SLADE II - Keep On Rockin`
To Luboš: Souhlas... Taky bych byl raději, kdyby...

SKARLETT RIOT - Caelestia
Uh, fakt skvělá deska.

Myles KENNEDY - The Art Of Letting Go
Myles Kennedy je síce výborný spevák, aj pôsobí...

MAYHEM - Chimera
Bylo jasné, že po mrazivé a ( za mě) nejlepší The...

MAYHEM - Ordo ad Chao
Návratová Atillova deska pokračuje tam, kde...

SLADE II - Keep On Rockin`
To, že kapela nemá ani jedno desiatkové album,...

Ladislav KŘÍŽEK - Kam hvězdy chodí spát
Za mě strašně promarněná příležitost k tomu, aby...

SLADE II - Keep On Rockin`
Nač recenzovat kapelu která kupodivu nemá ani...

THUNDERSTONE - Apocalypse Again
Člověk se pořád učí, k tomuhle albu jsem se...

SLADE II - Keep On Rockin`
Měll jsem rád kapely 70. let a stále si jejich...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Loučení bylo těžké a dojemné. Nicko však ví, že věk nezastaví

Že by Nicko McBrain odcházel z Iron Maiden na vrcholu sil se říct nedá. Na těch byl někdy kolem alba „Fear Of The Dark“, kdy s prstem v nose vypálil bubenickou salvu v „Be Quick Or Be Dead“ způsobem, který mu mohl závidět lecjaký mladý borec. Tehdy bylo Nickovi čtyřicet let. S Iron Maiden za všechna léta srostl a stárnul při nich. Jenže bubeník pozná ubývání sil rychleji než kytaristé nebo basista, obzvlášť, když je od ostatních o něco starší. A Nicko jej poznal právě teď. Ne dřív, než to poznali fanoušci, protože už několik let, minimálně od desky „The Book Of Souls“ se vedly debaty o jeho úderu, který se stával méně razantní a jeho hra jako kdyby v některých chvílích kapelu zpomalovala.

Nicko dřel, snažil se věci postavit čelem, ovšem přidružené zdravotní problémy mu dělaly čím dál větší problémy. Zázračně se zotavil z lehké mrtvičky a vrátil se zpět, jenže přišel prosinec 2024 a ten vláček po dvaačtyřiceti letech dojel do konce. McBrain je srdcař a s Iron Maiden zůstane alespoň občas v zákulisí, kde jistě bude sledovat, jak se na bubenické stoličce potí jeho nástupce. O tom, zda byla volba Simona Dawsona správná a zda jej nepostihne podobný osud jako nešťastného Blaze Bayleyho, je zatím předčasné mluvit. V tuto chvíli je třeba před Nickem smeknout a vyjádřit hlubokou úctu k jeho letité práci.

Jan Skala, 10.12.2024

CROSSBONE SKULLY - Evil World Machine


Inspirace u AC/DC jsou věčné, ovšem je otázka, zda i posluchačky vděčné. Australané, ač dnes už fungující pouze v módu Young, Johnson a parta nájemných dělníků (u Stevieho Younga by se možná o nějaké relevanci mluvit dalo), jsou společně s The Rolling Stones největší rockovou kapelou světa, ovšem to jejich následovníkům či vykradačům nezaručuje podobný status. Proč taky? AC/DC bývali léta kritizováni za to, že na jejich deskách se neobjevuje žádná známka ..více

[recenze]

[11.12.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 5,5/10]


MONOLITHE - Black Hole District


Monolithe hrají poměrně složitou hudbu, ale to jim nedělá problém přicházet s novými deskami vcelku často. Po necelých dvou letech jsou zpět. Francouzští představitelé neotřelého progově laděného doom metalu vydali desáté řadové album, jmenuje se „Black Hole District“ a symbolika desítky je jím přímo nasycená. Je tu deset skladeb, z nichž pět má rovných deset minut. Druhá pětka slouží vždy jako intro k dlouhému songu a má přesně jednu minutu. Monolithe si rádi hrají s čísly a je to pro ně jedno z poznávacích znamení...více

[recenze]

[11.12.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


TRIBULATION - Sub Rosa In Æternum


S trochou nadsázky prodělávají švédští Tribulation takový vývoj jako kdysi Paradise Lost, ačkoliv se to neodehrává pod ostřížím zrakem celé metalové scény jako evoluce Britů. V ledačems kapelu kolem Nicka Holmese a Grega Mackintoshe připomínají, přestože fanoušci se musí smířit s tím, že tak skvělé a stylotvorné dílo jako byla „Draconian Times“ nebo „Icon“ nevytvoří nikdy. Podobně jako tomu bylo u Paradise Lost, i u Tribulation je vývoj k dobru věci. Byla by škoda, kdyby zamrzli u debutu „The Horror“,..více

