KING KOBRA - We Are Warriors

Ač je to s podivem, King Kobra stále fungují a stále v jejich čele stojí dnes už sedmasedmdesátiletý legendární bubeník Carmine Appice, který před šedesáti lety hrával s rockovými průkopníky Vanilla Fudge. King Kobra byli v první polovině osmdesátých let jeho cestou k heavy metalu a i když se kapela nikdy nestala bestsellerem (ani na poli megapopulárního glam metalu), je nutné uznat, že alba „Ready To Strike“ a jemnější „Thrill Of A Lifetime“ byla minimálně po zručnostní stránce velmi dobrými díly, které zapadly do koloritu doby. ..více

[recenze]

[11.11.2023]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]

SERENITY - Nemesis AD

Je dobře, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Když se objevily zprávy o tom, že Serenity novou desku „Nemesis AD“ věnují osobě malíře Albrechta Dürera, chtě nechtě se objevila paralela na desku „Codex Atlanticus“, jejíž hlavní postavou byl Leonardo Da Vinci. Cesta do stejného oboru lidské činnosti a velmi blízkého časového období (částečně se prolínajícího) se jevila celkem logicky, „Codex Atlanticus“ patří k nejsilnějším položkám diskografie rakouských hudebních elegánů, nicméně obava z toho,..více

[recenze]

[10.11.2023]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 9,5/10]

DOG EAT DOG - Free Radicals

Poslouchat Dog Eat Dog je jako jít proti proudu času. Kapela získala velkou popularitu v polovině devadesátých let, kdy se svezla na vlně zájmu o skákavý hardcore, v němž pojila tvrdé kytary s rapovým vokálem a vyhulákanými refrény, s čímž tak kolem roku 1994 (to vyšlo její nejlepší a nejslavnější album „All Boro Kings“) měla velký úspěch, což zpečetila vystoupením na největším evropském festivalu Dynamo Open Air. Od té doby se scéna změnila skoro k nepoznání, ovšem Dog Eat Dog jsou pořád tady. ..více

[recenze]

[10.11.2023]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

CHEAP AND NASTY - Cool Talk Injection

Ačkoliv Hanoi Rocks a tudíž ani Cheap And Nasty nebyli typickými představiteli glam metalu, obzvlášť toho losangeleského, grungeová vlna je smetla úplně stejně, jako kdyby denně chlastali v Rainbow či Gazzari a proháněli se na MTV vedle Poison a Mötley Crüe. S příchodem nejničivější části seattleské destrukce pár měsíců po vydání nirvanovské „Nevermind“ byli Cheap And Nasty po komerční stránce odepsanou kapelou, i přesto, že ještě před pár měsíci se zdálo, že by debut „Beautiful Disaster“, mohl získat alespoň zlaté ocenění,..více

[recenze]

[09.11.2023]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

OBITUARY - Slowly We Rot

Jsou chvíle, na které člověk nezapomene. Může jít o zásadní životní milníky, ale také všední momenty, z nichž se zpětně tvoří barvitá a mnohdy výrazně nostalgická mozaika celého života. Jeden takový dílek v mých vzpomínkách představuje první setkání s kapelou Obituary. Psal se začátek devadesátých let, když mě kamarád pozval k sobě domů, aby mi spustil "cosi neuvěřitelně brutálního". Nešlo o nic jiného, nežli debutovou fošnu amerických smrtonošů. Když se z Hi-Fi soustavy, kterou si rodiče mého kámoše přivezli ze Západního Německa, ..více

[recenze]

[09.11.2023]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]

Thrashmetalové novinky roku 2023 - část XI. - kapely ACID FORCE, EVIL CORPSE a GRIMSTRÖKE

Přestože to u Slováků Acid Force chvíli nevypadalo růžově (zejména z důvodu odchodu zpěváka a basisty Tea), kapela se na začátku listopadu přihlásila s novým albem. Za mikrofon si stoupl kytarista Andrej a basu začal drhnout Juraj Ondrejmiška. Zároveň bylo nutné najít nového vydavatele, jelikož česká firma Support Underground ukončila činnost. Zájem projevili Švédi Jawbreaker Records, které na Slovácích zaujal "méně tradiční" mix thrashe a heavy metalu. ..více

