Thrashmetalové novinky roku 2023 - část VIII. - kapely: GRAVERIPPER, ONIRIC PRISON a KARABINER

Když se to vezme kolem a kolem, ty nejlepší blackened-thrashmetalové smečky vznikají za oceánem. Ať už jde o kacíře z Latinské Ameriky (nejčastěji Kolumbie) nebo ze Spojených států (namátkou vzpomeňme spolky Toxic Holocaust, Skeletonwitch, All Hell nebo Wraith), vždy jde o zásadní kapely, které určovaly či určují soudobé žánrové směry. Nově se k těmto sebrankám přidává spolek GraveRipper z Indiany, a to ve velkém a grandiózním stylu. Crossoverové křížení stylů thrash, black, speed a punk..více

[recenze]

[06.09.2023]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]

PAINKILLER - Pain nad Destruction

Co dělat v zemi, kde vás za všech stran obklopují ostrá pohoří, která se střídají s táhlým údolím, nebo chladivými jezery? Můžeš s trochou nadsázky v manufaktuře míchat čokoládu, přerovnávat zlato v bance nebo při pasení skotu trénovat na alphorn. Kluci ze švýcarského Unteribergu to vyřešili po svém - v roce 2011 založili heavy metalovou kapelu Painkiller. Jak to běžně bývá, zprvu se sehrávali na klasických hitech žánru, postupně přicházeli s vlastními kousky, protože obliba cover kapel, na rozdíl od českých luhů a hájů, tu není veliká. ..více

[recenze]

[06.09.2023]

[Jirka Lulek]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

MAMMOTH WVH - Mammoth II

Na Wolfganga Van Halena se už nehledí jako na protekčního syna slavného Eddieho Van Halena, ale jako na talentovaného muzikanta, který po otci zdědil hudební geny, ovšem nutně nemusí kráčet v jeho stopách, i přesto, že byl členem Van Halen v jejich závěrečné epizodě a podílel se na comebackové desce s Davidem Lee Rothem „A Different Kind Of Truth“. Pro první hudební krůčky bylo členství ve Van Halen velmi důležité, stejně jako příjmení, ale bez skutečného talentu by mu to nebylo k ničemu, ..více

[recenze]

[05.09.2023]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

PROJECT RENEGADE - Ultra Terra

Řečtí Project Renegade od počátku své kariéry působili jako talentovaní muzikanti, kteří nabízí zajímavý a neoposlouchaný alternativní metal. EP „Cerebra“ bylo dobré a debutová deska „Order Of The Minus“ potvrdila, že skupina má potenciál. Project Renegade se začali prosazovat, nicméně poté čtyři roky o nich nebylo příliš slyšet. Píše se léto 2023 a konečně je venku druhá deska Řeků. „Ultra Terra“ nabízí třináct songů a téměř hodinu hudby...více

[recenze]

[05.09.2023]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

NEW YORK DOLLS - Too Much Too Soon

V létě roku 1973 nebyla na newyorské undergroundové scéně větší senzace. New York Dolls byli všude a pravidelní návštěvníci klubových akcí na ně poukazovali jako na budoucí velkou věc. Pověst výtečné koncertní kapely je předcházela a proto se koncerty začínaly úctyhodně plnit. Kromě domovského New Yorku se kapela vypravila i na evropské turné, posílena vítězstvím v anketě časopisu Creem v kategoriích nejlepší i nejhorší kapela. „Dolls jsou ta nejodpornější kapela, že si je zamilujete,“ psalo se o nich v tomtéž plátku. ..více

[recenze]

[04.09.2023]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

VENDETTA - Black As Coal

Německá thrash metalová úderka z Schweinfurtu se v době rozpuku stylu zapsala ničivou thrashovou deskou „Go and Live... Stay And Die“, na které však byly patrné snahy o techničtější přístup ke kompozicím. To se plně projevilo na druhém a dnes asi nejznámějším albu „Brain Damage“. Písně plné ostrých riffů proložené mnoha zvraty a odbočkami měly vždy méně příznivců než přímočarejší projev Kreator nebo Destruction. Tak to na počátku devadesátek vzdaly i mnohem vyspělejší spolky Sieges Even, Mekong Delta nebo Coroner,..více

