Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
Situace kolem kapely Neverland se rozhodně nedá nazvat přehlednou. Nejen, že svůj název sdílí ještě s několika dalšími uskupeními, ale člověk ji může najít i pod druhým označením – Dreamtone & Iris Mavraki's Neverland. Kapela vznikla spojením tureckých Dreamtone (ti už měli na kontě jedno album) s řeckou zpěvačkou Iris Mavraki. V roce 2008 přišla se svým debutem v této sestavě a dva roky nato nabízí milovníkům progresivního power metalu pokračovatele s názvem „Ophidia“. ..
Štvrtý raz privítala Josefovská pevnosť jeden z najlepších európskych sviatkov tvrdej hudby. Z roka na rok kvalitnejšie obsadený Brutal Assault písal pred pár dňami už svoj pätnásty ročník a line-up aj tento rok sľuboval mnohonásobné potešenie pre ucho aj oko. Potvrdil sa aj fakt, že táto akcia sa stala medzinárodne obľúbenou udalosťou (videli sme aj austrálske a mexické vlajky) a pre tých, ktorí tu zavítali prvý raz bolo určite príjemné zistiť, že si teoreticky môžu vychutnať každú jednu kapelu (čo ale nie je možné fyzicky) ..
Nebudeme si nic zastírat. Vždycky když vyjde nová deska Iron Maiden, je to pořád ještě událost. Samozřejmě Maiden-mánie jako v dobách „Powerslave“ nebo „Seventh Son Of A Seventh Son“ je už dávno pryč, ovšem Železná panna si (tedy kromě Judas Priest a Def Leppard) jako jediná z Nové vlny britského heavy metalu udržela svůj standart do dneška. Samozřejmě nové desky nedosahují kvalitou slavných děl z osmdesátých let a na hudební scénu nemají takový dopad, ale přece jen se jedná o díla, ..
Švédští SYN:DROM to na svém debutu „With Flesh Unbond“ drtí „ostopéro“, jenomže jsou nudní, bez jiskry, zápalu, emocí...Tak nějak bych tuhle mdlou nahrávku shrnul. Kapela sází na brutální death metal, což je muzika, která mi šmakuje. V případě SYN:DROM tomu tak není. Je sice fajn, že kapela hází do svých tvrdých riffů řadu melodických vyhrávek („Obsolete Gods“), však jsou také ze severu, takže se to tak nějak očekává, ale horší je, když chybí nosné prvky. ..
Na přelomu tisíciletí vydali Argentinci IMPERIO dvě velmi slušná alba. Nejpovedenějšími skladbami z nich dodnes ukájím svůj posluchačský apetit a pecky jako „Sera Una Gran Victoria“ nebo „Voy A Tu Encuentro“jsou doslova balzámem pro moji melodychtivou srdeční soustavu. Jenže od roku 2001 se albová produkce zastavila a nic nenasvědčovalo tomu, že by tomu mělo být ještě někdy jinak. Jako blesk z mrtvého nebe na mě proto zapůsobilo nedávné zjištění, že je na světě ..
Royal Hunt mají na kontě desítku. Jejich poslední album, které se objevilo na začátku letošního roku zakulatilo počet vydaných alb a svým způsobem navázalo na svého předchůdce, velice povedené dílko „Collision Course“. Ta návaznost je především v tom, že na rozdíl od určité stagnace z přelomu a začátku nového tisíciletí lovci dokázali neupadnout do rutiny, stereotypu a opakování osvědčených fines. Jistě, rukopis hudebního pohádkáře Andersena je již jasně nadefinován, jeho záliba v klávesových orgiích ..
Další úspěch, který kapele přineslo předchozí album, ji posouvá pod label Virgin a přináší s tím spojené lepší finanční podmínky a zázemí. Blind Guardian byli na vzestupu a jejich již čtvrté album během pěti let „Somewhere Far Beyond“ se mělo stát prvním ze tří hlavních opěrných bodů jejich diskografie. Kapela sice prakticky jen pokračovala v tom, co si už dávno vytyčila, ale její styl se neustále zlepšoval. A na jejich čtvrtém počinu se jim podařilo nebezpečně přiblížit dokonalosti. ..
Pokud má nějaká kapela zjevně zajištěnou přízeň bohů deště, je to Metalinda. To, jak počasí poslouchalo křiklouna Roča na slovo a způsobně podrželo chladivé kapky až do posledního tónu Metalindy bylo skvělé. Stejně tak, jako vystoupení téhle slovenské legendy. Čekal jsem nostalgii a dostal jsem pořádnou porci energie. Co všechno se děje a bude dít u Metalindy vám prozradí ten nejpovolanější, kytarista Peter Sámel, poslední mohykán současné sestavy, který se podílel už na vzniku prvního alba Metalindy. ..
Abych pravdu řekl, nějak mi úmysl firmy Eonian Records tahat z klobouku jednu práchnivějící mrtvolu zajíce za druhou, uniká. Zdá se, že se tahle firma specializuje na vydávání dvacet let starých nahrávek, které spíše působí jako demosnímky. Samozřejmě se jedná o sběratelské rarity, ovšem z pohledu dnešního hudebního trhu ani jedna z jejich nahrávek nemůžu obstát. Vydali vcelku obstojnou Shake City (s ex-zpěvákem Warrant Adamem Shorem) nebo o trochu horší album Sgt. Roxx či docela špatnou desku kopíráků Mötley Crüe, kapely Felony...
