Myles KENNEDY - The Art Of Letting Go
Myles Kennedy je síce výborný spevák, aj pôsobí...

MAYHEM - Chimera
Bylo jasné, že po mrazivé a ( za mě) nejlepší The...

MAYHEM - Ordo ad Chao
Návratová Atillova deska pokračuje tam, kde...

SLADE II - Keep On Rockin`
To, že kapela nemá ani jedno desiatkové album,...

Ladislav KŘÍŽEK - Kam hvězdy chodí spát
Za mě strašně promarněná příležitost k tomu, aby...

SLADE II - Keep On Rockin`
Nač recenzovat kapelu která kupodivu nemá ani...

THUNDERSTONE - Apocalypse Again
Člověk se pořád učí, k tomuhle albu jsem se...

SLADE II - Keep On Rockin`
Měll jsem rád kapely 70. let a stále si jejich...

MARILYN MANSON - One Assassination Undxer God - Chapter 1
Jednu z nejočekávanějších desek tohoto roku...

WITHIN SILENCE - The Eclipse of Worlds
od Čezka, kde je úplně marné hledat metalové...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Loučení bylo těžké a dojemné. Nicko však ví, že věk nezastaví

Že by Nicko McBrain odcházel z Iron Maiden na vrcholu sil se říct nedá. Na těch byl někdy kolem alba „Fear Of The Dark“, kdy s prstem v nose vypálil bubenickou salvu v „Be Quick Or Be Dead“ způsobem, který mu mohl závidět lecjaký mladý borec. Tehdy bylo Nickovi čtyřicet let. S Iron Maiden za všechna léta srostl a stárnul při nich. Jenže bubeník pozná ubývání sil rychleji než kytaristé nebo basista, obzvlášť, když je od ostatních o něco starší. A Nicko jej poznal právě teď. Ne dřív, než to poznali fanoušci, protože už několik let, minimálně od desky „The Book Of Souls“ se vedly debaty o jeho úderu, který se stával méně razantní a jeho hra jako kdyby v některých chvílích kapelu zpomalovala.

Nicko dřel, snažil se věci postavit čelem, ovšem přidružené zdravotní problémy mu dělaly čím dál větší problémy. Zázračně se zotavil z lehké mrtvičky a vrátil se zpět, jenže přišel prosinec 2024 a ten vláček po dvaačtyřiceti letech dojel do konce. McBrain je srdcař a s Iron Maiden zůstane alespoň občas v zákulisí, kde jistě bude sledovat, jak se na bubenické stoličce potí jeho nástupce. O tom, zda byla volba Simona Dawsona správná a zda jej nepostihne podobný osud jako nešťastného Blaze Bayleyho, je zatím předčasné mluvit. V tuto chvíli je třeba před Nickem smeknout a vyjádřit hlubokou úctu k jeho letité práci.

Jan Skala, 10.12.2024

MAYHEM - Grand Declaration Of War


10. srpna 1993 skončila jedna black metalová éra a scéna byla v troskách. Euronymova smrt neměla žádný globální dosah, jak by se mohlo soudit z kultu, který se kolem něho a Mayhem záhy vytvořil, ale bestialita činu a skutečnost, že jej spáchal výrazný člen black metalové komunity a Euronymův spoluhráč, byla ostře pikantní, takže bulvár měl sousto k nezaplacení. Pro Varga Vikernese si policie přišla velmi brzy, protože na místě činu našla jím podepsanou smlouvu s Euronymovým vydavatelstvím Deahtlike Silence Production..více

[recenze]

[19.12.2024]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


ARIES DESCENDANT - From the Ashes of Deceit


Kdo by chtěl psa bít, v tomhle případě by si hůl patrně snadno našel. Pod křídly Frontiers vychází další projekt, v němž se schází hudebníci, jejichž životopis není úplně zanedbatelný, byť o přelomová jména metalová scény v nich jen zlehka zavadíte, tvoří příjemnou, přístupnou a líbivou muziku a pravděpodobnost, že skladby z debutu „From the Ashes of Deceit“ (případně z nějakého pokračování) budou někdy znít z pódia, není úplně vysoká. Na druhou stranu, argument pro hledání hole celkem snadno oslabí fakt, ..více

[recenze]

[18.12.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


AS I LAY DYING - Through Storms Ahead


Je jasné, že jedna z největších hvězd metalcorového stylu As I Lay Dying vždycky vstávala a padala s osobností zpěváka Tima Lambesise. Člověka natolik kontroverzního, že kapelu už jednou pohřbil, když musel jít na pár let do vězení za plánování vraždy bývalé manželky. Člověka, která má zjevně problém se ženami stále, protože prochází rozvodovým řízením, které provází žaloba z násilností vůči jeho další ženě. Lambesis tvrdí, že obětí je on, ale ve výsledku na As I Lay Dying to má znovu destruktivní dopad. ..více

