DIAMOND ALICE - Diamond Alice
Já to nikde nevyštrachal, přišlo na redakční...

SAINT - Immortalizer
Že ste tu páni na nich natrafili...pritom táto...

XIII. STOLETÍ - Noc vlků
Osm let čekání na novou desku mé nejoblíbenější...

KOMUNÁL - Nedáme se zlomit
Na koncertech to klukům pořád jde, ale poslední...

KOMUNÁL - Nedáme se zlomit
Skoro bych i souhlasil ale Kolář vážně v kondici...

DREAMTALE - Seventhian...Memories of Time
A mně zase nesedí nepříjemný nemelodický hard...

DREAMTALE - Everlasting Flame
Výměna skvělého Erkkiho Seppänena byl krok...

DIAMOND ALICE - Diamond Alice
Ty jo, kde jso to vyštrachal? Evidentně nějaký...

GREAT WHITE - Back To The Rhythm
Jedna z mála těch novějších desek, která mě...

DIAMOND ALICE - Diamond Alice
Za mě překvapení jak prase. Konečně výborný...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Negativní recenze jako forma psychického násilí?

Často přemýšlím, jaký dopad mohou mít recenze na konkrétní autory. Ať už jde o filmy, knihy nebo muziku, většina umělců se shoduje, že je reakce na jejich dílo zajímá, a "ten, kdo říká opak, nemluví pravdu". Věřím tomu, když totiž - zcela nevhodně - vztáhnu dané tvrzení na sebe, pak i mě zajímají reakce na mé články, přičemž pozitivní ohlas zahřeje na duši, a negativní komentář rozladí, třebaže se člověk během let přece jenom trochu otrkal. V tomto ohledu mě zaujal výrok režiséra a herce Ondřeje Sokola, jenž v jednom nedávném rozhovoru tvrdí, že čistě negativní recenze je vlastně způsob psychického násilí. Tento na první pohled nepřiměřený výrok má své hluboké opodstatnění. Nikdo není vůči názorům okolí imunní a každý rýpanec vleze kousek pod kůži, zanechá nepatrný, ale citelný otisk. Možná by na to měl brát kritik při psaní recenze ohled, samozřejmě v souvislosti s tím, kdo jeho slova může reálně číst. V našem případě se asi nemusíme ohlížet na recenze zahraničních alb. Jejich autoři o naše slova zavadí velmi sporadicky, a pokud ano, pak půjde spíše o pozitivní hodnocení, jenž jim sami nabídneme k přečtení. Při recenzování domácích alb je ale jistá míra ohleduplnosti na místě. Za každou deskou, za každou skladbou a za každým tónem se ukrývá obrovské množství práce a prostředků. Nikdo přitom nenahrává své dílo se záměrem stvořit odpad nebo terč posměchu. Sám za sebe přiznávám (aniž bych přeceňoval dosah mých recenzí!), že mně podobný odstup sem tam chybí. Tento úvodník budiž závazkem, že se na tom pokusím trochu zamakat.

Petr Štěpnička, 15.11. 2024

HAMMERFALL - Avenge the Fallen


Bylo to evidentní hned po prvním poslechu, a ani po těch dalších se rozhodnutí o výsledné známce pro novinku známých kovotepců nezměnilo. Fošna "Avenge the Fallen", kterou Švédi jako svůj třináctý studiový zářez zveřejnili 9. srpna, je plná nejočekávatelnějších klišé a kompozičních postupů, které byly naposledy restaurovány na začátku milénia. To by samo o sobě ničemu nevadilo, jelikož málokdo si pustí desku Hammerfall v očekávání ..více

[recenze]

[20.08.2024]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]


THE SMASHING PUMPKINS - Aghori Mhori Mei


Době, kdy se Billy Corgan označoval za samozvaného génia, což podporoval i megaúspěšnými deskami „Siamese Dream“ a „The Mellon Collie And The Infinite Sadness“, daly poslední roky docela na frak. Fanoušky příliš nezaujal nedotažený projekt „Teargarden By Kaleidyscope“, následná euforie nad návratem původních členů, ztvrzená albem „Shine And Oh So Bright, Vol. 1/ LP: No Past. No Future. No Sun“ trvala jen chvilku a kýžený návrat do devadesátých let představovala jen z části. Pak dal principál Billy Corgan průchod nezřízeným hudebním choutkám..více

[recenze]

[20.08.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


CRADLE OF HAZE - Fairytales


Tři roky trvalo německému hudebníkovi Thorstenu Eligehausenovi, než přidal novou položku do diskografie. Na tom by nebylo nic tak zásadního, kdyby Thorsten s gotickým projektem Cradle Of Haze nestačil za předchozích zhruba pětadvacet let činnosti vydat už třináct alb (k většině z nich se vrátil v polovině minulé dekády, kdy je znovu opětovným vydáním vrátil do hry). Kadence vydávání desek se trochu zasekla, ale možná to bude způsobené i tím, že Thorsten to při patnáctém zářezu vzal decentně za jiný konec..více

