Tak KRLEŠ nám slaví první desetiletku. Někteří mazáci se možná pousmějí, co těch deset let vůbec znamená, ale troufám si říci, že pro KRLEŠ opravdu hodně. Ať si každý myslí, co chce, ale z kapely nám vyrostl pěkný kult a nebál bych se je pasovat na dnešní krále tuzemského heavy metalu. A o tom mě přesvědčilo i novinkové best of „Time To Rise“, ke kterému jsem sice přistupoval spíše skepticky, ale nakonec jsem slintal, jak Průša někde v křoví.....
Při prvním letmém pohledu by se mohlo zdát, že američtí Skid Row jsou jen partou větroplachů, kteří ani nemají jasno v tom, co vlastně chtějí hrát a tak se chytají každého vánku, který zrovna letí kolem. Nasvědčovala by tomu skutečnost, že za devatenáct let své existence zplodili pouhých pět řadových alb, na kterých charakteristické poznávací znaky zrovna netrpí silnou vzájemnou podobností. Ovšem to je pouze ten letmý pohled. Při podrobnějším zkoumání a zasazení jednotlivých ..
Tahle čtyřka jednoduše ví, jak na to. Už dlouho jsem neslyšel tak zábavnou grindovou fošnu. CRITICAL MADNESS jasně dokazují, že tahle hudba není jen pro pár otrlých jedinců. Kdo totiž nemá stylové zábrany, tak při některých peckách svojí nohou jistě zhurta poklepe. Nedá se to totiž nazvat jinak, než parádní jízdou...
Ten, který to takhle chytře načasoval, by zasloužil metál. Alespoň z pohledu Grave Digger. Stejně jako v roce 2003, kdy alba Grave Digger a Rebellion vyšla v rozpětí jednoho měsíce (ale i v ostatních případech si Rebellion obvykle nachystají vydání své desky chvilku po Grave), se znovu nabízí přímé srovnání kapel, které, nedbajíc zákazu klonování živých organismů, stvořili z původně jednoho pulzujícího organismu dvě samostatné jednotky. A teď se vzájemně na poli agresivního a přímočarého ..
Jak rychle a překvapivě příběh SDI začal, tak rychle taky dospěl do svého konce. Ruku na srdce, to podstatné satanovi deflorátoři řekli svým „Sign Of The Wicked“. A pokud jsem se zmiňoval v souvislosti s SDI o tom, že kapela se stala bezmála kultem, tak podstatným výrazem je právě slůvko „bezmála“. Hranici, kdy by mohli drhnout stále to svoje a být při tom na vrcholu, se SDI překročit nepodařilo. A na svém posledním oficiálním albu i šaškovský škleb poněkud zkřečovatěl. Rozhodně nechc..
Když se mne někdo zeptá: „Jaká je tvá nejoblíbenější zahraniční skupina?“ skoro pokaždé si nemohu nevzpomenout na pětici Finů propagující už přes deset let viking metal ozvláštněný tradičními finskými melodiemi, rytmy a také nástroji. Když jsem se tedy dověděla, že k nám MOONSORROW konečně zavítají v rámci svého turné „Ravaged“ podporujícího jejich pátou desku „Hävitetty“, okamžitě jsem se rozhodla, že tuhle příležitost si nesmím nechat ujít. A tak nastal onen den a my jsme nasedli..
Přiznám se, že o DYSMORPHII jsem se poprvé dozvěděl, až když mi Wayne oznámil, že jeho kapela MANTHAS nadobro končí a on s kytaristou Lukasem přechází k této smečce. Rozpad MANTHAS jsem náležitě obrečel, protože jsem vždycky byl jejich velkým fandou, ale život jde dál a nyní je tu DYSMORPHIA.
Vzpoura nenápadných? Posuďte sami. Kytarista Alex Beyrodt strávil drahnou dobu u Sinner ve stínu Toma Naumanna a že by si v téhle kapele vybudoval kdo ví jak pozlacenou jmenovku, se říct nedá. DC Cooper byl drahnou dobu pouze tím vynikajícím pěvcem, který byl trochu nečekaně odejit z Royal Hunt. Bubeník André Hilgers prošel řadou i relativně známých spolků (namátkou jmenujme alespoň Axxis a Vanize), přesto největší rozruch jeho jméno vyvolalo až v souvislosti s letošním nástupem ..
Tak na tenhle koncert jsem se těšil od chvíle, co se mi do rukou dostalo album RIMORTIS - „Stín Křídel“. Ale protože se koncerty poděbradských speed metalistů zatím západním Čechám vyhýbaly, první možnost živého setkání s kapelou se naskytla až 14. dubna v Plzni „Pod Kopcem“. Původně byly plánovány celkem 4 skupiny, ale nakonec se dostalo pouze na vystoupení RIMORTIS a místních HARLET. Po mírně komplikované cestě a troše bloudění jsme konečně dorazili na místo a byť nějaký ..
Jako vítr, prudká vichřice, která strhne člověka a coby hadrovou loutku jej vláčí tvrdou cestou. I když s ním mlátí o stovky nejrůznějších kamenů, drnů a výčnělků, je to pořád ta jedna samá síla. Síla vzduchu, který dokáže lapené tělo pořádně rozedrat o písčité struhadlo.
