JOURNEY - Escape

Kritika se na začátku osmdesátých let k Journey vůbec nestavěla smířlivě, a to ani publicisté, kteří kapelu po příchodu Stevea Perryho a vydání přelomové desky „Infinity“ vynášeli do nebes. Jenže uběhlo několik let, desky Journey nabraly klesající tendenci a nic nedokázal zachránit ani jazzrockový soundtrack ke zmatenému filmu „Dream, After Dream“ který fanoušky znejistil ještě více, protože podobně složitý a zcela nekomerční materiál od kapely neočekávali. Vážně hrozilo, že Journey začnou ztrácet svou půdu pod nohama jako se to dělo Kiss ..více

[recenze]

[22.07.2024]

[Jan Skala]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]

JUDAS PRIEST - Unleashed In The East

Když se bavíme o Judas Priest sedmdesátých let, musíme dodat, že řeč není o té samé kapele jako nyní. Tehdy žádná heavymetalová scéna neexistovala, ač to v podhoubí vřelo, a Judas Priest byli jednou kapelou z mnoha, která nebyla považována za lídra hard rockové scény. Fanoušci si sice už všímali jejich potenciálu, který spočíval ve frenetickém, ječivém vokálu Roba Halforda, jenž nemohl zapřít nezaměnitelnou barvu, a také v kytarové symbióze K.K. Downinga a Glenna Tiptona, kteří jako kdyby se celou druhou polovinu sedmdesátých let ..více

[recenze]

[21.07.2024]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

AC/DC - If You Want Blood You`ve Got It

V roce 1978 byla celosvětová sláva AC/DC spíše tušená, než aby k ní vedly přímé indicie a nenadálá popularita Australanů byla vysvětlována tím, že britští novináři kapelu zaškatulkovali k punkové vlně, což jinak klidného Malcolma Younga popudilo stejně, jako když ti samí pisálci o AC/DC za pár let psali jako o heavymetalové kapele. Jenže punk se ukázal být jako sezónní záležitost a i po jeho tvrdém nárazu do zdi popularita Australanů vykazovala vzestupnou tendenci. Divoká alba „Let There Be Rock“ a „Powerage“ ukázala jejich sílu ..více

[recenze]

[20.07.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]

INNER AXIS - Midnight Forces

V době, kdy se z každého rohu každý týden valí obrovské množství nové muziky, je pro kapely jako Inner Axis šance na to, že se někdy dostanou do povědomí širšího okruhu posluchačů, v podstatě mizivá. Málo platné budou kapele sehranost a zkušenosti, které bod vlajkou Inner Axis sbírá už šestnáct let, a ještě před tím se polovina kapely (a v počátcích Inner Axis dokonce tři pětiny) realizovala celou dekádu pod hlavičkou Midgard. Důvod je prostý – Inner Axis hrají melodický metal jako podle učebnice,..více

[recenze]

[20.07.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

AXXIS - Coming Home

Na přelomu minulé a této dekády si němečtí Axxis zahráli na babu Vangu a jen měsíc poté, co mocní rozhodli o tom, že uzavřou na našem území školy z důvodu corona-pseudopandemie, vydali kraťas s výmluvným názvem „Virus Of A Modern Time“. Po poměrně hektickém období, v němž vydali dvě řadovky a zavzpomínali na raná léta u firmy EMI se po nich s varovným EP v podstatě zavřela voda a dlouho o nich nebylo slyšet. Ale mrknete-li na diskografii Axxis, která aktuálně čítá už šestnáct řadových kousků, možná dojdete k tomu, ..více

[recenze]

[19.07.2024]

