Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
Před třemi lety jsem na stránkách zinu hýkal nadšením nad v pořadí druhým albem nadějných Finů Excalion. Pravda, již tehdy se v souvislosti s touhle bandou skloňovalo jméno Sonata Arctica, z jejichž odkazu Excalion vydatně čerpali (a stále ještě čerpají). Na začátku letošního roku přišli fiňáci se svým třetím (no a znáte tu mojí oblíbenou a již téměř kýčovitou teorii o důležitosti třetího alba) kouskem do kolekce. Jejich „High Time“ určitě příznivce rychlých melodií v klidu nenechá. Ale co ti ostatní?..
Ačkoli jsem původně plánovala sestavit seriál recenzí o Blind Guardian pouze z jejich standartních řadových alb, nakonec jsem se (na četná přání jedné divačky, která právě odešla) rozhodla zařadit i bardí Zapomenuté příběhy. Protože i když je tahle deska vlastně jen rozšířením singlu „Mr. Sandman“ a obsahuje předělávky vlastních i cizích skladeb, které se navíc dříve nebo později objevily na nějakém singlu či jako bonusy na remastrovaných verzích alb..
Polský inseminátor Waldemar Sorychta zplodil už několik hudebních uskupení, přičemž ENEMY OF THE SUN je jeho nejmladším dítkem. Jablko ale samozřejmě zase nepadlo daleko od stromu, takže otcovy stopy jsou jasně čitelné a kdo si rochňal v hudebních postupech GRIP INC., nebude zklamán ani tentokrát. Základní stavební kámen, tedy thrash metal, je zde ovšem ještě více zmodernizován a nabobtnává do široké žánrové podoby. Takže kromě progresivního thrashe uslyšíme i death, nu-metal, řadu elektronických prvků a díky nebývalé..
Dávno, dávno tomu, co jsme měli naposledy možnost poslouchat nějaký nový výtvor Accept. Za těch čtrnáct let od poslední desky „Predator“ uteklo v řekách mnoho vody a rocková scéna se několikrát změnila k nepoznání. Poté, co ji skoro pohřbil nejprve grunge a potom elektronická a taneční hudba, vstala s nu-metalovými kapelami jako Fénix z popela. Znovu spolu s nástupem kytar na počátku desetiletí se začaly vracet na scénu také prachem dávno zapadané legendy. I když to ještě před pár lety vypadalo..
Další kapela, která koncem osmdesátých let slavila alespoň lokální úspěchy v amerických klubech, se nyní prostřednictvím firmy Eonian Records dostává na pulty obchodů. Jak jsem už psal v recenzi na Gynger Lynn, firma se soustřeďuje právě na tyto, v našich končinách prakticky neznámé, kapely, což je na jednu stranu činnost záslužná (a kterou ocení hlavně sběratelé), ovšem jak už to v takových případech bývá, jedná se o desky, které sotva dosáhnou průměrné úrovně. Když už se najde nějaká dobrá píseň, chybí dobrý zvuk.
..
Dámy a pánové, je mi ctí, že vám mohu představit největší objev letošního roku na poli symfonického speed/power a (lehkého) prog metalu! Možná je předčasné takový ortel vyřknout kousek za půlí sezóny, ale už jen z pohledu statistiky (která přes svoji nudu prostě poskytuje cenné údaje) je výskyt stejně kvalitní smečky hodně nejistý. A že jsou PATHFINDER zatraceně dobří, to je jasné jako facka Heleny Růžičkové. Kdybych si měl ovšem vsadit, ze které země tohle hudební překvapení pochází,..
Deathmetalisté si jistě pamatují na zděšení, když jeden z jejich bohů, bubeník Entombed Nicke Andersson v devadesátých letech opustil svou domovskou kapelu a postavil prostěrockn´rollové The Hellacopters. Kapelu, která čerpala ze zvuku Kiss sedmdesátých letech, ždímala odkaz Alice Coopera, jen občas metalově a punkově zazlobila a pošilhávala po psychedelii let šedesátých. Postupem času se The Hellacopters stali pojmem v oblíbenosti (zejména ve Skandinávii) překonali Anderssonovi ..
Kapelu SUNSHINE myslím není nutné představovat, klubová pódia brázdí již od roku 1994 a za tu dobu vydala sedm řadových desek. Proto je až s podivem, že já osobně jsem se k ní dostal až před nějakými čtyřmi měsíci.
Při natáčení této desky si Blind Guardian vybrali zatím nejdelší pauzu ve své dosavadní historii a navíc jí předcházelo mnoho významných změn. Kapela si samozřejmě moc dobře uvědomovala své postavení i velká očekávání s ním spojená a nechtěla produkci novinky nijak zbytečně uspěchat a dopustit se v dosavadním hladkém výstupu na vrchol osudného škobrtnutí. Nejvýznamnější změnou pak byla nově navázaná spolupráce s Flemmingem Rasmussenem, který měl do produkce přinést ostřejší zvuk. ..
Nemohli sme sa tomu vyhnúť úplne, to nám bolo jasné a môžeme si gratulovať, že to dopadlo len takto. Výdatné nočné požehnanie z neba nám ráno dalo zabrať. Rutinná prechádzka na toalety (prípadne sprchy) sa zmenila na pravú Josefovskú rally, kde ste na podrážky pribrali niekoľko kíl blata, časti hlavného kempu sa zmenili na ryžové polia a vôbec bolo príjemne. S radosťou som na súpiske vynechal prvé dve mená a na odporúčania som sa do areálu dočľapkal a došmýkal na Poliakov LOST SOUL. ..
