DANKO JONES - Leo Rising

Danko Jones je nezmar. A to nejen v tom smyslu, že alba vydává s takřka železnou pravidelností a za třiadvacet let kariéry jich do světa pustil už dvanáct, ale také proto, že se celou dobu neúnavně snaží dostat do první ligy a zoufale mu to nejde. Jeho největším úspěchem pravděpodobně zůstává předskakování Guns N`Roses v době, kdy tato kapela působila v módu půlnoční magor Axl Rose plus nájemný a docela nesourodý ansámbl muzikantů. Mohlo to vypadat jako odrazový můstek pro Dankovu kariéru, ..více

[recenze]

[12.12.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]

TIAMAT - Amanethes

Když deska „Prey“ zoufale propadla a vykázala nejhorší úspěšnost od debutu „Sumerian Cry“, bylo třeba začít přehodnocovat. Tiamat jako kdyby upadli do podivné nečinnosti, zimní koncertní sezónu 2003/2004 zcela vypustili a objevili se až v březnu 2004 na festivalu Metalmania v hale Spodek v polských Katowicích. Do plného koncertního nasazení nastoupili až v létě, kdy fanoušci očekávali, že kapela připomene deset let od vydání „Wildhoney“..více

[recenze]

[11.12.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

Richard Andersson´s SPACE ODYSSEY - Tears of the Sun

Třetí album Vesmírné odysey přineslo nejedno překvapení. A nebyla to výměna poloviny sestavy, ke které došlo po předešlé řadovce, protože něco takového bylo u švédského hudebníka Richarda Anderssona běžnou praxí. Hlavní změna vězí v zásadním přehození žánrové výhybky. Tak zásadním, že mělo být seriózně uvažováno o vydání alba pod štítem nového projektu. Jenže to už by měl Andersson čtyři kapely a situace kolem jeho tvorby by byla ještě nepřehlednější. ..více

[recenze]

[11.12.2025]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]

CEMICAN - U k´u´uk´ankil Mayakaaj

Ctít vlastní kořeny a kulturu je přirozené a důležité. Cemican z Mexika to dobře ví, protože jejich hudba je prosycena odkazem předků. Některé texty zpívají v jazyce Aztéků a Toltéků – Nahuatl a hudebně si hodně berou z tradiční lidové hudby své země. Cemican bychom klidně mohli nazvat metalovými Aztéky. Hrají od roku 2006 a letos jim vyšla čtvrtá deska s názvem, který se dá jen stěží vyslovit - „U k´u´uk´ankil Mayakaaj“. A tak, jak je jejich muzika bohatá na lidové prvky, stejně tak je i metalově různorodá. ..více

[recenze]

[10.12.2025]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

UNLUCKY MORPHEUS - Gate of Heaven

Japonský power metal stále zůstává z pohledu zájmu fanoušků trochu stranou. Na vině je více faktorů, např. názvy kapel jako Unlucky Morpheus k sympatiím moc nevedou. A přitom zrovna v tomto případě jde o jedno z nejzajímavějších a nejoblíbenějších těles tamější scény, v jehož hudebním katalogu můžeme najít utěšené množství mimořádně atraktivních songů. Nové album "Gate of Heaven", které vyšlo na konci listopadu a jež kompletuje dříve vydané singly s novými treky,..více

[recenze]

[10.12.2025]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

TŘI SESTRY - Pub art

Pokud budeme považovat za poslední řadovou desku Tří sester sedm let starou nahrávku „iSvoboda ředkvičkám!“, pak budeme mluvit o nejdelší studiové pauze v historii kapely. Jenže Fanánkova parta stihla v mezidobí vydat ještě album předělávek „Sex, drógy, rokenról“ a společnou desku s formací Synové výčepu „František z Bráníka“, takže můžeme s čistým svědomím konstatovat, že Tři sestry i po čtyřiceti letech (!) na scéně stále pravidelně zásobují příznivce novým materiálem...více

[recenze]

[09.12.2025]

[Moloch]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

MIDNITE CITY - Bite The Bulet

Za osm let, které uběhly od doby, kdy vyšla debutová deska Britů kolem bývalého frontmana welšských Tigertailz Roba Wyldea, se Midnite City stali jistotu na poli nejelegantnějšího současného glam metalu. Jejich čtyři desky si udržovaly velmi vysokou úroveň a přestože kapele bylo vyčítáno na jednu stranu přílišné komerční zaměření a na stranu druhou jistá zastaralost, bylo nutné uznat, že Wylde a jeho parta umí napsat hitové záležitosti, které splňují nejpřísnější kritéria stadionového rocku či pop metalu. Ten je přizpůsoben dnešní době, ..více

[recenze]

[09.12.2025]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]

BLIZZEN - Metalectric

Klasický heavy metal je živ už bezmála půlstoletí, a nezdá se, že by zájem o něj jakkoli polevoval. Alespoň pokud se týká hudebníků, kteří ve zkušebnách stále oprašují kořeny Nové britské vlny a oblékají se do hadrů, jež by z fleku brali producenti a kostymérky nějakého osmdesátkového seriálu. Mezi vyznavače původních metalových struktur vytesaných partami Iron Maiden nebo Judas Priest patří německý spolek Blizzen, existující od roku 2014 a letos vydávající třetí dlouhohrající desku. ..více

[recenze]

[08.12.2025]

