Kdyby chtěla finská kapela s jedním z nejgeniálnějších názvů lákat fanoušky na největší pozlátka nové desky, měla by to strašně jednoduché. Stačilo by do všech stran vytrubovat, že na čtvrtém albu Lazy Bonez přijala pozvání k hostování nezaměnitelná dračice Noora Louhimo (Battle Beast) a poslat do světa úvodní skladbu „Shining“. Jenže to by při propagaci alba „Eye Of The Sky“ byla trochu klamavá reklama. Byť sestava Lazy Bonez je neměnná a dalo by se čekat, ..
Když porovnáme moderní historii české a slovenské hudby, musíme konstatovat, že naši východní bratři tahali vždy za delší konec. Jasné to bylo v oblasti popu a rocku, na metalovém kolbišti situace tak jednoznačná nebyla, karty se přelévaly z jedné strany na druhou. Jedněmi z nejdůležitějších hráčů v tomto přátelském boji jsou Slováci Signum Regis. Většina jejich řadovek fungovala jako žolík, kterého nejde přebít. A nejinak je tomu v případě alba "Undivided", jež bylo do powermetalového světa vrženo 17. listopadu...
Překvapení letošního podzimu je tu, slavní progresivisté Pattern-Seeking Animals přichází během krátké doby se čtvrtým albem. Sestava je pevná jako žula a tak se jedinou zajímavostí stala záměna studia a angažmá nového producenta Franka Rosata, který měl oživit zaběhlý sound kapely.
Tak i Cirith Ungol končí, přestože oznámení o odchodu do důchodu přichází zároveň s vydáním nové desky „Dark Parade“. Nárok na to mají, svou kariéru začali už před dlouhými dvaapadesáti lety, ovšem načasování oznámení konce je natolik podivné, že buď za ním bude něco úplně jiného než jen pouhý odchod na odpočinek nebo kapela chce jen přitáhnout pozornost k nové nahrávce, která by pravděpodobně zapadla, protože Cirith Ungol, kromě okruhu svých věrných fanoušků, nejsou nejexponovanějším pojmem. ..
Po čtyřech letech a jedné zásadní změně na pěvecké pozici se španělská banda Sylvania vrací na powermetalovou scénu. Tato kapela je známá kvalitním přístupem k žánrovému řemeslu (proto se jí také pravidelně věnujeme), což potvrzuje i prosincová novinka s titulem "Purgatorio". Album, které na první poslech působí nepřesvědčivě až nesourodě, se s dalšími pokusy dostane pod kůži a potvrdí pozici kapely jako jedné z předních španělských akvizic...
Letos to bylo padesát let, co na britské scéně došlo k velkému třesku a po čtyřech hektických letech a čtyřech vydaných albech se rozešly cesty Iana Gillana a Deep Purple. Dnes víme, že to bylo dočasně a osmasedmdesátiletý Gillan dodnes stojí v čele kapely a nevypadá, že by nějak pomýšlel na důchod, ale v roce 1973 se zdálo, že jeho odchod/vyhazov je definitivní a neměnný. Deep Purple na jeho místo dosadili zcela neznámého Davida Coverdalea a zahájili sérií tří úžasných alb, nad kterými stál svět v úžasu ..
Není úplně podstatné, jestli to byl skutečně Tobias Sammet, kterému je výrok připisován, nebo úplně někdo jiný, kdo si veřejně posteskl, že když v dnešní době otevřete jakýkoliv metalový časopis, vypadá to v něm jako v cosplay katalogu. Hledat toho, kdo jako první odhalil fakt, že když utají svoji identitu anebo aspoň skryje tvář pod maskou, přitáhne automaticky pozornost, také není třeba. To, že tato strategie funguje, je vidět na tom, jak rychle se podobná móda mezi metalovými kapelami šíří. Otázkou do pranice může být to, jak důležitou roli ..
Švédští Graveyard byli vždycky důkazem toho, že i s totálním retrem se to dá dotáhnout docela daleko, ač jim cestičku prošlapaly sSpiritual Beggars nebo The Hellacopters. Graveyard se na hardrockový pravěk dívaly jiným než sabbathovsko-párplovkým (Spiritual Beggars) či kissácko-cooperovským (The Hellacopters) směrem a jejich tvorba nesla silné známky blues a psychedelie. Přesto to se zdánlivě nemožně nemoderními styly dotáhli několikrát až na špičku švédské hitparády, za což jim patří uznání. Nikdy nebyli bůhvíjakými novátory, ..
Před třemi lety jsem psal o velmi zajímavé belgické doom metalové kapele Marche Funébre. Její poslední deska je skvělá. Jenže o ní tahle recenze není, pojednává totiž o skupině Marchafunebre z Chile, jež má podobný název jako banda z Belgie a také hraje doom metal. Tím však veškerá podobnost končí. Chilané vznikli původně jako jednočlenný projekt již v roce 2010, do letoška měli na kontě pouze dvě dema a jedno EP. Nyní mají venku debutové album „Veil Of Death“, které kapela vydala již vloni, nyní vyšlo podruhé s cílem oslovit evropské posluchače...