[recenze]

[08.11.2023]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]

TŘI SESTRY & SYNOVÉ - František z Braníka

Po desce cover verzí "Sex drógy rokenról" přicházejí hvězdy domácího pivního rocku s další ne zrovna typickou nahrávkou. Poprvé ve své historii stvořili koncepční album a na pomoc si k tomu přizvali spřátelenou formaci Synové výčepu. Obě uskupení v minulosti spojovala osoba Františka Sahuly, a protože tento jedinečný muzikant, nenapravitelný bohém a praotec pražského punku je i patnáct let od své násilné smrti stále nevysychajícím zdrojem inspirace, padlo rozhodnutí převyprávět na desce jeho příběh...více

[recenze]

[08.11.2023]

[Moloch]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

DOKKEN - Heaven Comes Down

Kdo viděl (alespoň někde na netu) koncerty Dokken z poslední doby, nemohl si nepovšimnout, v jak špatné kondici se Don Dokken nachází. Nikdy nebyl pěvec s největší rozsahem na světě a už má na krku sedmdesátku, ale vystoupení už hraničila se soudností a na zbědovalého Dona byl pohled, který donutil nejednoho starého příznivce k uronění slzy. Ještě větší kontrast nastal, když se vedle něho objevil někdejší letitý parťák a spoluzakladatel Dokken, kytarista George Lynch, který žhavými kytarovými laufy byl náplastí na bolístku..více

[recenze]

[07.11.2023]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

ANGELUS APATRIDA - Aftermath

Jsou to již dva roky, co bylo vydáno eponymní album Angelus Apartrida. Deska sklidila vesměs příznivé ohlasy, jak v našich končinách, tak i v zahraničí a v rodném Španělsku se z kapely mezitím stala uctívaná národní hvězda, která útočí na čelní místa tamních hitparád. Kapela neusnula na vavřínech a po náročných koncertních klubových výpadech po Evropě se před nedávnem uzavřela do studia, aby nás oblažila osmou řadovkou „Aftermath“ s obalem, na kterém je vyobrazena představa anarchistického Armageddonu,..více

[recenze]

[07.11.2023]

[Jirka Lulek]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]

PSYCHEWORK - Spark Of Hope

Na to, aby se člověk stal zaníceným fanouškem finských Psychework je bezmála nutné pořídit si finský pas. Většina příspěvků kapely je dostupná v rodném jazyce, nicméně i kdybyste finštinou vládli, od vydání minulého alba „Karelian Hills“ by vás jyväskylská šestice informační kanonádou nezasypala, opouštět hranice státu kvůli nějakému koncertu Psychework zjevně k životu nepotřebují, když vypustí do světa singl, nenamáhají se s jeho tlačením přes všemocný drát ani s videoklipem, a když už dojde na nové album, ..více

[recenze]

[06.11.2023]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

BACK STREET CRAWLER - The Band Plays On

Kapela Back Street Crawler mohla mít předpoklady stát se jednou z hardrockových legend sedmdesátých let, ale osud to chtěl jinak. Už ve chvíli, kdy se zrodila, byla ostře sledována, protože v jejím středu stál kytarista Paul Kossoff, který si udělal obrovské jméno jako zázračný muzikant v kapele Free, s níž slavil na přelomu šedesátých a sedmdesátých let obrovské úspěchy. Vzal k sobě americkou rytmiku Terry Wilson a Tony Braunagel, kteří spolu hráli v kapele Bloontz a doplnil je zpěvákem ..více

[recenze]

[06.11.2023]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

Neira, Venca VOTRUBA (ÁNNI) - Líbí se nám označení mystický metal

Dobří holubi se vracejí…? Je to pár už pár let, co se Venca Votruba (Dark Angels, After Rain, The River Of The Lost Souls) nechal slyšet, že si od hraní metalu chce odpočinout. Tohle předsevzetí aktuálně vzalo za své a Venca společně s půvabnou kolegyní Neirou (Arthemion) dali dohromady kapelu s názvem Ánni. Jak se narodila a co od ní čekat, prozradí společně oba protagonisté.

