SAINT - Immortalizer
Že ste tu páni na nich natrafili...pritom táto...

XIII. STOLETÍ - Noc vlků
Osm let čekání na novou desku mé nejoblíbenější...

KOMUNÁL - Nedáme se zlomit
Na koncertech to klukům pořád jde, ale poslední...

KOMUNÁL - Nedáme se zlomit
Skoro bych i souhlasil ale Kolář vážně v kondici...

DREAMTALE - Seventhian...Memories of Time
A mně zase nesedí nepříjemný nemelodický hard...

DREAMTALE - Everlasting Flame
Výměna skvělého Erkkiho Seppänena byl krok...

DIAMOND ALICE - Diamond Alice
Ty jo, kde jso to vyštrachal? Evidentně nějaký...

GREAT WHITE - Back To The Rhythm
Jedna z mála těch novějších desek, která mě...

DIAMOND ALICE - Diamond Alice
Za mě překvapení jak prase. Konečně výborný...

FATE - Reconnect n` Ignite
V pohode:) Dík za reakciu.












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Negativní recenze jako forma psychického násilí?

Často přemýšlím, jaký dopad mohou mít recenze na konkrétní autory. Ať už jde o filmy, knihy nebo muziku, většina umělců se shoduje, že je reakce na jejich dílo zajímá, a "ten, kdo říká opak, nemluví pravdu". Věřím tomu, když totiž - zcela nevhodně - vztáhnu dané tvrzení na sebe, pak i mě zajímají reakce na mé články, přičemž pozitivní ohlas zahřeje na duši, a negativní komentář rozladí, třebaže se člověk během let přece jenom trochu otrkal. V tomto ohledu mě zaujal výrok režiséra a herce Ondřeje Sokola, jenž v jednom nedávném rozhovoru tvrdí, že čistě negativní recenze je vlastně způsob psychického násilí. Tento na první pohled nepřiměřený výrok má své hluboké opodstatnění. Nikdo není vůči názorům okolí imunní a každý rýpanec vleze kousek pod kůži, zanechá nepatrný, ale citelný otisk. Možná by na to měl brát kritik při psaní recenze ohled, samozřejmě v souvislosti s tím, kdo jeho slova může reálně číst. V našem případě se asi nemusíme ohlížet na recenze zahraničních alb. Jejich autoři o naše slova zavadí velmi sporadicky, a pokud ano, pak půjde spíše o pozitivní hodnocení, jenž jim sami nabídneme k přečtení. Při recenzování domácích alb je ale jistá míra ohleduplnosti na místě. Za každou deskou, za každou skladbou a za každým tónem se ukrývá obrovské množství práce a prostředků. Nikdo přitom nenahrává své dílo se záměrem stvořit odpad nebo terč posměchu. Sám za sebe přiznávám (aniž bych přeceňoval dosah mých recenzí!), že mně podobný odstup sem tam chybí. Tento úvodník budiž závazkem, že se na tom pokusím trochu zamakat.

Petr Štěpnička, 15.11. 2024

WOLFHEART - Draconian Darkness


Jen jednou ve své historii melodeathaři Wolfheart porušili tradici edice desek tak, že se letopočet vydání neposunul o dva roky. Od čtvrtého alba „Constellation of the Black Light“ však tempo pravidelně dodržují, a jak je vidět, dokonale finské čtveřici sedí. Nenarušil jej ani fakt, že v mezičase od vydání velmi silného počinu „King Of The North“ trávila kapela nějakou dobu koncertováním po Spojených státech, Evropě i na okruhu po rodném Finsku, takže sedmá řadová deska „Draconian Darkness“ ..více

[recenze]

[20.09.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


David GILMOUR - Luck And Strange


David Gilmour patří k hrstce skutečných hvězd, které jsou stále činné a na jejichž desky se pořád ještě čeká. Čekají na ně fanoušci, čekají na ně i hudební kolegové, protože kromě Jimmyho Page, Keitha Richardse a možná ještě Ritchieho Blackmorea, je Gilmour posledním velkým kytaristou, který začínal v bájných šedesátých letech, stále vydává nové desky a má chuť tvořit. Už jen za to si vyslouží smeknutí klobouku. Když si každou novou desku (nevydává jích mnoho…) poslechnete, máte chuť smeknout pokrývku hlavy podruhé. ..více

[recenze]

[20.09.2024]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


THEATRE OF TRAGEDY - Velvet Darkness They Fear


„Když jsme nahrávali „Velvet Darkness They Fear“, vládl totální chaos…“ Není důvod tomuto dávnému tvrzení Liv Kristine nevěřit, ale soudě podle konečného výsledku, atmosféra při natáčení neměla na vyznění druhého alba Theatre Of Tragedy sebemenší vliv. Na druhém albu norského septeta je všechno ideálně uspořádané a srovnané, pro budoucí stylový posun nebylo dosud možné hledat důvod, stopy, či jakékoliv jiné znamení. Ačkoliv Theatre Of Tragedy poměrně úzce navazovali na rok a čtvrt starý debut,..více

