MÖTLEY CRÜE - Cancelled

Věřit Mötley Crüe se nikdy nedalo. Když v roce 2015 de facto svou vlastní krví podepsali smlouvy, že už spolu nikdy nebudou hrát, dal se comeback vyhlížet za prvním rohem. Došlo k němu o něco později, ale slogan „All Bad Things Must End“, podle něhož pojmenovali v roce 2015 singl na rozloučenou, pozbyl platnosti. Fanoušci byli spokojeni a dokázali se přenést i přes leckdy chatrný výkon Vince Neila, jenž zejména na novém začátku vzbuzoval otázky, zda by ikonického frontmana nebylo třeba vyměnit. Vince to ustál, ..více

[recenze]

[12.10.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]

ARAWN - Kapitola III

Mostečtí Arawn na konci září vyřízli třetí rýhu do své studiové pažby. O tomto kroku dávali vědět dlouho dopředu formou několika singlů, z nichž minimálně jeden působil velmi netradičně. Šlo o skladbu "Immortal", která obsahuje prvky, jež bychom očekávali spíše na nějakém power metalovém albu. Zbytek nových songů působí rovněž překvapivě, konkrétně v tom, jak po úvodním neslaném nemastném dojmu začnou postupně zalézat pod kůži...více

[recenze]

[11.10.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

Richie KOTZEN - Nomad

Už se zdálo, že Richie Kotzen sólovou tvorbu zanedbává a soustřeďuje se spíše na The Winery Dogs a spolupráci s kytaristou Iron Maiden Adrianem Smithem. Jenže poté, co se bubeník Mike Portnoy vrátil do Dream Theater, visí nad The Winery Dogs otazník a kolaborace se Smithem vykazovala vždycky známky pouhého bočního projektu. Na řadu přišla znovu sólová dráha, na níž poslední deska (megalomanský projekt „50 For 50“) vyšla už před čtyřmi lety ke Kotzenovým padesátinám. ..více

[recenze]

[11.10.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

THEATRE OF TRAGEDY - Assembly

„Assembly“ je oproti „Musique“ asi více pocitové, emotivnější, protože jsem k němu texty psala já,“ komentovala vydání pátého řadového alba Theatre Of Tragedy zpěvačka Liv Kristine. Emotivnější, to je hřebíček na hlavičku, jenž v rámci diskografie spolehlivě posunul na kvalitativním žebříčku „Assembly“ před „Musique“. Jeho náplň má sice stále daleko blíž k elektro-popu než k jakémukoliv metalovému žánru, ale už se na něm alespoň dají najít solidní melodie i trocha lidského tepla. ..více

[recenze]

[10.10.2024]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]

GREAT WHITE - Psycho City

Doba nástupu grunge byla pro kapely, které zažívaly velké úspěchy v osmdesátých letech, strašně schizofrenní. Hlavou byly pořád v minulé dekádě, jejich členové se cítili jako nedotknutelné božstvo a protože byli na vrcholu sil, mysleli si, že další úspěch je samozřejmostí. Výjimkou nebyli ani Great White, ačkoliv relativní neúspěch desky „Hooked“ (alespoň v porovnání s „Once Bitten“ a zejména s „…Twice Shy“) jistou nápovědou být mohl. ..více

[recenze]

[10.10.2024]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]

THE NEW ROSES - Attracted To Danger

Kapely starnú, zpívali v minulém století slovenští Modus, a to je neoddiskutovatelná realita. Jen na někom je to znát víc, na někom méně. Němečtí hard rockeři The New Roses vydařený debut „Without A Trace“ vypustili před jedenácti lety (a cestu kapela započala ještě o šest let dříve), takže proces jejich stárnutí by ještě nemusel dosáhnout kdovíjak vysokého stádia a z předchozí pětice vydaných desek by člověku jakákoliv myšlenka na ubíhající roky nepřišla. ..více

[recenze]

[09.10.2024]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

VICIOUS BLADE - Relentless Force

Nevím, jestli jde jenom o můj dojem, nebo skutečně začínají být ženské growlingy atraktivnější než mužské. Jako by se v hlase (v naprosté většině) ladných a subtilních dam mísila machistická brutalita s něčím, co mužští zpěváci už do svého projevu propašovat neumí. Jakási nedosažitelná dávka démonického estrogenu. Týká se to např. Alissy White-Gluz z Arch Enemy, Linney Landstedt z Tyranex, Kitty Saric z Dekadence, Priky z Nervosy, Lady Owl z Pokerface nebo Clarissy Badini.....více

[recenze]

[09.10.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

HELEVORN - Espectres

Matadoři španělského gothic / doom metalu Helevorn nikdy nehráli a nehrají první ligu, co se týče popularity (v rámci žánru), ale ve své zemi status legendy mají nebo mít budou. Vydávají desky takřka vždy po čtyřech či pěti letech a ani nyní tomu není jinak. Novinka „Espectres“ je páté album kapely a překvapivě je i jejich nejkratší.

Helevorn mají za sebou skvělé nahrávky a hromadu zkušeností, což je z novinky znát. V rámci žánru nepřichází s ničím převratným ..více

[recenze]

[08.10.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

VAIN - Disintegrate Together

Čím dál postupují roky, tím více se Vain ze San Francisca jeví jako anomálie někdejší glam metalové scény. Na konci osmdesátých let měli stát na vrcholu stylové pyramidy, protože debut „No Respect“ je album se silou „Appetite For Destruction“, a kompoziční zdatnost, uměleckou výdrž a v neposlední řadě neuvěřitelně zachovalý a nad jiné specifický vokální projev Davyho Vaina si udrželi dodnes. V době, kdy Vainovi souputníci pěvecky chřadnou a často jsou stínem toho, ..více

[recenze]

[08.10.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 10/10]

SLADE - Slayed?

