ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...

RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

PRONG - X (No Absolutes)


Zdá se, že Tommy Victor odstavil všechny své boční aktivity na vedlejší kolej a věnuje se skoro výhradně Prong. Jistě, stále je členem kapely Glenna Danziga, ale tam je činnost celé party spíše sporadická a z Jourgensenových Ministry odešel už v roce 2012. Od té doby jsou Prong jako pokropeni živou vodou a posíleni novými členy vydávají od té doby už třetí studiovou desku (když nepočítáme loňskou sbírku coververzí „Songs From The Black Hole“). ..více

[recenze]

[28.02.2016]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


Steven WILSON - 4 ½


Není to ani rok od posledního alba „Hand. Cannot. Erase.“ a Steven Wilson je tu opět. Tentokrát s nahrávkou, která nese jméno „4 ½“ a vlastně vše prozrazuje. Novinka je jakousi zastávkou mezi minulou a budoucí deskou a jedná se o EP. Přitom stopáž má takřka čtyřicet minut, což je slušná porce muziky na „malou desku“. „4 ½“ obsahuje šest písní z různých období, které se nedostaly na „velká alba“, ale přesto jsou natolik dobré, že se je Wilson rozhodl vydat. ..více

[recenze]

[27.02.2016]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


THE CHRONICLES PROJECT - When Darkness Falls


A máme zde další mezinárodní projekt, seskupující několik umělců, snažících se společnými silami vytvořit cosi unikátního. Tentokrát je ale seznam zúčastněných jmen o něco méně slovutný, povědomý může být někomu možná Vasilis Georgiou z řeckých Black Fate nebo Andi Kravljaca (Thaurorod, Aeon Zen, Silent Call). Celá záležitost se nicméně zrodila v hlavě německého klávesáka Malte Rathka..více

[recenze]

[27.02.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


Ginger WILDHEART - Year Of The Fanclub


Ve Velké Británii byl Ginger, předák a hlavní postava kultovních rockerů The Wildhearts, vždycky tak trochu celebritou. Už v době, kdy se rozjížděli The Quireboys a Ginger byl jejich součástí, nechtěl stát v pozadí za frontmanem Spikem a brzy se od nich trhl. S kytaristou CJem si briskně založil The Wildhearts, aby se v polovině devadesátých let stali hvězdami. Nebyli zatíženi a spojováni s osmdesátými léty, hráli svěží rock n´roll, kterému nechyběl odlesk Seattlu..více

[recenze]

[26.02.2016]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


ENZO AND THE GLORY ENSEMBLE - In the Name of the Father


Enzo Donnarumma je italský hudebník, který právě vydal svou první sólovou desku „In The Name Of Father“, jejíž název evokuje, skutečnost, že by tahle deska mohla mít náboženský kontext.. V kombinaci s tím, že Enzo už dříve vydal album s kapelou Members of God není překvapením, že v křesťanské lyrice pokračuje dál. „In The Name Of Father“ je metalovou operou. Nebo se tak alespoň snaží tvářit. Výsledek je však trochu rozpačitý a to i přesto,..více

[recenze]

[26.02.2016]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


CELESTY - Reign Of Elements


V roce 1997 vydali Švédové Hammerfall debutové album „Glory To The Brave“, které vdechlo nový život klimbajícímu (nikoli umírajícímu!) power a heavy metalu. Tak praví statisticky změřitelná fakta, týkající se prodejností desek apod. Dle mého názoru ale vězel prvopočátek veškeré stylové renesance v desce „Episode“ od Finů Stratovarius (1996). Ta vnesla do původních žánrových postupů oživení skladatelské i technické, které ve své genialitě inspirovalo ..více

[recenze]

[25.02.2016]

[Petr Štěpnička]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


Gary MOORE - Victims Of The Future


Jak postupovala osmdesátá léta, akcie Garyho Moorea na poli rockové hudby stoupaly. Ve Velké Británii se dostal mezi absolutní špičku, svou náruč začínala pomaloučku, polehoučku otvírat i daleko rezervovanější Amerika. Moore se ovšem musel smířit s faktem, že kolem sebe nedokáže soustředit klasicky fungující kapelu, protože sestava, která natočila album „Corridors Of Power“ se rozplynula jako pára nad hrncem. ..více

[recenze]

[25.02.2016]

[Jan Skala]

[11 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


MAGISTARIUM - 5´55´´ Til The End Of Days


Světoví politici by si mohli vzít příklad z kapely Magistarium, která jasně deklaruje, že najít společnou řeč pro Němce, Rusy a Ukrajince nemusí být zase až takový problém. Faktem je, že jazyk, kterým tahle pětice promlouvá, není příliš originální a navíc je docela chameleonský. Nutno je však zároveň uznat, že šťavnaté album „5´55´ till The End Of Days“ je jedním z těch, u kterých vydatné čerpání z knihy heavy metalu autorům nemáte problém odpustit,..více

[recenze]

[24.02.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


SELVANS - Lupercalia


Docela živě si umím představit, že byste na ně narazili někde uprostřed lesa. Jdete si na houby a najednou zaslechnete zvláštní, ale líbeznou melodii, kterou někdo hraje na píšťalu. Jako omámení jdete za tím zvukem a dostanete se na malou mýtinu. A tam je parta pomalovaných chlápků, kteří spustí na kytary a bicí svůj lesní black metal. Má to háček. V lese není elektřina. ..více

