Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
Mick Jagger musel uznat, že album „Black And Blue“ nebylo úplně to pravé ořechové a na jeho účet zmínil i známou skutečnost, že The Rolling Stones ubývají síly. Změnit to měl fakt, že se členem kapely napevno stal Ronnie Wood, protože jeho dosavadní formace The Faces ohlásila na přelomu let 1975 a 1976 rozpad. Jeho trvalé angažmá byl první krok k nápravě škod, které deska „Black And Blue“ napáchala. Otazník stále visel na Keithem Richardsem,..
Jako by italské gotiky False Memories pronásledoval výrok Francesca Savina, který italský kytarista pronesl při příchodu zpěvačky Roselly Moscatello. Dle Francesca bylo nutné najít cestu, která by více odpovídala jejímu způsobu zpěvu a přirozenosti. Na první společné spolupráci v podobě dva roky starého alba „The Last Night Of Fall“ se to nezdařilo, z melancholicky laděného melodického metalu vyčníval čistý Rosellin hlas a tahle dáma si hrála svojí vlastní ligu, ..
„Hej, kámo, vzpomínáš, jak nám to hrálo na začátku devadesátých let, než nás zlákala komerce?“ Ač je to k nevíře, tak se američtí hejskové Rancid vrací k tomu, co dělali na úplném začátku kariéry a co je zdokumentované na deskách „Rancid“ a „Let`s Go“. Možná jim tato tvář slušela nejvíce, možná je v tom trochu nostalgie po starých časech, ovšem jisté je, že krok je to trochu nečekaný. Možná je vedený na jistotu a Rancid měli pocit, že se s minulou „Trouble Maker“ dostali trochu do slepé uličky, ..
Byly doby, kdy se na Enter Shikari ukazovalo jako na budoucnost ostrovní tvrdé hudby. Parta ze St. Albans uchopila kdysi prudce expandující metalcore, spojila jej s melancholickým post-hardcorem, alternativním rockem, dubstepem a trance, a výsledkem byl unikátní mix vyváženě tvrdé hudby, která dokázala přilákat mladé publikum a nevadila ani odrostlejším a konzervativnějším posluchačům. To dnes neplatí. Minimálně od alba „The Spark“ se kapela začala kazit, ..
Jak dělat žánr AOR jednoduše a zároveň velmi chytlavě, to je lekce, kterou by mohli Švédové Stormburst udělovat většině stylově spřízněných kolegů. Kapela je poskládaná ze samých zkušených pák, mezi něž patří Kent Jansson nebo Peter Östling, kteří figurovali v hardrockovém spolku Six Feet Under (!) už na začátku osmdesátých let. Sestavu dále jistí kytarista Thomas Hansson (Steam), bicmen Pelle Hindén (Eternal of Sweden) a především zpěvák Lars Åke Nilsson (Keen Hue),..
Souvislosti, které z výsluní zájmu vypoklonkovaly začátkem devadesátých let hard rock a heavy metal, jsou notoricky známé. A byl to právě Yngwie Malmsteen, do něhož se nastupující generace opírala vší silou. Vadil jeho nakadeřený styl, arogantní, sebestředné vystupování, vadily neoklasicistní motivy, heavymetalová rozmáchlost, vadila i jeho naondulovaná hříva. Před sprškou kritiky, která se začala valit v roce 1991 zároveň s vydáním nirvanovské „Nevermind“, kdy bylo jasné, že nový vítr fouká ze Seattlu,..
Po vydání prvního alba Testament začalo thrashmetalové obecenstvo větřit hudební senzaci. Debut "The Legacy" se šířil americkými obchody jako virus a infikoval čím dál větší množinu posluchačů. Vycítili to i obchodníci z labelu Megaforce Records, kteří vyžadovali po kapele druhé album, a to ve velmi krátkém časovém úseku. Hudebníci se o tom dozvěděli uprostřed turné a trochu je to vyděsilo. Rychle začali psát nové skladby, kvapem je nahráli, a poté zjistili, že je album moc krátké... ..
K poslechu nového alba moravských Forrest Jump „Vrtochy“ láká slogan, zahrnující výčet stylového pelmelu, který se má na albu nacházet – směsice alternativy, nu-hardcore, post-grunge a crossoveru. Coby škatulkový diletant a odpůrce odměřování jednotlivých stylových ingrediencí bych v tom neviděl až takovou vědu – jednoduše řečeno, „Vrtochy“ jsou hodně vydařená a pestrá rocková deska s velmi silnými texty, která si umí říct o pozornost na první dobrou, která se jen tak snadno nevyčerpá a která nezapře zemi svého původu.
..
Válka proti všem… Demonaz ví přesně, o čem mluví, protože to je on, kdo zachránil, ale zároveň skoro zabil norskou blackmetalovou legendu Immortal. Ta dnes funguje jako jeho výhradní projekt, což řada starých fanoušků schvaluje, ovšem stejně velká skupina za to kontroverzního muzikanta proklíná. Léta byl Demonaz šedou eminencí kapely, trpělivě úpěl v disentu, kam jej uvrhlo onemocnění šlach, které mu nedovolilo hrát na kytaru a proto dlouhá léta přispíval na alba kapely texty, svým vyprávěním o bájné zemi ..
