Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
Je ještě pojem progresivní death metal relevantní, když má natolik ohraničené území a úkroky za něj většina bere jako zrada na věrných? Má po skoro čtyřiceti letech existence žánr ještě schopnostnabídnout něco nového, neotřelého? Italští Sadist byli v devadesátých letech považováni za jednu z nejvíce progresivních kapel v tomto ranku a když si je poslechnete dnes, je jasné, že v jejich tvorbě zavládl značný konzervatismus. Nikdy nedosáhla takové míry novátorstv..
„Pravověrný melodeath s ženským vokálem, čerpající inspiraci ze severských spolků Arch Enemy a Children of Bodom“ …asi tak by zněl stručný popis toho, co na posluchače čeká při průzkumu debutového alba „Resist“ finské smečky Admire the Grim. Kapela funguje teprve čtyři roky a za tu dobu stihla vydat již několik singlů a jeden demáč. Přípravy jejího debutového alba zabraly dva roky a dle vyjádření kapely se na desku dostalo to nejlepší z její bohaté hudební zásoby...
Pro Alice Coopera přicházela těžká doba. Dobře nenesl odliv fanoušků, který nastal už po vydání alba „Alice Cooper Goes To Hell“, ale nevydržela ani střízlivost, které (kromě památky zesnulého spolupijáka Keitha Moon za The Who) věnoval album „From The Inside“. Hektický život v Los Angeles s sebou přinášel spoustu pokušení a nástrah a v rockových kruzích byl Cooper stále hvězdou, takže šlo těžko odolat. Ve hře nebyl jen alkohol, který se do Aliceova života vrátil v plné parádě, ..
Nečekaný comeback, který Jethro Tull nastartovali před třemi lety deskou „The Zealot Gene“ ještě nečekaněji pokračuje a od roku 2022 kapela nabízí třetí řadové album, když předtím více než dvacet let mlčela. Ian Anderson, ač už je mu dnes sedmasedmdesát, vypadá jako pokropený živou vodou, během let tohoto milénia se obklopil novými muzikanty a ačkoliv recenze na novou tvorbu nadšením zrovna nekypí, je fakt, že byly doby, například v 90. letech, ..
Snaha vyhnout se pojmu Mägo de Oz je v souvislosti se španělskými folkáči Leyendärian marná. I když nevyhnutelně dojdu k závěru, že hudba dlouholeté folkové jedničky z pyrenejského poloostrova a jejich albově debutujících kolegů má nemálo společného, u Leyendärian to berou ale o něco seriózněji, jsou symfoničtější a nadýchanější, a emoce, které z jejich hudby vychází, mají vážnější charakter. Je to dané jednak přístupem k hudbě, jednak tím, že frontwoman Txell s velmi příjemným hlasem staví spíš na křehkosti, ..
Za to, že se The Wildhearts podařilo poněkolikáté vstát z vlastního hrobu, vděčí kapela duchovnímu otci a hlavnímu tahounovi Davidovi Lesliemu Wallsovi, kterého scéna zná pod přezdívkou Ginger Wildheart. David je dnes jediným původním členem kapely, která mohla být kolem poloviny devadesátých let největší senzací britské rockové společnosti, ale osud to zaonačil jinak. Na počátku kariéry provázely kapelu problémy alkoholového a drogového charakteru,..
Na novém albu se hudebnici z Trick or Treat nechali inspirovat hororovým žánrem a většina skladeb je propojena s nějakým klasickým snímkem. Musím se ale přiznat, že kdybych si tyto informace nepřečetl v příbalovém firemním materiálu, ze samotné hudby by mně to možná nedocvaklo. Až na několik pokusů o stylovou atmosféru se na novince "Ghosted" dočkáme tradičně veselého hudebního představení, takže je veškeré strašení záležitostí čistě formální.
..
Kapela Labyrinth se v roce 1996 uvedla nijakým debutem "No Limits", aby o dva roky později zveřejnila svůj opus magnum "Return to Heaven Denied". Toto dílo bylo bleskem z čistého nebe, mistrovským zástupcem melodického power speedu (s lehkým ozvukem progu), ačkoli kultovní status nabralo spíše v navazujících dekádách, kdy jeho kouzlo objevovalo stále větší množství posluchačů. Osobně jsem druhou nahrávkou Italů doslova dýchal, a očekávání navazující studiovky u mě hraničilo s posedlostí...
Neúspěch debutové desky Sykese psychicky rozložil. Stáhl se do svého domu v Blackpoolu a na dotazy spoluhráčů, co bude s Blue Murder dál, odpovídal v nejlepším případě pokrčením ramen. Doba nečinnosti se stávala úmornou zejména pro Carmina Appice, který to brzy vzdal a ohlásil odchod z Blue Murder. Nakrátko jej nahradil Anders Johannsson z kapely Yngwieho Malmsteena, ale když flintu do žita hodil i Tony Franklin, vypadalo to, že se nad Blue Murder definitivně zavřela voda. ..
Historie britských Airforce sahá do druhé poloviny osmdesátých let minulého století. A je fascinující, že vyjma zpěváka se po letech (pomiňme obligátní pauzu, která v jejich případě trvala jen sedm let) sešli původní sestavě. Shledání původní trojice v roce 2016 oslavila kapela vydáním debutového alba „Judgement Day“, byť tři skladby pod taktovkou kytaristy Chopa Pitmana na něm nahrála jiná sestava. Na druhém albu, na němž se Airforce představili už v současném složení,..