[recenze]

[11.12.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


Thrashmetalové novinky roku 2024 - část VI. - kapely ACCU§ER, INVERTED CROSS a FAÜST


Německá smečka, u které nikdo neví, jak správně napsat její název (zdali Accuser či Accu§er) vrhla na trh novou placku s titulem "Rebirthless". Slůvko vrhla je přitom zcela na místě. Tohle dílo působí jako chlístanec tekuté hmoty, který se prudkým nárazem roztříští o zem. Neskutečně hrubý námel, jenž se hrne prostorem a po necelých čtyřiceti minutách za sebou nechává pouze spálenou zem. Od této party jsme sice na neotesaný thrash zvyklí, tentokrát je ale hudební nadílka snad ještě intenzivnější. ..více

[recenze]

[10.12.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


OPETH - The Last Will And Testament


Psát o tom, co dokázali Opeth, by bylo jako nosit dříví do lesa. Je to jedna z nejvýznamnějších progresivně metalových kapel současnosti. Její bohatá diskografie je pestrá a nabouchaná kvalitou. Po pěti letech skupina konečně přišla s novou muzikou. Už bez bubeníka Martina „Axe“ Axenrota, jehož nahradil Waltteri Väyrynen, ale s deskou, která potěší spoustu příznivců starší éry Opeth. Album „The Last Will And Testament“ je překvapivě tvrdší než několik předchůdců, ..více

[recenze]

[09.12.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


SLADE - Rogues Gallery


I když America Slade plně nepřijala ani v roce 1984 a singl s původní verzí „Cum On Feel The Noize“ se vedle remaku od Quiet Riot neprosadil, vypadalo to, že kapela má na starém kontinentu konečně konsolidovanou pozici. Bubeník Don Powell přestal mít zaječí úmysly, opustil vizi, že by se mohl stát bubeníkem AC/DC nebo kapely Ozzyho Osbournea, s kterým popíjel po všemožných anglických putykách. Fanoušci také ukázali kapele vlídnější tvář. Jenže se problém se ukázal jinde, a šlo o tak nečekanou záležitost, že vyrazila dech..více

[recenze]

[09.12.2024]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


EMREI`S - Beatrice Reborn


… tak k tomu konečně toho řízka pustili…
Když před deseti lety vydali Wishmasters debut „Beatrice“, byl jsem krapet na rozpacích. Hlavně z toho, jak snadno kapele mezi prsty proklouzlo něco, co mohlo domácí symfo-metalovou scénu velmi pozitivně rozsvítit. A tak jsem v debatě s kolegou Paganem mimo jiné prohodil „má to nápad, ale je to nedopečený, kurňa pusťte tam nějakýho řízka, co tomu dá koule!“ Nejsem zastáncem toho, že by se kapely měly vracet do vlastní historie a snažit se vylepšit dílo, ..více

[recenze]

[08.12.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


Timo KOTIPELTO (STRATOVARIUS) - Věřím, že s naší sestavou ani v budoucnu neuděláme nic, co by naši reputaci mohlo ohrozit


Finští Stratovarius patří mezi největší představitele melodického power metalu. V roce 2022 vydali prozatím poslední studiové album “Survive”, které fanoušci přijali s nadšením. Timo Kotipelto se aktuálně rozpovídal nejen o záležitostech týkajících se kapely, ale probral s námi i otázky ohledně jeho dalších hudebních projektů, minulosti i výhledů do budoucna...více

[rozhovory]

[08.12.2024]

[František Šafr]

[8 komentářů ]


EXTRA BAND - The Power Of Thought


Kdo vyrůstal kdykoliv od osmdesátých let v západních Čechách, nemohl být kapelou Extra Band nezasažen. Její revival, který vede zpěvák nejslavnější sestavy Jaroslav Soukup a kytarista Jiří Mothejzik, s až buldočím drajvem brázdí západočeské tancovačky, na nichž přehrává staré hity, na které pamětníky spolehlivě chytne, ačkoliv tisícové návštěvy jsou dávno minulostí. Pamětníci zestárli a mají jiné starosti, než vyrážet víkend co víkend za muzikou, a mladé klasický tancovačkový hard rock moc nezajímá...více

[recenze]