..více

[rozhovory]

[05.11.2023]

[Savapip]

[0 komentářů ]

STYGIAN FAIR - Aradia

A tak se Andreas Stolz v řadách Stygian Fair přece jen dočkal… Po celkem bezvýznamné epizodě pod visačkou Crave se Per-Olov Jonsson a Emil Holmqvist rozhodli ve švédském městečku Umea založit kapelu Stygian Fair. Ke spolupráci zlákali basáka Erika Anderssona a kytaristu Andrease Stoltze, který se ujal i sólového zpěvu. Jenže výsledek byl podobný jako v Crave a tak se po třech letech Andreas Stolz (i Erik Andersson) rozhodl sbalit fidlátka a po čase se připojil k reinkarnovaným power-progresivcům Hollow. ..více

[recenze]

[04.11.2023]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

PALANTÍR - Nightmare Opus

Švédská kapela Palantír svoji hudbu označuje za power metal klasického severského střihu. Zatímco debutové album "Lost Between Dimensions" do této autoškatulky celkem pohodlně zapadlo, loňský následovník s titulem "Chasing a Dream" lichotivý rozjezd nepotvrdil. Problém byl zejména na straně zvukové produkce, která se švédskému "všeumělovi" Cedericku Forsbergovi příliš nepovedla. Jenže kapela byla z nějakého důvodu s jeho prací spokojená, a tak jej povolala i k nazvučení EP "Nightmare Opus", jež vyšlo 31. října...více

[recenze]

[04.11.2023]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]

DORO - Conqueress - Forever Strong and Proud

Sloganem hitovky z osmdesátých let od Modusu „Karty sú už rozdané“ by se dalo nové album metalové královny Dorotky s patetickým názvem „Conqueress - Forever Strong and Proud“ charakterizovat nejsnáz. Časy z druhé poloviny devadesátých let, kdy měla Doro potřebu experimentovat (a riskovat), jsou dávno pryč, zpěvačka přesně ví co chce, co se od ní čeká a kde je její místo, tak se toho drží. Podstatné je, že u toho většinu času neztrácí jiskru, a i když jí se staromilským a osobitým pojetím heavy metalu k nalákání mladších ročníků ..více

[recenze]

[03.11.2023]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

TEMPERANCE - Hermitage - Darumas Eye´s Pt. 2

Na začátku letošního roku zastihla fanoušky italských Temperance nepříjemná zpráva o odchodu zpěvačky Alessii Scolletti a bicmena Alfonsa Mocerina. Stalo se tak během příprav nadcházejícího turné a zároveň nového alba, na které Alfonso dokonce již nahrál bicí party. Rodinné důvody obou protagonistů nicméně donutily zbývající členy k rychlé akci. Na turné s Tarjou byly nalezeny dočasné náhrady, k dokončení sedmé studiovky se povedlo zlanařit zpěvačku Kristin Starkey, která prozatím zůstává stálou členkou sestavy (i když u této party člověk nikdy neví). ..více

[recenze]

[03.11.2023]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

CHEAP AND NASTY - Beautiful Disaster

Když se v polovině osmdesátých let rozpadli finští Hanoi Rocks po osudné nehodě, při které přišel o život bubeník Razzle, a zbytek kapely zůstal uvězněn v drogovém pekle, skončil jeden z nejúchvatnějších příběhů rock n`rollu osmdesátých let. Když trosky kapely opustil i basista Sami Yaffa, bylo o dalším osudu Hanoi Rocks rozhodnuto a pozůstalá trojice Michael Monroe, Andy McCoy a Nasty Suicide vydržela až do hořkého konce. Poslední jmenovaný, který na rozdíl od ústřední dvojice měl nejstřízlivější hlavu, se vypracoval ..více

[recenze]

[02.11.2023]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]