[recenze]

[19.09.2024]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


GREAT WHITE - Once Bitten


„Sunset Strip bylo to pravé místo… na pódiu nebylo nic jiného než spandex a kožené bundy, kovbojské boty, šátky, praštěné klobouky, glam rock ožil,“ vzpomíná ve své knize Jack Russell. „Já jsem si ale nikdy vlasy neupravoval, jako kdybych strkal péro do zásuvky. Ty třpytky, to nebyl můj styl,“ dodal zpěvák. S vyzněním Great White, jaké představili na albu „Shot In The Dark“ přesně zapadli do losangeleské scény a na rozdíl od přivandrovalců Poison či Guns N`Roses byli domovskou kapelou...více

[recenze]

[19.09.2024]

[Jan Skala]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


BLITZKRIEG - Blitzkrieg


Je pětačtyřicet let poté, co ve Velké Británii explodovala Nová vlna britského heavy metalu, relevantní produkovat hudbu takového ražení? Blitzkrieg jako jedni z tatíků zakladatelů na to mají právo, ale otázka je takřka totožná. Mohou s tím ještě někoho oslovit, když jedou podle totožného vzorce jako v roce 1980 nebo 1981, kdy patřili k nejmodernějším a nejdravějším kapelám? Dnes, kdy je doba někde jinde a i největší frajeři stylu se museli přizpůsobit, místo toho, aby sveřepě trvali na tom, co bylo kdysi...více

[recenze]

[18.09.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]


LEPROUS - Melodies Of Atonement


Norskou bandu Leprous zná dnes téměř každý, kdo se zajímá o tvrdší muziku. Parta v čele s charizmatickým zpěvákem a klávesákem Einarem Solbergem začínala jako metalová kapela, která se vzdělávala u Ihsahna, ale v průběhu let svůj výraz zjemnila. D jejich progresivního rocku se schovají hrátky s popem, klávesami, smyčci, ale stále také s metalem. Kapela vždy měla svébytný rukopis, ale zároveň měnila náladu jednotlivých alb. Poslední dvě byla pestrá, ale rozhodně by se nedalo říci, že by byla tvrdá...více

[recenze]

[18.09.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


KNIGHTS OF THE REALM - Darker Than Leather


Pro obrázek o tom, kudy vedou cesty švédských Knights Of The Realm, je odvolávání se na působiště členů kapely trochu zavádějící, ale když se vám v portfoliu objevují Tiamat, Avatarium, Eclipse, Tank, či The Night Flight Orchestra, je jasné, že po personální stránce má stockholmská čtveřice slušně nabito. Daleko podstatnější je, že Marcus von Boisman, Lars Magnus Henriksson, Mats Rydström a Lars Sköld (pouze basista Rydström se v rámci Knights Of The Realm neschovává za přezdívku) mají zjevně v krvi britskou novou heavy metalovou vlnu, ..více

[recenze]

[17.09.2024]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]


VEONITY - The Final Element


Pokud na předešlých pěti albech severských rychlomelodiků Veonity může být něco považováno za výraznější slabinu, pak je to zpěv předáka a kytaristy Anderse Skölda. Těžko říct, jestli to švédskému kapelníkovi konečně došlo, případně mu někdo něco naznačil, jisté ovšem je, že na šesté řadovce na pozici frontmana stojí jiná osobnost, konkrétně Isak Stenvall, který dříve působil v partě Lancer. ..více

[recenze]

[17.09.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


GTR - GTR


To, že superskupiny nemívají dlouhého trvání, je známé. Většinou se v nich sejdou slavné osobnosti, u kterých po původním nadšení a velkohubých prohlášeních ve stylu „měli jsme spolu hrát už dávno“ převáží egoistická stránka a původně zamýšlené ideály jsou rychle do kopru. Většinou zbyde jedna, maximálně dvě desky, které kvůli nepropagaci hlavními osobnostmi bryz zapadnou. Některé z nich přece jen zůstanou jako utajená ozdoba rockové historie, což je i případ projektu GTR (pojmenovaném podle zkratky pro kytaru, ..více

[recenze]

[16.09.2024]

[Jan Skala]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


DREAD OGRE – Get Ready for the Storm


Švédi Dread Ogre mi vyrazili dych. Absolútne. Na debute "Get Ready For The Storm" naservírovali heavy metal v dokonalom spojení s doom metalom. Keď ich počujem nemôžem si pomôcť, akoby som počul mladú krv a nástupcov Candlemass. Fantastický vokál, do ktorého dokonalo zapadajú pumpujúce nástroje. Nádhera.