[Petr Štěpnička]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

BOSTON - Don`t Look Back

Poté, co se stala debutová deska bestsellerem a dodnes je považována za jeden z nejprodávanějších a nejlepších debutů všech dob (dokáží jí konkurovat pouze Guns N`Roses, Meat Loaf, Pearl Jam a několik málo dalších), bylo nasandě, že jak vydavatelská firma, tak management budou urychleně požadovat album další. Navíc, když jich Boston měli podle smlouvy dodat deset během dalších šesti let. Kosa však narazila na kámen. Tom Scholz, jako hlavní tvůrčí mozek Boston, ale zejména jako naprostý samorost, ..více

[recenze]

[08.12.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

Cassidy PARIS - Bittersweet

Rock pro mladé s duchem osmdesátek? Svého času si Cassidy Paris vysloužila titul nejmladší akvizice vydavatelství Frontiers. Netuším, jestli si tohle postavení stále ještě drží (není to tak dávno, co se o ní v téhle rovině mluvilo, takže je to stále klidně možné), ale poslechnete-li si její aktuální album „Bittersweet“ (podstatně přiléhavější název, než mělo minulé album „New Sensation“), i bez toho, abyste o Cassidy hledali nějaké bližší podrobnosti, dost možná vás napadne, že tahle rocková samička se z hudebního vejce..více

[recenze]

[07.12.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

AEROSMITH & YUNGBLUD - One More Time

Letos na jaře se zdálo, že s Aerosmith je konec. Nedokončené rozlučkové turné, které nečekaně zhaslo kvůli vážnému poškození hlasivek Stevena Tylera, se jevilo jako nepěkná definitivní tečka za úchvatnou padesátiletou kariérou, a ticho, které po tomto oznámení následovalo, naznačovalo, že fanoušci bostonské legendy mají smůlu a Aerosmith budou žít pouze ve vzpomínkách. Pak přišla akce „Back To The Beginning“ při niž se na prahu léta loučil Ozzy Osbourne s kariérou (a jak se brzy ukázalo, i se životem), a v tomto případě platí, ..více

[recenze]

[06.12.2025]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

KRYPTOPORTIKUS - Dark Rainbow

Až do poslechu prvotiny dua Kryptoportikus mě pojem „argonaut“ (mořeplavec v řecké mytologii, usilující o zisk zlatého rouna, patřil mezi ně třeba Herkules či Orfeus) nechával zcela v klidu. Po poslechu alba „Dark Rainbow“ mě děsí. Nemohou za to argonauti, ale dvojice Franz Herde a Chris Techritz, která se dala dohromady před dvěma lety a dostala nápad napsat příběh, vycházející z řecké mytologie a zabalila jej do těžko charakterizovatelného hudebního hávu. ..více

[recenze]

[05.12.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 3/10]

HEAVY PETTIN - Rock Generation

Tahání kostlivců z dávné pokladnice Nové vlny britského heavy metalu pokračuje. Ke slovu se dostávají i kapely, o nichž se soudilo, že už dávno patří minulosti a které žádnou velkou díru do světa neudělaly ani v době, kdy byl styl na vrcholu a psaly se dějiny tvrdé hudby, které vynesly na vrchol Iron Maiden, Judas Priest, Def Leppard i Saxon. Heavy Pettin ze skotského Glasgowa byli vždy spíše za dělníky, kteří nebyli nijak objevní, ale tvořili docela obstojnou, melodickou hudbu. Z hegemonů vykazovali největší příbuznost s ranými Def Leppard nebo s pozdějšími Saxon,..více

[recenze]

[05.12.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

TIAMAT - Prey

Tiamat byli na rozcestí. Deska „Judas Christ“ nenaplnila jejich komerční ambice a přestože vygenerovala skvělý (avšak netiamatovský) hit „Vote For Love“, který naživo kapela hraje dodnes, projekt se minul účinkem a výsledná čísla zaostávala jak za „Skeleton Skeletron“, tak i za slavnými deskami z devadesátých let. Johan Edlund se netajil zklamáním, ovšem přestěhování do slunného Řecka mu stále podvědomě nutilo tvorbu optimističtější,..více

[recenze]

[04.12.2025]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]

Richard Andersson´s SPACE ODYSSEY - The Astral Episode

Švédský hudebník Richard Andersson byl před dvěma dekádami v tvůrčím laufu. V letech 2004, resp. 2006 zveřejnil dvě desky s formací Time Requiem, a mezi to stihl vklínit počin "The Astral Episode", druhé řadové album svého posledního projektu Space Odyssey (nemluvě o řadě nahrávek, na kterých figuroval v hostující pozici). Přestože debut "Embrace the Galaxy" z roku 2003 zaznamenal (relativní) úspěch u kritiků i fanoušků, Andersson měl opět nutkání zahýbat se sestavou...více

[recenze]

[04.12.2025]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

THE OTHER - Alienated

Nejdůležitější zpráva, týkající se deváté řadovky německých horror punkerů The Other, zní, že když si odmyslíte pomalované zombie tvářičky členů kapely a kdovíjak neřešíte textový obsah skladeb, tak i mezi čtyřmi stěnami obýváku jejich muzika spolehlivě funguje. Nehraje na žádné složitosti, v pohodě si u ní zaskáčete a pár refrénů se vám spolehlivě zavrtá do hlavy. Člověk by ani neřekl, že parta, která od posledního alba prožila tak intenzivní personální zemětřesení ..více

[recenze]

[03.12.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]