských gotiků Via Mistica. ..
Když jsem na gymplu v roce 1987 slyšel tu děsně tvrdou a rychlou a vůbec vlastně neposlouchatelnou muziku kapely Slayer a jejich asi nejzásadnější dílo Regin in Blood, ani ve snu by mne nenapadlo, že mě tahle kapela bude provázet mojí muzikantskou dráhou.
Záhy jsem ale přišel na to, že tohle je jedna z mála kapel, které budou v metalu určovat směr a tisíce kapel je budou napodobovat. A protože jsem jako správný metalista nemohl nemít všechny desky Slayer, sehnal jsem si i předešlé Hell Awaits, Evil has no Boundaries..
RHODIAN a podobné seskupení nám jasně demonstrují, jaký se to píše vlastně letopočet. Je doba počítačů a podle toho se také přece musí odvíjet styl, který na jednu stranu dokázal být vždycky stereotypní a po svých kolejích plující, ale díky několika odvážlivcům také naprostý „stylobořič“ a hudební chameleón. A teď co je správně? Jedna z těch „chameleon“ kapel je i RHODIAN, kteří se na své nové placce „Enter The Password: Berserk“ nebojí prostě ničeho. Pozor! Ničeho v rámci elektroniky... A té je na této ..
Ve dnech 21. a 22. 7 se v Holýšově na Domažlicku uskutečnil již druhý ročník festivalu Huricanrock. Organizátoři letos vsadili převážně na stálice českého rockového nebe jako jsou například Doga nebo Krucipüsk, ale bez nějakého toho zahraničního hosta to v dnešní době asi nejde. V Holýšově se tímto lákadlem stala německá heavy metalová legenda Axxis.
Prvního dne festivalu, jsem se bohužel nezúčastnil, i když jsem asi o moc nepřišel, protože to hlavní mělo přijít až v sobotu. V pátek se představily ..
MATER MONSTIFERA přichází zhruba po pěti letech existence s plnohodnotným debutem, který nese název „Zrozen z hříchu“. Kapela se prezentuje melodickým black metalem s českým vokálem, což se na české undergroundové scéně dnes již moc nevidí. 
O kapele NOVEL FEELING jsem nikdy nic neslyšel, tudíž je nahrávka „Tears“ moje vstupní brána do jejich světa. Rozjíždí se první věc „Girl For Harem“ a jsem doma. Další kapela s ženským operním zpěvem. Prvek, který je v dnešní době v metalu jednoduše in. Ne vždy to ale musí stát za to. NOVEL FEELING jsou někde na hraně. Pavlína mi sice občas na určitých místech nesedne, ale celkově k jejímu zpěvu nemám žádnou výtku. V koncovkách a civilnějším projevu mi chvílemi připomene i Alanis Morrisete..
Při pohledu na obal jsem se radoval, že mi po dlouhé době do schránky doputoval klasický bigbít… Já vím, kritici by tento styl měli odsuzovat a posílat do horoucích pekel, ale já si vždy nějakou tu tancovačku rád poslechnu. Zasouvám do přehrávače a rozjíždí se úvodní „Dobyvatelé nebes“. Nabroušené kytary oznamují, že o klasický bigbít nejde. Nu dobrá, nevadí. Nevím, jestli EPITAF někdy slyšeli plzeňskou FATU MORGANU, ale v určitých úsecích mi ji připomínají. Není ..
V neděli ráno jsem nebyl vůbec tak aktivní jako den předem, kdy už jsme v sedm byli na pivku a v devět očumovali PANGEU. Měl jsem v plánu hned po ránu legendární punkery E!E, ale jaksi jsem se probudil až v polovině jejich setu a než jsem se dostal do areálu, tak dohrával poslední song. Když to spustili DOCTOR PP, tak jsem usoudil, že nejlepší přece jenom bude, jít zase někam odpočívat a připravovat tělo na večerní kapely.
Nemohl jsem si však ujít další z mnoha legend a to americké METAL CHURCH...
Sobota pro mě začala již v devět kapelou PANGEA, kterou jsem viděl již dva týdny před tím na Basinfire festu. Ve Spáleném Poříčí mi přišel jejich výkon hodně křečovitý. Ve Vizovicích to bylo již o něco lepší, ale stále nic převratného. Skákavý hard core, který mi občas přijde dokonce zabředlý až v klasickém bigbítku. Nebylo to nejhorší, ale nic moc mi tahle kapela neříká...
Klasik by řekl: “Lepší počasí jsme si nemohli přát.“ A tak ve chvíli, kdy i mouchy padaly únavou a vedrem, jsme spolu s Jirkou Rainem, zpěvákem a kytaristou kapely Navar, zalezli do útrob jednoho z pardubických barů, abychom probrali minulost, současnost a hlavně budoucnost Navaru. Společnost nám dělala Jirkova přítelkyně a technické zázemí Navaru Martina (Morrigan), škoda jen, že se rozpovídala ve chvíli, kdy jsem vypnul diktafon. Jak se ukázalo, pohled sice zevnitř, ale přitom z pod ..
