Metalová událost roku nebo jen nostalgická selanka rockových vysloužilců?
Black Sabbath se vrací na pódium. To je zpráva jako hrom, která zarezonovala celým světem, ačkoliv jde pouze o jednorázovou akci. Důvodů je několik. Kapela nevystupuje od roku 2016, kdy odjela „zaručeně poslední“ turné. Za druhé k sobě na nadcházející koncert v Birminghamu přizvala takovou společnost, že zaplesá snad každé srdce stylového fanouška. A nakonec akce, která se uskuteční 5. července, bude nejen jedinečnou příležitostí vidět Black Sabbath v původní sestavě, ale také vidět Metallicu v roli předkapely, což je neuvěřitelné. Jenže tato pro mají i jedno obrovské proti. A tím je souboj s časem, ač spravedlivým, tak v tomto případě výrazně nemilosrdným.
Nejprve zůstaňme u Black Sabbath. V jejich čele stane Ozzy Osbourne, který to všechno spískal. Jenže fotky z jeho soukromí ukazují, v jak zbědovaném stavu je, a přiznání jeho ženy Sharon, že nemůže chodit, je hořkou kapkou do poháru celé akce. Zpívá jako vždy, dodává Sharon, fanoušek ale tuší, že to žádná sláva nebude. I když se v promovideích objevuje hlavně Tony Iommi (a zdá se, že ve velmi dobré formě), velké obavy panují i o zdraví Billa Warda, který žádný jura také dávno není. A pak jsou tu ostatní kapely. Hvězdy, legendy, o tom žádná, ale jde o statné šedesátníky a každý moc dobře ví, že i Metallica a Slayer mají zenit dávno za sebou. Přitom volba nejmladší generace, tedy Gojiry či Lamb Of God, už je také sázkou na padesátníky. Tak hlavně hodně zdraví…!
Jan Skala, 9. 2. 2025
Norští válečníci Mayhem jsou naprosto exemplárním příkladem milované a zároveň tvrdě kritizované kapely. Staré počiny kalibru „De Mysteriis Dom Sathanas“ jsou sice stále nepřekonatelným kultem a evergreeny (přesněji everblacky) jako „Deathcrush“, „From The Dark Past“, „I Am Thy Labyrinth“ apod. patří právem do elementární tmavouhelné abecedy, ale současnost bandu byla až do vydání nehorázně oddalované novinky „Chimera“ diskutabilní. Poté, co si nejeden kovaný černokněžník zkazil náladu..
CD vyšlo již v roce 1997, ale po nedávném návratu na scénu jsem usoudil, že by bylo O.K. napsal i recenzi na tohle, podle mě nedoceněné dílo. CD začíná klávesovým intrem - dobrý začátek. Materiál pokračuje ve středně rychlém death metalovém tempu. Matně si pamatuji na recenze v tehdejších zinech, kde CD zrovna nechválili, abych byl přesnější, nechválili zvuk. Já si myslím, že na debut je zvuk slušný, ani dobrý, ani špatný. Stejně si myslím, že ty pomluvy týkajících se údajných ..
Musím se přiznat, že na poslech tohoto CD jsem se dost těšil. Precedens s Bárou Basikovou je pro mne dlouholetá a naposlouchaná klasika. Jan Sahara Hedl patří mezi mé další oblíbence (jeho CDs plánuji na další recenzi) a tak jsem s chutí sáhl po CD Precedensu s, tentokrát, Petrem Kolářem. Jejich frontmena myslím není nutné představovat. Petr zpívá s Arakainem, Precedensem, v muzikálech Johanka z Arku a v mnoha dalších… má za sebou jedno sólové album. Jeho ..