Hluboká modř australská? Proč ne. Nejmenší kontinent naší Země produkuje opravdu hodně tvrdých spolků a jedním z nich je i metalcorová parta Parkway Drive, fungující již od roku 2002.
Je to k nevíře, ale je to už dvacet let, co svět přišel o jednu z nejzásadnějších ikon punkové scény sedmdesátých, respektive post-punk-gotické scény let osmdesátých. O Stiva Batorse. Ten za dosud pořádně nevysvětlených událostí zahynul v pařížských ulicích, kdy skočil pod kola jednomu z taxikářů. Bators zemřel krátce poté, co si prohlédl hrob jednoho ze svých největších idolů – Jima Morrisona. S ním toho měl společného mnohé. Ať už nezřízený způsob života, kdy se rozhodně nezříkal alkoholu či drog, tak způsob vyjadřování,
..
Déšť, déšť a zase déšť. Přesně takhle by se dal stručně charakterizovat sedmnáctý ročník dnes již kultovního festivalu Czech Rock Block, který se každoročně koná na Velké louce v Plasích. Přestože počasí bylo skutečně takové, že by člověk ani psa nevyhnal, lidí se ze svých domovů dobrovolně vyhnalo vcelku dost. I když samozřejmě návštěvnost vinou rozmarů přírody pravděpodobně nedosáhla čísel z předchozích let, lidí se nakonec sešlo přes dva tisíce. A většině déšť, který po celý hlavní den skrápěl jejich těla, vůbec nevadil.
..
Vida, jak se dokázali slovenští experimentátoři FAIRY TALE od časů debutu „Sound Mirrors“ vypracovat. Nedá se ani říct, že by se kapela nějakým způsobem zlepšila, nebo přišla s výraznějšími nápady. Ona se prostě úplně změnila, nebo spíše zpřístupnila. Novinka „Dream“ se už dá poslechnout bez újmy na zdraví. Člověk nemusí napínat mozek a přemýšlet, co tím a tím zvukem chtěli pánové a dáma vlastně říct...
Indica. Kapela, o které jsem slyšel v době dávno minulé, a kterou jsem již nedokázal patřičně zaškatulkovat. Něco mi ale říkalo, že by mohla mít něco společného s mým oblíbeným Finskem. Kapelu jsem pouze registroval. Hudební styl, složení, minulá alba, to vše mi v záplavě nových a nových alb a kapel totálně unikalo.
Někdy mi to připadá, že jsou na světě jen dva druhy kapel. Ty, které čerpají (někdo by řekl i kopírují) z hudby AC/DC a pak ty ostatní. Američtí Jackyl samozřejmě už od svých počátků patří do té první kategorie. A proto není náhodou, že na jejich dvou albech hostoval samotný Brian Johnson. Ani dvacet let od svého založení se Jackyl nezměnili. Stále je tlačí dopředu angusovské riffy a hlas Jesseho Jamese Dupreeho, který je v jistých polohách jasným klonem Bona Scotta. Čili, pokud máte rádi AC/DC, bude se vám dobře ..
Edenbridge byli jednou z prvních kapel, které se svezly na vlně popularity krasotinek u mikrofonu, jež koncem minulého století zvedli Nightwish. A patří k těm čestným výjimkám, které přežili desetiletku na scéně bez toho, aby sáhli ke změně svého vokálního poznávacího znamení. A čím jsou mi tihle naši jižní sousedé nejvíc sympatičtí je fakt, že si jdou (asi by bylo přesnější napsat, že tohle tvrzení se hlavně týká ústředního dua Lanvall – Sabine Edelsbacher) vytrvale svojí cestou, aniž by měli ..
Další rok a další deska. Blind Guardian se s tím nepárali. Tentokrát ale (narozdíl od předchozího počinu) kapela cítila, že nastupuje do studia plně připravená a schopná realizovat všechny svoje nápady. A výsledek tomu také odpovídá. „Tales..“ je obecně považováno za zlomový bod diskografie Strážců. Především došlo k definitivnímu odklonu od thrashových vlivů a silnému posunu do melodiky, čemuž pomohl i Hansiho vylepšený hlasový projev, na kterém je jasně znát tvrdá práce a vyzpívanost. ..|
Dnes je 1.8.2025, svátek má Oskar
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
|
[24.08.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
Brutal Assault XV, 12.-14.8.2010, vojenská pevnost Josefov, Jaroměř - štvrtok
|
[23.08.2010] |
IRON MAIDEN - The Final Frontier
|
[23.08.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[22.08.2010] [hodnocení: 4/10] |
|
[21.08.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.08.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
BLIND GUARDIAN – Somewhere Far Beyond
|
[19.08.2010] [hodnocení: 10/10] |
Peter SÁMEL (METALINDA) - Je to strašně těžké, aby kapela přežila takovou dobu
|
[18.08.2010] |
|
[18.08.2010] [hodnocení: 4/10] |
|
[17.08.2010] [hodnocení: 7/10] |
STIV BATORS - Dvacet let po smrti...
|
[17.08.2010] |
CZECH ROCK BLOCK, 6. - 7. srpna 2010, Plasy, Velká louka
|
[16.08.2010] |
|
[16.08.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.08.2010] [hodnocení: 5/10] |
JACKYL - When Moonshine And Dynamite Collide
|
[14.08.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.08.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
BLIND GUARDIAN – Tales from the Twilight World
|
[12.08.2010] [hodnocení: 9/10] |