RUNNING WILD - Port Royal
RW jsem do setkání s touto deskou ani moc neznal....

RUNNING WILD - Port Royal
Po hospodském intru a titulní mordě to začne....

RUNNING WILD - Port Royal
Po hospodském intru a titulní mordě to začne....

RUNNING WILD - Port Royal
Já tohle album ještě za vrcholný počin...

UGLY KID JOE - Motel California
UKJ je mjou oblubenou kapelkou a potesilo ma...

RUNNING WILD - Port Royal
Tak jsem si to po sto letech dal znovu a zase ne....

RUNNING WILD - Port Royal
...desítkových alb, jak píše Rumcajs, ale již v...

RUNNING WILD - Port Royal
Počátek série desítkových alb. Více k tomu není...

IRON MAIDEN, HALESTROM - 31. 5. 2025 - Praha, Letňany
Simon Dawson!

Alice COOPER - Dragontown
Desku „Dragontown“ v žádném případě nelze...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Základní metalové znalosti jako zanikající výhoda?

Pokud člověk začínal s metalem v osmdesátých či devadesátých letech minulého století, jde o nespornou výhodu. Člověk má naposloucháno, nedá se jen tak opít rohlíkem a lépe si všimne opakovaných postupů. Nikdo samozřejmě nemůže znát všechno, jak ale přibývá mladších posluchačů, zmenšuje se pravděpodobnost, že si čím dál častějších podobností někdo všimne. Nemusí jít o záměr: i věk hudebníků se snižuje a autoři vypouští do světa nápady, které už byly vymyšleny mnohem dříve. Stejně tak mladší (či méně "vzdělaný") redaktor může klidně opěvovat osobitost kapely, která pouze cizopasí na úspěchu jiných. Řešení se nabízí jediné. Je dobré poslouchat staré nahrávky. Pokud někdo chce hrát muziku nebo psát recenze, měl by mít najety nejzásadnější klasiky, pokud možno napříč žánry. Všichni ale víme, že je to utopie. Už jenom z pohledu času by taková příprava zabrala mnoho let. Zkušenost, kdy člověk vyrůstal souběžně se vznikem největších alb, se nedá nahradit nebo obejít. Je to spravedlivé i nespravedlivé zároveň a samozřejmě neplatí, že dobře může hrát či psát pouze ten, kdo má určitý věk či znalosti, kvalitní věci se dají tvořit i tak, navíc daný vzorec platí i obráceně. Rozdílový bod každopádně tvoříme my, fináloví konzumenti. Jen na nás záleží, s jakými nároky k poslechu hudebních novinek nebo čtení recenzí přistoupíme a co od této činnosti opravdu očekáváme.

Petr Štěpnička, 8.6.2025

TIERRA SANTA - Legendario


Debutové album „Medieval“, které Tierra Santa vydala na konci roku 1997, zaznamenalo mezi domovskými posluchači velký ohlas. O kapele se začalo mluvit jako o španělských Iron Maiden, což bylo označení zčásti trefné, zčásti zavádějící. Okoukaných postupů z autorského pera Steva Harrise obsahovala prvotina opravdu dost, vše bylo nicméně navlečeno do kabátku s dostatečným množstvím vlastních znaků, v čele se zpěvem Ángela Juana, který se Dickinsonově hrdlu nikdy moc nepodobal, ani se do něj uměle nestylizoval ..více

[recenze]

[21.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond


Po albu "Reckoning Night" se jedna z určujících kapel zlaté power metalové vlny vydala jiným směrem, který většina fanoušků nemůže dodnes rozchodit. Přitom nelze napsat, že by následující studiové zápisy byly špatné, autorský mág Tony Kakko prostě jenom ucítil touhu po hlubší realizaci, jež byla adresována náročnějším posluchačům. Jenže před pěti lety došlo k prvnímu výraznému přešlapu v podobě díla "Talviyö", a následná akustická dobrodružství byla zábavná leda tak pro samotné aktéry, a to ještě není jisté, že pro všechny. ..více

[recenze]

[20.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


ALTERIUM - Of War and Flames


Že to Nicolettě Rosselini velmi dobře zpívá, předvedla italská zpěvačka už v v první polovině minulé dekády v kapele Kalidia a podtrhla to na začátku aktuální desetiletky, během níž zkompletovala trojlístek svého působení v této kapele (která se chvíli po vydání třetí desky rozešla), v projektu The Erinyes, v němž společně s Mizuho Lin (Semblant) a Justin Daaé (Elyose) vytvořila neotřelou a zajímavou partu, z jejíž tvorby (podpořené Aldem Lonobilem) zatím blesk kdovíjak silně neudeřil, ale hlavně u potemnělých symfo-gotiků Walk In Darkness..více

[recenze]

[20.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


EXTERNAL - Dreamscapes


Pět a půl roku uteklo od debutové desky finských External, kteří zaujali osobitým pojetím progresivního metalu, neboť v jejich tvorbě ještě doznívaly thrash metalové začátky, ale také momenty, které připomněly Anathemu. Druhé album „Dreamscapes“ má devět songů a stopáž přesahující padesát minut.

