Powermetalové novinky roku 2016 - část VIII. - kapely SOULS OF DIOTIMA, SHIVER OF FRONTIER a SYLVANIA
https://youtu.be/t3CqZJyM8Kc?si=GQofFfdVtuJHwHvj

Powermetalové novinky roku 2016 - část VIII. - kapely SOULS OF DIOTIMA, SHIVER OF FRONTIER a SYLVANIA
https://youtu.be/0EMa9QxTzNI?si=EaqXEaDm9PGUfWmm

GREAT WHITE - Once Bitten
Nádherná deska, pro mě nejlepší řadovka GW, není...

GTR - GTR
Máš pravdu, druhá deska je mnohem lepší. Teď ji...

GTR - GTR
...výborně! Díky za připomenutí a příslib...

THEATRE OF TRAGEDY - Velvet Darkness They Fear
Dobře napsaná recenze. Spolu s Tristania - Beyond...

GTR - GTR
Díky za tip. Bad English znám, měl jsem je kdysi...

GTR - GTR
Potřebuješ-li občas vyplnit prostor/čas recenzí...

THEATRE OF TRAGEDY - Velvet Darkness They Fear
to rumcajs: to že jde o pilíř žánru...

THEATRE OF TRAGEDY - Velvet Darkness They Fear
Ale no tak. Tady jasná desítka. Vždyť jde o pilíř...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Angra jako nezdravě vzývaný kult

O účasti zpěváka Fabia Lioneho v kapele Angra si může každý myslet své, pravdou ovšem zůstává, že tento sympatický Ital stvořil s nejslavnější power metalovou brazilskou partou několik povedených alb. Jenže Angra je ve své domovské zemi považována za totální kult, který ve vnímání fanoušků nemá daleko k fotbalovému šílenství. Pozice ne-brazilského zpěváka uvnitř jejich oblíbené kapely proto většině z nich nikdy příliš nevoněla. A protože nedávno éterem proběhla zpráva o pozastavení činnosti brazilské formace, ihned se objevily spekulace o návratu některých dřívějších členů. Jde ale spíše o zbožné přání: Edu Falaschi se dle svých slov cítí nadmíru spokojen ve své vlastní skupině a bicmen Aquiles Priester se z Angrou rozešel vyloženě ve zlém. Přesto je vhled do problematiky díky současné situaci velmi cenný. Potvrzuje pravdu o hlubokém konzervatismu brazilské power metalové scény, nejen na straně fanoušků, ale i interpretů (snad každá žánrová kapela chce znít jako Angra). Přestože se Bittencourtův spolek snaží o umělecký progres, tamní příznivci jej nutí k ústupkům. Současný stav může být odrazem tohoto tlaku, který se sice na první pohled tváří přátelsky, ve skutečnosti ale působí mimořádně nezdravě.

Petr Štěpnička, 20. 9. 2024

LIPZ - Changing The Melody


Možná by příběh Lipz byl poměrně tuctovou kapitolou v glam metalové encyklopedii, kdyby se švédská čtveřice nedostala do spárů firmy Frontiers Records. Zatímco EP „Psycho“ a debutové album „Scary Man“ neudělalo kdovíjakou díru do světa a navzdory strach vzbuzujícím názvům hodně opatrným provedením glam metalu, hraného na jistotu bez jakéhokoliv nebezpečí, žánrové fanoušky nevyplašilo, novinka „Changing The Melody“ vlnou nakažlivých melodií nastavuje nové měřítko v glam metalu, vizionáři a průkopníci..více

[recenze]

[16.03.2024]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]


IHSAHN - Ihsahn


Přichází ze severu. Je chladná? Nikoliv. Přejede vám s ní mráz po zádech? Je to dost možné. Jak dlouho tu bude? Napořád. Osmé sólové album norského císaře progresivního black metalu Ihsahna je eponymní. Může to slibovat mnohé, ale rozhodně se jedná o název, který vzbuzuje zvědavost. Je to nový začátek? Změna ve stylu? Ihsahn se nevrhl do nových stylových teritorií, ale pocit, že je přináší něco nového nejspíš dostanete. Deska by se klidně mohla popsat jako stylotvorná, ale veškeré její prvky už v minulosti Ihsahn využil. ..více

[recenze]

[16.03.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


VLAD IN TEARS - Relapse


Když jsem před čtyřmi lety bez váhání hodil německé Vlad In Tears do jedné škatulky s HIM, mělo to své opodstatnění, i když Vlad In Tears šli na stejnou věc od trochu jiného lesa. U předloňského alba „Porpora“ se zdálo, že žánrová podobnost s finskými smutnily se německému uslzenému Vládíkovi začíná trochu zajídat a že má chuť pustit do svojí muziky trochu nových barev. Z novinky „Relapse“ je zjevné, že předloňské náznaky nebyly jen dočasný pokusem, aktuální deska sice zachovává temnější atmosféru, ..více

