Dopad „Wildhoney“ na evropskou metalovou scénu byl drtivý, ačkoliv si řada fanoušků kladla otázku, zda Tiamat nezradili své ideály a zda je „Wildhoney“ ještě metalovou nahrávkou. Ačkoliv byl jasně vidět posun, jaký Tiamat (zejména Johan Edlund) udělali během několika let, v zásadě šlo album zařadit do metalové škatulky, i když jeho závěr ukázal zcela jiné ambice. Jako kdyby Edlund chtěl za každou cenu vystoupit ze svého stínu a ukázat, že jeho umělecké ambice jsou zcela jiné než v dobách „The Astral Sleep“ a „Clouds“...
Při studování metalografie Richarda Anderssona se brzy ukázalo, že s tímto švédským kapelníkem nebylo snadné vyjít. Ríša dělal čistky už v době první party Majestic, a také v případě druhého spolku Time Requiem došlo na rychlou obměnu. Andersson byl perfekcionista s nemalým egem, který měl specifickou vizi a nesnesl vedle sebe slabší řemeslníky (že by se i v tomto ohledu nechal inspirovat u svého velkého vzoru Malmsteena?). Právě to ale mohlo na druhou stranu zaručovat přísun ..
Původně italským Hell In The Club se na podkladě šesti alb, která stvořili během prvních patnácti let svojí kariéry nedá upřít, že mají hard rock v krvi. S vydáním sedmého alba „Joker In The Pack“ se k téhle vlastnosti, která je neopustila (na rozdíl od zásadní postavy kapely), dá přidat, že mají i smysl pro humor – v momentě, kdy ze sestavy vypadl křikloun Damna z Elvenking (byť k tomu nedošlo ve zlém, jeho kroku se úplně nedivím, po předchozím albu „F.U.B.A.R.“ začínalo být znát, že kapela trochu ztrácí entuziasmus a potřebuje nakopnout)..
S alby umělců, kteří fungují celá desetiletí, je problém. Očekávat se od nich dá řemeslně dokonalá práce, léty vytříbený songwritting a profesionální přístup, ale také jsou konfrontováni s obrovskými očekáváními, zda překonají svá nejlepší díla. To se v drtivé většině případů neděje, protože těžko šedesáti-sedmdesátiletý muzikant natočí tak vášnivá a energická alba, jako když mu bylo pětadvacet. Výjimku představují třeba The Rolling Stones, jejichž poslední deska se vyrovná nejlepším nahrávkám..
I když obě hlavní kapely sobotního večera dodnes vydávají desky a minimálně Ugly Kid Joe plánují pustit další na trh velmi brzy, měl být jejich společný koncert zejména v duchu nostalgie a podle toho vypadalo složení publika. Většina z přítomných si mohla dobře pamatovat časy, kdy Ugly Kid Joe udělali díru do světa s prvním albem „America`s Least Wanted“ a hity „Everything About You“ a „Cats In The Cradle“, ale i časy, kdy Life Of Agony vydali album „Ugly“, s nímž potvrdili přerod z undergroundové naděje na stálici alternativní scény. ..
Severská mytologie je nevyčerpatelným zdrojem inspirace nejen pro skandinávské kapely. Její příběhy do textů zapracovávají formace z celého světa, české kapely nevyjímaje. Jednou z takových je brněnské folk metalové těleso Wolfarian, které po šestileté studiové odmlce přichází s třetí řadovou deskou „Vegr“. ..
Není na světě moc kapel, kterým by stálo za to odpustit, že na obal desky využijí tak profláknutý motiv, jako je červený balónek klauna Pennywise. Partě potrhlých Švédů Avatar v čele s excentrickým Johannesem Eckerströmem to projde zcela bez problémů. U novinky „Don`t Go In The Forest“ se totiž můžete stejně tak dobře bát, jako se královsky bavit. Co na tom, že snaha desku napasovat do nějaké škatulky je naprosto marná, co na tom, že desítka skladeb je v podstatě každý pes jiná ves a deska zní jako dobře střelená třičtvrtě hodinka odvážného rádia,..
Už je to půl století, co na krátký okamžik zazářila na rockovém nebi kometa amerického kytaristy Tommyho Bolina, v jehož hře kritici spatřovali budoucnost rockové hudby. Někteří historici o něm hovoří jako o možném předchůdci fenomenálního Eddieho Van Halena, protože (stejně jako on) i Tommy Bolin měl zcela specifický styl a pouze v jeho podání zní jeho skladby jako nedostižný originál, jemuž se nepřiblížil nikdo z těch, kdo se pustil do jejich přehrávání. Stačilo by, kdyby nahrál jen instrumentálku „Owed To G“ a slavnou „You Keep On Moving“ ..