[recenze]

[04.09.2023]

[Jirka Lulek]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

MIDNITE CITY - In At The Deep End

Skutečnost, že se zpěvák Rob Wylde vzdal postu frontmana u pololegendárních Welšanů Tigertailz, musel fanoušky jeho domovských Midnite City potěšit. Jeho desetileté angažmá u Tigertailz nevygenerovalo moc hudby a když už, tak její kvalita se nedala moc srovnat s klasickými alby typu „Bezerk“. V Midnite City se Robovi rozvázaly ruce a rozhodl se ukázat, co v něm všechno je. Ani nevadilo, že si osvojil někdejší mustr Def Leppard, obdivně vzhlížel k Danger Danger a sem tam si vypůjčil nějaký vtípek od Poison, protože hned debutové album..více

[recenze]

[03.09.2023]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

CAVALERA - Bestial Devastation / Morbid Visions

Důvodů k opětovnému nahrání dvojice prvních zápisů brazilské Sepultury mohlo být několik. Možná už bratrům Cavalerovým začalo lézt krkem, jak se jich redaktoři v každém druhém rozhovoru ptají na obnovení Sepultury v původní sestavě. Možná se dostavil pocit, že místo neustálého přibližování / kopírování původního odkazu, k němuž docházelo na albech Soulfly nebo Cavalera Conspiracy a jejž se stejně nikdy nepovedlo stoprocentně vzkřísit, bude lepší sáhnout po skutečných originálech a znovu je přivést na světlo boží...více

[recenze]

[02.09.2023]

[Petr Štěpnička]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

BLOODBOUND - Tales from the North

Zatímco dříve se na každé nové album švédských Bloodbound těšili posluchači tradičněji pojatého metalu, počínaje zápisem "War of Dragons" se situace trochu změnila. V té době kulminovala popularita powermetalových spolků v čele se Sabaton, a kousek z tohoto sladkého koláče si hodlali ukousnout i krajánci z malého městečka Bollnäs s tím, že válečné téma zaměnili za draky. A protože se tato snaha setkala s úspěchem, nabízí severská parta své lehce obměněné sortě fanoušků co dva roky dílo, které je nabyté metalovou epikou ..více

[recenze]

[01.09.2023]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]

HEIMDALL - The Temple Of Theil

Na první pohled nejzásadnější novinkou v životě Heimdall se po vydání debutového alba „The Lord Of The Sky“ stal fakt, že cesty bratří Calluriových se rozešly. Nicolas, který na prvotině vládl bicí soupravě, se ukázal jako značně nestálá jednotka a druhé album se muselo obejít bez jeho přítomnosti. Nebylo to na dlouho, do sestavy se vrátil při vzniku třetího alba, ale na čtvrtém už opět scházel. Při vědomí, že se bavíme o období pouhých šesti let, mohlo se zdát, že právě s pozicí za bicí soupravou byl v první etapě života Heimdall největší problém...více

[recenze]

[31.08.2023]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

Yngwie MALMSTEEN - Spellbound

Poté, co Malmsteenovu kapelu opustil zpěvák Tim Ripper Owens a bubeník Patrick Johansson, začala možná definitivní éra Yngwieho kariéry, která trvá dosud. Nutno přiznat, že z ní nejsou příznivci vůbec nadšeni. Malmsteen se začal starat o veškerou instrumentální i pěveckou složku na deskách sám, stejně jako si začal zajišťovat kompletní producentskou stránku, což v minulosti bývala jeho silná parketa, ovšem v novém tisíciletí jako kdyby vše zapomněl a alba od dob „War To Ends All Wars“ zní spíše jako polovičatá dema. Yngwie stále ohromuje technikou i rychlými prsty, ..více

[recenze]

[31.08.2023]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 3/10]

