THE OBSESSED - Gilded Sorrow

Je skoro až neuvěřitelné, že The Obsessed za dva roky oslaví padesát let od založení a přitom se stali legendou jen pro hrstku lidí, kteří si libují ve specifickém heavy/stoner rocku, v němž je místo jak pro hardrockový základ sedmdesátých let, tak pro bluesové napětí i metalovou tvrdost. Frontman Scott „Wino“ Weinrich je dlouhá léta symbolem tohoto minoritního žánru, který jako kdyby chtěl oslavovat explozi a rozmach hard rocku v sedmdesátých letech, stejně jako chce působit nadčasově ..více

[recenze]

[19.03.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

MYRATH - Karma

Kdyby stoprocentně platila slova frontmana Myrath Zahera Zorgatiho o tom, že karma funguje, a to co vysíláš do světa, to se ti vrátí, nepochybuji o tom, že by na konci roku Myrath sklízeli řadu poct a ocenění za jednu z nejsilnějších desek letošního roku. „Karma“ bez výhrad funguje skvěle po hudební, lyrické i technické stránce. Pochopitelně se bavíme o obsahu šesté řadovky tuniských zástupců orientálního progresivního metalu, která se na světlo světa klubala docela ztěžka a zdlouhavě..více

[recenze]

[18.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]

PINK FLOYD - The Final Cut

Přestože byl dopad „The Wall“ prakticky totožný jako u „The Dark Side Of The Moon“ situace uvnitř kapely nebyla ani náhodou tak růžová jako v roce 1973. Mezi Rogerem Watersem a zbytkem hudebníků vyrůstala pomyslná zeď. Waters, vědom si své kompoziční výjimečnosti, začal uzurpovat značku Pink Floyd pro sebe a mezi název kapely a své jméno začal klást rovnítko. Zbylí muzikanti měli pocit méněcennosti, když je agilní basista definitivně odstavil do skladatelského procesu..více

[recenze]

[18.03.2024]

[Jan Skala]

[27 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

Adrienne COWAN, Jack KOSTO, Peter Albert DE REYNA (SEVEN SPIRES) - Nové album nabízí spíše citový koncept než příběhový

Zajít na kafe se Seven Spires? Proč ne, stačí, když se trojice amerických muzikantů vydá ve společnosti Skäldmöld a Atavistia koncertovat do Prahy. I když by se s ohledem na blížící se vydání chystaného alba „A Fortress Called Home“ mohlo zdát, že téma rozhovoru se Seven Spires bude jasně dané, zpěvačka Adrienne, kytarista Jack i basák Pete měli chuť nejen na kafe, ale i na povídání o všem možném...více

[rozhovory]

[17.03.2024]

[Shirley Tracanna]

[1 komentář]

BORKNAGAR - Fall

Je to neuvěřitelné, jaký kus norští Borknagar ušli za třicet let kariéry a těžko by dnes někdo řekl, že to byla black metalová kapela, která vzešla ze stejného podhoubí jako nechvalně známé norské party, jež se zapříčínily o celosvětový boom stylu, který vycházel z děsivých událostí ohně a krve. V tom Borknagar prsty nikdy neměli, ale fascinace těmito událostmi byla u nich zřetelná taky. Pocházeli ze stejného města jako Varg Vikernes, z Bergenu, takže spojitost v jejich začátcích byla jasná. Ale všechno, co se stalo v devadesátých letech,..více

[recenze]

[17.03.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

LIPZ - Changing The Melody

Možná by příběh Lipz byl poměrně tuctovou kapitolou v glam metalové encyklopedii, kdyby se švédská čtveřice nedostala do spárů firmy Frontiers Records. Zatímco EP „Psycho“ a debutové album „Scary Man“ neudělalo kdovíjakou díru do světa a navzdory strach vzbuzujícím názvům hodně opatrným provedením glam metalu, hraného na jistotu bez jakéhokoliv nebezpečí, žánrové fanoušky nevyplašilo, novinka „Changing The Melody“ vlnou nakažlivých melodií nastavuje nové měřítko v glam metalu, vizionáři a průkopníci..více