[recenze]

[15.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Ace FREHLEY - 10.000 Volts


I když to v dávné minulosti vypadalo, že Ace Frehley nepřežije slavné dny Kiss, neboť se jako prvotřídní ochmelka více válel po zemi, než aby stál na pódiu, opak se ukázal být pravdou. Frehley nejenže Kiss přežil, dokázal se postavit na vlastní nohy, léta vést sólovou kariéru, aby nakonec zůstal jediným činným muzikantem z původní sestavy newyorské legendy. Jeho spoluhráči Paul Stanley a Gene Simmons nadobro vstoupili do polosvěta avatarů a Ace Frehley je zpět s novou sólovkou...více

[recenze]

[15.03.2024]

[Jan Skala]

[9 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


TIERRA SANTA - Medieval


I kdyby člověk stokrát chtěl, nikdy se nedopočítá spolků, za jejichž vznik může přímo či nepřímo obliba Britů Iron Maiden. Většina z nich prošumí metalovým undergroundem bez viditelnější stopy, z některých se postupem času staly vynikající kapely s docela zvučným jménem. Jednou takovou formací je španělská Tierra Santa, tedy v překladu Svatá Země. Parta, která v devadesátých letech vznikla z čiré vášně k tvorbě britských ikon, si postupně vybudovala vlastní styl,..více

[recenze]

[14.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]


MOTÖRHEAD - Bastards


„Vyhazov od Sony mě nijak netrápil. Člověk musí pořád kráčet dál a ono se všechno vyřeší,“ řekl Lemmy k rozkolu s vydavatelskou firmou, ke kterému došlo v době, kdy byla pravidla v rockové hudbě přepisována. Motörhead byli léta kapelou pro omezený okruh fanoušků (o to však kultovnější…), které velký svět nikdy nebyl souzen. A neboť byli v minulosti zoceleni ranami osudu, nemohla je taková věc vykolejit. Zadostiučiněním bylo uznání od největších kapel doby, Metallicy a Guns N`Roses, které je jako hosty pozvaly na koncerty..více

[recenze]

[14.03.2024]

[Jan Skala]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


ATROPHY - Asylum


Americká smečka Atrophy datuje svůj zrod k nejlepšímu období thrashmetalého věku. Tehdy stihla vydat dvě alba "Socialized Hate" a "Violent by Nature". V současné sestavě už ale figuruje pouze jediný pamětník tehdejších časů, zpěvák Brian Zimmerman. Kapela se dvakrát rozpadla, poprvé ji v roce 1993 smetla grungeová tsunami, o druhý zánik se před čtyřmi lety postaral covid. Až teprve předloňský restart byl úspěšný, jeho výsledkem je nová řadovka s titulem "Asylum", která vychází vychází po čtyřiatřicetileté studiové pauze. ..více

[recenze]

[13.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]


THE END MACHINE - The Quantum Phase


Není to zas tak dávno, co se basista Jeff Pilson v souvislosti s vydáním posledního alba jeho nejslavnější štace, kapely Dokken, vyjádřil, že by ještě jednou chtěl udělat opravdovou desku Dokken, ale že k tomu už pravděpodobně nedojde. Tehdy to působilo jako povzdech nad zklamáním, které mu „Heaven Comes Down“ přivodilo, či stesk po starých časech. Jeff je nejen dobrý basista, ale i všemi mastmi mazaný obchodník a jeho vyjádření spíše působí jako příprava na promoakce projektu..více

[recenze]

[13.03.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]


JUDAS PRIEST - Invincible Shield


Přestože se o to Judas Priest vehementně snaží, čas se zastavit nedá. Ačkoliv hlas Roba Halforda popírá všechny přírodní zákonitosti, neduhy stáří už ze hry prakticky vyřadili dalšího člena klasické sestavy, kytaristu Glenna Tiptona. Všemu navzdory a vzhledem k faktu, že od doby založení původních Judas Priest (u něhož ze současných členů byl jen basista Ian Hill) letos uplyne pětapadesát let a od vydání debutu „Rocka Rolla“ půl století, by se asi nenašel příhodnější termín, kdy vydat nové řadové album. Poslední? Bůhví… Možná Judas Priest budou následovat příkladu The Rolling Stones..více

[recenze]

[12.03.2024]

[Jan Skala]

[17 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


Blaze BAYLEY - Circle Of Stone


Ač Blaze Bayley není hudebníkem, který by byl obletovaný médii a vydával desky u velkého labelu, těší se zájmu věrných žánrových fanoušků. Býval zpěvákem Iron Maiden, ale to nezaručuje, že bude o jeho novou hudbu zájem. Jenže Balze dělá svůj hevík poctivě, a tak není divu, že se mu daří oslovovat stabilní základnu fandů. Osmá řadová deska nesoucí jeho celé jméno dostala název „Circle Of Stone“ a na Stonehenge upomínající pěknou obálku. Album má dvanáct songů, ..více