HEIMDALL - Hephaestus

Svět je malý - italská kapela, která se pojmenovala po bohu ze severské mytologie, po téměř třiceti letech svojí existence námětově doputovala do Řecka a shlédla se v bohu ohně a kovářství. Šesté album italských Heimdall nese název „Hephaestus“ a jeho vydání je malé pseudo-déjà vu. Tak jako v případě předchozího alba „Aeneid“ bylo třeba počkat téměř celou dekádu, než se italská šestice dobrala nové desky, i na „Hefeistose“ bylo třeba vydržet celých deset let. Vzhledem k tomu, že pojem „nový začátek“ by se u Heimdall mohl..více

[recenze]

[30.08.2023]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

GRETA VAN FLEET - Starcatcher

Když Greta van Fleet začínali, nahlíželo se na ně jen jako na další krátkodechou senzaci retro vlny, která si na paškál brala hardrockové dění začátku sedmdesátých let. Debut „Anthem Of The Peacefull Army“ nebyl ničím jiným, než vyznáním se z lásky k Led Zeppelin a milostným výkřikem směrem k jejich raným albům. Když se dostal na třetí místo oficiální americké hitparády a porážel daleko renomovanější soubory či popové hvězdy, bylo nutné začít brát partu bratří Kiszků vážně, ..více

[recenze]

[29.08.2023]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]

U.D.O. - Touchdown

Jsem pevně rozhodnutý, že každý další článek o novém albu, na němž hlavní roli hraje řezavý hlas Udo Dirkschneidera, budu uvádět suchopárnou hrou čísel, která je obdivuhodná. Jednasedmdesátiletý ikonický zpěvák letos vydává se souborem U.D.O. osmnácté album a když k tomu připočteme i jeho zásadní otisk v řadách Accept, pomalu se blížíme ke třem desítkám desek, na nichž Udo vytrvale kultivuje podle v podstatě neměnného mustru klasický a v jeho podání nezaměnitelný heavy metal. Podobné žonglování se statistikou by mohlo sloužit ..více

[recenze]

[28.08.2023]

[Savapip]

[12 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

NEW YORK DOLLS - New York Dolls

Přestože slogan „Born To Lose“ použil kytarista Johnny Thunders až pro skladbu své pozdější kapely The Heartbreakers, klidně by mohl definovat kariéru jiné jeho formace. Té původní, mnohem kultovnější. New York Dolls měli velkou smůlu, která může za to, že jsou už polozapomenutou legendou, jež sice měla obrovský vliv na další generace muzikantů a jako inspirační vzor ji uvádějí největší z největších (jmenovitě třeba Guns N`Roses či Mötley Crüe), ale vlastní úspěch si nikdy neprožila. ..více

[recenze]

[28.08.2023]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 10/10]

Luke MORLEY - Songs from The Blue Room

Se sólovou diskografií hlavního skladatele Thunder Lukea Morleyho to v průběhu téměř čtyř desítek let, během kterých se pohybuje po rockové scéně, nebylo statisticky úplně jednoduché. V roce 2001 sice vydal album „El Gringo Retro“, spadající do této kategorie, nicméně Luke pasování desky na debutové sólové album zpochybňoval tvrzením, že písně na „El Gringo Retro“ nevznikaly konzistentně pro jedno album. A navíc s nimi vypomáhal Andy Taylor (Duran Duran). Ať už patříte k zastáncům kterékoliv teorie o sólových deskách Lukea Morleyho,..více

[recenze]

[27.08.2023]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]

GIRLSCHOOL - WTFortyfive?

Že se s novým albem vrací legendární Britky Girlschool je sympatické, ovšem nečekané. Osm let pauzy v životě kapely, která funguje přes čtyřicet let, je doba obrovsky dlouhá, ovšem zdá se, že parta kolem dvou původních členek, zpěvačky a kytaristky Kim McAuliffe a bubenice Denise Dufort, odmlku využila smysluplně. Kapela musela přežit šok, když na konci roku 2015, v době, kdy měla venku nové album „Guilty As Sin“, zemřel její mentor a velký přítel Lemmy Kilmister, čímž padlo turné, ..více

[recenze]

[26.08.2023]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]