DREAM EVIL - Metal Gods

Název, který pro své sedmé album zvolili lenoši Dream Evil, možná zní trochu nabubřele a v kontextu předchozího alba „Six“, na němž švédská družina poprvé ve své historii ztratila jiskru, i poměrně drze. Jenže vzpomeňte si na rok 2004, kdy se Dream Evil vytasili se stejně sebevědomým názvem („The Book Of Heavy Metal“) jako nyní a jaká z toho byla paráda! Podruhé v historii göteborgská parta natáhla pauzu mezi alby na sedm let („nezmizeli jsme, prostě jsme lenošili…“). ..více

[recenze]

[09.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

GALNERYUS - One for All - All for One

Přestože ve druhé polovině nultých let dokázali Japonci Galneryus sázet alba v ročních intervalech, o nějaké jistotě uvnitř kapely to zrovna nevypovídalo. Když v roce 2006 odešel ze sestavy basista Tsui, zanechalo to ve zbývajících členech hlubší otisk, než by se dalo předpokládat. Pomalu se začaly projevovat vnitřní rozbroje a rozpory ohledně budoucího směřování kapely. V tomto ohledu vyznívá titul čtvrté studiovky „One for All – All for One“ bezmála ironicky. ..více

[recenze]

[08.08.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

FIREHOUSE - Good Acoustics

Polovina devadesátých let přála akustickým kytarám a pořadům stanice MTV Unplugged. Ačkoliv byla tato móda vždy nejvíce spojena s hnutím grunge, protože akustická alba Nirvany či Alice In Chains jsou nejviditelnější produkty, které tento trend připomínají, nechaly se k ní strhnout i Kiss nebo Poison, kteří byli vždy spjati s divokými koncerty a hřmotnými kytarami. Neodolali ani Firehouse, kteří už na albu „3“ okusili zvýšené množství akustických kytar...více

[recenze]

[08.08.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

ORDEN OGAN - The Order of Fear

Když uslyšíte, jak se na vás z repráků valí pojem „strach“, bylo by záhodno, abyste jej cítili až v kostech. Pak se dá mluvit o tom, že deska zní přesvědčivě. A jelikož v titulce „The Order Of Fear“ se to podařilo německým Orden Ogan beze zbytku naplnit, dá se říct, že osmý zářez v diskografii německých melodiků má velmi dobrou startovní pozici. Seeb Leveerman v něm (za přispění jednoho z uruguayských fanoušků, který se zapojil do kreativního procesu) rozvíjí příběh hrdiny Valeho, jehož přivedl k životu už před šestnácti lety a je potěšením konstatovat, ..více

[recenze]

[07.08.2024]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]

DEEP PURPLE - =1

Že Deep Purple vydají nové album je skoro takový zázrak, jako když s ním přijdou The Rolling Stones. Kapela se omladila o pětačtyřicetiletého kytaristu Simona McBridea, který nahradil Stevea Morseho a tím věkový průměr značně klesl, ale fakt, že Ianu Gillanovi a Rogeru Gloverovi bude příští rok osmdesát a Ian Paice s Donem Aireym jsou pouze o tři roky mladší, je znepokojující, stejně jako to, že od vydání debutu „Shades Of Deep Purple“ uplynulo loni pětapadesát let. Věk se zastavit nedá, ač se o to kapela snaží ..více

[recenze]

[06.08.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

JOURNEY - Raised On Radio

Média se předháněla ve skandálních odhaleních a neustále přicházela se zaručenými zprávami o rozpadu Journey, tak horké to ovšem nebylo. Prakticky celou druhou polovinu roku 1984 a celý letopočet následující spolu členové kapely nekomunikovali, ale telefonát Stevea Perryho s Jonathanem Cainem ticho ukončil a bylo jasné, že se Journey znovu začínají probouzet k životu. Napětí bylo hmatatelné, což přiživoval zejména manažer Herbie Herbert, který se rozhodl udělat ze Stevea Perryho ..více

[recenze]

[05.08.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 10/10]

IRON MAIDEN - Live After Death

Tradice úspěšnosti britských kapel v Americe je dlouhá. Všechno odstartovali The Beatles, kteří mohli už v polovině šedesátých let vytrubovat, že jsou slavnější než Ježíš Kristus, až z toho americkým puritánům vstávaly vlasy na hlavě. V jejich odkazu pokračovali The Rolling Stones, stejně jako zástupci hard rockové generace, z nichž největší kus slávy urvali Led Zeppelin, Queen a Pink Floyd, ačkoliv ani Black Sabbath a Deep Purple nechtěli příliš zůstat pozadu. Když přišla Nová vlna britského heavy metalu, ..více

[recenze]

[04.08.2024]

[Jan Skala]

[13 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]

SPEKTRA - Hypnotized

Muzikanti z brazilské kapely Spektra (za vydatné podpory vydavatelské firmy) na to šli od lesa. I když frontman BJ by měl na domácí scéně patřit k poměrně výrazným personám, propagace debutového alba „Overload“ se opírala především o jména Jeffa Scotta Sota a všudybyla Alessandra Del Vecchia. Přítomnost těchto dvou na debutu byla jasná – Alessandro nesměl chybět téměř u ničeho, v čem Frontiers cítili potenciál, Jeff Scott Soto kvality BJ zná z vlastních projektů,..více

[recenze]

