Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
Takhle to dopadá, když je přetlak nápadů na jedno album a je zapotřebí okamžitě pokračovat v započatém díle. Objektivně vzato, dvojka Axxis není rozhodně žádný průšvih. Z tvorby, kdy se Axxis trmáceli na svých výletech, než zase zabloudili zpátky do království noci, se spolehlivě jedná o dílo z těch povedenějších. Oproti prvotině si Axxis dokážou smyslněji pohrávat s atmosférou, zároveň však dojíždí na nedostatek nápadů a v konečném důsledku je „II“ o tlustý chlup ošuntělejší než „Kingdom Of The ..
Celý večer začal obří frontou na vstupu na místo konání. Dalo se čekat, že když na tuto akci bylo dlouho předem vyprodáno, že bude na místě celkem dost lidí. Jenže prapodivné odbavování na vstupu způsobilo, že čekání ve frontě (nebo lépe řečeno davu) se stalo takovým malým bojem o přežití. Díky tomu, že ochranka dovnitř pouštěla lidi jen takovém množství, které jen tak tak pokrylo schopnosti lidí v šatně. Celá fronta se tedy pohybovala v přískocích, a dovedete si asi představit, co se stane, když se tlačící chumel..
Jak praví naučné knihy a dětské encyklopedie, byli Keltové pro starověký svět noční můrou a významným děsutvorným elementem. Aby zastrašili nepřátele a dosáhli nezbytného stavu vytržení , křičeli, zpívali a tančili. Pro znásobení živelné síly navíc často odkládali oděv. Tím, že se zbavili překážejícího oděvu, dosahovali posvátné zuřivosti, která podle bájí u keltských náčelníků přecházela až v křeč. Díky svým válečnickým schopnostem si národy Evropy i Blízkého východu pokládaly za čest mít ..
Německá grindcore legenda Nyctophobic přišla s nevšední kolekcí. Patříte-li mezi příznivce kapely, připravte se na dnes již nesehnatelné klenoty jako 7" EP z roku 1994, 7" EP splity z let 1994, 1996 a 1998 a split CD z devadesátého pátého. Nechybí ani čtyři dříve nevydané skladby a jeden prasopal z 7" EP kompilace The Tomb Of The Grind (1998).
Tohle CD nám v redakci pro svůj odvážný obsah mírně zarotovalo. Nakonec jsem se recenze ujal já a řeknu vám, že vůbec nelituji. Už dlouho mě nějaká nahrávka nezasypala takovou dávkou emocí... Mrazení, to je slovo, které „The Camp“ popíše asi nejlíp. „The Camp“ se zabývá holocaustem druhé světové války. Jelikož mě tohle téma velice zajímá a dost se hrabu v různých historických faktech, tak jsem CD pouštěl se značnou zvědavostí. To co mě ale čekalo, jsem fakt vážně nepředpokládal. Album je totiž..
Hard core zkombinovaný s punkem a metalem. Jde o propracovanější, členitou hudbu. Nahrávka má zajímavý energický zvuk. Ten není ani nepřirozeně sterilní, a nejde ani o klasický kanál. Velmi příjemná je syrová a zároveň sametově znějící středová kytara. Saprophyte mne vnitřně neoslovili, z desky necítím feeling na mé vlně. Texty jsou punkově přímočaré a zároveň nejsou monotónní a ani vyloženě jednoznačné. Jejich témata se dotýkají násilí, fanatismu, vnitřních pocitů, konzumního způsobu ..
Vejděme do pradávných časů, do mýtické země Hyperborei…
Kde je hlavní důvod toho, že se Bernhard Weiss spolu se svým spolkem Axxis stále ještě pohybuje po hudebním poli? Na první pohled by se mohlo zdát, že jde hlavně o jeho schopnost napsat povedené melodie a sem tam z nich vytvořit mimořádně chytlavou hitovku, to vše zcela v duchu tradic germánského melodického metalu. Jenže ono to asi tak jednoduché nebude. Za prvé, z uvedeného prazákladu vaří poměrně široká základna, takže bez špetky originality to nepůjde. Základní německou melody-buňku mají Axxis zadřenou..
To to letí. Už je to víc než rok, co přišel konec jedné éry. Nejen coby název tehdy připravovaného DVD finských Nightwish, ale i coby fyzický stav téhle bandy. Famózní pěvkyně Tarja Turunen byla bez milosti odstavena od mikrofonu a média postupně začala různými spekulacemi i zaručenými zprávami připravovat půdu pro budoucí počiny obou zbylých táborů. Mužská část kapely vytrvale kutí nový materiál a napíná fandy otázkou, kdo vlastně dostane příležitost nové skladby nazpívat. S ženskou částí – tedy s Tarjou – to vypadalo poněkud ..
Český záblesk na metalovém nebi, tedy kapelu Lykatea Aflame, která se objevila, v roce 2000 rozbouřila vody světového metalového undergroundu (smím-li to tak říci) svým jediným albem a zase zmizela jak pára nad hrncem (i když teď se podle všeho chystá její pokračování pod názvem Lykathé), jsem hudebně objevil teprve nedávno. Její jméno mi přitom bylo známé již dlouho díky mnoha zdrojům, které ač pocházely z různých koutů světa, shodovaly se v tom, že se jedná o kapelu..
Nemá cenu se tu nějak zvláště rozepisovat o názvu kapely, který je v dnešní době mírně úsměvný. DEVASTATHOR není jistě poslední kapela, která použila podobně „tvrdé“ slovo... A nostalgie přece občas nezaškodí, ne? Ona ani hudba naší trojice není nijak zvlášť originální. Balancuje někde na hraně deathu a grindu, který se tu hrál už před x lety. Na druhou stranu, ani to přece nemůže vadit. Vždyť kvalitního nářezu není nikdy dost. Jde však o to, jestli se do něj dá „Feast Has Begun“ vlastně zařadit. Moje odpověď..