[recenze]

[19.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


JOURNEY - Arrival


Poté, co comebackové album „Trial By Fire“ ukázalo svou sílu a navzdory krajně nepříznivé době zaznamenalo velký úspěch, byli Journey opět na rozcestí a stáli před takřka osudovou otázkou jak a jestli vůbec se dokáží vypořádat s druhým odchodem Steva Perryho. I on byl na vážkách, ačkoliv věděl, že operaci kyčelního kloubu musí podstoupit, ale kapelu jeho váhavý přístup brzdil a proto došlo k osudovému telefonátu mezi ním, Nealem Schonem a Jonathanem Cainem. ..více

[recenze]

[19.08.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


JANE`S ADDICTION - Jane`s Addiction


Tvrzení britského rockového magazínu Kerrang!, že než se objevili Jane`s Addiction, byla osmdesátá léta nudná, je přehnané a nelze s ním souhlasit, ovšem jisté je, že losangeleská kapela byla velkou vzpruhou pro hudební scénu na západním pobřeží, protože se neorientovala ani na glam metal ani na thrash, na dva styly, které byly v druhé polovině osmdesátých let směrodatné. Jane`s Addiction byli velmi podivná, neuchopitelná kapela, která se glamu vysmívala, ale na alternativní a punkovou scénu byla příliš instrumentálně zdatná ..více

[recenze]

[18.08.2024]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


HUNTER - Rock `n` Roll V.I.P.


Airbourne by chvílemi mohli závidět. Anebo se aspoň nespokojeně ošívat, že by je o titul nejúspěšnějšího plagiátora AC/DC mohla připravit kapela z Německa. Přitom to dlouho vypadalo, že Hunter jsou definitivně záležitostí minulého století. První dvě alba vydali na přelomu první a druhé poloviny osmdesátých let, ještě dva roky se snažili udržet při životě, ale v roce 1989 se jejich cesty rozešly téměř na třicet let. Bernd Herrmann a Stefan Brandtner (později užívající pseudonymy Paul „Mosh“ B. Herrmann a Steven Brandy), ..více

[recenze]

[17.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


GUNS N`ROSES - Live Era 87-93


Bylo to šest let, kdy komerční aspekt rockové hudby byl na absolutním vrcholu, kapely prodávaly alba v astronomických nákladech, o kterých si dnes mohou nechat zdát i nejúspěšnější popoví umělci a v čele tohoto šílenství stála jedna losangeleská parta. Guns N`Roses byli považováni za nejsenzačnější, nejdivočejší, nejnebezpečnější a nejvíc sexy partu pod sluncem, i když pamětníci sedmdesátých let poukazovali na to, že parta kolem podivínského frontmana Axla Rose ..více

[recenze]

[17.08.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]


HOLY MOTHER - Rise


Mikovi Tirellimu a Jimovi Harrisovi zjevně není z hůry přáno, aby káru Holy Mother táhli společně a nerozdílně. V první fázi života kapely na přelomu tisíciletí společně nahráli čtyři alba, na pátém, po němž následovala šestnáctiletá pauza, už se musel Mike odejít bez Jima. Po více než dvaceti letech se situace téměř opakuje. Novinku „Rise“ sice Jim ještě stihl nabouchat (a dokonce si na ní i zazpíval), nicméně jejího vydání se v řadách kapely nedočkal. A tak proces vývoje sestavy dospěl do fáze, že od comebacku v roce 2020 ..více

[recenze]

[16.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


FIREHOUSE - Category 5


Stačilo pár let a z Firehouse byla v Americe znovu klubová kapela, která zajímala pouze hrstku vytrvalých fanoušků, kteří se nenechali smést všeobecným trendem, jenž velel alternativním a v druhé polovině devadesátých let i neopunkovým směrem. I přes drobnou korekci původního stadionově glam metalového výrazu k tomu Firehouse nikdy nesběhli a proto byli pro americké publikum odepsanou bývalou veličinou. V Asii a zejména na Dálném východě tomu bylo jinak. Tamní fanoušci přijali s otevřenou náručí ..více

[recenze]

[15.08.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


GALNERYUS - Reincarnation


Jsou věci, které se dají tak nějak dopředu předpokládat, když ale přijdou, stejně nakonec všechny zaskočí. Neshody, jež uvnitř kapely Galneryus panovaly delší dobu, naplno vypukly během příprav páté řadovky „Reincarnation“. Zpěvák Yama-B si v jednu chvíli uvědomil, že už nechce být součástí vize, kterou za každou cenu prosazoval kytarista Syu. Konzervativnějšímu frontmanovi mimo jiné nevonělo čím dál častější flirtování s moderním zvukem a rozhodl se z kapely odejít. Toto rozhodnutí, ke kterému došlo uvnitř nahrávacího procesu, ..více