Nová powermetalová formace Prydain může sloužit jako důkaz, že výsledkem kovidové proluky nebyly jenom samé špatné věci. Nápad na vznik podobného tělesa se v mysli amerického hudebníka Austina Dixona rodil dlouho, teprve pandemické uzavření jej ale donutilo k plné akci. V Austinově okolí se ovšem nepohybovalo mnoho podobně zapálených jedinců, bylo proto nutné využít internet a pokusit se oslovit několik oblíbenců. Snad to bylo vlivem zákazu (jakékoli) činnosti, možná něčím jiným,..
Těžko čekat, že by dnes někdo z bývalých členů Sex Pistols točil desky, jako bylo dílo „Never Mind The Bollocks… Here`s The Sex Pistols“, či přišel s revoltou v duchu „God Save The Queen“ a „Anarchy In The U.K.“. Johnny Rotten se dávno vrátil ke svému jménu John Lydon a v současnosti připravuje novou desku post-punkových Public Image Ltd, kytarista Steve Jones se stal vegetariánem a po prodělaném infarktu v roce 2019 pověsil muziku v podstatě na hřebík. Bubeník Paul Cook se věnuje kapele The Professionals ..
Prakticky celou hudební kariéru se Raymond Balderrama, alias Ray Alder, pohyboval ve světě progresivního metalu. V posledních letech jako kdyby si chtěl udělat hudební život ještě pestřejší a tak se před čtyřmi lety pustil do sólového debutu, v němž ze svého obvyklého kabátu velmi elegantně vyklouzl a v různých polohách demonstroval, jak úžasným nástrojem je jeho hlas (nezapomněl přitom dát i zasloužený prostor parťákům, kteří jej na této strhující misi doprovázeli, což albu „What The Water Wants“ ještě přizvedlo laťku), ..
„Mick nějakou dobu chodil kolem horké kaše a oťukával,“ popisoval prvotní koketérie s The Rolling Stones Ronnie Wood, „kdyby odešel Mick Taylor, přešel bys ke Stones, že jo? A já jsem řekl: Jasně, ale teď jsem u The Faces a nechtěl bych to míchat dohromady. Mick to chápal a říkal, že nechce, abych odcházel z The Faces. Řekl jsem mu, že až bude někdy v maléru, tak ať zavolá. Za několik měsíců později zazvonil telefon a na druhém konci drátu byl Mick: Jsem v maléru, řekl.“ ..
Američtí Lunar jsou progresivní metalová banda, jež si však za deset let existence a prostřednictvím tří studiových alb příliš velké jméno zatím nevydobila. Mohla by to změnit novinka „The Illusionist“, která je plná zajímavých hostů. „Prestidigitation“ začíná tajemněm jako by začínal mysteriózní film či předmluva ke knize. Klávesy a vypravěče najednou vystřídají krkolomné kytary a takřka math metalové pasáže. Song je instrumentální a celých šest minut funguje jako intro. ..
Bez mučení přiznávám, že kdyby na první pohled poměrně nenápadné debutové album španělských Unchosen Once „Sorrow Turns Into Dust“ dorazilo zcela standardní cestou, možná by vstupním filtrem nepropadlo a k této písmenkově podobě by se třeba ani nedostalo. Nicméně konverzace s partou z Galicie se nesla ve velmi uvolněném duchu a konstatování, jestli chceme, nechť zaslanou nahrávku úplně klidně ignorujeme a mail rovnou smažeme, spolehlivě zafungovalo jako lampa na můru. ..
Nedávno jsme tu měli podruhé během dvanácti měsíců Iron Maiden a situace se opakovala i s francouzskou metalovou ikonou Gojira. Ta vloni v červenci hrála ve Foru Karlín a nyní díky Obscure promotion ji přivítala Malá sportovní hala v pražských Holešovicích.
Projekt zpěváka a kytaristy white metalových Stryper Michaela Sweeta a kytaristy George Lynche, který se nejvíce proslavil jako bývalý člen Dokken, je jedním z těch, které dávají od počátku existence smysl. Oba muzikanti jsou velmi charismatičtí hráči, oba mají pečlivě rozpoznatelný styl a zkušenosti, které sahají do zlatých osmdesátých. Tam míří i jejich společná tvorba, i když se rozhodně nedá říct, že by cíleně kopírovali tehdejší postupy či se snažili napodobit chvilky,..|
Dnes je 25.7.2025, svátek má Jakub
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
THE ROLLING STONES - Some Girls
|
[26.06.2023] [hodnocení: 10/10] |
FALSE MEMORIES - Hybrid Ego System
|
[25.06.2023] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[24.06.2023] [hodnocení: 6/10] |
ENTER SHIKARI - A Kiss For The Whole World
|
[23.06.2023] [hodnocení: 2,5/10] |
|
[23.06.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[22.06.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[22.06.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[21.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[21.06.2023] [hodnocení: 9/10] |
PRYDAIN - The Gates of Aramore
|
[20.06.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
Glen MATLOCK - Consquences Coming
|
[20.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.06.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
THE ROLLING STONES - Black And Blue
|
[19.06.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[18.06.2023] [hodnocení: 7/10] |
UNCHOSEN ONES - Sorrow Turns to Dust
|
[17.06.2023] [hodnocení: 7/10] |
GOJIRA, MUNICIPAL WASTE, URNE - 13.6.2023, Praha, Malá sportovní hala
|
[16.06.2023] |
SWEET & LYNCH - Heart & Sacrifice
|
[16.06.2023] [hodnocení: 7/10] |