[07.12.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


DIE FOR MY SINS - Scream


Je to třicet let, co bratři Calluriové založili kapelu Heimdall. A byť se jejich cesty na nějaký čas rozešly, takže Fabiova diskografie je v rámci Heimdall o něco rozsáhlejší, když se v loňském roce poměrně nečekaně objevila po desetileté pauze vydařená šestá řadovka „Hephaesteus“, byli u toho už zase oba. Ve světle tohoto počinu zcela zapadla zpráva, že prsty začaly bratrskou dvojici svědit o něco dřív, a tak si založili ryze rodinný podnik Die For My Sins, v němž chtěli dát průchod svým heavy metalovým choutkám. Povedlo se a na světě je album „Scream“...více

[recenze]

[06.12.2024]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


AEON GODS - King of Gods


Vzhledem k tomu, že italská firma Scarlet Records bere pod svá křídla kdekoho, nevkládal jsem velké naděje ani do její nové akvizice, německé powermetalové party Aeon Gods. Navíc mě začíná lehce iritovat rádoby tajuplná image, kdy se hudebníci schovávají za přezdívky a stylizované masky, což je případ i této kapely. Je ovšem pravda, že singly, které vydání desky předcházely, nezněly vůbec špatně a daly pádný důvod ke koketerii s debutem, jenž dostal do vínku honosný titul "King of Gods". ..více

[recenze]

[06.12.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


TO/DIE/FOR - All Eternity


Dávnou statistiku o tom, že Finsko je zemí s největší mírou sebevražd v Evropě, trochu nabourávají zprávy z posledních let, dle kterých se daří výši tohoto nelichotivého údaje snižovat. I tak asi rovnice Finsko = tíživá melancholie z mysli lidstva jen tak snadno nevymizí. A proto není divu, že i v hudbě je toto spojení bráno za přirozené, a je fakt, že některé finské kapely mu staví dobrý základ. Byť se To/Die/For asi nikdy neocitnou v čele pomyslného žebříčku nejpůsobivějších smutnilů, je fakt, že chytlavou melancholií je jejich hudba prosycená ..více

[recenze]

[05.12.2024]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 9,5/10]


MAYHEM - Deathcrush


Co se vám vybaví, když se řekne Mayhem? Tedy ještě lépe THE TRUE MAYHEM... Obrovský kult? Nafouklá hromada sraček? Kapela, bez které by black metal nepřežil, nebo jen parta průměrných muzikantů, kteří si pověst vybudovali na kriminálních činech? Tahle parta je asi všechno zmíněné dohromady, přestože požívá silné kultovní postavení jako snad žádná jiná metalová formace. Jenže všechno spolu souvisí a faktem je, že Mayhem svého postavení nedocílili ani tak skrze hudbu, ..více

[recenze]

[05.12.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


BODY COUNT - Merciless


Každé nové album amerického gangu Body Count můžeme považovat za jakýsi barometr, který informuje o sociálním stavu světa. Agresivní kritikou naplněné texty sytily stejnojmenný debut z roku 1992 i všechny další studiovky. A protože se společnost po lidské stránce zase nikam neposunula, bylo plno materiálu i na aktuální desku, která atmosféru nenávisti indikuje už titulem "Merciless" a přebalovým art-motivem, na němž se role nemilosrdného exekutora ujal samotný Ice-T...více

[recenze]

[04.12.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


ENSIFERUM - Winter Storm


Finové Ensiferum patří mezi kapely, jež mají vlastní, nezaměnitelný a okamžitě rozpoznatelný výraz, kterého se zuby nehty drží už od debutového alba, a pravděpodobně mu zůstanou věrni až do konce hudební kariéry. Novinka „Winter Storm“ stejně jako všechny předchůdkyně přináší agresivní, svižný a bojově laděný folk metal s důrazem na silné melodie. V textech kapela vypráví fantasy příběh, který popisuje konflikt dvou znesvářených národů. Jeho autorem je baskytarista Sami Hinkka...více

[recenze]

[04.12.2024]

[Moloch]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


DAWN OF DESTINY - IX


V příštím roce německá pětice Dawn Of Destiny slaví dvacetiny a letos vydala deváté album s nepříliš nápaditým názvem „IX“. V aktuální sestavě nahrála i předchozí album a nebýt několikaleté pauzy navrátilce Veitha Offenbächera, jehož na čas zastoupil Felix Gebhart, oslavila by i jednu dekádu působení v neměnném složení. Máte-li tušení, že takhle suchopárný úvod není náhoda, která přišla sama od sebe, trefili jste hřebíček na hlavičku. S úrovní nahrávek Dawn Of Destiny to vždycky bylo jak na houpačce - žánrově bochumská pětice překvapit nemůže, ..více

[recenze]

[03.12.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


Listování : << < 3 / 641 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.23604 sekund.