INNERWISH - Ash of Eternal Flame
super deska!

PARAGON - Metalanation
Naprosto souhlasím. Skvělé album! Paragon jsou...

DIAMOND ALICE - Diamond Alice
Na Spotify mají celých 5 (slovy pět) posluchačů a...

DIAMOND ALICE - Diamond Alice
Já to nikde nevyštrachal, přišlo na redakční...

SAINT - Immortalizer
Že ste tu páni na nich natrafili...pritom táto...

XIII. STOLETÍ - Noc vlků
Osm let čekání na novou desku mé nejoblíbenější...

KOMUNÁL - Nedáme se zlomit
Na koncertech to klukům pořád jde, ale poslední...

KOMUNÁL - Nedáme se zlomit
Skoro bych i souhlasil ale Kolář vážně v kondici...

DREAMTALE - Seventhian...Memories of Time
A mně zase nesedí nepříjemný nemelodický hard...

DREAMTALE - Everlasting Flame
Výměna skvělého Erkkiho Seppänena byl krok...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Negativní recenze jako forma psychického násilí?

Často přemýšlím, jaký dopad mohou mít recenze na konkrétní autory. Ať už jde o filmy, knihy nebo muziku, většina umělců se shoduje, že je reakce na jejich dílo zajímá, a "ten, kdo říká opak, nemluví pravdu". Věřím tomu, když totiž - zcela nevhodně - vztáhnu dané tvrzení na sebe, pak i mě zajímají reakce na mé články, přičemž pozitivní ohlas zahřeje na duši, a negativní komentář rozladí, třebaže se člověk během let přece jenom trochu otrkal. V tomto ohledu mě zaujal výrok režiséra a herce Ondřeje Sokola, jenž v jednom nedávném rozhovoru tvrdí, že čistě negativní recenze je vlastně způsob psychického násilí. Tento na první pohled nepřiměřený výrok má své hluboké opodstatnění. Nikdo není vůči názorům okolí imunní a každý rýpanec vleze kousek pod kůži, zanechá nepatrný, ale citelný otisk. Možná by na to měl brát kritik při psaní recenze ohled, samozřejmě v souvislosti s tím, kdo jeho slova může reálně číst. V našem případě se asi nemusíme ohlížet na recenze zahraničních alb. Jejich autoři o naše slova zavadí velmi sporadicky, a pokud ano, pak půjde spíše o pozitivní hodnocení, jenž jim sami nabídneme k přečtení. Při recenzování domácích alb je ale jistá míra ohleduplnosti na místě. Za každou deskou, za každou skladbou a za každým tónem se ukrývá obrovské množství práce a prostředků. Nikdo přitom nenahrává své dílo se záměrem stvořit odpad nebo terč posměchu. Sám za sebe přiznávám (aniž bych přeceňoval dosah mých recenzí!), že mně podobný odstup sem tam chybí. Tento úvodník budiž závazkem, že se na tom pokusím trochu zamakat.

Petr Štěpnička, 15.11. 2024

FIREHOUSE - O2


Klasická éra Firehouse trvala celou desetiletku, jež přinesla řadu zvratů, komerčního úspěchu i odlivu fanoušků, a její konec je ze zpětného pohledu ohraničen odchodem basisty Perryho Richardsona v době, kdy na desce „Category 5“ začal konkurovat tvůrčímu duu Bill Leverty - C.J. Snare, což byl jeden z impulzů závěrečné hádky, která jej z kapely vystrnadila. Leverty měl v záloze náhradu, Bruce Waibela, který hrával deset let po boku mistra jižanského blues rocku Gregga Allmana, s nímž Levertyho delší dobu pojil přátelský vztah. ..více

[recenze]

[22.08.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


GALNERYUS - Angel of Salvation


Po odchodu zpěváka Yamy-B zbývající osazenstvo Galneryus nezahálelo a okamžitě se vydalo vstříc nové etapě svého hudebního života. Do sestavy vstoupil výborný a pro kapelu přínosnější zpěvák Masatoshi Ono přezdívaný Sho a mimo řady krátkých nahrávek a kompilací vznikla v rychlém sledu dvě plnohodnotná alba „Resurrection“ a „Phoenix Rising“. Mnoho fanoušků považuje dané období za nejlepší úsek v historii japonské formace, ..více

[recenze]

[22.08.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


BLUES PILLS - Birthday


Blues Pills měli v minulé desetiletce těžce našlápnuto k tomu stát se senzací nově vzedmuté vlny zájmu o hard rockové retro, které mělo kořeny v začátcích sedmdesátých, někde u Led Zeppelin či Deep Purple, a díky přítomnosti zpěvačky Elin Larsson i u Janis Joplin. Bublina ale splaskla a zbyla jen slušná blues / hard rocková kapela, která hraje obstojnou hudbu. Alespoň tak to vypadalo po vydání třetí desky „Holy Moly!“, která byla ze všech vydaných alb jasně nejslabší a ukázala, že kvalita a úspěch „Lady In Gold“ byly spíše náhodou ..více