Německá thrashová čtyřka byla vždycky slabší než americká, i když nasazením i zvukem byla brutálnější. Ponechme stranou Tankard, protože to je takový „Alkehol z Rajchu“, ale Kreator a Destruction představovali ponejvíce na starém kontinentu slušnou konkurenci zámořským formacím, i když jejich věhlasu se jim dosáhnout nepodařilo. Kreator se stali svébytným útvarem, o jehož thrashové čistotě se mohou vést různé spory. Je fakt, že kapela vykázala největší přesah do jiných žánrů a větší uměleckou svobodu, ..
Doba není dobrá. Mnoho lidí se obává budoucnosti, mají strach a deprese. Jedním z nich byl i John Kevill. Začal chodit za terapeutem, který mu sdělil, že jeho starosti jsou naprosto legitimní a že jediným funkčním lékem jsou antidepresiva. Dotyčný odborník ale možná netušil, že jeho pacient je frontmanem skupiny, která hraje thrash metal, jenž může posloužit jako ideální psychická terapie. Pochopil to i americký zpěvák, který odmítl léky a svoji frustraci raději vtělil do textů alba "Wraith and Ruin", v pořadí sedmé studiovky kapely Warbringer...
Když se pod nějaké album podepíše Frédéric Slama, přesně víte, jak deska bude znít. Ostřílený francouzsko-americký muzikant už čtvrt století vede naprosto jednoznačně nazvaný projekt AOR, s nímž se železnou pravidelností zásobuje fanoušky stylu novými deskami a občas si odskočí i do jiných projektů, které se však příliš neliší od toho, co tvoří v rámci AOR. Stylově rozhodně ne, a co se týče formy, tak v nich není kladen takový důraz na Slamovo domovské město Los Angeles..
To, že Amíci Edge Of Paradise po vydání alba „Holocaust“ nebudou mít po celkem dlouhé spolupráci u Frontiers na růžích ustláno, se dalo čekat. U labelu, který sází na jistoty a osvědčené postupy, se snaha pětice kolem půvabné Arménky Margarity Monet znít víc moderněji než moderně, jen těžko mohla setkat s pochopením. Ale Edge Of Paradise si nepohoršili, ujali se jich Napalm Records, kterým zjevně ultramoderní podoba (kde jsou krásně naivní časy, v nichž se Edge Of Paradise..
Přestože se to nečekalo, léčba u Coopera zabrala a na jaře 1978 ohlásil, že je po létech střízlivý. Během pobytu v léčebně se mu rozutekla kapela a dveře k další spolupráci měl zavřené i u Boba Ezrina, který v té době spolupracoval s méně problémovými umělci, Peterem Gabrielem, Nilsem Lofgrenem, The Babys nebo Pink Floyd, s nimiž začal připravovat megalomanský koncept „The Wall“. Ze starých spolupracovníků zůstal Dick Wagner, přestože pomýšlel na sólovou dráhu a měl za sebou pletky se stylově příbuznými Kiss. ..
Kniha Revoltikon je zpátky v prodeji. Informace, jež bezesporu potěšila fanoušky kapel Krabathor a Hypnos, kteří Brunovu autobiografii roky marně sháněli. Publikace byla vyprodaná, a tak zbývalo pátrat jen po inzerátech a tak dále. Tomu je ale nyní konec. O již třetí vydání se postaral pražský MetalGate. S Brunem jsme si povídali jak o samotné knize, tak samozřejmě i o jeho dvou životních kapelách...|
Dnes je 25.10.2025, svátek má Beáta
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Soutěž o jednu ze zásadních desek tuzemského porevolučního hard rocku má vítěze.
Na otázku Po albu „…od narození“ se v kapele Kern udála důležitá změna na kytarovém postu. Kdo odešel
a kdo kapelu posílil? většina odpověděla, že sestavu opustili kytaristé Tony Vodička a Slávek Karásek
a na jejich místo přišel Miroslav Horňák, který natočil následující desku „Lovci žen“.
Z odpovědí jsme vylosovali tři výherce: Jiří Bauer (Karlovy Vary), Antonín Raulím (Lučany nad Nisou)
a Lukáš Hlaváček (Opava), kteří dostanou CD „…od narození“, jež věnovala společnost Supraphon. Gratulujeme!
|
|
[25.03.2025] [hodnocení: 7/10] |
|
[24.03.2025] [hodnocení: 7,5/10] |
Alice COOPER - Flush The Fashion
|
[24.03.2025] [hodnocení: 5/10] |
JETHRO TULL - Curious Ruminant
|
[23.03.2025] [hodnocení: 7/10] |
LEYENDÄRIAN - La Forja de una Leyenda
|
[22.03.2025] [hodnocení: 7,5/10] |
THE WILDHEARTS - Satanic Rites Of The Wildhearts
|
[21.03.2025] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.03.2025] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.03.2025] [hodnocení: 6,5/10] |
BLUE MURDER - Nothin` But Trouble
|
[20.03.2025] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.03.2025] [hodnocení: 5/10] |
|
[19.03.2025] [hodnocení: 6/10] |
|
[18.03.2025] [hodnocení: 7,5/10] |
BLUE AMBITION - Seduction Of The Innocent
|
[18.03.2025] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.03.2025] [hodnocení: 6,5/10] |
Alice COOPER - From The Inside
|
[17.03.2025] [hodnocení: 8/10] |
Bruno (HYPNOS, KRABATHOR): Pokračování Revoltikonu mám v plánu
|
[16.03.2025] |