Úvodní „To Weigh, to wear“ začne vcelku razantně, ale nechává posluchače vyčkávat, co přijde - poklidná sloka a následně na melodie bohaté pasáže...více

[recenze]

[19.03.2024]

[Tomáš Marton]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


THE OBSESSED - Gilded Sorrow


Je skoro až neuvěřitelné, že The Obsessed za dva roky oslaví padesát let od založení a přitom se stali legendou jen pro hrstku lidí, kteří si libují ve specifickém heavy/stoner rocku, v němž je místo jak pro hardrockový základ sedmdesátých let, tak pro bluesové napětí i metalovou tvrdost. Frontman Scott „Wino“ Weinrich je dlouhá léta symbolem tohoto minoritního žánru, který jako kdyby chtěl oslavovat explozi a rozmach hard rocku v sedmdesátých letech, stejně jako chce působit nadčasově ..více

[recenze]

[19.03.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


MYRATH - Karma


Kdyby stoprocentně platila slova frontmana Myrath Zahera Zorgatiho o tom, že karma funguje, a to co vysíláš do světa, to se ti vrátí, nepochybuji o tom, že by na konci roku Myrath sklízeli řadu poct a ocenění za jednu z nejsilnějších desek letošního roku. „Karma“ bez výhrad funguje skvěle po hudební, lyrické i technické stránce. Pochopitelně se bavíme o obsahu šesté řadovky tuniských zástupců orientálního progresivního metalu, která se na světlo světa klubala docela ztěžka a zdlouhavě..více

[recenze]

[18.03.2024]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 9,5/10]


PINK FLOYD - The Final Cut


Přestože byl dopad „The Wall“ prakticky totožný jako u „The Dark Side Of The Moon“ situace uvnitř kapely nebyla ani náhodou tak růžová jako v roce 1973. Mezi Rogerem Watersem a zbytkem hudebníků vyrůstala pomyslná zeď. Waters, vědom si své kompoziční výjimečnosti, začal uzurpovat značku Pink Floyd pro sebe a mezi název kapely a své jméno začal klást rovnítko. Zbylí muzikanti měli pocit méněcennosti, když je agilní basista definitivně odstavil do skladatelského procesu..více

[recenze]

[18.03.2024]

[Jan Skala]

[27 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


Adrienne COWAN, Jack KOSTO, Peter Albert DE REYNA (SEVEN SPIRES) - Nové album nabízí spíše citový koncept než příběhový


Zajít na kafe se Seven Spires? Proč ne, stačí, když se trojice amerických muzikantů vydá ve společnosti Skäldmöld a Atavistia koncertovat do Prahy. I když by se s ohledem na blížící se vydání chystaného alba „A Fortress Called Home“ mohlo zdát, že téma rozhovoru se Seven Spires bude jasně dané, zpěvačka Adrienne, kytarista Jack i basák Pete měli chuť nejen na kafe, ale i na povídání o všem možném...více

[rozhovory]

[17.03.2024]

[Shirley Tracanna]

[1 komentář]


BORKNAGAR - Fall


Je to neuvěřitelné, jaký kus norští Borknagar ušli za třicet let kariéry a těžko by dnes někdo řekl, že to byla black metalová kapela, která vzešla ze stejného podhoubí jako nechvalně známé norské party, jež se zapříčínily o celosvětový boom stylu, který vycházel z děsivých událostí ohně a krve. V tom Borknagar prsty nikdy neměli, ale fascinace těmito událostmi byla u nich zřetelná taky. Pocházeli ze stejného města jako Varg Vikernes, z Bergenu, takže spojitost v jejich začátcích byla jasná. Ale všechno, co se stalo v devadesátých letech,..více

[recenze]

[17.03.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


LIPZ - Changing The Melody


Možná by příběh Lipz byl poměrně tuctovou kapitolou v glam metalové encyklopedii, kdyby se švédská čtveřice nedostala do spárů firmy Frontiers Records. Zatímco EP „Psycho“ a debutové album „Scary Man“ neudělalo kdovíjakou díru do světa a navzdory strach vzbuzujícím názvům hodně opatrným provedením glam metalu, hraného na jistotu bez jakéhokoliv nebezpečí, žánrové fanoušky nevyplašilo, novinka „Changing The Melody“ vlnou nakažlivých melodií nastavuje nové měřítko v glam metalu, vizionáři a průkopníci..více

[recenze]

[16.03.2024]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]