[recenze]

[21.08.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]


DEZPERADOZ - Moonshiner


Zamyslíte-li se nad významem hlášky „mít kolty proklatě nízko“, je strašně důležité zhodnotit, jakou hodnotu má jednotka „proklatě“. Natolik proklatě, abyste o kolt jen štrejchli špičkami prstů, nebo natolik proklatě, aby vám zbraň padla ideálně do ruky? Brát jako komparační jednotku asi nejznámější hudební propagátory událostí z Divokého západu, německé desperáty Dezperadoz v čele s frontmanem Alexem Kraftem, asi jednoznačnou definici nepřinese, neboť navzdory pětadvacet let trvající historii ..více

[recenze]

[21.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


HAMMERFALL - Avenge the Fallen


Bylo to evidentní hned po prvním poslechu, a ani po těch dalších se rozhodnutí o výsledné známce pro novinku známých kovotepců nezměnilo. Fošna "Avenge the Fallen", kterou Švédi jako svůj třináctý studiový zářez zveřejnili 9. srpna, je plná nejočekávatelnějších klišé a kompozičních postupů, které byly naposledy restaurovány na začátku milénia. To by samo o sobě ničemu nevadilo, jelikož málokdo si pustí desku Hammerfall v očekávání ..více

[recenze]

[20.08.2024]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]


THE SMASHING PUMPKINS - Aghori Mhori Mei


Době, kdy se Billy Corgan označoval za samozvaného génia, což podporoval i megaúspěšnými deskami „Siamese Dream“ a „The Mellon Collie And The Infinite Sadness“, daly poslední roky docela na frak. Fanoušky příliš nezaujal nedotažený projekt „Teargarden By Kaleidyscope“, následná euforie nad návratem původních členů, ztvrzená albem „Shine And Oh So Bright, Vol. 1/ LP: No Past. No Future. No Sun“ trvala jen chvilku a kýžený návrat do devadesátých let představovala jen z části. Pak dal principál Billy Corgan průchod nezřízeným hudebním choutkám..více

[recenze]

[20.08.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


CRADLE OF HAZE - Fairytales


Tři roky trvalo německému hudebníkovi Thorstenu Eligehausenovi, než přidal novou položku do diskografie. Na tom by nebylo nic tak zásadního, kdyby Thorsten s gotickým projektem Cradle Of Haze nestačil za předchozích zhruba pětadvacet let činnosti vydat už třináct alb (k většině z nich se vrátil v polovině minulé dekády, kdy je znovu opětovným vydáním vrátil do hry). Kadence vydávání desek se trochu zasekla, ale možná to bude způsobené i tím, že Thorsten to při patnáctém zářezu vzal decentně za jiný konec..více

[recenze]

[19.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


JOURNEY - Arrival


Poté, co comebackové album „Trial By Fire“ ukázalo svou sílu a navzdory krajně nepříznivé době zaznamenalo velký úspěch, byli Journey opět na rozcestí a stáli před takřka osudovou otázkou jak a jestli vůbec se dokáží vypořádat s druhým odchodem Steva Perryho. I on byl na vážkách, ačkoliv věděl, že operaci kyčelního kloubu musí podstoupit, ale kapelu jeho váhavý přístup brzdil a proto došlo k osudovému telefonátu mezi ním, Nealem Schonem a Jonathanem Cainem. ..více

[recenze]

[19.08.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


JANE`S ADDICTION - Jane`s Addiction


Tvrzení britského rockového magazínu Kerrang!, že než se objevili Jane`s Addiction, byla osmdesátá léta nudná, je přehnané a nelze s ním souhlasit, ovšem jisté je, že losangeleská kapela byla velkou vzpruhou pro hudební scénu na západním pobřeží, protože se neorientovala ani na glam metal ani na thrash, na dva styly, které byly v druhé polovině osmdesátých let směrodatné. Jane`s Addiction byli velmi podivná, neuchopitelná kapela, která se glamu vysmívala, ale na alternativní a punkovou scénu byla příliš instrumentálně zdatná ..více

[recenze]

[18.08.2024]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


HUNTER - Rock `n` Roll V.I.P.


