LINKIN PARK - From Zero
Já a Linkin Park jsme vždy měli poměrně složitý...

RISK - Turpitude
Neznám celou diskografii , ale pouze album...

Jack RUSSELL - For You
Dík, hledal jsem přes vyhledávání a v diskografii...

Jack RUSSELL - For You
Je tu:...

Jack RUSSELL - For You
Chybí recenze na Elation.

Jack RUSSELL - For You
Díky. Teď si od pofdobné hudby dáme chváli...

Jack RUSSELL - For You
Byl to pekný seriál. Díky za něj!

SWALLOW THE SUN - Shining
Po zveřejnění prvního singlu a obalu desky jsem...

UNTO OTHERS - Never, Neverland
Skvělý album, spadající do letošního top 3, spolu...

Jiří URBAN (ARAKAIN) - Příklon k hard rocku byl naše zklidnění a konec spěchání
Jo jo, to vím. To všude vytruboval Dan Krob,...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Negativní recenze jako forma psychického násilí?

Často přemýšlím, jaký dopad mohou mít recenze na konkrétní autory. Ať už jde o filmy, knihy nebo muziku, většina umělců se shoduje, že je reakce na jejich dílo zajímá, a "ten, kdo říká opak, nemluví pravdu". Věřím tomu, když totiž - zcela nevhodně - vztáhnu dané tvrzení na sebe, pak i mě zajímají reakce na mé články, přičemž pozitivní ohlas zahřeje na duši, a negativní komentář rozladí, třebaže se člověk během let přece jenom trochu otrkal. V tomto ohledu mě zaujal výrok režiséra a herce Ondřeje Sokola, jenž v jednom nedávném rozhovoru tvrdí, že čistě negativní recenze je vlastně způsob psychického násilí. Tento na první pohled nepřiměřený výrok má své hluboké opodstatnění. Nikdo není vůči názorům okolí imunní a každý rýpanec vleze kousek pod kůži, zanechá nepatrný, ale citelný otisk. Možná by na to měl brát kritik při psaní recenze ohled, samozřejmě v souvislosti s tím, kdo jeho slova může reálně číst. V našem případě se asi nemusíme ohlížet na recenze zahraničních alb. Jejich autoři o naše slova zavadí velmi sporadicky, a pokud ano, pak půjde spíše o pozitivní hodnocení, jenž jim sami nabídneme k přečtení. Při recenzování domácích alb je ale jistá míra ohleduplnosti na místě. Za každou deskou, za každou skladbou a za každým tónem se ukrývá obrovské množství práce a prostředků. Nikdo přitom nenahrává své dílo se záměrem stvořit odpad nebo terč posměchu. Sám za sebe přiznávám (aniž bych přeceňoval dosah mých recenzí!), že mně podobný odstup sem tam chybí. Tento úvodník budiž závazkem, že se na tom pokusím trochu zamakat.

Petr Štěpnička, 15.11. 2024

Soutěž:

Chcete předčasný vánoční dárek? S nadcházejícím adventem jsme připravili menší kolo soutěží o CD, která v poslední době vyšla, ovšem nejedná se o žádné novinky. Poprvé můžete zkusit štěstí během tohoto víkendu. Budeme soutěžit o 2 ks reedice desky TÖRR "Institut klinické smrti". Pro zařazení do slosování stačí, když správně zodpovíte otázku:
V jaké kapele působil kytarista Pavel Monroe Kohout předtím, než posílil Törr a jakou nahrávku s ní pořídil?
Odpovědi zasílejte na adresu jan.skala1979@gmail.com do pondělí 2. 12. 2024, do 12.00.

GREAT WHITE - Let It Rock


Rozchod s Alanem Nivenem byl pro kapelu těžká věc, protože manažer s nimi byl od začátku, přičemž chtěl původně působit pouze jako skladatel. Ale šlo o nezbytný krok. Nadělal na obou stranách hodně zlé krve, Niven se začal domáhat provizí z minulých koncertů a proto Great White museli v roce 1995 vydat živé album „Stage“, aby rozdíl srovnali. „Kvůli letitému utrácení jsme neměli nic, takže všechny peníze ze „Stage“ šli k němu. Ale bylo to to nejlepší živé album, jaké jsme kdy natočili,“ zmínil Jack Russell ..více

[recenze]

[24.10.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


THE OFFSPRING - Supercharged


„Když jsme se zbavili glamu, vykydli na nás další haldu hnoje v podobě neopunku,“ řekl v devadesátých letech kytarista grungeových Soundgarden Kim Thayil a mířil na kapely jako The Offspring. Ti snad jako jediní s Green Day a Blink-182 prokázali větší životaschopnost, trendovou vlnu druhé poloviny devadesátých překonali bez větší úhony a jsou činní i v roce 2024. Nestali se sice mainstreamovým lákadlem jako Green Day, ale za to může snaha držet se vlastního, trochu neotesaného stylu a odmítnutí výrazně popového směru,..více

[recenze]

[23.10.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


SEBASTIEN - Quo Vadis


Zo začiatku som sám zo seba ostal prekvapený, či je to správny album na správnom recenzentskom stole, predsa len, skôr sa topím v metalovom undergrounde ako vo svete čistých tónov, ale keď je raz čosi dobre spravené, niet sa na čo vyhovárať.