Setkáním s Chrisem Cafferym jsem si splnil jeden ze střípků svých velkých přání. Přece jen byl prvním z mých milovaných Savatage, se kterým jsem si mohl potřepat pravicí. Navíc se z něj vyklubal velice příjemný a „akční“ společník, který svoje vyprávění prokládal hereckými etudami. Chris potvrdil pověst chlapíka, kterého se silně dotýká stav současného světa a nejen z povídání, ale i z výrazu jeho gest a mimiky předpokládám, že ho silně trápí i stav kolem domovských Savatage. Samotné povídání ..
Při vstupu do pražského Rock Café jsem vážně začínal mít pocit, že se vracím do školních let, když jsem na gymplu systematicky uhýbal před výukou němčiny. Jediná věta, kterou jsem za téměř čtyři roky systematického vzdělávání dokonale vstřebal, bylo: „Omluvte mě, prosím, zapomněl jsem domácí úkol.“ Tradiční odpověď (kterou mi ovšem obvykle musel někdo přeložit) zněla: „Vy tu přípravu velmi zanedbáváte!“ A stejně tak jsem zřejmě zanedbal přípravu na vystoupení Tima Kotipelta a Chrise Cafferyho..
Další pro mě neznámá partička. Podle obalu bylo jasné, co to na mě při poslechu vybafne a nemýlil jsem se – totální black metalová nálož. Trošku jsem se bál, jestli obsah bude stát vůbec za to. Black metal mám sice rád, ale řekl bych, že je dnes trh přesycen hodně podprůměrnými kapelami. Občas mě zaráží, co to ty vydavatelské firmy vůbec vypustí mezi lidi. SEZARBIL naštěstí velice mile překvapil...
Na sklonku měsíce března vyšlo jubilejní dvacáté vydání rock-metalového čtvrtletníku Pařát. S ním přišla i kompilace Shadows From Underground vol. 1, která nabízí pestrý výběr třiadvaceti rock/metalových skladeb od rozličných interpretů české i slovenské scény.
Znamení zla. Působí na vás toto slovní spojení dostatečně depresivně? Tak to je přesně ta chvíle na zasunutí druhého (a nejpovedenějšího) alba SDI „Sign Of The Wicked“ do přehrávače. Věřím, že to je ten šálek kávy, který vám chmury z čela dokáže rozehnat.
Na chystaný mejdan v KD Vltava jsem se těšil už dlouho dopředu. Ačkoliv měla akce v podtitulu už číslo třináct, tak pro mě to byla premiéra. Plakáty slibovaly výbornou sestavu a až na jednu větší výjimku se vše podařilo podle plánu. Tou výjimkou byly AGONY, kteří nedorazili, což jsem patřičně obrečel, protože jsem tuhle partu ještě na koncertních prknech neviděl...
Pokud se v tomhle textu o demu skupiny Slax „Tak trochu hustý country“ objeví výraz „zklamání“, bude to z jednoho prostého důvodu. Holt jsem si o téhle kapele vytvořil zcestnou představu. Přitom to nezačalo špatně. Obráceně natištěný obal, geniální název alba a asi nejstřelenější představovačka, jakou jsem kdy zaslechl. Úvod jako hrom…, po kterém jsem Slaxu nasadil pomyslnou šaškovskou čepici a
..|
Dnes je 28.5.2025, svátek má Vilém
|
| Úvodník: |
|
Kde leží hranice doceněnosti? |
KRLEŠ – Time To Rise – Best Of
|
[08.05.2007] [hodnocení: 9/10] |
|
[06.05.2007] [hodnocení: 9/10] |
|
[03.05.2007] [hodnocení: 8/10] |
GRAVE DIGGER - Liberty Or Death
|
[02.05.2007] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.04.2007] [hodnocení: 6/10] |
RAVAGED HOPE: MOONSORROW, SWALLOW THE SUN, DEBAUCHERY, Praha, Klánovice - Black Pes, 19. 04. 2007
|
[28.04.2007] |
DYSMORPHIA – Scream In My Face
|
[27.04.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[26.04.2007] [hodnocení: 9/10] |
RIMORTIS, HARLET (14.4.2007 - Pod Kopcem)
|
[25.04.2007] |
EPHEL DUATH - Pain Necessary To Know
|
[24.04.2007] [hodnocení: 9/10] |
Chris CAFFERY - Jsem vděčný za to, že mám šanci ukázat, co ve mně je
|
[23.04.2007] |
Timo KOTIPELTO, Chris CAFFERY, ELIS, TRIOSPHERE - 17.4.2007 Rock Café Praha
|
[22.04.2007] |
SEZARBIL – Bleed For The Devil
|
[21.04.2007] [hodnocení: 7/10] |
PAŘÁT - Shadows From Underground vol. 1
|
[20.04.2007] [hodnocení: 3,5/10] |
|
[18.04.2007] [hodnocení: 8/10] |
13. Budějcká Rockparty – 14.4.2007, České Budějovice, KD Vltava
|
[16.04.2007] |
SLAX - Tak trochu hustý country
|
[15.04.2007] [hodnocení: 6/10] |