GREAT WHITE - Sail Away
Můj černý kůň diskografie. Mám tu desku defakto...

NIGHTWISH - Yesterwynde
Podle mě je ta deska příšerná a nabubřelá nuda,...

KALANDRA, LILI REFRAIN - 9.10.2024, Praha, Underdogs
Mohlo by to být v lepším prostředí, ale jinak...

NIGHTWISH - Yesterwynde
Asi chápu recenzenta - s láskou vzpomíná na stará...

NIGHTWISH - Yesterwynde
i hodnocením naprostý souhlas.

NIGHTWISH - Yesterwynde
Naprosto s recenzí nesouhlasím. Todle album je...

NIGHTWISH - Yesterwynde
Sorry, ale 4/10 je úlet. Drtivá většina recenzí...

NIGHTWISH - Yesterwynde
Objektivní recenze neexistuje, vždycky to musí...

WINTER`S VERGE - The Ballad Of James Tig
Na album som natrafil prakticky náhodou, zaujal...

NIGHTWISH - Yesterwynde
autorovi článku bych jen doporučil aby si toto...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Power metalové žně na konci roku

Bývá celkem běžné, že je na závěrečnou čtvrtinu roku připraveno mnoho zajímavých alb, a letošek není výjimkou. Zcela jistě to platí pro fanoušky power metalu, kteří nemusí čekat na vánoční dárky do prosince, neboť budou obdarováváni průběžně, a to zhruba od začátku druhé říjnové dekády, kdy všechno odstartovala úžasná novinka rakouských symfoniků Dragony. Hned následující týden na posluchače vlítnou Italové Frozen Crown v doprovodu švédských Astral Doors a Veonity, kteří novinku "The Final Element" osekali na základní a chutnou žánrovou dřeň. Sotva stačíme všechny desky doposlouchat, už nás čeká další melodická várka. Řečtí InnerWish nabídnou novinku "Ash of Eternal Flame", jejich krajané Silent Winter třetí zápis "Utopia". Magic Kingdom se po půldekádě přihlásí s titulem "Blaze of Rage", ještě delší pauzu mezi alby si vybrali naši východní sousedé Within Silence, kteří v prosinci přijdou s očekávaným zápisem "The Eclipse of Worlds". Své (španělské) slovo do hudební pranice si rovněž řeknou románští klasici Tierra Santa. Již dokončená novinka švédské Majesticy zatím potvrzené datum vydání nemá, ale vzhledem k Johanssonově snad až fanatické oblibě Vánoc fanoušci věří v radostné adventní oznámení. Já osobně doufám v brzké zveřejnění evropské emise novinky japonských Minstrelix, úplně nejvíc se ale - společně s tisícovkami dalších - těším na druhou desku Britů Fellowship, jejichž předloňský debut patřil k vrcholům power metalové sezóny. Melodikům zkrátka začínají žně, pojďme si to užít!

Petr Štěpnička, 12. 10. 2024

LIONHEART - The Grace Of A Dragonfly


Comeback Lionheart je delší, než se předpokládalo a je i mnohem obsáhlejší, než byla původní epizoda první poloviny osmdesátých let, kdy vyšlo debutové a na dlouhou dobu jediné album „Hot Tonight“. Otázka je, zda je druhá etapa existence kapely, v jejímž čele celou dobu stoji bývalý kytarista Iron Maiden Dennis Stratton, přínosnější. „Hot Tonight“ znamenalo v osmdesátých letech zklamání, neboť obsahovalo úplně jinou hudbu, než fanoušci čekali. Iron Maiden byli v roce 1984, kdy deska vyšla, na vrcholu sil, a od jejich bývalého kytaristy se čekala odpověď..více

[recenze]

[22.03.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


MOTÖRHEAD - Sacrifice


I když je deska „Bastards“ považována za jeden z vrcholů Motörhead v post-aceofspadesovské éře, pro kapelu její doba nepředstavovala bůhvíjak skvělé časy. Anabáze s obskurním vydavatelství ZYX Records, které pro desku nehnulo ani prstem a může za to, že album je jedno z mála z katalogu kapely, které není běžně k dostání na fyzických nosičích, Lemmyho nezlomila, ačkoliv jistou stopu na kapele zanechala. Byla polovina devadesátých let a metalová hudba se pomalu začala probouzet z kocoviny první poloviny dekády. ..více

[recenze]

[21.03.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


TIERRA SANTA - Legendario


Debutové album „Medieval“, které Tierra Santa vydala na konci roku 1997, zaznamenalo mezi domovskými posluchači velký ohlas. O kapele se začalo mluvit jako o španělských Iron Maiden, což bylo označení zčásti trefné, zčásti zavádějící. Okoukaných postupů z autorského pera Steva Harrise obsahovala prvotina opravdu dost, vše bylo nicméně navlečeno do kabátku s dostatečným množstvím vlastních znaků, v čele se zpěvem Ángela Juana, který se Dickinsonově hrdlu nikdy moc nepodobal, ani se do něj uměle nestylizoval ..více