[Savapip]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

KISSIN` DYNAMITE - Back With A Bang

Na Kissin` Dynamite se dá nahlížet z různých úhlů. Pro člověka, který nezná žánrovou historii glam metalu, bude jednoduché mít jejich hudbu v oblibě, ač píší snad nejklišovitější věci v celém ranku, nedá se jim upřít chytlavost, zpěvnost a aranžérská vtipnost. Pro někoho, kdo aktivně sledoval americkou scénu osmdesátých let, může tahle kapela být neotravnější produktem (navíc z Německa…), který nemůže Bon Jovi, Def Leppard nebo Poison konkurovat, ani kdyby se na hlavu stavěl. Pak je tu hledisko třetí, vcelku neutrální, ..více

[recenze]

[19.07.2024]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

FIREHOUSE - Firehouse

Jednu dobu se zdálo, že se Firehouse stanou zachránci glam metalového žánru, jenž se na konci osmdesátých let vyčerpal a v nekonečné honbě za záplavou peněz, kterou slibovala rotace pořádně vlasatých klipů na MTV, pozbýval svou identitu. Bylo tu dvacet kopií Mötley Crüe, desatero Poison a patero Ratt, a úroveň šla všeobecně dolů. Pak se objevili Firehouse z Richmondu ve Virginii a podařilo se jim z pomalu odumírajícího žánru vykřesat poslední jiskřičky úspěchu. Bylo vidět, že není potřeba vymetat večírky..více

[recenze]

[18.07.2024]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]

GALNERYUS - The Flag of Punishment

K výpočtu japonských kapel, které hrají power metal na celosvětově přijatelné úrovni, by stačila jedna jediná ruka. Zaťatý fanoušek žánru si v tamějších končinách určitě najde plno zajímavých uskupení, pokud bychom se však měli bavit o autorství, které má konstantněji nastavené kvalitativní parametry a kapela zároveň svojí vizuální prezentací nepřipomíná podivnou travesty show, celkový počet interpretů se velmi rychle zúží do malinké množiny. Mezi nimi zcela bez pochyb vyniká parta Galneryus, ..více

[recenze]

[18.07.2024]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]

SUNBOMB - Light Up The Sky

Tracii Guns je druhým Georgem Lynchem na rockové scéně a když několik měsíců nenatočí žádnou desku, je nesvůj. I když s L.A. Guns připravuje už asi sto padesátou osmou řadovku, nezanedbává ani řadu dalších projektů, z nichž tentokrát jako králíka z klobouku vytáhl Sunbomb, které provozuje společně nejen s bubeníkem L.A. Guns Adamem Hamiltonem, ale především se zpěvákem Michaelem Sweetem, frontmanem křesťanských agitátorů Stryper, které podle dobových rozhovorů v osmdesátých letech pro jejich náboženský postoj z duše nenáviděl. ..více

[recenze]

[17.07.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

LEGIONS OF THE NIGHT - Darkness

Legions of the night - Good God!
Legions of the night - Can they hear your battle cry?

Je to už třicet sedm let, co Savatage na albu „Hall Of The Mountains King“ vyřvávali „Legions Of The Night“. Jsou to tři roky, co se Jens Faber (Dawn Of Destiny, Malefistum) a Henning Basse (Metalium, Withering Score, ex-Firewind), od bicích jištění Philippem Bockem, pod křídly Legions Of The Night poprvé pustili do vzdávání pocty floridským bardům...více

[recenze]

[16.07.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

KAVIAR KAVALIER - Hairy, Hairy

Někdo má rád buchty makový, jiný zase chlupatý. Zní to divně? Asi ano, ale řeč bude o nové desce projektu Kaviar Kavalaier, za kterým stojí slovutný multiinstrumentalista Necrocock. To znamená, že o divnosti nebude nouze, stejně jako o erotiku. Oproti deskám pod hlavičkou Necrocock je Kaviar Kavalier daleko oplzlejší a rochní si v erotických tématech. Nechybí ani pořádná dávka humoru a hudební pestrost. Šestá řadová deska nese název „Hairy, Hairy“, což plně odkazuje na úvodní citaci. ..více

[recenze]