Českou kapelu Firezone znám od doby kdy vydala své první, eponymní, album. V jistém ohledu je to pro mne kapela zvláštní – několik prvních poslechů alba spíše trpím a místy se popadám za hlavu, co že to proboha ti lidé stvořili, ale v jednu chvíli někde něco sepne a já si řeknu: vždyť to není taková hrůza. Jistě, postupné pronikání do hudby není věc neobvyklá, jenže to platí u hudby zaměřené jinam než na přímočarý a nepříliš komplikovaný heavy metal / hard rock. Stejnou zkušenost jsem měl jak s debutem..
A na závěr výletu po zapadlých končinách metalové krajiny bych vám rád představil opravdovou perlu. Přichází ze spojených států a jak již možná někdo rozluštil z jejího nepříliš povedeného, nicméně výmluvného názvu, pojí v sobě dva hudební styly, které se pohromadě vidí opravdu málokdy – flamengo a metal. Spojení je to organické a živelné, plné energie ze které mrazí v zádech. Souhra akustických (flamengo) a elektrických (metal) kytar pohybujících se od improvizace uvnitř gejzírů kreativity ..
Na death metalovém poli toho nejbrutálnějšího zrna zavál opět nějaký ten čerstvější vánek. DARK DISCIPLE sice svojí novinkou „Kill Everything Worship Nothing“ neobjevili novou Ameriku, ale pěkně oprášili tu starou dobrou prozkoumanou. Však, proč pořád vymýšlet něco nového, ne? Když nás to baví, tak proč si nezahrát něco ve stylu CANNIBAL CORPSE? Tímto nenarážím na to, že deska skrývá povedenou předělávku „A Skull Full Of Maggots“ z úchylného debutu „Eaten Back To Life“. DARK DISCIPLE ..
Velmi zajímavý počin doputoval od našich bývalých spojenců. Po výborných JANESESSION tu mám další Slovenskou partu, která mě naprosto přesvědčila o tom, jak silná je momentálně tamní heavy/progresivní scéna. A to jsem chalanům popravdě moc nevěřil. První poslech bych shrnul do jedné věty – Slušně odvedená rutina. Jenomže správný recenzent se musí nahrávkou prokousat úplně skrz, takže jsem se pustil do plné analýzy a postupně začal objevovat všechny ty vzácnosti, co nahrávka skrývá..
Jen co trochu utichly vášnivé debaty ohledně hledání náhrady za Tarju Turunen, která loni poněkud nedobrovolně opustila řady NIGHTWISH, rozbouřila metalové vody zpráva, že basák výše zmíněných finských melodiků vydal další řadové album se svou druhou kapelou TAROT. Ačkoli od roku 1986 vydali TAROT již osm nahrávek (včetně jednoho živáku a dvou diskového výběru), troufám si říct, že až s aktuálním devátým zásekem prorazili do širšího podvědomí a dostalo se jim zasloužené pozornosti...
V období kolem Vánočních svátků se na nás každoročně valí spousta různých reedic, výběrů a všelijakých narychlo uplácaných slátanin, které mají za úkol vytáhnout z lidí ještě nějakou tu korunku navíc a vydělat tak na poslední chvíli vydávajícím firmám co nejvíc peněz. V téhle záplavě mnohdy naprosto zbytečných disků se občas objeví klenot, který by bylo škoda přehlédnout. Jedním z takových skvostů je i poslední řadové album švédské šestice DRAGONLAND, nesoucí název „Astronomy“...|
Dnes je 7.11.2025, svátek má Saskie
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Reedice klasických alb Arakain pokračují a zatím jako poslední přišla na řadu třetí deska „Black Jack“.
Tři CD s tímto albem, které věnovala firma Supraphon, můžete získat i vy. K tomu, abyste byli zařazeni do slosování,
stačí správně zodpovědět otázku:
Kdo a proč natočil kytarové sólo do skladby „Ukolébavka“? Odpovědi zasílejte do pondělí 3. listopadu, do 12 hodin, na adresu jan.skala1979@gmail.com. |
|
[05.02.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
EUROPE - Retro Music Hall, 31.1. 2007
|
[02.02.2007] |
CRUACHAN - The Morrigan´s Call
|
[01.02.2007] [hodnocení: 8/10] |
NYCTOPHOBIC - Blast From The Past (kolekce)
|
[31.01.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
GRANDMOTHER IS DEAD - The Camp
|
[30.01.2007] [hodnocení: 9,5/10] |
SAPROPHYTE - ...On The Right Side / NAŠA VEC - Karma (split CD)
|
[30.01.2007] [hodnocení: /10] |
HYPERBOREAN DESIRE - “…v kruhu Veškerenstva…“
|
[29.01.2007] [hodnocení: 9/10] |
|
[29.01.2007] [hodnocení: 7,5/10] |
TARJA TURUNEN – Henkäys Ikuisuudesta
|
[27.01.2007] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.01.2007] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[26.01.2007] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[26.01.2007] [hodnocení: 3/10] |
|
[14.01.2007] [hodnocení: 10/10] |
DARK DISCIPLE - Kill Everything Worship Nothing
|
[13.01.2007] [hodnocení: 7/10] |
CASTAWAY - Over The Downing Water
|
[12.01.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[11.01.2007] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.01.2007] [hodnocení: 8,5/10] |