[recenze]

[21.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond


Po albu "Reckoning Night" se jedna z určujících kapel zlaté power metalové vlny vydala jiným směrem, který většina fanoušků nemůže dodnes rozchodit. Přitom nelze napsat, že by následující studiové zápisy byly špatné, autorský mág Tony Kakko prostě jenom ucítil touhu po hlubší realizaci, jež byla adresována náročnějším posluchačům. Jenže před pěti lety došlo k prvnímu výraznému přešlapu v podobě díla "Talviyö", a následná akustická dobrodružství byla zábavná leda tak pro samotné aktéry, a to ještě není jisté, že pro všechny. ..více

[recenze]

[20.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


ALTERIUM - Of War and Flames


Že to Nicolettě Rosselini velmi dobře zpívá, předvedla italská zpěvačka už v v první polovině minulé dekády v kapele Kalidia a podtrhla to na začátku aktuální desetiletky, během níž zkompletovala trojlístek svého působení v této kapele (která se chvíli po vydání třetí desky rozešla), v projektu The Erinyes, v němž společně s Mizuho Lin (Semblant) a Justin Daaé (Elyose) vytvořila neotřelou a zajímavou partu, z jejíž tvorby (podpořené Aldem Lonobilem) zatím blesk kdovíjak silně neudeřil, ale hlavně u potemnělých symfo-gotiků Walk In Darkness..více

[recenze]

[20.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


EXTERNAL - Dreamscapes


Pět a půl roku uteklo od debutové desky finských External, kteří zaujali osobitým pojetím progresivního metalu, neboť v jejich tvorbě ještě doznívaly thrash metalové začátky, ale také momenty, které připomněly Anathemu. Druhé album „Dreamscapes“ má devět songů a stopáž přesahující padesát minut.

Úvodní „To Weigh, to wear“ začne vcelku razantně, ale nechává posluchače vyčkávat, co přijde - poklidná sloka a následně na melodie bohaté pasáže...více

[recenze]

[19.03.2024]

[Tomáš Marton]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


THE OBSESSED - Gilded Sorrow


Je skoro až neuvěřitelné, že The Obsessed za dva roky oslaví padesát let od založení a přitom se stali legendou jen pro hrstku lidí, kteří si libují ve specifickém heavy/stoner rocku, v němž je místo jak pro hardrockový základ sedmdesátých let, tak pro bluesové napětí i metalovou tvrdost. Frontman Scott „Wino“ Weinrich je dlouhá léta symbolem tohoto minoritního žánru, který jako kdyby chtěl oslavovat explozi a rozmach hard rocku v sedmdesátých letech, stejně jako chce působit nadčasově ..více

[recenze]

[19.03.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


MYRATH - Karma


Kdyby stoprocentně platila slova frontmana Myrath Zahera Zorgatiho o tom, že karma funguje, a to co vysíláš do světa, to se ti vrátí, nepochybuji o tom, že by na konci roku Myrath sklízeli řadu poct a ocenění za jednu z nejsilnějších desek letošního roku. „Karma“ bez výhrad funguje skvěle po hudební, lyrické i technické stránce. Pochopitelně se bavíme o obsahu šesté řadovky tuniských zástupců orientálního progresivního metalu, která se na světlo světa klubala docela ztěžka a zdlouhavě..více

[recenze]

[18.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]


PINK FLOYD - The Final Cut


Přestože byl dopad „The Wall“ prakticky totožný jako u „The Dark Side Of The Moon“ situace uvnitř kapely nebyla ani náhodou tak růžová jako v roce 1973. Mezi Rogerem Watersem a zbytkem hudebníků vyrůstala pomyslná zeď. Waters, vědom si své kompoziční výjimečnosti, začal uzurpovat značku Pink Floyd pro sebe a mezi název kapely a své jméno začal klást rovnítko. Zbylí muzikanti měli pocit méněcennosti, když je agilní basista definitivně odstavil do skladatelského procesu..více

[recenze]

[18.03.2024]

[Jan Skala]

[27 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


Adrienne COWAN, Jack KOSTO, Peter Albert DE REYNA (SEVEN SPIRES) - Nové album nabízí spíše citový koncept než příběhový


Zajít na kafe se Seven Spires? Proč ne, stačí, když se trojice amerických muzikantů vydá ve společnosti Skäldmöld a Atavistia koncertovat do Prahy. I když by se s ohledem na blížící se vydání chystaného alba „A Fortress Called Home“ mohlo zdát, že téma rozhovoru se Seven Spires bude jasně dané, zpěvačka Adrienne, kytarista Jack i basák Pete měli chuť nejen na kafe, ale i na povídání o všem možném...více

[rozhovory]

[17.03.2024]

[Shirley Tracanna]

[1 komentář]


