ELVELLON - Ascending in Synergy

Těžko říct, co by si němečtí Elvellon počali bez Nightwish. Šest let starý debut „Until Dawn“ prozradil, že tvorbu melodického mága Holopainena mají Elvellon v malíku a že jim je blízká zejména éra s Tarjou Turunen. Na téhle formuli se nic nemění ani na aktuální novince „Ascending In Synergy“, v níž Elvellon zašli ještě o kousek dál – u některých skladeb možná budete bádat, jestli je Elvellon nevytáhli z nějakého dávného Tuomasova tlumoku, tak dobře by do nightwishovského období kolem přelomu tisíciletí pasovaly. ..více

[recenze]

[04.06.2024]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

ZNOUZECTNOST - The End...?

Už se tak nějak počítalo s tím, že Znouzectnost je kapelou, která žije ze své minulosti a o vydávání nových alb nemá příliš velký (či spíše žádný) zájem. Každopádně to vypadalo, že její doba minula, opodstatnění měla v dřevních dobách v devadesátých letech, snad ještě jako Zastávka Mileč nebo dokonce Kuličkové ložisko, a pak v devadesátých letech, kdy si našla osobitým punk rockem, smíchaným se stále častějšími vlivy folku místo na tuzemské scéně. Stále patří hlavně na festivaly v ulicích Plzně či do tamního Divadla Pod Lampou, ..více

[recenze]

[04.06.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

CREAM - Goodbye

Že se Jack Bruce s Gingerem Bakerem zrovna nemusí, byla známá věc. Už v době, kdy spolu hráli u Grahama Bonda, si dělali naschvály hraničící s nevraživostí, jednou došlo i na výhrůžky pobodáním a nezdálo se, že by postupem let zmoudřeli. Oba byli muzikanti od pána Boha a že své půtky dokázali překlenout ve prospěch Cream, jim budiž připsáno ke cti. Jak se kapela stávala slavnější, dlouhodobá nenávist znovu začala vystrkovat růžky. Eric Clapton, původně zastávající roli mírotvorce, začínal rezignovat a leckdy zbytečně vyhrocené spory ..více

[recenze]

[03.06.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

YBCA - Brno Robstars

„Krizu cétí všeci, většinó,
I lópežník jezdí šalinó,
Na trojec hópne na šmirgl,
a valí čórovati na prigl.“

Loupežník dnešní doby už dávno nečíhá za dubem ani pod dubem, ale používá mnohem sofistikovanější metody loupení, ..více

[recenze]

[03.06.2024]

[Moloch]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

LOCH VOSTOK - Opus Ferox II - Mark Of The Beast

Loch Vostok ze Švédska odstartovali před třemi lety albovou sérii s názvem "Opus Ferox". Předcházela tomu nepřehlédnutelná personální změna - tehdejší vokalista Teddy Möller se spokojil s hraním na kytaru a občasným příspěvkem v podobě extrémního vokálu, a hlavním zpěvákem skupiny se stal Jonas Radehorn. Na podařenou prvotinu série s podtitulem "„The Great Escape“ kapela aktuálně navazuje druhou částí „Mark Of The Beast“...více

[recenze]

[02.06.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

CAPTAIN HAWK - Ghosts of the Sea

Jedním z nejaktivnějších metalových hudebníků současnosti je řecký všeuměl Bob Katsionis. K jeho novým přírůstkům patří pirátská opera Captain Hawk, ve které zvládá obsluhovat většinu instrumentů. Mozkem projektu ovšem není Bob, nýbrž řecká skladatelka Elina Englezou, která už s Katsionisen spolupracovala na rockové opeře s názvem Goditha. Ženský element je přitom na albu "Ghosts of the Sea" velmi znát a výrazně ovlivňuje jeho celkové vyznění. ..více

[recenze]

[01.06.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

KERRY KING - From Hell I Rise

Na scéně metalového extrému to mohla být událost letošního roku. Slovutný kytarista Slayer Kerry King je skutečný pojem, legenda a člověk, bez něhož by nebyla thrash metalová scéna úplná. Když ponecháme stranou fakt, že kompozičně zdatnějším kolegou ze slavných časů Slayer byl Jeff Hanneman, stále zůstává skutečnost, že kytarové riffy, které King metalové historii dal, patří do zlaté stylové pokladnice. Co na tom, že se jich člověk časem trochu přejedl, protože Kerry sklouzl do určité rutiny. Kytarový hurikán,..více

[recenze]

[01.06.2024]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

Thrashmetalové novinky roku 2024 - část I. - kapely HOLYCIDE, CHAINSAW a CATBREATH

Přestože sestava španělských thrasherů Holycide prochází častými změnami, muzika zůstává pevně a neměnně zakořeněná v osmdesátých letech. Tady je vše jasné už při pohledu na logo i obal novinky "Towards Idiocracy". Old-school jako z marcipánu, v každém momentu vzdávající podprahový hold některé z žánrových ikon. Nejčastěji v hlavě naskakují Slayer, díky blackened-thrashovému projevu frontmana Davea Rottena Holycide připomenou také Sepulturu nebo Sodom ..více

[recenze]

[31.05.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]

BURZUM - The Land Of Thulé

Kdo je dnes Varg Vikernes? Kam se osobnostně posunul od začátku devadesátých let, kdy vstoupil na norskou metalovou pidiscénu, ale brzy se stal nechvalně proslulým psancem po celé zemi a veřejným nepřítelem číslo jedna? Fakt, že kdysi vypaloval kostely a zavraždil předáka Mayhem Euronyma, už prakticky žádnou váhu nemá. „Zabil jsem toho chlapa a udělal jsem dobře. Odseděl jsem si to a to je celé,“ lakonicky odpovídal Varg v době, kdy vyšel z vězení, v němž strávil patnáct let. Burzum tehdy nezemřeli, ve vězení sice živořili na elektronickém základu, ..více