Byl konec roku 1971, který v pamětech členové kapely považovali za nejdůležitější období kariéry. Od léta v éteru létala skladba „Get Down And Get With It“, která způsobila, že mladá skinheadská kapela se pomalu začínala stávat miláčkem britského publika. Když naskočila na právě se rozjíždějící vlnu glam rocku, začala tomu přizpůsobovat image. Všichni členové se rozhodli znovu se nechat narůst dlouhé vlasy, oblékli se do pestrobarevných šatů, ..více

[recenze]

[07.10.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]

GALNERYUS - The Stars Will Light the Way

Pokud bychom měli tvorbu power-progresivní kapely Galneryus posuzovat podle obalů jednotlivých alb, nedopadlo by to pro Japonce dobře. Až na výjimky amatérské nebo rovnou dětinské malůvky pramálo korespondují s hudbou, která v žádném případě není naivní a úsměvná jako...kupříkladu jako drak na novince s titulem "The Stars Will Light the Way". Ta přichází pouhý rok po předešlém zápisu "Between Dread and Valor" a ukazuje, že se japonský kvintet nachází ve stabilně dobré formě. ..více

[recenze]

[07.10.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

DAMPF - No Angels Alive

Dampf budou vždy o kontrastech a protikladech, doktor Jekyll a pan Hyde, sny a noční můry, komedie a tragédie… Hlavní postavou švédských Dampf je eurodance performer Bo Martin Erik Eriksson, v tanečních kruzích známý pod přezdívkou E-Type a v rámci Dampf vystupující pod jménem Martin Erikson (A-Tron). Byť Dampf nejsou zdaleka první kapelou, která míchá dříve neslučitelné světy diskotékové hudby a metalu, debut švédského okteta je poměrně zábavný stylový miš maš, ..více

[recenze]

[06.10.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

Michael SCHENKER - My Years With UFO

Michael Schenker a UFO. To bylo spojení, které v sedmdesátých letech ohromilo hard rockový svět, protože sotva plnoletý německý kytarový čarostřelec dokázal vytáhnout průměrnou britskou partu ze space rockového balastu a dát jí energicky hard rockový kabátek, který se stal předobrazem Nové vlny bitského heavy metalu. UFO rázem stáli na piedestalu vedle Deep Purple či Uriah Heep a po zbytek sedmdesátých let platili za velkou ostrovní senzaci. Obecně platí, že když v roce 1978 po hektické pětiletce Schenker odešel, ..více

[recenze]

[05.10.2024]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

Boguslaw Balcerak`s CRYLORD - Endless Life

Jako by na albu „Gates Of Valhalla“ Bohuslaw Balcerak vystřílel většinu ostrých nábojů. Deset let uběhlo od doby, kdy vyšla nejlepší deska od uskupení Bohuslaw Balcerak´s Crylord, byť psát o uskupení není úplně přesné. Model, na který Balcerak najel už na debutu „Blood of the Prophets“ – záliba k Malmsteenově kytaře a jeho dřívějšímu stylu komponování s výpomocí v rámci hard rocku známých jmen – nějaké ucelenosti příliš nesvědčil, ale protože na „Gates Of Valhalla“ se sešlo všechno podstatné, bylo z toho hodně podařené dílo...více

[recenze]

[04.10.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

Thrashmetalové novinky roku 2024 - část IV. - kapely DUNGEON CRAWL, DISARRAY a WARWITCH

U novinky amerického tělesa Dungeon Crawl by mělo být připsáno nějaké varování. Nic netušící jedinec, začínající poslech pouze díky předpokladu počítačových algoritmů, by totiž mohl utrpět šok. Celkem obyčejný cover a obecné vsunutí do - v tomto případě opravdu maximálně těsné - škatule thrash metal nemůže nikoho připravit na opulentní hudební smršť, která se vyvalí po spuštění úvodních tónů nahrávky ocejchované titulem "Maze Controller". ..více

[recenze]

[04.10.2024]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: /10]

GREAT WHITE - Hooked

„Vždycky jsem se dokázal dostávat do problémů. Ale byl rok 1989 a já byl jejich profesionální magnet,“ řekl o době největší slávy Great White zpěvák Jack Russell. Upozornil tak na skutečnost, že kapela, která byla díky coververzi „Once Bitten, Twice Shy“ od Iana Huntera z Mott The Hoople nominována na cenu Grammy, měla velké problémy. Stály za nimi drogy a alkohol, přičemž největší pozornost se stahovala na Jacka Russella, ale problémy v tomto ohledu měl i Mark Kendall či bubeník Audie Desbrow,..více

[recenze]

[03.10.2024]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]

THEATRE OF TRAGEDY - Musique

„Je nám jasné, že nyní od nás odvrátí tvář mnoho původních fanoušků, ale my jsme se po „Áegis“ jen těžko mohli vrátit k našim kořenům, už to tak prostě necítíme…“, tvrdil klávesista Lorentz Aspen krátce po vydání desky „Musique“. Když necítíte, tak necítíte, to ostatně bylo znát už u „Aégis“, ale dodnes jsem přesvědčen o tom, že radikální proměna, která se odehrála v Theatre Of Tragedy během pouhých pěti let, a která v kontextu posunu od debutového alba k desce „Aégis“..více

[recenze]

[03.10.2024]

[Savapip]

[11 komentářů ]

[hodnocení: 3/10]