Jedni mohou, druzí ne, výsledek je však stejný. Bit je pokaždé fanoušek.
Řada kapel pochopila, že se bez svých klasických zpěváků obejdou jen stěží. V historii je jen pár případů, kdy nahrazení původního vokalisty dopadlo na výbornou a fanoušci změnu přijali, ač se jednalo o ikonické frontmany. Změna zpěváka zafungovala asi jen u Van Halen, AC/DC, Pink Floyd, Deep Purple a částečně u Black Sabbath a Helloween, kdežto Iron Maiden, Mötley Crüe nebo Judas Priest si na tom vylámali zuby. Špatně personální hlavotřas dopadl i pro Skid Row, kteří však na rozdíl od jmenovaných tří veličin chybu nikdy nepochopili a nepřiznali. A zjevně ji nechápou ani nyní, protože podle posledního vyjádření Rachela Bolana kapela zkoumá několik neznámých zpěváků, které by dosadila na frontmanský post. Přitom se jim nabízí jedinečná šance comebacku se Sebastianem Bachem, který se jim přes média nabídl. Nestačilo Skid Row několik nevydařených epizod s různými vokalisty, aby pochopili, že bez Bacha to fungovat zcela nemůže?
V podobné, i když smutnější situaci jsou švédští Crashdïet. I u nich se zdá být post frontmana zakletý, protože od chvíle, kdy původní (a pro řadu fanoušků také jediný možný) zpěvák Dave Lepard spáchal po fantastickém debutu „Rest In Sleaze“ sebevraždu, nikdy se stockholmská parta na stejnou úroveň nevrátila. Navíc to s jejich úrovní i úrovní jejich frontmana šlo od desíti k pěti a současné řeči o tom, že zcela neznámý novic John Elliot je nejlepším pro uvedený post, snad ani nelze brát vážně. Přestože na rozdíl od Skid Row je comeback původního vokalisty u Crashdïet nemožný, věčné výměny frontmanů hovoří o hazardování s kdysi dobrým jménem kapely.
Jan Skala, 5. 6. 2024
Norští válečníci Mayhem jsou naprosto exemplárním příkladem milované a zároveň tvrdě kritizované kapely. Staré počiny kalibru „De Mysteriis Dom Sathanas“ jsou sice stále nepřekonatelným kultem a evergreeny (přesněji everblacky) jako „Deathcrush“, „From The Dark Past“, „I Am Thy Labyrinth“ apod. patří právem do elementární tmavouhelné abecedy, ale současnost bandu byla až do vydání nehorázně oddalované novinky „Chimera“ diskutabilní. Poté, co si nejeden kovaný černokněžník zkazil náladu..
CD vyšlo již v roce 1997, ale po nedávném návratu na scénu jsem usoudil, že by bylo O.K. napsal i recenzi na tohle, podle mě nedoceněné dílo. CD začíná klávesovým intrem - dobrý začátek. Materiál pokračuje ve středně rychlém death metalovém tempu. Matně si pamatuji na recenze v tehdejších zinech, kde CD zrovna nechválili, abych byl přesnější, nechválili zvuk. Já si myslím, že na debut je zvuk slušný, ani dobrý, ani špatný. Stejně si myslím, že ty pomluvy týkajících se údajných ..
Musím se přiznat, že na poslech tohoto CD jsem se dost těšil. Precedens s Bárou Basikovou je pro mne dlouholetá a naposlouchaná klasika. Jan Sahara Hedl patří mezi mé další oblíbence (jeho CDs plánuji na další recenzi) a tak jsem s chutí sáhl po CD Precedensu s, tentokrát, Petrem Kolářem. Jejich frontmena myslím není nutné představovat. Petr zpívá s Arakainem, Precedensem, v muzikálech Johanka z Arku a v mnoha dalších… má za sebou jedno sólové album. Jeho ..