[recenze]

[31.05.2024]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]

DOMAIN - III: Crack In The Wall

Máte-li dostatečně zmapované hudební dějiny a naposlouchaná první dvě alba Domain, je vám jasné, co muselo následovat, když datum vydání třetí alba německých melodiků bylo stanoveno na 20. červen 1991. Do vydání nirvanovského alba „Nevermind“ zbývaly tři měsíce a pokud se deska „III: Crack In The Wall“ měla zapsat do povědomí i někoho jiného, než již ulovených fanoušků, moc času jí do rockové revoluce nezbývalo (Nálada na hudební scéně byla na dně. Výstřel grunge ze Států zaplavoval vše, co jste si dokázali představit, ..více

[recenze]

[30.05.2024]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9,5/10]

VADER - Black to the Blind

V rozmezí let 1995 - 1997 vychrlili Poláci tři alba za sebou. Absolutně nedbali světového trendu, který považoval metal za sprosté slovo, a umanutě si drhli svoji písničku, lépe řečeno svůj drtivý deathmetalový námrd. V roce 1997 přišel čas na zápis "Black to the Blind", na kterém se představil nový kytarista Mauser, jenž v sestavě vydržel plných jedenáct let a významně přispěl ke stabilizaci celé kapely. Jinak se ale nic zásadního nedělo, neboť hlavní skladatelské otěže nadále pevně držel frontman a principál Piotr "Peter" Wiwczarek. ..více

[recenze]

[30.05.2024]

[Petr Štěpnička]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

BLOOD OPERA - Songs in the Key of Death

“Peklo je plné. Mrtví obživli. Existuje pět klíčů a každý z nich je zásadní pro přežití lidstva. Buď budeš mít všech pět klíčů nebo zahyneš. Nikdo není v bezpečí. Apokalypsa začala….

Využijete-li hodně výraznou image, vždycky hrozí, že forma přebije obsah. Ne každý umí podepřít provokativní vzhled stejně silnou muzikou jako svého času Kiss, Gwar nebo Lordi. Zombíci Blood Opera by vás při nečekaném setkání mohli na první pohled řádně vyplašit ..více

[recenze]

[29.05.2024]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 5,5/10]

MY DYING BRIDE - A Mortal Binding

My Dying Bride zná každý, kdo se o metal trochu zajímá, i když třeba anglickou legendu doom metalu zrovna nemusí. Tohle jméno značí jistotu, že posluchač dostane kvalitní porci melancholie. Nelze od nich čekat nějaké velké experimenty, spíš se člověk těší, jak moc se nové album povede. Novinka „A Mortal Binding“ je již čtrnáctou řadovkou. má osm skladeb a stopáž pětapadesát minut. Prostě pořádná porce doomu. ..více

[recenze]

[29.05.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

THE TROOPS OF DOOM - A Mass To The Grotesque

Retro je v kurzu a o to víc, když ho hraje přímý účastník dávných časů. Co na tom, že Jairo Guedz natočil s brazilskou Sepulturou pouze debutové EP „Bestial Devastation“ a první řadové album „Morbid Visions“, aby pak přenechal místo technicky zdatnějšímu Andreasu Kisserovi. Tím se vyhnul létům největší slávy, které kapela dosáhla v devadesátých letech, ale díky tomu nemůže být spojován s úpadkem Sepultury po odchodu Maxe Cavalery, ani se stylovými kotrmelci, které kapela dělala, a které ne vždy fanoušci správně pochopili. ..více

[recenze]

[28.05.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

RHAPSODY OF FIRE - Challenge the Wind

"Je ovšem škoda, že se nikam neposunula zvuková produkce, jejíž počítačová umělost přece jenom výsledný dojem o kus sráží", přesně tak jsem zakončil recenzi předešlé řadovky italských symfoniků Rhapsody of Fire. Tenkrát šlo již o druhý případ nepříjemného syntetického soundu z dílny Sebastiena Levermanna, který zůstává hlavním studiovým technikem i v případě nového alba "Challenge the Wind". A protože se opět nic nezměnilo, není tentokrát možné aplikovat stejnou dávku velkorysosti. Čeho je moc, toho je příliš.....více

[recenze]

[28.05.2024]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]

TERAMAZE - Eli - A Wonderful Fall from Grace

Poté, co na přelomu dekády vyhrnuli během čtyřiceti měsíců australští hračičkové Teramaze na svět pět řadových alb, zřejmě si řekli, že je na čase trochu zvolnit. Mezera mezi albem „Flight of the Wounded“ a novinkou „Eli - A Wonderful Fall from Grace“ se proto natáhla na víc než rok a půl, ale během této doby Teramaze stihli marnotratně vydat jednu výběrovku, jeden živák a představili i pár singlů, z nichž až poslední „Standing Ovation“ našel místo na nové řadovce. Otázku, zda pětici klokanů tohle tempo..více

[recenze]

[27.05.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

CREAM - Wheels Of Fire

Móda psychedelického rocku se ukázala být velice pomíjivou. I když v roce 1968 hnutí hippies stále provokovalo Ameriku a noviny se hemžily titulky o krádeži dětských duší podivnou sektou ze San Franciska, kouzlo léta lásky roku 1967 bylo pryč. Doba pádila kupředu šílenou rychlostí a to, co bylo moderní ještě před pár měsíci, působilo zastaralým dojmem. Stejně rychle jako The Beatles opustili Seržanta Pepře a The Rolling Stones „Their Satanic Majesties Request“, tak i Cream takřka hned po vydání „Disraeli Gears“ ..více

[recenze]

[27.05.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 10/10]