Airbourne by chvílemi mohli závidět. Anebo se aspoň nespokojeně ošívat, že by je o titul nejúspěšnějšího plagiátora AC/DC mohla připravit kapela z Německa. Přitom to dlouho vypadalo, že Hunter jsou definitivně záležitostí minulého století. První dvě alba vydali na přelomu první a druhé poloviny osmdesátých let, ještě dva roky se snažili udržet při životě, ale v roce 1989 se jejich cesty rozešly téměř na třicet let. Bernd Herrmann a Stefan Brandtner (později užívající pseudonymy Paul „Mosh“ B. Herrmann a Steven Brandy), ..více

[recenze]

[17.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


GUNS N`ROSES - Live Era 87-93


Bylo to šest let, kdy komerční aspekt rockové hudby byl na absolutním vrcholu, kapely prodávaly alba v astronomických nákladech, o kterých si dnes mohou nechat zdát i nejúspěšnější popoví umělci a v čele tohoto šílenství stála jedna losangeleská parta. Guns N`Roses byli považováni za nejsenzačnější, nejdivočejší, nejnebezpečnější a nejvíc sexy partu pod sluncem, i když pamětníci sedmdesátých let poukazovali na to, že parta kolem podivínského frontmana Axla Rose ..více

[recenze]

[17.08.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]


HOLY MOTHER - Rise


Mikovi Tirellimu a Jimovi Harrisovi zjevně není z hůry přáno, aby káru Holy Mother táhli společně a nerozdílně. V první fázi života kapely na přelomu tisíciletí společně nahráli čtyři alba, na pátém, po němž následovala šestnáctiletá pauza, už se musel Mike odejít bez Jima. Po více než dvaceti letech se situace téměř opakuje. Novinku „Rise“ sice Jim ještě stihl nabouchat (a dokonce si na ní i zazpíval), nicméně jejího vydání se v řadách kapely nedočkal. A tak proces vývoje sestavy dospěl do fáze, že od comebacku v roce 2020 ..více

[recenze]

[16.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


FIREHOUSE - Category 5


Stačilo pár let a z Firehouse byla v Americe znovu klubová kapela, která zajímala pouze hrstku vytrvalých fanoušků, kteří se nenechali smést všeobecným trendem, jenž velel alternativním a v druhé polovině devadesátých let i neopunkovým směrem. I přes drobnou korekci původního stadionově glam metalového výrazu k tomu Firehouse nikdy nesběhli a proto byli pro americké publikum odepsanou bývalou veličinou. V Asii a zejména na Dálném východě tomu bylo jinak. Tamní fanoušci přijali s otevřenou náručí ..více

[recenze]

[15.08.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


GALNERYUS - Reincarnation


Jsou věci, které se dají tak nějak dopředu předpokládat, když ale přijdou, stejně nakonec všechny zaskočí. Neshody, jež uvnitř kapely Galneryus panovaly delší dobu, naplno vypukly během příprav páté řadovky „Reincarnation“. Zpěvák Yama-B si v jednu chvíli uvědomil, že už nechce být součástí vize, kterou za každou cenu prosazoval kytarista Syu. Konzervativnějšímu frontmanovi mimo jiné nevonělo čím dál častější flirtování s moderním zvukem a rozhodl se z kapely odejít. Toto rozhodnutí, ke kterému došlo uvnitř nahrávacího procesu, ..více

[recenze]

[15.08.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


VOICE - Holy Or Damned


Na přelomu tisíciletí vydali němečtí Voice během sedmi let čtyři alba. Nestihli se sice zařadit mezi veličiny žánru, ale i ten, kdo se o kapely pohybující se na pomezí heavy a power metalu nezajímal kdovíjak do hloubky, měl slušnou šanci na ně narazit. I když oficiálně Voice nikdy neohlásili rozpad, po albu „Soulburner“, vydaném v roce 2003, všechno tak nějak vyšumělo a jméno Voice se z metalové mapy vytratilo. Jenže muzikanti o sobě stále měli přehled a když se po letech potkali v cover bandu, ..více

[recenze]

[14.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


VALFREYA - Dawn of Reckoning


Manslaughter - Massacre - Purgatory
Lustration - Ablution – Dissolution…

…to se Hel rozzuřila natolik, aby povolala své vojsko a vysvětlila poměrně krvavým způsobem nepoučitelnému lidstvu, že jeho hříchů už bylo víc než dost…

Pokud někdy nabrala severská bohyně podsvětí svou inkarnační podobu, klidně bych věřil tomu, že se vtělila do zpěvačky kanadské black-folkové party Valfreya...více

[recenze]

[13.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]


JOURNEY - Trial By Fire


O tom, jak moc Journey chyběli na scéně, svědčí fakt, že alba „Greatest Hits“, které vyšlo v roce 1988, se prodalo patnáct milionů kusů, což poskytlo okamžitě živnou půdu spekulacím, že rozpad Journey přišel pouze na oko a že kapela brzy vyjede na propagační turné. To se nestalo, přestože Neal Schon i Jonathan Cain odpovídali na otázky ohledně možného comebacku spíše vyhýbavě. Chyběl Steve Perry, bez něhož si nikdo plnohodnotný návrat neuměl představit. Oba muzikanti se začali realizovat ..více

[recenze]

[12.08.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]


Listování : << < 10 / 636 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.55815 sekund.