Album „Get Ready for the Storm“ nemá čas na žiadnu vatu, ani prázdne miesta, asi preto nie je až taký dlhý. ..více

[recenze]

[16.09.2024]

[Ján Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


BRAINDRAG - Coure roent


Jedenáct let se katalánští Braindrag (zejména prostřednictvím tří EP) zastřelovali, než se jim definitivně podařilo udělat dlouhohrající zářez do diskografie. Zvláštní je, že všechna EP kapela vydala v období let 2017 – 2019, a potom si zase dala čtyřletou pauzu. Zvláštní je to o to víc, že třetí EP „Atraverme“ je výcucem z prvních dvou, neboť v mezidobí do kapely nastoupila zpěvačka Mireia Pérez, která nově přezpívala některé z již zveřejněných skladeb. Po studiové odmlce Braindrag začali vypouštět singly, ..více

[recenze]

[15.09.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


DELIVER THE GALAXY - Bury Your Gods


Jak to bylo s pyramidami v Egyptě? A co zajít ještě kousek víc do minulosti - co Sumer? Kdo tam postavil velké stavby a dal lidem vědomosti? Odpověď je jasná – mimozemšťané. Alespoň o tom zpívají Deliver The Galaxy z Německa na nové desce „Bury Your Gods“. Němci nejsou žádní zajíci, mají za sebou za dvanáct let dvě desky a EP. Jejich třetí deska obsahuje třináct kousků (včetně intra a outra) a nabídne tři čtvrtě hodiny melodického death metalu...více

[recenze]

[14.09.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


D`ARTAGNAN - Herzblut


Mušketýrský rock? Ani norimberská šestice D`Artagnan se nepouští do definice tohoto pojmu a raději doporučuje udělat si obrázek poslechem jejich muziky. Aktuálně ji zvěčnila do kolekce „Herzblut“, jež je za první dekádu existence kapely šestou v pořadí. Chcete-li přece jen nějakou bližší definici, stačí zmínit, že část kapely je (či byla) ne náhodou propojena s veselými folkáči Feuerschwanz, že rockové rytmy a lidové motivy D`Artagnan míchají hodně chytlavým způsobem, že jejich muzika dostane ideální rozměr ..více

[recenze]

[13.09.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


VISION DIVINE - Blood and Angel´s Tears


Na italské formaci Vision Divine lze krásně pozorovat umělecký oblouk, který ve své kariéře vyklenul Carlo Andrea Magnani alias Olaf Thörsen. Od devadesátkových čistě power - speedmetalových začátků se propracoval k jemně progresivnímu poweru s mírnou dávkou moderní aury. V případě nejnovějšího zápisu s titulem "Blood and Angel´s Tears" Magnanimu s komponováním písní pomáhal klávesák Alessio Lucatti, a také (stále ještě nový) frontman Ivan Giannini...více

[recenze]

[13.09.2024]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]


THEATRE OF TRAGEDY - Theatre Of Tragedy


Kráska a zvíře. Metalové klišé, které vydatně nabobtnalo někdy v devadesátých letech a narazit na něj můžete i v současnosti, byť v menší míře (a v menší popularitě). Spojení jemného ženského zpěvu a kontrastního mužského chropotu fungovalo, funguje a věřím, že i fungovat bude, ze základního lidského spojení vždycky může vyrůst podmanivá atmosféra. Pídit se po tom, kdy a kde to poprvé vokálně zajiskřilo mezi křehkým slavíčkem a drsným hrubiánem, a díky komu všemu se z malého říčky stala řeka, by mohla být ..více

[recenze]

[12.09.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


GREAT WHITE - Shot In The Dark


Přestože stále ještě převládalo mladické nadšení ani ne pětadvacátníků, neúspěch debutového alba a následný konec u společnosti EMI nebyl příliš povzbudivým startem pro začínající kapelu, která se viděla na piedestalu minimálně losangeleské scény, ale místo toho musela začínat od začátku. Měla silnou oporu v manažerovi Alanu Nivenovi, který měl jasnou vizi, ačkoliv ještě nemířil na divokou stránku osobností kapely (zejména Jacka Russella), jak to později dělal při spolupráci s Guns N`Roses. Ne, že by Great White propagoval jako hodné hochy,..více

[recenze]

[12.09.2024]

[Jan Skala]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


VICTORY - Circle of Life


Celých deset let si museli počkat fanoušci Victory, potažmo Hermana Franka, na nečekaně povedené comebackové album "Gods Of Tomorrow", které Herman vydal pod hlavičkou legendární německé úderky Victory v roce 2021. V té době v kapele již žádný hráč pamatující vydání debutu nezůstal, nicméně Herman naskočil na palubu bezmála téměř před čtyřiceti lety a tak jej lze vnímat jako osobu, která soubor definuje zvukově i hudebně. Stal se výhradním autorem všech skladeb na posledních dvou albech ..více

[recenze]

[11.09.2024]

[Jirka Lulek]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


Listování : << < 7 / 636 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.63846 sekund.