Tak už je to za námi. Největší tuzemský rock/metalový svátek utekl jako voda a nám nezbývá nic jiného než utřít slzu a těšit se na další ročník. Každému z této akce, kromě prázdné peněženky nebo pár modřin, zbyly určitě nějaké ty nezapomenutelné zážitky. Tahle akce totiž jednoduše byla nezapomenutelná...
Vážený metalový národe, chtěl bych vyhlásit referendum. A čeho že by se týkalo? Osoby jednoho z nejlepších (bývalých) metalových zpěváků Michaela Kiskeho. Tak schválně, kdo z nás nevěří, nedoufá, či si alespoň nepohrává s představou, že se Michael přece jednou (i přes svoje opakovaná negativní prohlášení) vrátí k metalu a natočí klasické speedové album, nechť laskavě zvedne nad hlavu ananas. Ne, skutečně nemám obavu, že by se náhlým prodejem ananasů nějak výrazně zvýšil obrat u tuzemských ..
Představte si atleta, který se přihlásí na maratón. Kondičku na to má, tak proč by to nezkusil. Problém je v tom, že tak nějak zapomněl poslouchat, v čem že tenhle závod spočívá. A tak místo toho, aby vyběhl ven ze stadionu a mazal si to k cíli, lítá po oválu jak Gagarin kolem naší zemské koule stále dokola. Čas ubíhá, kilometry přibývají a je to čím dál tím víc stejné. Stále větší nuda. A nikam to nevede. Nezáživné snad i pro toho chudáka, co se tak snaží. Hochu, nejde o to mít nápad, jde i o to, dát mu nějaký ..
Mému oku neunikne nic. Mám čuch na bulvární zprávy a zajímají mě drby. Tohle jsem ale nečekal... Ano, jisté pochybnosti jsem měl jakživ, ale přece jenom jsem si myslel, že to není možné. Teď když si zpětně uvědomím některé chvíle s kolegou a dobrým kámošem Peterem, tak mi to začíná všechno zapadat do sebe. Ten zadek jsem asi tenkrát opravdu neměl špinavý, skvrna na tričku nebylo ptačí lejno, zamilovaná sms nebyla milně odeslána na moje číslo a ten boj o registrované partnerství ..
Wayne je člověk, se kterým vždycky rád pokecám. MANTHAS jsou kapela, kterou si vždycky rád poslechnu. Momentálně tahle parta chystá své druhé album „Neverland“ a do toho jim odešel kytarista Andreas. Pádný důvod pro rozhovor...
..
Na nové EP jsem byl žhavý z jednoho velkého důvodu – byl jsem zvědavý, jak si naše dark metalová stálice poradí s coverama od BEATLES a JIMI HENDRIXE. V případě Hendrixe padla volba ještě k tomu na mojí velmi oblíbenou skladbu „Little Wing“. Začněme ale od začátku...|
Dnes je 25.10.2025, svátek má Beáta
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Soutěž o jednu ze zásadních desek tuzemského porevolučního hard rocku má vítěze.
Na otázku Po albu „…od narození“ se v kapele Kern udála důležitá změna na kytarovém postu. Kdo odešel
a kdo kapelu posílil? většina odpověděla, že sestavu opustili kytaristé Tony Vodička a Slávek Karásek
a na jejich místo přišel Miroslav Horňák, který natočil následující desku „Lovci žen“.
Z odpovědí jsme vylosovali tři výherce: Jiří Bauer (Karlovy Vary), Antonín Raulím (Lučany nad Nisou)
a Lukáš Hlaváček (Opava), kteří dostanou CD „…od narození“, jež věnovala společnost Supraphon. Gratulujeme!
|
|
[02.08.2006] [hodnocení: 10/10] |
VIA MISTICA – Under My Eyelids
|
[31.07.2006] [hodnocení: 6,5/10] |
SLAYER - Christ Illusion (promo)
|
[31.07.2006] [hodnocení: 9/10] |
RHODIAN - Enter The Password: Berserk
|
[30.07.2006] [hodnocení: 5/10] |
HURICANROCK - Holýšov, 21-22.7.2006
|
[27.07.2006] |
MATER MONSTIFERA - Zrozen z hříchu
|
[26.07.2006] [hodnocení: 6/10] |
|
[24.07.2006] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[24.07.2006] [hodnocení: 4/10] |
MASTERS OF ROCK 2006, 13. - 16. 7. 2006 (Neděle)
|
[23.07.2006] |
MASTERS OF ROCK 2006, 13. - 16. 7. 2006 (Sobota)
|
[22.07.2006] |
Jirka RAIN (NAVAR) - Na Smolskiho nemáme, ale snaha tam je
|
[21.07.2006] |
MASTERS OF ROCK 2006, 13. - 16. 7. 2006 (Pátek)
|
[21.07.2006] |
|
[19.07.2006] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.07.2006] [hodnocení: 4,5/10] |
Láska je láska, aneb svatba mých kamarádů...
|
[18.07.2006] |
MANTHAS - Jedeme si po svých kolejích a ostatní nás nezajímá
|
[18.07.2006] |
|
[14.07.2006] [hodnocení: 6/10] |