[recenze]

[12.03.2024]

[Tomáš Marton]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


David ELLEFSON - Bass Warrior Tour - 8. 3. 2024 - Klub Eden, Broumov


Letošní 8. březen nebyl jenom Mezinárodním dnem žen, ale v Broumově, malém městečku ve Východních Čechách, také svátkem všech metalistů. Majitel místního undergroundového klubu Eden, chartista a věčný disident pan Stanislav Pitaš, už dokázal zlanařit nejedno zvučné jméno, většinou se ale jednalo o osobnosti nemetalového ražení (doposud největší hvězdou byl bezesporu Ian Paice z Deep Purple). Výjimkou se stal loňský koncert řeckého kytaristy Guse G., a zejména páteční vystoupení Davida Ellefsona..více

[reporty]

[11.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[4 komentáře ]


PINK FLOYD - The Wall


I když se na konci osmdesátých uváděla floydovská „The Wall“ skoro jako soundtrack ke změnám ve střední a východní Evropě a zejména k bourání Berlínské zdi, její koncept s budoucími politickými událostmi vůbec nic společného. O deset let dříve se nemohlo nic tušit o pádu komunistického bloku, slovo "The Wall" symbolizovalo příběh Rogerta Waters o izolaci člověka od lidí kolem. Ten nebyl smyšlený, zakládal se na stavu, do kterého se dostali sami Pink Floyd a z nich nejvíce Waters. ..více

[recenze]

[11.03.2024]

[Jan Skala]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]


LAST IN TIME - Too Late


„Vždy jsem miloval hard rock, progresivní rock, ale především velkolepost sborů a orchestrální pojetí mnoha nástrojů, hrajících v unisonu. Všechny tyto prvky jsem začlenil do kompozičního procesu, protože mi to připadá přirozené. Vývoj zvuku kapely je spontánní a je výsledkem vlivu všech kapel, které miluji a které mi dávají emoce, když je poslouchám.“

Italský kytarista Massimo Marchetii si chtěl udělat radost,..více

[recenze]

[10.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


HONEYMOON SUITE - Alive


V tom, že že Honeymoon Suite letos oslaví čtyřicet let od vydání debutu, možná hrálo roli, že kapela kývla na nabídku společnosti Frontiers Music k natočení nové desky. Zda comebackové, to se teprve ukáže, ale jak to vypadá z prohlášení firmy i kapely a naplánovaných koncertů, patří Kanaďané z města Niagara Falls znovu k živým kapelám. Zda budou v roce 2024 působit relevantně, když jsou silně spojeni s osmdesátými lety, je otázka, na kterou ani novinka „Alive“ zcela jednoznačně neodpovídá. ..více

[recenze]

[09.03.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


SUICIDAL ANGELS - Profane Prayer


Slovo "profánní" znamená čin, který je opakem věcí posvátných. V užším slova smyslu označuje někoho, kdo "zůstává před chrámem, aniž by do něho vstoupil". Nick Melissourgos, lídr Sebevražedných Andělů, vymyslel pro nové album atraktivně provokativní titul "profánní modlitba", a legendární umělec Ed Repka k němu obstaral neméně strhující art-motiv. Trojice vypuštěných singlů, které předcházely březnovému vydání alba, potvrdila, že jedna z nejlepších žánrových smeček současnosti ..více

[recenze]

[08.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[11 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


SMOKING SNAKES - Danger Zone


„Naším cílem je začít psát novou kapitolu hudby, kterou milujeme. Nesnažíme se znovu vynalézt kolo, ale využíváme naše zkušenosti a vášeň pro žánr a jsme odhodláni ho udržet při životě.“ Švédové Smoking Snakes jemně naznačují, že u nich není třeba obávat se žádného pokroku, že staví na dávných hodnotách, pravidlech a postupech, jinak řečeno, že hrají v podstatě na jistotu. Zodpovědět zbývá jen dvě otázky – jaký je ten jejich oblíbený styl a zda pro fanouška, ..více

[recenze]

[08.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


MOTÖRHEAD - March Ör Die


Album „1916“ dostalo Motörhead do situace, kterou kapela neznala. Králové věčného outsiderství a svérázného přístupu jak k hudbě, tak k životu, se nestačili divit, když deska byla jmenována na žánrovou cenu Grammy, což se předtím zdálo být absolutně nepředstavitelné. Přestože kapele cenu vyfoukla Metallica s „černým“ albem, byla to věc, která pro Motörhead znamenala první skutečný dotyk světa celebrit. Lemmy si zahostoval na slavném albu „No More Tears“ od Ozzyho Osbournea, kam přispěl textem ke slavné baladě „Mama I`m Coming Home“..více

[recenze]

[07.03.2024]

[Jan Skala]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


Listování : << < 21 / 630 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.36539 sekund.