[recenze]

[16.03.2024]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]

IHSAHN - Ihsahn

Přichází ze severu. Je chladná? Nikoliv. Přejede vám s ní mráz po zádech? Je to dost možné. Jak dlouho tu bude? Napořád. Osmé sólové album norského císaře progresivního black metalu Ihsahna je eponymní. Může to slibovat mnohé, ale rozhodně se jedná o název, který vzbuzuje zvědavost. Je to nový začátek? Změna ve stylu? Ihsahn se nevrhl do nových stylových teritorií, ale pocit, že je přináší něco nového nejspíš dostanete. Deska by se klidně mohla popsat jako stylotvorná, ale veškeré její prvky už v minulosti Ihsahn využil. ..více

[recenze]

[16.03.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

VLAD IN TEARS - Relapse

Když jsem před čtyřmi lety bez váhání hodil německé Vlad In Tears do jedné škatulky s HIM, mělo to své opodstatnění, i když Vlad In Tears šli na stejnou věc od trochu jiného lesa. U předloňského alba „Porpora“ se zdálo, že žánrová podobnost s finskými smutnily se německému uslzenému Vládíkovi začíná trochu zajídat a že má chuť pustit do svojí muziky trochu nových barev. Z novinky „Relapse“ je zjevné, že předloňské náznaky nebyly jen dočasný pokusem, aktuální deska sice zachovává temnější atmosféru, ..více

[recenze]

[15.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

Ace FREHLEY - 10.000 Volts

I když to v dávné minulosti vypadalo, že Ace Frehley nepřežije slavné dny Kiss, neboť se jako prvotřídní ochmelka více válel po zemi, než aby stál na pódiu, opak se ukázal být pravdou. Frehley nejenže Kiss přežil, dokázal se postavit na vlastní nohy, léta vést sólovou kariéru, aby nakonec zůstal jediným činným muzikantem z původní sestavy newyorské legendy. Jeho spoluhráči Paul Stanley a Gene Simmons nadobro vstoupili do polosvěta avatarů a Ace Frehley je zpět s novou sólovkou...více

[recenze]

[15.03.2024]

[Jan Skala]

[9 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

TIERRA SANTA - Medieval

I kdyby člověk stokrát chtěl, nikdy se nedopočítá spolků, za jejichž vznik může přímo či nepřímo obliba Britů Iron Maiden. Většina z nich prošumí metalovým undergroundem bez viditelnější stopy, z některých se postupem času staly vynikající kapely s docela zvučným jménem. Jednou takovou formací je španělská Tierra Santa, tedy v překladu Svatá Země. Parta, která v devadesátých letech vznikla z čiré vášně k tvorbě britských ikon, si postupně vybudovala vlastní styl,..více

[recenze]

[14.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]

MOTÖRHEAD - Bastards

„Vyhazov od Sony mě nijak netrápil. Člověk musí pořád kráčet dál a ono se všechno vyřeší,“ řekl Lemmy k rozkolu s vydavatelskou firmou, ke kterému došlo v době, kdy byla pravidla v rockové hudbě přepisována. Motörhead byli léta kapelou pro omezený okruh fanoušků (o to však kultovnější…), které velký svět nikdy nebyl souzen. A neboť byli v minulosti zoceleni ranami osudu, nemohla je taková věc vykolejit. Zadostiučiněním bylo uznání od největších kapel doby, Metallicy a Guns N`Roses, které je jako hosty pozvaly na koncerty..více

[recenze]

[14.03.2024]

[Jan Skala]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

ATROPHY - Asylum

Americká smečka Atrophy datuje svůj zrod k nejlepšímu období thrashmetalého věku. Tehdy stihla vydat dvě alba "Socialized Hate" a "Violent by Nature". V současné sestavě už ale figuruje pouze jediný pamětník tehdejších časů, zpěvák Brian Zimmerman. Kapela se dvakrát rozpadla, poprvé ji v roce 1993 smetla grungeová tsunami, o druhý zánik se před čtyřmi lety postaral covid. Až teprve předloňský restart byl úspěšný, jeho výsledkem je nová řadovka s titulem "Asylum", která vychází vychází po čtyřiatřicetileté studiové pauze. ..více