[03.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

MOTÖRHEAD - No Sleep `til Hammersmith

Když na konci sedmdesátých let Velkou Británii decimovala punková horečka, byli Motörhead, jako v podstatě nezařaditelná kapela, hozeni do jednoho pytle se Sex Pistols, The Damned nebo The Clash. Čas ukázal, jak moc se hudební publicisté mýlili, když se o pár let později rozběhla Nová vlna britského heavy metalu, okamžitě podle tisku Motörhead patřili i k ní. Toto tvrzení bylo trochu blíž pravdě, ačkoliv i tak bylo značně nepřesné. Ale parta Lemmyho Kilmistera byla na vrcholu a k Judas Priest, ..více

[recenze]

[03.08.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]

POWERWOLF - Wake Up the Wicked

Při pohledu na diskografii německých vlkodlaků Powerwolf by se mohlo zdát, že parta kolem charismatického Atilly Dorna nabrala v závěru druhé dekády existence sakra divoké pracovní tempo. Jenže z předchozích čtyř alb se jednou jednalo o vypůjčené skladby, jednou o orchestrální verzi řadovky z minulé dekády a jednou o album, na němž skladby Powerwolf přezpívali jiní zpěváci. Jako by tím Powerwolf chtěli potvrdit řeči o tom, že ve vlastní tvorbě už je pro ně strašně těžké ..více

[recenze]

[02.08.2024]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

FIREHOUSE - 3

Přišla doba velkých paradoxů. Pro glam metalové kapely se jednalo o kruté vystřízlivění, neboť po hédonických osmdesátých letech přesouvaly program zpět do klubů, s tím, že komunita známá například z losangeleského Sunset Stripu v podstatě neexistovala. Zbyly jen nafrněné hvězdy, které žily v bludu, že jsou pupkem světa, jenže hudební tisk na ně plival jedovaté sliny a ony neměly sílu se bránit. Skutečností je, že kapely, které osud připravil o jejich teplé pelíšky, stihly ještě natočit svá nejlepší alba, ..více

[recenze]

[01.08.2024]

[Jan Skala]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]

GALNERYUS - Beyond the End of Despair...

Mluvíme-li dnes o japonských Galneryus jako o kapele zasluhující světovou pozornost, pak je nutné uvést, že zahraniční power metaloví fanoušci se o této partě dozvídali velmi pozvolna. Vydávající firma VAP nedokázala svoji jedinečnou hudební akvizici protlačit za domovské hranice a muziku si tak užívali hlavně japonští posluchači, kteří však daný styl milují jako málokdo jiný. Hudebníci z Galneryus proto příliš nestrádali, za optimální situace by ale byla situace ještě výrazně jiná a kapela by musela brázdit ..více

[recenze]

[01.08.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

IREFUL - Agents of Doom

Je velmi pravděpodobné, že kdyby debutové album "Agents of Doom" italské smečky Ireful vyšlo v osmdesátých letech, bude dnes užívat kultovního statusu. Kytarové riffy jako z thrashmetalové bible, atraktivně exponovaný zpěv, u kterého se musí Paul Baloff převalit v hrobě do spokojené polohy, a nakonec zvuk, jenž představuje ideální kompromis mezi moderní produkcí a old schoolovým analogem. Tohle prostě musí fungovat!..více

[recenze]

[31.07.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

MACOCHA - Macocha

Macocha ma v prvom rade šokovala absolútne svetovým zvukom, masaker. Na debut neskutočný sound, muzikanti v kapele asi nebudú začiatočníci, radosť počúvať. EP prináša sedem štichov najlepšie opísateľných ako zmeska hardcoru / metalu až deathcoru.

Nabustrovaná basa tlačí masívne a široké gitary ani bager horu skál, hliny a bahna, je to tlak rifrov, uškriekaného hardcorového vokálu..více

[recenze]

[30.07.2024]

[Hirax]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

MR. BIG - Ten

Tak do konce pomalu dojíždí i Mr. Big, kdysi slavná kapela jednoho obrovského hitu, který byl odlišný od jejich hřmotné hard rockové tvorby, jak to jen šlo. S koncem se počítalo už několik let, od doby, co zemřel původní bubeník Pat Torpey a různá prohlášení členů kapely tomu nahrávala. Na přelomu loňska a letošního roku kapela v tomto duchu ohlásila rozlučkové turné „The Big Finnish“, v rámci kterého přehrává prakticky celou nejslavnější desku „Lean Into It“. Proto ohlášení novinky „Ten“ byla zpráva jako z jiné planety...více

[recenze]

[30.07.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

SEVEN SPIRES - A Fortress Called Home

O tom, že svět Seven Spires hraje všemi barvami, americká trojice v čele s živelnou zpěvačkou Adrienne Cowen plně přesvědčila na svých předchozích počinech. Na novince „A Fortress Called Home“ tuhle charakteristickou vlastnost dotáhla do dokonalosti – je umění natočit desku, na které si téměř každý (a jedno, jaký hudební žánr preferuje) může najít pro sebe to pravé ořechové, a zároveň nabídnout kolekci, která ani na moment nezní podbízivě a na plné pecky voní i jako celek...více

[recenze]

[29.07.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

JOURNEY - Frontiers

Jestliže Journey byli úspěšní od konce sedmdesátých let, šílenství jaké následovalo po vydání „Escape“ se nedalo porovnat s ničím, co kapela zažila předtím. Celými Spojenými státy duněly hity „Don`t Stop Believin`“ a „Who`s Crying Now“ a v létě roku 1982 nebyla v Americe snad populárnější kapela. Právě se rozjíždějící MTV si klipy kapely oblíbila a Journey nasazovala pravidelně do vysílání, čímž jejich popularitu ještě přiživila. V kapele se sice začínala projevovat menší ponorková nemoc, ovšem nikdo tomu zatím nepřikládal žádnou vážnost. ..více

[recenze]

[29.07.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]