[recenze]

[18.12.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


TIERRA SANTA - Un viaje épico


Španělé Tierra Santa žijí ve svém vlastním světě. I kdyby se kolem přehnalo padesát hudebních trendů, ve Svaté Zemi se vždy bude hrát melodický heavy metal, jehož tvar byl nalezen před pětadvaceti lety, a od té doby se s menší či větší pravidelností připomíná v ustálené a věrné známé podobě. A bůhví čím to je, že se člověk na každou novou studiovku kapely těší a raduje se z ní, třebaže v podstatě poslouchá pořád dokola to samé. ..více

[recenze]

[17.12.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


CLEANBREAK - We Are The Fire


Cleanbreak mají větší životnost, než se čekalo, přestože i pravděpodobně je postihlo všeobecné šetření. Před dvěma lety se mluvilo o superskupině, v jejímž čele stojí mladý střelec James Durbin (ex-Quiet Riot), jemuž sekundují Mike Flyntz z Riot V a rytmická sekce od křesťanských Stryper Perry Richardson a Robert Sweet. To už neplatí a ani jeden z členů Stryper se v rámci Cleanbreak neobjevuje. Projekt se smrskl pouze na dvojici Durbin – Flyntz, kteří se na promofotkách prezentují jako hlavní tahouni, ..více

[recenze]

[17.12.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


CRIMSON SUN - Sorrowbreaker


„Šikovní kluci a děvče z Crimson Sun jsou zpět s novou a vzrušující hudbou! Pětice Finů, která rozrazila bránu s novým albem „Sorrowbreaker“, opět ukazuje špičkovou ukázku toho, co znamená moderní melodický metal, přináší ultrachytlavé refrény a energicky současný zvuk dychtivým uším široko daleko…“ Ou, sebevědomí šikovným klukům a děvčeti z Crimson Sun (provolání je převzato z jejich stránek) fakt nechybí. Je fakt, že lepkavě chytlavou vějičku nahodit umí, ale budete-li se snažit ponořit trochu hlouběji, můžete se nepěkně potlouct, ..více

[recenze]

[16.12.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]


SLADE - You Boyz Make Big Noize


Kromě Jima Ley, který byl o tři roky mladší, překročili všichni členové Slade v roce 1986 čtyřicítku, což byla skvělá doba na krizi středního věku. Noddy Holder vyprávěl, jak si připadá, že stárne, Don Powell přestal chlastat, protože se jeho návyk na alkohol zhoršil do té míry, že nad ním visela léčebna a rozvod. Do deníku, který si vedl od roku 1973, na začátku roku 1986 udělal poznámku: „Zemřel Phil Lynott“, kterou o deset dní později doplnil sebezpytujícím „Právě jsem přestal chlastat“...více

[recenze]

[16.12.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


MASSACRE - Necrolution


Skutečnost, že Massacre byli u toho, když se kalila death metalová ocel, Kamovi Lee nikdo neodpáře. Přestože nevzpomíná úplně rád na dobu, kdy kapela vydala legendární debut „From Beyond“, dokázal se i přes tvrdé boje s někdejšími spoluhráči k zavedené značce vrátit. Ačkoliv tahle parta neměla nikdy na růžích ustláno a kvůli zpoždění debutu jim průkopnickou roli uzmuli jiní, je v současnosti jednou z formací, která udává tón zbytkům death metalové scény. ..více

[recenze]

[15.12.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]


Kam LEE (MASSACRE) - Nemám rád From Beyond. Byla to strašná doba!


Kam Lee je bezesporu jednou z největších legend death metalu. Stál u jeho zrodu v dřevních dobách Death a následně v Massacre, přičemž nastavil mantinely pro ultimátní deathový vokál, což dělá dodnes, kdy s Massacre vydává novou desku. Je ikonou kapely, o níž musel bojovat s někdejšími spoluhráči a stavět ji znovu od základu. K věcem, které se udály v dávné minulosti či před pár lety, se vrací jen s velkým sebezapřením. Před rozhovorem vzkázal, že nechce mluvit o Rocku Rozzovi, Terrym Butlerovi či Chucku Schuldinerovi. ..více

[rozhovory]

[15.12.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]


DANGER ZONE - Shut Up!