BORKNAGAR - Fall


Je to neuvěřitelné, jaký kus norští Borknagar ušli za třicet let kariéry a těžko by dnes někdo řekl, že to byla black metalová kapela, která vzešla ze stejného podhoubí jako nechvalně známé norské party, jež se zapříčínily o celosvětový boom stylu, který vycházel z děsivých událostí ohně a krve. V tom Borknagar prsty nikdy neměli, ale fascinace těmito událostmi byla u nich zřetelná taky. Pocházeli ze stejného města jako Varg Vikernes, z Bergenu, takže spojitost v jejich začátcích byla jasná. Ale všechno, co se stalo v devadesátých letech,..více

[recenze]

[17.03.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


LIPZ - Changing The Melody


Možná by příběh Lipz byl poměrně tuctovou kapitolou v glam metalové encyklopedii, kdyby se švédská čtveřice nedostala do spárů firmy Frontiers Records. Zatímco EP „Psycho“ a debutové album „Scary Man“ neudělalo kdovíjakou díru do světa a navzdory strach vzbuzujícím názvům hodně opatrným provedením glam metalu, hraného na jistotu bez jakéhokoliv nebezpečí, žánrové fanoušky nevyplašilo, novinka „Changing The Melody“ vlnou nakažlivých melodií nastavuje nové měřítko v glam metalu, vizionáři a průkopníci..více

[recenze]

[16.03.2024]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]


IHSAHN - Ihsahn


Přichází ze severu. Je chladná? Nikoliv. Přejede vám s ní mráz po zádech? Je to dost možné. Jak dlouho tu bude? Napořád. Osmé sólové album norského císaře progresivního black metalu Ihsahna je eponymní. Může to slibovat mnohé, ale rozhodně se jedná o název, který vzbuzuje zvědavost. Je to nový začátek? Změna ve stylu? Ihsahn se nevrhl do nových stylových teritorií, ale pocit, že je přináší něco nového nejspíš dostanete. Deska by se klidně mohla popsat jako stylotvorná, ale veškeré její prvky už v minulosti Ihsahn využil. ..více

[recenze]

[16.03.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


VLAD IN TEARS - Relapse


Když jsem před čtyřmi lety bez váhání hodil německé Vlad In Tears do jedné škatulky s HIM, mělo to své opodstatnění, i když Vlad In Tears šli na stejnou věc od trochu jiného lesa. U předloňského alba „Porpora“ se zdálo, že žánrová podobnost s finskými smutnily se německému uslzenému Vládíkovi začíná trochu zajídat a že má chuť pustit do svojí muziky trochu nových barev. Z novinky „Relapse“ je zjevné, že předloňské náznaky nebyly jen dočasný pokusem, aktuální deska sice zachovává temnější atmosféru, ..více

[recenze]

[15.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Ace FREHLEY - 10.000 Volts


I když to v dávné minulosti vypadalo, že Ace Frehley nepřežije slavné dny Kiss, neboť se jako prvotřídní ochmelka více válel po zemi, než aby stál na pódiu, opak se ukázal být pravdou. Frehley nejenže Kiss přežil, dokázal se postavit na vlastní nohy, léta vést sólovou kariéru, aby nakonec zůstal jediným činným muzikantem z původní sestavy newyorské legendy. Jeho spoluhráči Paul Stanley a Gene Simmons nadobro vstoupili do polosvěta avatarů a Ace Frehley je zpět s novou sólovkou...více

[recenze]

[15.03.2024]

[Jan Skala]

[9 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


TIERRA SANTA - Medieval


I kdyby člověk stokrát chtěl, nikdy se nedopočítá spolků, za jejichž vznik může přímo či nepřímo obliba Britů Iron Maiden. Většina z nich prošumí metalovým undergroundem bez viditelnější stopy, z některých se postupem času staly vynikající kapely s docela zvučným jménem. Jednou takovou formací je španělská Tierra Santa, tedy v překladu Svatá Země. Parta, která v devadesátých letech vznikla z čiré vášně k tvorbě britských ikon, si postupně vybudovala vlastní styl,..více

[recenze]

[14.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]


MOTÖRHEAD - Bastards


„Vyhazov od Sony mě nijak netrápil. Člověk musí pořád kráčet dál a ono se všechno vyřeší,“ řekl Lemmy k rozkolu s vydavatelskou firmou, ke kterému došlo v době, kdy byla pravidla v rockové hudbě přepisována. Motörhead byli léta kapelou pro omezený okruh fanoušků (o to však kultovnější…), které velký svět nikdy nebyl souzen. A neboť byli v minulosti zoceleni ranami osudu, nemohla je taková věc vykolejit. Zadostiučiněním bylo uznání od největších kapel doby, Metallicy a Guns N`Roses, které je jako hosty pozvaly na koncerty..více

[recenze]

[14.03.2024]

[Jan Skala]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


Listování : << < 23 / 632 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.16528 sekund.