Asi zbytočne, ale i tak navediem pravdepodobne malú hŕstku posledných neznalých – český Sebastien produkuje progresívny metal spievaný v rodnej reči. Album Quo Vadis je dokonalo premyslený..více

[recenze]

[23.10.2024]

[Hirax]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]


AD INFINITUM - Abyss


Od roku 2020, kdy Ad Infinitum vydali debutové album, proběhl jen jeden rok, kdy se parta v čele s výtečnou Melissou Bonny nevytasila s novou nahrávkou. I v letošním roce má švýcarská čtveřice splněno. Ad Infinitum v názvu desky poprvé upustili od listování v kapitolách, kapela se o desce „Abyss“ vyjadřovala jako o svém nejexperimentálnější počinu, videoklip, zveřejněný ke skladbě „Surrender“, naznačoval, že se Ad Infinitum mohli posunout ještě blíž k taneční scéně...více

[recenze]

[22.10.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


NEPTUNE - End of Time


Švédské metaláky Neptune potkal na konci osmdesátek podobný osud, jako tisícovky obdobných spolků. I když si ve své domovině vybudovali během jedné dekády působení (zpočátku pod názvem Warriens) určitý status, do povědomí hard and heavy fandů se zapsali mnoha koncerty a několika povedenými demo snímky ve stylu Judas Priest a Manowar s texty ovlivněnými severskou mytologií. Nikdy se jim nepodařilo získat kontrakt s gramofirmou a proto po nich zůstalo několik demo snímků na kazetách a jedno nevydané album. ..více

[recenze]

[22.10.2024]

[Jirka Lulek]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


SLADE - Slade In Flame


V letech 1973 a 1974 se velmi vážně o Slade mluvilo jako o nových The Beatles, protože úspěch jejich singlů byl fenomenální a za sebou nechával i kolegy The Sweet, kteří také válcovali hitparády. Výsadní postavení, které by korespondovalo s odkazem The Beatles, se Slade rozhodli zpečetit filmem. Bylo zřejmé, že žádná hudební skupina nikdy nemůže dosáhnout takového vlivu na stříbrném plátně, jako měly beatlesovské snímky „Help“ či „A Hard Day`s Night“, ..více

[recenze]

[21.10.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


DRAGONY - Hic Svnt Dracones


Očekávat, že rakouští symfonici Dragony vydají další skvělé album, nebylo tentokrát úplně snadné. Důvodem byly některé singly, které indikovaly sklouznutí kapely k bezduchému žánrovému trendařství a jako takové významně utlumily přípravy velkolepých oslav. A možná i proto deska s nepěkným titulem "Hic Svnt Dracones" udeřila s překvapivou a obrovskou silou, jelikož předem zveřejněné songy zůstaly nejslabšími články tracklistu a zbytek je v podstatě konstantní a neodolatelná stylová radost. ..více

[recenze]

[21.10.2024]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


D.A.D. - Speed Of Darkness


D.A.D. jsou dánský hudební poklad a po Volbeat pravděpodobně nejúspěšnější rocková parta, která z této země kdy vzešla. Nepodařil se jim průlom do Ameriky, kam měli nakročeno s klasickým albem „No Fuel Left For The Pigrims“, ale v Evropě platí už řadu let za hvězdu. Už nevydávají alba s takovou kadencí jako kdysi, ale to tak u kapel, které hrají čtyřicet let, bývá. Dánům také třeba přičíst k dobru, že ač v devadesátých letech čile experimentovali jak velela doba, ..více

[recenze]

[20.10.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


PALAYE ROYALE - Death Or Glory


Zdenoooo! Hele, na rovinu, je super, že se všude možně dočtete o tom, kterak celé Česko miluje Palaye Royale a Palaye Royale milují Česko, ale tak, jak se mi běžně stává, když někde zazní, že v něčem jede celá domovina, tak si připadám jako cizák, absolutně nechápající zdejší reálie, tak jsem americké trojici z dosavadních čtyř desek její muziku a přístup jednoduše nevěřil a stékala po mně jak déšť po pláštěnce. Nebudu tvrdit, že aktuální nahrávka „Death Or Glory“ je kdovíjak odlišná od předchozí tvorby, ani se nebudu tlouct v hruď, ..více

[recenze]

[19.10.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


1349 - The Wolf & The King


Pravý norský black metal. Sousloví, které znělo na stránkách hudebních periodik tolikrát, až se stalo notně otřepaným a jeho skutečná podstata byla skoro zadupána do země řadou senzacechtivých vykuků, kteří se chtěli přiživit na jeho někdejší skandálnosti. Jenže pak je tu řádka kapela, která se může stylovým označením honosit zcela po právu, ovšem nikterak se nechlubí někdejšími událostmi, ačkoliv u toho třeba jen okrajově byla. Partou, která se může směle řadit do škatulky pravého norského black metalu, ..více