[16.07.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

JOURNEY - Departure

Vzestup, jaký Journey na konci sedmdesátých let zažívali, byl přímo hmatatelný. Kapela už nereagovala na úspěch kapel hrajících melodický hard rock, ať už to byli Foreigner, Kansas, Cheap Trick, Van Halen nebo Boston, ale byli toho nedílnou součástí a drali se na pozici lídra scény. Turné, které odjeli po „Evolution“, bylo jejich nejvýdělečnějším podnikem, který přinesl kolem pěti milionů dolarů. Kapela si v klidu mohla dopřát mnohem komfortnější cestování a její možnosti se najednou rozšířily do té míry, že Ameriku brázdily kamiony s logem kapely ..více

[recenze]

[15.07.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

IRONFLAME - Kingdom Torn Asunder

Andrew DCagna. Jméno, které musí zaznít hned na začátku recenze z jednoho zásadního důvodu. Tento americký hudebník je multiinstrumentalista a zpěvák, jenž je schopen jakoby mimoděk - vedle mnoha dalších kapel, jichž je nebo byl součástí - stvořit sólový projekt, kterému se pak věnuje s o to větší radostí. Jeho srdeční záležitost nese jméno Ironflame, funguje od roku 2016 a letos nabízí již páté studiové album...více

[recenze]

[15.07.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

URIAH HEEP - Uriah Heep Live

Když se podíváme na první polovinu sedmdesátých let, tak na scéně ve Velké Británii fungovalo něco jako Velká čtyřka hard rocku. Jejími lídry byli Led Zeppelin, kteří všechny kapely předběhli debutem z roku 1969 o pověstný rok, na paty jim začínaly šlapat milovníci těžkého zvuku a všemožných podivností Black Sabbath a řádně energií nadopovaní a instrumentálně vypracovaní Deep Purple. Čtvrtým do party se s neuchopitelným pojetím hard rocku, v němž byla slyšet nejen ozvěna blues šedesátých let, ..více

[recenze]

[14.07.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 10/10]

NATTHAMMER - The Hammer of the Witch

Fakt, že když chcete mrknout na fotky peruánské kapely Natthammer, tak na vás zpravidla vyskakují fotky frontwoman Fatimy del Cármen, je celkem snadno pochopitelný. Po desetiletce strávené v kapele Mandrágora se Fatima rozhodla založit vlastní projekt, a ještě v době, než Mandrágoru opustila, nabídla ochutnávku tvorby Natthammer v podobě EP „Break The Steel“. To, že ho nahrála úplně jiná sestava, než debutové eponymní album o dva roky později a že z této sestavy nezbyl jediný muzikant, ..více

[recenze]

[13.07.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]

KISS - Alive!

Na jaře 1975 měli američtí Kiss na svém kontě tři studiová alba, ale ta z nich velkou kapelu neudělala. Věděli o nich jen zasvěcení, kteří chodili na koncerty do newyorských klubů a kapela se pomalu začala loučit s hvězdnou kariérou, kterou si ještě pod názvem Wicked Lester vysnila. Na úspěchu pracovala zdatně především na živých vystoupeních, na nichž pilovala show prostřednictvím pyroefektů či rekvizit jako střílející kytara, plivání krve či chrlení ohně. Nic z toho se ale nepromítalo do prodeje alb, které pokulhávaly a kapela finančně živořila. ..více

[recenze]

[13.07.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 10/10]

VISIONS OF ATLANTIS - Pirates II - Armada

Plout pod pirátskou vlajkou mezinárodnímu společenství Visions Of Atlantis svědčí. Nejen že šarmantní zpěvule Clementine Delauney v pirátském kostýmu spolehlivě padne do oka, ale od té doby, co Visions Of Atlantis před dvěma lety vypustili na moře první loď, jako by na rozhoupaných vlnách našli mírně rozkolísanou stabilitu, která se časově pojí plus mínus s odchodem křiklouna Siegfrieda Samera. Do téhle rovnice zapadá fakt, že kapela klade o něco větší důraz na symfonický výraz, i že její melodie opět úspěšně staví na ..více

[recenze]

[12.07.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]