IHSAHN - Ihsahn


Přichází ze severu. Je chladná? Nikoliv. Přejede vám s ní mráz po zádech? Je to dost možné. Jak dlouho tu bude? Napořád. Osmé sólové album norského císaře progresivního black metalu Ihsahna je eponymní. Může to slibovat mnohé, ale rozhodně se jedná o název, který vzbuzuje zvědavost. Je to nový začátek? Změna ve stylu? Ihsahn se nevrhl do nových stylových teritorií, ale pocit, že je přináší něco nového nejspíš dostanete. Deska by se klidně mohla popsat jako stylotvorná, ale veškeré její prvky už v minulosti Ihsahn využil. ..více

[recenze]

[16.03.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


VLAD IN TEARS - Relapse


Když jsem před čtyřmi lety bez váhání hodil německé Vlad In Tears do jedné škatulky s HIM, mělo to své opodstatnění, i když Vlad In Tears šli na stejnou věc od trochu jiného lesa. U předloňského alba „Porpora“ se zdálo, že žánrová podobnost s finskými smutnily se německému uslzenému Vládíkovi začíná trochu zajídat a že má chuť pustit do svojí muziky trochu nových barev. Z novinky „Relapse“ je zjevné, že předloňské náznaky nebyly jen dočasný pokusem, aktuální deska sice zachovává temnější atmosféru, ..více

[recenze]

[15.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Ace FREHLEY - 10.000 Volts


I když to v dávné minulosti vypadalo, že Ace Frehley nepřežije slavné dny Kiss, neboť se jako prvotřídní ochmelka více válel po zemi, než aby stál na pódiu, opak se ukázal být pravdou. Frehley nejenže Kiss přežil, dokázal se postavit na vlastní nohy, léta vést sólovou kariéru, aby nakonec zůstal jediným činným muzikantem z původní sestavy newyorské legendy. Jeho spoluhráči Paul Stanley a Gene Simmons nadobro vstoupili do polosvěta avatarů a Ace Frehley je zpět s novou sólovkou...více

[recenze]

[15.03.2024]

[Jan Skala]

[9 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


TIERRA SANTA - Medieval


I kdyby člověk stokrát chtěl, nikdy se nedopočítá spolků, za jejichž vznik může přímo či nepřímo obliba Britů Iron Maiden. Většina z nich prošumí metalovým undergroundem bez viditelnější stopy, z některých se postupem času staly vynikající kapely s docela zvučným jménem. Jednou takovou formací je španělská Tierra Santa, tedy v překladu Svatá Země. Parta, která v devadesátých letech vznikla z čiré vášně k tvorbě britských ikon, si postupně vybudovala vlastní styl,..více

[recenze]

[14.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]


MOTÖRHEAD - Bastards


„Vyhazov od Sony mě nijak netrápil. Člověk musí pořád kráčet dál a ono se všechno vyřeší,“ řekl Lemmy k rozkolu s vydavatelskou firmou, ke kterému došlo v době, kdy byla pravidla v rockové hudbě přepisována. Motörhead byli léta kapelou pro omezený okruh fanoušků (o to však kultovnější…), které velký svět nikdy nebyl souzen. A neboť byli v minulosti zoceleni ranami osudu, nemohla je taková věc vykolejit. Zadostiučiněním bylo uznání od největších kapel doby, Metallicy a Guns N`Roses, které je jako hosty pozvaly na koncerty..více

[recenze]

[14.03.2024]

[Jan Skala]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


ATROPHY - Asylum


Americká smečka Atrophy datuje svůj zrod k nejlepšímu období thrashmetalého věku. Tehdy stihla vydat dvě alba "Socialized Hate" a "Violent by Nature". V současné sestavě už ale figuruje pouze jediný pamětník tehdejších časů, zpěvák Brian Zimmerman. Kapela se dvakrát rozpadla, poprvé ji v roce 1993 smetla grungeová tsunami, o druhý zánik se před čtyřmi lety postaral covid. Až teprve předloňský restart byl úspěšný, jeho výsledkem je nová řadovka s titulem "Asylum", která vychází vychází po čtyřiatřicetileté studiové pauze. ..více

[recenze]

[13.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]


THE END MACHINE - The Quantum Phase


Není to zas tak dávno, co se basista Jeff Pilson v souvislosti s vydáním posledního alba jeho nejslavnější štace, kapely Dokken, vyjádřil, že by ještě jednou chtěl udělat opravdovou desku Dokken, ale že k tomu už pravděpodobně nedojde. Tehdy to působilo jako povzdech nad zklamáním, které mu „Heaven Comes Down“ přivodilo, či stesk po starých časech. Jeff je nejen dobrý basista, ale i všemi mastmi mazaný obchodník a jeho vyjádření spíše působí jako příprava na promoakce projektu..více

[recenze]

[13.03.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]


Listování : << < 48 / 657 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.17284 sekund.