Italové Danger Zone sní nekonečný americký sen tak trochu v režimu přískokem vpřed. Zárodek kapely (který už nikdo ze stávajících členů nepamatuje) se objevil už v roce 1980 pod názvem Sbarbation. Po třech letech se přetransformovali do Danger Zone (to už u toho byl kytarista Roberto Priori). Když v roce 1988 (do škopků už tloukl Paolo Palmieri a zpěvu se ujal Giacomo Gigantelli) otevřeli ve Veroně koncert pro Saxon, napadlo promotéra Francesca Sanavia, že by je mohl poslat dobýt Ameriku,..více

[recenze]

[14.12.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


Bill WYMAN - Drive My Car


Tahle deska je z kategorie neuvěřitelných. Ne proto, že jí vydává bývalý basista The Rolling Stones, ale protože Billu Wymanovi je osmaosmdesát let a pořád ještě má chuť do aktivního muzicírování, přestože před více než třiceti lety, kdy opouštěl kapelu, prohlašoval, že si potřebuje od hudby odpočinout. Ve světle toho, že i v tak kmetském věku vydává novou desku, to vypadá, že si potřeboval odpočinout od narcisů Micka Jaggera a Keitha Richardse, od nichž zažil mnoho ústrků. ..více

[recenze]

[14.12.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


IOTUNN - Kinship


Když před třemi lety přišli Dánové Iotunn s albovou prvotinou, odhalili, že si libují v rozsáhlých skladbách – máte-li na desce sedm kousků, jejichž celková hrací doba těsně přesahuje hodinu, a nejkratší kompozice zabere víc než čtyři a půl minuty, je jasné, že máte-li ambice zaujmout širší masu posluchačů, měli byste mít nápadů na rozdávání, vypravěčský talent a odvahu. Příznivě přijatý debut „Access All Worlds“ potvrdil, že Iotunn těmito vlastnostmi vládnou a aktuální deska „Kinship“ podtrhuje, že z Iotunn se klubou vypečení hudební megalomani..více

[recenze]

[13.12.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


VAN ZANT - Always Look Up


V době, kdy legenda jižanského rocku Lynyrd Skynyrd a její pokrevní příbuzní 38 Special rezignovaly na vydávání nových desek a definitivně sami sebe odsunuly do kategorie kapel, které žijí pouze z minulosti, přišla po dlouhých šestnácti letech řada na bratrský projekt lídrů obou formací Johnnyho a Donnieho Van Zantových. Spolupráci načali na konci devadesátých let (pokud nebudeme počítat krátkou epizodu v polovině osmdesátých let, při níž šlo spíše o Johnnyho sólovou tvorbu), ..více

[recenze]

[13.12.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


TO/DIE/FOR - Epilogue


Pokud vás oslovilo debutové album To/Die/For „All Eternity“, muselo vám při pohledu na obal druhé desky „Epilogue“, jež vyšla dva roky po prvotině (v první polovině diskografie kapely to byla oblíbená doba pro vydání novinky) srdce zaplesat – pokud bych měl hlasovat pro cover z dílny To/DieFor, který nejlépe charakterizuje obsah desky, vyhrála by romanticky mrazivá melancholie alba „Epilogue“. Přesně taková byla hudba na „All Eternity“, přesně taková je hudba na „Epilogue“...více

[recenze]

[12.12.2024]

[Savapip]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


MAYHEM - De Mysteriis Dom Sathanas


"Volal mi Euronymous a řekl, že Dead udělal něco skvělého, že se zabil," vzpomínal na duben 1991 basista Necrobutcher. Deadova sebevražda jej (stejně jako nikdo jiného) nepřekvapila. Psychicky nemocný zpěvák o smrti mluvil často a považoval se za bytost z jiného světa od té doby, co prodělal v deseti letech po úrazu na lyžích klinickou smrt. 8. dubna 1991 si splnil sen, a aby si byl jistý, že vše dotáhne do konce, nejprve si podřezal žíly a pak si brokovnicí ustřelil hlavu. ..více

[recenze]

[12.12.2024]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]


CROSSBONE SKULLY - Evil World Machine


Inspirace u AC/DC jsou věčné, ovšem je otázka, zda i posluchačky vděčné. Australané, ač dnes už fungující pouze v módu Young, Johnson a parta nájemných dělníků (u Stevieho Younga by se možná o nějaké relevanci mluvit dalo), jsou společně s The Rolling Stones největší rockovou kapelou světa, ovšem to jejich následovníkům či vykradačům nezaručuje podobný status. Proč taky? AC/DC bývali léta kritizováni za to, že na jejich deskách se neobjevuje žádná známka ..více

[recenze]

[11.12.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 5,5/10]


MONOLITHE - Black Hole District


Monolithe hrají poměrně složitou hudbu, ale to jim nedělá problém přicházet s novými deskami vcelku často. Po necelých dvou letech jsou zpět. Francouzští představitelé neotřelého progově laděného doom metalu vydali desáté řadové album, jmenuje se „Black Hole District“ a symbolika desítky je jím přímo nasycená. Je tu deset skladeb, z nichž pět má rovných deset minut. Druhá pětka slouží vždy jako intro k dlouhému songu a má přesně jednu minutu. Monolithe si rádi hrají s čísly a je to pro ně jedno z poznávacích znamení...více

[recenze]

[11.12.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Listování : << 2 / 640 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.58335 sekund.