Stačí se jenom dozvědět o existenci nového dokumentu o Ozzym a zjistit letmý nástřel jeho obsahu, aby bylo okamžitě jasné, že tohle bude síla. Všichni přece víme, jak snímek mapující (zhruba šestiletý) závěr Ozzyho éry skončí. Už dopředu známe dramaturgické rozuzlení, které v tomto případě zařídil sám život, o to víc nás ale může film režisérky Taniy Alexander (dvojnásobné nominantky na cenu BAFTA) ..
Co bude dál se Sepulturou, až dojede zaručeně poslední turné, ví možná jen pánbů, protože řečí o konci brazilské legendy už proběhla celá řada. Jistota však je, že někdejší frontman Max Cavalera, člověk, který kapelu postavil na nohy, nekončí. Dnes sice už není inovátorem, který s deskami „Chaos A.D.“ a „Roots“ dokázala postavit do pozoru metalový svět, rád se obrací do minulosti, ale ani v sedmapadesáti (což není tak moc) o konci kariéry neuvažuje...
Sever Evropy a glamová scéna, to je spojení, které má (respektive mělo) ve své době velmi silný zvuk. To, že z něj bude žít ještě další generace po nejsilnější vlně, se čekat dalo, stejně jako to, že když začne docházet dech Hanoi Rocks, Reckless Love, Crashdiet, Crazy Lixx, či Hardcore Superstar, že se na jejich místo (možná už ne zdaleka tak intenzivně, ale přece) budou tlačit méně zásadní kapely. A tak se mohli před devíti začít do hledáčku fanoušků tlačit Shiraz Lane. ..
S Ronniem Romerem je to trochu oříšek. V minulé dekádě byl jako zjevení a díky výbornému hlasu a jeho skvělé barvě si jej do čela Rainbow vybral Ritchie Blackmore, což mohl být start k hvězdné kariéře. Jenže bublina splaskla velmi brzy. Šílená nadprodukce, kvůli které jeho hlas zní od roku 2018 z několika alb ročně, způsobila úplný opak, na Romera se začalo nahlížet jako na děvku pro všechno a jeho velebený hlas začal být vlezlý, až protivný. ..
Vítejte ve snovém polosvětě, v místech, kde si slunce pohrává s mraky, kde se otevírá vstup do pekla a kde se nedozírné dálky vesmíru dotýkají s vědomím vlastního bytí člověka. Vítejte v kaleidoskopu roztodivných nálad a psychedelična, kde zlo a dobro odhazují svou tvář a stávají se jedním neuchopitelným tvarem. Stačí si lehnout jen tak v odpoledním vedru do vzrostlé trávy a poslouchat. Vnímat tlukot srdce přírody, i nekonečnost všehomíra a ve stavu nehlubokého spánku cestovat v nekonečnu…..
Švédský klávesista a skladatel Richard Andersson udělal první zkušenost s kapelou Majestic. Po dvou albech nicméně usoudil, že je čas posunout se trochu jinam, nejlépe pod štítem nového tělesa. V roce 2001 založil spolek Time Requiem, do kterého si přitáhl některé spoluhráče z bývalého působiště (včetně zpěváka Apolla Papathanasia) a s nímž v budoucnu zveřejnil tři studiové desky. První z nich dostala eponymní titul, na trh byla expedována v říjnu roku 2002..
Co může znamenat název Memories of Old? Doufám, že tím kapelník Billy Jeffs nemyslí svůj bezmála čtyřicetiletý věk, protože to už bych se musel nejenom já, ale také většina naší redakce řadit mezi fosílie. Víc by se mi líbila domněnka o návratu ke zlaté (symfo) power speedové vlně, ke které se britský spolek otevřeně hlásí. Ať je to, jak chce, pravdou zůstává, že debutový zápis "The Zeramin Game" byl velmi obstojným žánrovým příspěvkem. Jenže od té doby uplynulo pět let.....|
Dnes je 22.12.2025, svátek má Šimon
|
| Úvodník: |
|
Když se potká metal a digitální punk... |
TIAMAT - A Deeper Kind Of Slumber
|
[13.11.2025] [hodnocení: 10/10] |
TIME REQUIEM - The Inner Circle of Reality
|
[13.11.2025] [hodnocení: 6,5/10] |
HELL IN THE CLUB - Joker In The Pack
|
[12.11.2025] [hodnocení: 7,5/10] |
Bryan ADAMS - Roll With The Punches
|
[12.11.2025] [hodnocení: 8/10] |
LIFE OF AGONY, UGLY KID JOE, XSKULL8 - Plzeň, KD Šeříková, 8. 11. 2025
|
[11.11.2025] |
|
[11.11.2025] [hodnocení: 7/10] |
AVATAR - Don`t Go In The Forest
|
[10.11.2025] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.11.2025] [hodnocení: 10/10] |
|
[09.11.2025] |
|
[08.11.2025] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[07.11.2025] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.11.2025] [hodnocení: 6/10] |
|
[06.11.2025] [hodnocení: 10/10] |
|
[06.11.2025] [hodnocení: 8/10] |
MEMORIES OF OLD - Never Stop Believing
|
[05.11.2025] [hodnocení: 6/10] |