Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
Třicet let od vydání neskutečného alba "The Wall" britské skupiny Pink Floyd představil Filip Benešovský, hudebník a producent, české uvedení "Zdi" - rockové opery, která se po tolika letech stala klasikou. Velmi nákladná show, za kterou by se nemusely stydět ani zahraniční hvězdy, proběhla poslední říjnový den v pražské O2 aréně.
Studiový projekt v čele s legendárním Joe Lynn Turnerem nepřináší na poli melodického hard rocku vůbec nic nového. Tak, to bychom měli odbitou kritickou „povinnost“ a honem pryč od těchto zbytečných formalit, od teď bude ruka recenzenta vedena výhradně jeho pocity. Ty jediné totiž mohou být tím hlavním arbitrem, který v nekonečné řadě letos vycházejících desek v daném ranku rychle a jasně určí postupující do dalších kol. A v tomto případě dokonce i jednoho z vítězů. ..
Vídeň je mojí oblíbenou destinací a tak, když jsem se dozvěděla, že švédská rocková (skoro již legenda) Hardcore Superstar nezavítá do České republiky, bylo mi jasné, že jejich koncert ve Vídni si nemůžu nechat ujít. Tentokrát jsem na ně tedy vyrazila s kolegyní Karolínou, která je měla možnost shlédnout již letos v létě, a jelikož mi sdělovala svoje dojmy z onoho koncertu, nemohla jsem se těšit víc...
Poměrně kvalitní práci předvádí na svém debutovém minialbu „Stillness“ mladá italská kapela HELLCIRCLES. Pětice borců drtí tradiční heavy metal, který sice nepřináší žádné překvapení, ani nevyráží dech, ale minimálně dělá radost silnou vyzrálostí. Všechny skladby obsahují veškeré ingredience, které tento konzervativní žánr vyžaduje. Nechybí tedy rychlejší tempa (o vyložený kvapík se ale nejedná), spousta melodií, harmonická sóla a naprosto tradiční vypjatý vokál. Právě ten je v tomto případě nejvíce kontroverzní. Marco Parisi se sice tak nějak drží v mantinelech..
23. apríl 1988. „Seven deadly sins, seven ways to win...“ prvý raz zaznelo v gramofónoch tých, ktorí mali to šťastie a na rozdiel od autora článku vtedy už žili. Posledný zásek Železnej Panny pred pádom železnej opony je tak čarovný, že tvorcovia akéhokoľvek fantasy filmu môžu ísť pokojne znova čurať do piesku. Nezabudnuteľná atmosféra za hrubými stenami sa skrývajúcich obrovských prezdobených tajomných hradných siení láka na exkurziu útrobami tohto geniálneho kotúča opakovane a servírovaných 44 minút má vždy..
Z vesmírného plutí předešlé desky se tentokrát přesouváme někam do 18. až 19. století, konkrétně k tématu pistolnických soubojů, ve kterých si to chlapi byli schopni kvůli svým láskám rozdat na smrtelnou férovku. Moment brutality se zde tře o vrcholný romantismus, do deseti osudných kroků se vejde tolik pocitů a emocí, jako do celého života průměrného člověka 21. století. Ideální motiv pro mrazivý (ačkoliv zdaleka ne dokonalý) obal desky. A také příležitost pro hrátky s názvem alba, kterým kapela vtipně připomíná..
S touhle kapelou nemůžete šlápnou vedle, ať už si od ní pustíte cokoliv. To se totiž může stát pouze v případě, když je cesta k výsledné nahrávce strojově koncipována, složitě vymýšlena a dedukována. U tvorby Stevena Wilsona tomu tak nikdy nebylo. On své umění tvoří intuitivně, vycházejíc přitom z impulzů nejvnitřnějšího rozpoložení, neduálně, bez ohledu na vnější okolí a polaritu mysli. Tato sféra je pro všechny lidi dostupná, proto když se na ní kdykoli při poslechu dokážeme napojit, splyneme s hudbou ..
Bulletboys vždycky stáli jaksi na okraji mého hairmetalového zájmu. Samozřejmě, jejich debut patří mezi to lepší, co lze v tomto ranku slyšet, ovšem další desky „Freakshow“ a „Zaza“ už sílu postrádaly. O vyloženě nepovedené „Acid Monkeys“ se nemá ani smysl zmiňovat. Jak se dalo čekat, Bulletboys v polovině devadesátých let zmizeli z povrchu zemského. Zpěvák a hlavní postava kapely Marq Torien (vlastním jménem Mark Maytorena) ještě nějaký čas působil v řadách formace Motown. Po ostatních členech..
Před třemi lety se na studiové bázi odehrál jeden z nejnečekanějších reunionů. Po všech ústrcích ze strany médií, ale i muzikantských kolegů, se s deskou „IV“ vrátila kapela Winger. Album „IV“ působilo skutečně smysluplně. V jistých ohledech navazovalo na poslední počin „Pull“ ze třiadevadesátého, čerpalo také ze sólové (nutno dodat, že velmi odlišné) kariéry frontmana Kipa Wingera a ohlédlo se i za dobou, kdy Winger byli v hibernaci. O to překvapivě a o to méně smysluplněji působí novinka „Karma“. ..
Když poslouchám novinku kapely For Selena And Sin, v porovnání s prvním albem mám pocit, že každé musela nahrát jiná kapela. "Nové album zní víc tak, jak bychom chtěli hrát naživo", dozvěděla jsem se. Tedy dobrá, Selenu jsem sice naživo neviděla mockrát, ale musím znat, že živému projevu kapely se nové album skutečně blíží mnohem víc.