[recenze]

[24.02.2016]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


SYMPHONY X, MYRATH, MELTED SPACE – 19. 2. 2016 – Londýn, Islington Assembly Hall


Symphony X patří bezesporu mezi nejvýznamnější kapely na scéně progresivního metalu, a o tom, že jsou v Londýně populární, svědčí vyprodaný koncert v Islington Assembly Hall, která nabízí prostory pro osm set návštěvníků včetně dvou set míst na sezení na balkóně. Avšak tito věhlasní Američané nejsou jediní, kteří v pátek večer lákali. Pro mě, a jak jsem si všimla, také pro hodně dalších návštěvníků, byla zajímavějším, nebo minimálně stejně zajímavým lákadlem..více

[reporty]

[23.02.2016]

[Veronika]

[2 komentáře ]


AXEL RUDI PELL - Game Of Sins


Sedmnáctá studiovka Pellovy kapely je venku. Znamená to pro posluchače heavy metalu něco výjimečného? Z čistě hudebního pohledu jistě ne, ostatně nějaké progresivní eskapády, jen minimálně vybočující z tradičních autorských kolejí tohoto pána, by snad nečekal ani největší optimista. Kritickou hranici mezi úspěchem a neúspěchem každé z Rudiho novinek tvoří - podobně jako u včera hodnocených Prima Fear - jediné: jak moc dokáže své letité postupy osvěžit dopingem chytlavých melodií a nápaditých riffů...více

[recenze]

[23.02.2016]

[Petr Štěpnička]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


INNER SENSE - Life Sentence


A teď jsme zde s naším debutovým albem, na které jsme velmi hrdí…, tuhle větu po sedmi letech existence umístila na svých stránkách stockholmská čtveřice Inner Sense, když na podzim loňského roku vydala album „Life Sentence“. Album, které vody symfonického metalu kdovíjak bouřlivě nezčeří, ale které by fanoušky tohoto stylu mělo potěšit. Splňuje totiž prakticky téměř vše, co daný žánr vyžaduje, nepobuřuje nějakým náznakem agrese či přílišným vybočováním ..více

[recenze]

[22.02.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


PRIMAL FEAR - Rulebreaker


Trio předešlých desek Prvotního Strachu víceméně ubilo přání kromobyčejně optimistických jedinců, kteří stále věřili, že by kapela snad ještě někdy mohla navázat na příjemné hrátky alba „New Religion“. Kdepak, autoři zřejmě již definitivně rezignovali na jakékoli tvůrčí laškování a rozhodli se pořád dokola omílat jeden a ten samý tvůrčí rukopis, který se vyznačuje používáním nejobligátnějších heavymetalových riffů, jež čas od času osvěží vánek ..více

[recenze]

[22.02.2016]

[Petr Štěpnička]

[9 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


Petr HLADÍK (OBEREG) - Celé to začalo jednoho dne myšlenkou, že bych si chtěl zabouchat někde na bicí


Máte-li rádi historii, přijměte pozvání na setkání s pohany z Pohořelic, kteří si říkají Obereg, aktuálně se propracovali k vydání rozšířené verze svého dema, původně vydaného před třemi lety a nijak se netají tím, že texty jsou hlavní složkou jejich hudby. Stojí za to se do nich začíst či zaposlouchat. A pro příznivce živých vystoupení mám jedno doporučení – nebojte se využít výzvy, kterou najdete v rozhovoru s bubeníkem kapely Obereg Petrem Hladíkem...více

[rozhovory]

[21.02.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]


Thrashmetalové dozvuky roku 2015 - kapely SHOTGUN RODEO, SHALLOW GROUND a PHRENETIX


Nejsem velkým příznivcem stylu zvaného „groove“, jsou ale kapely, které tento subžánr umně mixují s dalšími. Je to i případ norských nováčků Shotgun Rodeo, kteří ve svém hudebním šejkru dále míchají thrash, hevík, špetku deathu, a dokonce i blues. A protože tak činí s grácií velmi talentovaného barmana, výsledná směsice by měla zachutnat většině metalových příznivců. ..více

[recenze]

[21.02.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


DOLL SKIN - In Your Face


To, že krátkometrážní prvotina „In Your Face“ arizonských Doll Skin určitě nezapadne prachem bez všimnutí, aniž by se o ní aspoň chvilku mluvilo, to je věc naprosto jistá. Pozornost k ní zcela spolehlivě přitáhne jméno David Ellefson. Basák Megadeth prý byl na hudební soutěži Rock Revelation Battle of the Bands ze čtveřice zvítězivších puberťaček (nejmladší z kvarteta, zpěvačka Sydney Dolezal nedávno překročila šestnáctku a nejstarší, bubenice Shea Herring, se blíží k dvacítce) ..více

[recenze]

[20.02.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


OPERA MAGNA - Del amor y otros demonios - Acto II


Hola hola, vy všichni, kdož máte v oblibě velkolepý symfo-power metal, zbystřete svoji pozornost. Španělská Opera Magna na svém aktuálním EP konečně dostála svému jménu a s patřičnou grácií vkročila do orchestrálně rozbouřených vod, jejichž stavidla vypustily na konci devadesátých let legendární Italové Rhapsody. Nepamatuji si, že by mě poslech dvou plnohodnotných studiovek nebo prvního dílu EPické ságy..více

[recenze]

[20.02.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Listování : << < 345 / 614 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.18473 sekund.