[recenze]

[19.10.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


TUNGSTEN - The Great Inferno


I když by asi bylo na místě začínat procházku po čtvrtém albu švédského rodinného podniku Tungsten citací textu signifikantního singlu „Blood Of The Kings“ („We are Vikings, from the blood in our veins, Hear Valhalla calling, no one stands in our way“), dovolím si začít nakažlivým popěvkem ze zvrhlé ukolébavky s diskotékovým oparem a strašidelnými dětskými hlasy, který vás spolehlivě probudí k životu – „Hush little baby, don`t you say a word, Mommy`s gonna push you into the herd“ („Lullaby“). Tyto dvě položky ve své podstatě plně charakterizují..více

[recenze]

[18.10.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


PERVERSITY - Spiritual Negation


Sedem rokov ubehlo, kým prešovská death metalová úderka Perversity vydala nový radový album. Je tu "Spiritual Negation", ktorý vyšiel ako LP (Metal Age Productions), ako aj vo forme digipack CD (o ten sa postaral francúzsky label Great Dane Records). Perversity je zabehnutá partia, tu idú všetky polemiky ohľadne kvality bokom, skôr sa pri starom známom mene vždy núkajú otázky, čo nového kapela s čerstvými piesňami priniesla na scénu, ako posunula seba vo vlastnom vývoji...více

[recenze]

[18.10.2024]

[Hirax]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


GREAT WHITE - Sail Away


Deziluze z toho, že propadlo „Psycho City“, které kapela považovala za dosud nejlepší album, byla veliká. Stejně mrzela i ztráta smlouvy s Capitolem, který kapele dal najevo, že do budoucna s ní nepočítá. Naštěstí byl Alan Niven mužem na svém místě, protože ihned po krachu s předchozím vydavatelem začal vyjednávat smlouvu novou. Great White museli řešit post basisty, protože se ukázalo, že newyorský temperament Davea Spitze se nesnese s kalifornskou ležérností a bratr exkytaristy Anthrax se pakoval hned ..více

[recenze]

[17.10.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


THEATRE OF TRAGEDY - Storm


„Nebylo jiné cesty, než abychom se rozešli s Liv a začali shánět novou zpěvačku“, glosoval události v Theatre Of Tragedy klávesista Lorentz Aspen. Jako hlavní důvod byly uváděny nepřekonatelné hudební rozpory, nicméně ještě v době, kdy norská kapela přišla s novým albem, na kterém se u mikrofonu představila zpěvačka Nell Sigland, jež to souběžně táhla se stylově ne tak vzdálenými The Crest, byly debaty o konkrétním důvodu vyhazovu Liv v podstatě třináctou komnatou. Rychleji se z něj oklepala blonďatá dáma, ..více

[recenze]

[17.10.2024]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


GOD DETHRONED – The Judas Paradox


Holandská svorka God Dethroned, ktorá je stálicou vo svojom žánre vydáva novinku s názvom „The Judas Paradox“. Album sa vošiel do štyridsiatich piatich minút a je to riadna dávka poctivého black death metalu. Táto partia obrazne na novinke neuhne ani o milimeter, aj keď by priestor možno bol. Nemá to za potreby. Nepodlieha žánrom, nejakým módne hudobným trendom, alebo nebodaj mainstreamu. Naopak, ide si svoje!..více

[recenze]

[16.10.2024]

[Ján Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


IRON ECHO - Forged in Fire


O partě Iron Echo jsem před poslechem náhodné skladby na YouTube neměl tušení, a tak jsem si nemohl přečíst hlášky typu "bezduchá kopírka Judas Priest", což je názor, který pravděpodobně někde visí nebo se brzy objeví a jenž by mohl od poslechu alba odradit. Nová německá skupina slavné Brity opravdu hodně připomíná (i když její název by napovídal spíše inklinaci k Iron Maiden) a této podobnosti se nelze zbavit po celou dobu stopáže debutového zápisu "Forged in Fire"...více

[recenze]

[16.10.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


NIGHTWISH - Yesterwynde


Pomineme-li heavy metalové veterány Iron Maiden a Judas Priest, jsou Nightwish v současnosti největší evropskou metalovou kapelou. Tento status si Finové vydobyli řadou kvalitních nahrávek, jež kromě metalové subkultury oslovily taktéž publikum, které tvrdé hudbě obvykle neholduje. Kapela již dvakrát ustála výměnu zpěvačky a jediným zaškobrtnutím v její bezmála třicetileté kariéře bylo v roce 2020 rozpačitě přijaté album „Human. :II: Nature.“ Poté přišla pro kapelu velká rána, když její řady opustil fanoušky zbožňovaný ..více

[recenze]

[15.10.2024]

[Moloch]

[16 komentářů ]

[hodnocení: 4/10]


Listování : << < 5 / 637 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.10629 sekund.