Z těch letošních comebacků aby se člověku skoro zatočila hlava. Vrací se nejen velká jména válcující hitparády, ale i kapely, které byly považovány spíše za takovou druhou ligu. K těm patří i Little Caesar, kteří po sedmnácti letech přispěchali s novou deskou. A jak tihle „Whitesnake pro chudé“ zní s odstupem skoro dvaceti let? Příjemně, poslechově... ehh, staromilsky. Přijde mi, že si kapely, které koncem osmdesátých let měly pár hitů v hitparádě a několikrát se ukázaly na MTV, myslí, že pokrok je slovo..
„Grounded“ může znamenat, že má někdo zaracha a u METALIUM to skutečně vypadá tak, že je na poslední tři roky někdo zamknul ve studiu a nedovolil jim ani na chvíli vylézt na denní světlo. Jinak si totiž těžko dovedu vysvětlit produktivní rovnici „co rok, to deska“. Nejsem příznivcem takto zběsilého tempa, protože, co si budeme povídat, málokterá kapela má na to, aby byla schopna plivat jedno album za druhým a přitom pokaždé přijít s něčím novým, co by jednotlivá díla nějak výrazně diferencovalo. ..
Olafu Lenkovi se nedá upřít, že za dlouhá léta produkce své kapely dokázal vytvořit originální zvuk, který ji umožňuje rozpoznat už po několika zahraných tónech. Nic na tom nezměnily ani vokální převraty, jelikož všechna tři hrdla, která zatím pěla na osmi deskách AT VANCE, jsou velmi typově podobná. Problém je, že jedním z aspektů okamžitého rozpoznání jsou zároveň skladatelské postupy, které velmi splývají a snad jen ortodoxní fanoušek by dokázal přesně určit, z kterého alba je ta která píseň. Novinka tuto tvůrčí zakořeněnost ještě umocňuje...
Vida, další zajímavá banda, která se zrodila za dlouhých zimních nocí ve Finsku. Tahle to má dokonce v názvu. Ačkoli Winterborn fungují už od roku 2004 a mají za sebou jeden zářez v podobě alba „Cold Reality“, zatím se jim větší pozornosti nedostalo. To by se ale mělo změnit díky novince „Farewell to Saints“.
Velice příjemný debut natočila kapela DREAM ARIA z Toronta. Celkem těžce definovatelná muzika, pohybující se na pomezí hard rocku a popu. Svým způsobem moderní odpověď na styl zvaný AOR, neboli rock pro dospělé. Kapela kolem vynikající zpěvačky Ann Arie Burstyn sází jeden hit za druhým, ale dostat se do jejich muziky vyžaduje dostatek trpělivosti. A v tom je kouzlo „Transcend“. Nic tu totiž není tak, jak by člověk předpokládal. Kapela si strčí sólo kam se jí zachce, úplně obrátí náladu skladby. ..
Člověk ani neví, co si o tom Lynchovi má myslet. Před dvanácti lety odešel z Dokken, že dál rockovou hudbu hrát nebude, před deseti lety vydal vizionářskou rapovou desku "Smoke This", aby se vzápětí spojil s bývalým parťákem od Dokken, basistou Jeffem Pilsonem a pod hlavičkou Lynch/Pilson připravili progmetalové album "Wicked Underground". Následně se struník jal obnovit svou starou partu, jakýsi někdejší trucpodnik Lynch Mob. Se svým druhým zpěvákem Robertem Masonem (nazpíval druhé bezejmenné album..
Po vysilujúcej „World Slavery Tour“ si chlapci konečne mohli dopriať niekoľkomesačného šlofíka, ktorý však rýchlo prerušilo vydavateľstvo s tým, že chce mať čo najrýchlejšie na stole nový album. Dickinson spomína, že album vznikal pod tlakom a nepatrí k jeho obľúbeným. Na mnohých miestach „Somewhere in Time“ to bohužiaľ je vidieť. Ako obaja gitaristi, tak aj Steve Harris začínajú pracovať s gitarovými a basovými syntetizátormi. Kapela sa totiž na takú banalitu akou je rozpočet, už dávno pozerať nemusí, chlapi ..|
Dnes je 28.7.2025, svátek má Viktor
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
THE WALL 2009 – 31.10.2009, Praha – O2 aréna
|
[14.11.2009] |
|
[14.11.2009] [hodnocení: 9/10] |
HARDCORE SUPERSTAR, AVATAR (v rámci festivalu Bash) - 30.10.2009, Vídeň, Ottakringer Brauerei
|
[13.11.2009] |
|
[13.11.2009] [hodnocení: 6/10] |
IRON MAIDEN - Seventh Son of the Seventh Son
|
[12.11.2009] [hodnocení: 10/10] |
|
[12.11.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[11.11.2009] [hodnocení: 10/10] |
|
[11.11.2009] [hodnocení: 7/10] |
|
[10.11.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
FOR SELENA AND SIN - Primrose Path
|
[10.11.2009] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.11.2009] [hodnocení: 7/10] |
METALIUM - Grounded - Chapter Eight
|
[08.11.2009] [hodnocení: 5/10] |
|
[07.11.2009] [hodnocení: 6/10] |
WINTERBORN – Farewell to Saints
|
[07.11.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[06.11.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[06.11.2009] [hodnocení: 6,5/10] |
IRON MAIDEN - Somewhere in Time
|
[05.11.2009] [hodnocení: 7/10] |