Jméno Johna Noruma snad není třeba představovat. Kytarista, který na sebe upozornil nejen svou ekvilibrisitickou hrou, ovšem není jen ten člověk, který v roce 1986 nahrál „The Final Countdown“. Je to také po léta úspěšný sólový umělec, jehož desky se tak diametrálně liší od zmíněného megahitu jeho domovských Europe. Je to člověk, který v minulosti spolupracoval s takovými veličinami jako je Glenn Hughes (ex-Deep Purple), Peter Baltes (Accept), Mikkey Dee (Motörhead) či Simon Wright (ex-AC/DC, Dio)...
Prvá vec, ktorá mi v piatok trinásteho (!) stála za pohľad, boli Fíni CALLISTO. Miesto ich zaradenia do súpisky bolo pre mňa sklamaním, pretože tak komorná hudba sa jednoducho na čas obeda nehodí, večer bol ale zrejme dlho dopredu rezervovaný pre väčšie a známejšie mená. Severania stihli za polhodinku odohrať všeho všudy štyri songy, tri z novinky a z predchádzajúceho albumu padla „Wormwood“. Spevák nie je zrovna veľký tlčhuba..
Situace kolem kapely Neverland se rozhodně nedá nazvat přehlednou. Nejen, že svůj název sdílí ještě s několika dalšími uskupeními, ale člověk ji může najít i pod druhým označením – Dreamtone & Iris Mavraki's Neverland. Kapela vznikla spojením tureckých Dreamtone (ti už měli na kontě jedno album) s řeckou zpěvačkou Iris Mavraki. V roce 2008 přišla se svým debutem v této sestavě a dva roky nato nabízí milovníkům progresivního power metalu pokračovatele s názvem „Ophidia“. ..
Štvrtý raz privítala Josefovská pevnosť jeden z najlepších európskych sviatkov tvrdej hudby. Z roka na rok kvalitnejšie obsadený Brutal Assault písal pred pár dňami už svoj pätnásty ročník a line-up aj tento rok sľuboval mnohonásobné potešenie pre ucho aj oko. Potvrdil sa aj fakt, že táto akcia sa stala medzinárodne obľúbenou udalosťou (videli sme aj austrálske a mexické vlajky) a pre tých, ktorí tu zavítali prvý raz bolo určite príjemné zistiť, že si teoreticky môžu vychutnať každú jednu kapelu (čo ale nie je možné fyzicky) ..
Nebudeme si nic zastírat. Vždycky když vyjde nová deska Iron Maiden, je to pořád ještě událost. Samozřejmě Maiden-mánie jako v dobách „Powerslave“ nebo „Seventh Son Of A Seventh Son“ je už dávno pryč, ovšem Železná panna si (tedy kromě Judas Priest a Def Leppard) jako jediná z Nové vlny britského heavy metalu udržela svůj standart do dneška. Samozřejmě nové desky nedosahují kvalitou slavných děl z osmdesátých let a na hudební scénu nemají takový dopad, ale přece jen se jedná o díla, ..
Švédští SYN:DROM to na svém debutu „With Flesh Unbond“ drtí „ostopéro“, jenomže jsou nudní, bez jiskry, zápalu, emocí...Tak nějak bych tuhle mdlou nahrávku shrnul. Kapela sází na brutální death metal, což je muzika, která mi šmakuje. V případě SYN:DROM tomu tak není. Je sice fajn, že kapela hází do svých tvrdých riffů řadu melodických vyhrávek („Obsolete Gods“), však jsou také ze severu, takže se to tak nějak očekává, ale horší je, když chybí nosné prvky. ..
Na přelomu tisíciletí vydali Argentinci IMPERIO dvě velmi slušná alba. Nejpovedenějšími skladbami z nich dodnes ukájím svůj posluchačský apetit a pecky jako „Sera Una Gran Victoria“ nebo „Voy A Tu Encuentro“jsou doslova balzámem pro moji melodychtivou srdeční soustavu. Jenže od roku 2001 se albová produkce zastavila a nic nenasvědčovalo tomu, že by tomu mělo být ještě někdy jinak. Jako blesk z mrtvého nebe na mě proto zapůsobilo nedávné zjištění, že je na světě ..|
Dnes je 28.7.2025, svátek má Viktor
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
|
[03.09.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
BLIND GUARDIAN – The Forgotten Tales
|
[02.09.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[01.09.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[31.08.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.08.2010] [hodnocení: 4,5/10] |
PATHFINDER - Beyond The Space Beyond The Time
|
[29.08.2010] [hodnocení: 9/10] |
IMPERIAL STATE ELECTRIC - Imperial State Electric
|
[28.08.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[27.08.2010] [hodnocení: 9,5/10] |
BLIND GUARDIAN – Imaginations from the Other Side
|
[26.08.2010] [hodnocení: 10/10] |
Brutal Assault XV, 12.-14.8.2010, vojenská pevnost Josefov, Jaroměř - sobota
|
[25.08.2010] |
|
[25.08.2010] [hodnocení: 6,5/10] |
Brutal Assault XV, 12.-14.8.2010, vojenská pevnost Josefov, Jaroměř - piatok
|
[24.08.2010] |
|
[24.08.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
Brutal Assault XV, 12.-14.8.2010, vojenská pevnost Josefov, Jaroměř - štvrtok
|
[23.08.2010] |
IRON MAIDEN - The Final Frontier
|
[23.08.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[22.08.2010] [hodnocení: 4/10] |
|
[21.08.2010] [hodnocení: 7/10] |