Následovníky australských velikánů AC/DC bychom mohli za několik dekád jejich působení přehazovat vidlemi. Z mnohých se po letech staly vyhlášené a uznávané akvizice tvrdého rocku – vzpomeňme třeba Krokus, Airbourne nebo Rhino Bucket, se kterými dlouhé roky hrál bubeník „ejsíků“ Simon Wright. Podobnou roli ve Švédsku plní Bonafide, jejichž novinka nám neunikla. Další zástupy obdivovatelů AC/DC, kteří udržují v podvědomí fandů jejich nestárnoucí písničky najdete v každém státě, ti už se však soustředí na přehrávání ..
Poslední dobou mě trochu děsí, když se tuzemská kapela začne zaštiťovat vikinským metalem či pohanstvím, a pak z ní vypadne klasicky tuctový zábavový heavík, poněkud naivně opěvující krásy i těžkosti dávného života na severu bez špetičky patřičné atmosféry. Fakt, že se s albem „Vengeance“ o slovo po šesti letech hlásí sebranka Odraedir, je v tomto rozpoložení pohlazením po duši. Debutové album „Legends Of The Dark Times“ na plné pecky prozradilo, že pohanštinu mají Odradir naplno v krvi, ..
Pro Blink-182 byl tah s návratem frontmana Toma DeLongeho zatažením za záchrannou brzdu a jedinou možnou cestou do budoucna. Ačkoliv poslední album s DeLongem, dvanáct let stará kolekce „Neighborhoods“. nebyla ničím výjimečná a ukázala skutečnost, jak moc Blink-182 patřili do jiné doby, v níž jaksi nadobro zamrzli, dvě nudné nahrávky s jeho náhradníkem Mattem Skibou, už jen otevřeli otázku relevantnosti existence kapely. Jak „California“, tak zejména „Nine“ zůstala za očekáváním a tato epizoda ..
Přelom osmdesátých a devadesátých let přál hardrockovým superskupinám. Přestože z nich žádná velkou díru do světa neudělala, taktika firem byla z posledních záchvěvů největší rockové slávy vytřískat ještě nějaký kapitál a nebyla nouze o projekty, svádějící dohromady největší jména, která v minulých letech slavila velké úspěchy. Na tomto základě vznikla také kapela Shadow King, do které vydavatelská firma Atlantic vkládala obrovské naděje. Aby také ne, když do jejího čela dosadila zpěváka Lou Gramma, ..
Rok 1990 byl pro death metal naprosto zásadní. Hlad po tomto žánru doznal otesánkovských rozměrů a fandové hltali každé nové album jako ptačí mláďata čerstvý hmyz. Obituary se v tomto ohledu nacházeli v ideální pozici. Měli zaděláno skvělým debutem "Slowly We Rot", na který o čtrnáct měsíců později navázali druhým zápisem "Cause of Death". Přestože šlo o krátký časový úsek, stihlo se v něm odehrát několik důležitých zvratů. Hned po nahrání debutu se vypařil basista Daniel Tucker, aniž by jeho spoluhráči tušili proč a kam..
Až jednou hard rockový svět dojde k přesvědčení, že už je na scéně totálně přeromerováno, a bude se hledat podobně obratný a stylově dokonale zabarvený vokál, jakým vládne Ronnie Romero, věřím tomu, že na seznamu budoucích potenciálních všudybylů nebude chybět Romerův krajan James Robledo. Ten pomalu svoje portfolio také rozšiřuje (Sinner`s Blood, Demons Down, ex-Renegade, ex-Thabu), ale stál jej v pohodě drží v takových rozměrech, abyste při otvírání konzerv neměli strach, že i tam by se mohl objevit...
Stvořit heavymetalové album, které využívá mnohokrát obehrané vzorce a postupy, a přece jej máte chuť dobrovolně doposlouchat do konce, bez odbíhání k jiným činnostem, to je akt hodný mistrů. Řekové Diviner touto schopností vládnou, což dokázali na všech dosavadních albech, včetně nejnovějšího zápisu "Avaton". Oněch "zázračných" hudebních prvků, které k sobě přirozeně přitahují naši pozornost, je několik, jeden z nich ale přece jenom vystupuje nad ostatní a k úspěchu řecké kapely přispívá největším dílem.....
„Jet na festivaly a slyšet stejný starý metal jak podle manuálu bylo pro většinu fajn, ale pro mě ne. Chtěl jsem vyniknout a dát najevo, že jsem jiný, mám tolik hudebních zálib od folku přes rock, punk až po metal z mnoha různých dob. Ale moje oblíbená hudba je doom a gothic věci,“ prohlašoval na konto debutového eponymního EP projektu Turanis jeho hlavní mozek kytarista Wayne Bridge. I letos vydané album „A Dance In The Mist“ se nese přesně v tomto duchu, což je pochopitelné, neboť před dvěma lety vydaný kraťas je kompletně součástí desky, ..|
Dnes je 24.7.2025, svátek má Kristýna
|
| Úvodník: |
|
Základní metalové znalosti jako zanikající výhoda? |
|
[22.11.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[22.11.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
PATTERN-SEEKING ANIMALS - Spooky Action At A Distance
|
[21.11.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.11.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[20.11.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.11.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.11.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[19.11.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[18.11.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[18.11.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[17.11.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.11.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[16.11.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[16.11.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[15.11.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.11.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.11.2023] [hodnocení: 7,5/10] |