[recenze]

[13.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]

THE END MACHINE - The Quantum Phase

Není to zas tak dávno, co se basista Jeff Pilson v souvislosti s vydáním posledního alba jeho nejslavnější štace, kapely Dokken, vyjádřil, že by ještě jednou chtěl udělat opravdovou desku Dokken, ale že k tomu už pravděpodobně nedojde. Tehdy to působilo jako povzdech nad zklamáním, které mu „Heaven Comes Down“ přivodilo, či stesk po starých časech. Jeff je nejen dobrý basista, ale i všemi mastmi mazaný obchodník a jeho vyjádření spíše působí jako příprava na promoakce projektu..více

[recenze]

[13.03.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

JUDAS PRIEST - Invincible Shield

Přestože se o to Judas Priest vehementně snaží, čas se zastavit nedá. Ačkoliv hlas Roba Halforda popírá všechny přírodní zákonitosti, neduhy stáří už ze hry prakticky vyřadili dalšího člena klasické sestavy, kytaristu Glenna Tiptona. Všemu navzdory a vzhledem k faktu, že od doby založení původních Judas Priest (u něhož ze současných členů byl jen basista Ian Hill) letos uplyne pětapadesát let a od vydání debutu „Rocka Rolla“ půl století, by se asi nenašel příhodnější termín, kdy vydat nové řadové album. Poslední? Bůhví… Možná Judas Priest budou následovat příkladu The Rolling Stones..více

[recenze]

[12.03.2024]

[Jan Skala]

[17 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

Blaze BAYLEY - Circle Of Stone

Ač Blaze Bayley není hudebníkem, který by byl obletovaný médii a vydával desky u velkého labelu, těší se zájmu věrných žánrových fanoušků. Býval zpěvákem Iron Maiden, ale to nezaručuje, že bude o jeho novou hudbu zájem. Jenže Balze dělá svůj hevík poctivě, a tak není divu, že se mu daří oslovovat stabilní základnu fandů. Osmá řadová deska nesoucí jeho celé jméno dostala název „Circle Of Stone“ a na Stonehenge upomínající pěknou obálku. Album má dvanáct songů, ..více

[recenze]

[12.03.2024]

[Tomáš Marton]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

David ELLEFSON - Bass Warrior Tour - 8. 3. 2024 - Klub Eden, Broumov

Letošní 8. březen nebyl jenom Mezinárodním dnem žen, ale v Broumově, malém městečku ve Východních Čechách, také svátkem všech metalistů. Majitel místního undergroundového klubu Eden, chartista a věčný disident pan Stanislav Pitaš, už dokázal zlanařit nejedno zvučné jméno, většinou se ale jednalo o osobnosti nemetalového ražení (doposud největší hvězdou byl bezesporu Ian Paice z Deep Purple). Výjimkou se stal loňský koncert řeckého kytaristy Guse G., a zejména páteční vystoupení Davida Ellefsona..více

[reporty]

[11.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[4 komentáře ]

PINK FLOYD - The Wall

I když se na konci osmdesátých uváděla floydovská „The Wall“ skoro jako soundtrack ke změnám ve střední a východní Evropě a zejména k bourání Berlínské zdi, její koncept s budoucími politickými událostmi vůbec nic společného. O deset let dříve se nemohlo nic tušit o pádu komunistického bloku, slovo "The Wall" symbolizovalo příběh Rogerta Waters o izolaci člověka od lidí kolem. Ten nebyl smyšlený, zakládal se na stavu, do kterého se dostali sami Pink Floyd a z nich nejvíce Waters. ..více

[recenze]

[11.03.2024]

[Jan Skala]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]