[recenze]

[15.08.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


VOICE - Holy Or Damned


Na přelomu tisíciletí vydali němečtí Voice během sedmi let čtyři alba. Nestihli se sice zařadit mezi veličiny žánru, ale i ten, kdo se o kapely pohybující se na pomezí heavy a power metalu nezajímal kdovíjak do hloubky, měl slušnou šanci na ně narazit. I když oficiálně Voice nikdy neohlásili rozpad, po albu „Soulburner“, vydaném v roce 2003, všechno tak nějak vyšumělo a jméno Voice se z metalové mapy vytratilo. Jenže muzikanti o sobě stále měli přehled a když se po letech potkali v cover bandu, ..více

[recenze]

[14.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


VALFREYA - Dawn of Reckoning


Manslaughter - Massacre - Purgatory
Lustration - Ablution – Dissolution…

…to se Hel rozzuřila natolik, aby povolala své vojsko a vysvětlila poměrně krvavým způsobem nepoučitelnému lidstvu, že jeho hříchů už bylo víc než dost…

Pokud někdy nabrala severská bohyně podsvětí svou inkarnační podobu, klidně bych věřil tomu, že se vtělila do zpěvačky kanadské black-folkové party Valfreya...více

[recenze]

[13.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]


JOURNEY - Trial By Fire


O tom, jak moc Journey chyběli na scéně, svědčí fakt, že alba „Greatest Hits“, které vyšlo v roce 1988, se prodalo patnáct milionů kusů, což poskytlo okamžitě živnou půdu spekulacím, že rozpad Journey přišel pouze na oko a že kapela brzy vyjede na propagační turné. To se nestalo, přestože Neal Schon i Jonathan Cain odpovídali na otázky ohledně možného comebacku spíše vyhýbavě. Chyběl Steve Perry, bez něhož si nikdo plnohodnotný návrat neuměl představit. Oba muzikanti se začali realizovat ..více

[recenze]

[12.08.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]


OSTRAVA V PLAMENECH - 3.8.2024, Ostrava, Dolní Vítkovice


Ostrava v plamenech patří již k zavedeným domácím festivalům a fakt, že letos proběhl jubilejní desátý ročník, to potvrzuje. Nápad rozložit festival do více dní se neosvědčil, a tak se pořadatelé vrátili k původnímu jednodennímu formátu. Co však zůstalo celé roky neměnné, je žánrové zaměření na tvrdou rockovou muziku a také místo konání. Těžko si lze představit vhodnější prostor pro metalový festival než vysloužilý průmyslový areál (dnes ceněnou národní kulturní památku) v Dolních Vítkovicích...více

[reporty]

[12.08.2024]

[Moloch]

[0 komentářů ]


POISON - Swallow This Live


Američtí Poison byli skutečný fenomén. Leckdo se na ně díval jako na produkt osmdesátých let, kdy na sebe čtveřice průměrných muzikantů napatlala hromadu make-upu a navlékla se do nejrůznějších pestrobarevných hadrů, ale nikdo nemohl popřít jejich skladatelský um. Takový, že dokázali z původně triviálních skladeb ve stylu Kiss udělat obrovské stadionové hity, které jí zaručily milionové prodeje nejen v Americe i v dalších zemích světa. Neobstojí proto dříve rozšířené tvrzení, že šlo o jakýsi glam metalový boy band, ..více

[recenze]

[11.08.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


VAN HALEN - Live: Right Here Right Now


Na odkaz Van Halen už sedl trochu prach, protože od konce devadesátých let nešlo tuhle partu považovat za plně životaschopný organismus, na čemž neslo velkou vinu onemocnění kytaristy Eddieho Van Halena, jemuž před čtyřmi lety kytarový génius podlehl, ale také neshody s hlavními zpěváky, ať Davidem Lee Rothem či Sammym Hagarem, protože byla léta, kdy člověk nevěděl, který z nich v čele kapely stojí. Jako poslední skutečně zajímavou a plnohodnotnou éru lze považovat trochu nešťastnou epizodu s Garym Cheronem, ..více

[recenze]

[10.08.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


IMPERIA - Dark Paradise


Pro Helenu Iren Michaelsen mám slabost z doby, kdy s Trail Of Tears nahrála debutové album Disclosure In Red“, od jehož vydání vloni uběhlo celé čtvrtstoletí. I přes to, že její hlas na zajímavosti neztratil (byť jsou sféry, v nichž nezní úplně libozvučně), je trochu problém, že s kapelou Imperia se jí nikdy nepodařilo tak silnou muziku vytvořit. Byť se Imperia stále drží ve hře, jejíž základní pravidla stanovili Nightwish, Epica, či Within Temptation, jako by Helena a její parťáci nemohli chytit nějaký jasně daný směr..více

[recenze]

[10.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


Listování : << < 10 / 636 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.59311 sekund.